Síla slova

[Spokojený život (Nová cesta)]

Síla slova

Jakou sílu mají slova? Velkou. Kdybychom věděli, jakou sílu vyslovená slova mají, více bychom přemýšleli nad tím, co necháme z úst vycházet....Svůj velký význam má i myšlenka....o síle myšlenky píšu často...

Dnes přišel čas napsat o síle slov. Slova vnímáme už v těhotenství (těhotenství je velmi důležité téma, o kterém napíšu někdy příště). Jak se narodíme, učíme se rozeznat lidi podle hlasu...Nejvíce reagujeme na matku. O tom jsem se sama přesvědčila v době, kdy se narodila moje dcera. Byla malé několikadenní miminko, spinkala a já si povídala s mojí mámou... Dcera se často budívala a hned mě k sobě volala. Po čase jsem vypozorovala, že ona reaguje na můj hlas, pokud už spánek nebyl příliš hluboký, budila jsem ji. Pokud mluvil stejně hlasitě někdo jiný, a to i moje maminka, která byla v prvních týdnech života dcery neustále s námi, spala spokojeně dál....V té době jsem se duchovně probouzela, některé informace už jsem znala, v těhotenství často k dceři mluvila, zpívala jí a i v myšlenkách s ní komunikovala. Tento malý "hlasový test" mi jen potvrdil, že mezi matkou a dítětem je pouto na světě nejsilnější.

Naše slova mají velkou sílu nejen, pokud mluvíme k druhým. Ovlivňujeme i své životy. Za zvýšenou pozornost stojí slovo "musím"..... Jak často toto slovo pronášíme? Zkuste pozorně vnímat co mluvíte a pokuste se pokaždé, když řeknete slůvko musím zamyslet, zda opravdu musíte....

Za jeden jediný den pronášíme toto slovo velmi často, musíme jít do práce, musíme vyzvednout děti ze školy, musíme nakoupit, musíme uvařit, musíme umýt nádobí, musíme napsat emaily, musíme zavolat své matce, musíme, musíme, musíme....

Když jsem se před několika lety poprvé zamýšlela nad tímto slovem, byla jsem si jistá, že ho moc často nepoužívám....dokud jsem nezačala vnímat to, co říkám....najednou jsem slyšela z mých úst vyslovit tolik musím, až mi z toho bylo těžko....

Proč stále musíme? Protože jsme se to naučili. Naučili jsme se muset věci dělat....protože jsme to stejně slyšeli u rodičů, museli jsme se učit do školy, od malička jsme si museli uklidit pokojíček, museli vysypat odpadkový koš, museli jsme pomáhat utírat prach....

Jaké by to bylo, kdybychom nemuseli? Pokud toto slovo používáme proto, že jsme se to naučili od svých rodičů a učitelů, a oni zase od svých a ti od svých....proč to vlastně všechno začalo? Protože jsme začali dělat činnosti, které jsme dělat nechtěli.....Ten počátek musení je v hluboké minulosti, v době, kdy jsme žili jako oběti, žili jsme ve světě, kde jsou daná pravidla. Začali jsme žít podle pravidel druhých.

Dnes stále více žijeme podle sebe, lidstvo se probouzí k vědomí, lidé stále častěji chápou, že jsou strůjci svého života...Začínáme si uvědomovat, že svůj život tvoříme my sami. Není tedy čas na to, abychom zahodili slovo muset? Co kdybychom zkusili žít jeden den bez tohoto slova? Dokázali jsme den? Co týden? Víte, jaký je život bez tohoto slova? Řeknu vám to. Je báječný. Krásný. Nádherný. V takovém životě dělám jen to, co chci já.....Můžete namítat....ale co placení hypotéky, musím chodit do práce, nemůžu jen tak přestat chodit do práce.....musím vařit.... musím nakupovat, jinak umřeme hlady.....
A jsme tady, na místě uvědomnění si....My můžeme chodit do práce, můžeme platit účty, můžeme vařit, můžeme dělat cokoliv chceme...ale je tu velký rozdíl....pokud tohle všechno děláme s láskou, proto, že to dělat chceme, že chápeme, že naše vědomá volba byla vzít si půjčku a splácet byt, tak můžeme s láskou jít do práce. Vše co konáme, můžeme konat s láskou. S chutí. Vše co konáme s chutí, nám dává větší radost ze života.

Pokud chodím do práce, která mě nebaví, mám dvě možnosti - budu hledat pozitiva na té práci....co dobrého mi přináší a toto budu dále rozvíjet....nebo si najdu jinou práci, která mi dá větší uspokojení....
Pokud nechci platit hypotéku, tak si najdu levnější bydlení a už nemusím platit hypotéku....(vím že často jsou osudy složitější, tady to vyzní tak jednoduše....mě nejde o to zlehčovat, pouze ukázat, že vždy je tu východisko, vždy je řešení jak si uzpůsobit svůj život tak, abychom žili svůj život vědomě a nebyli otroky peněz, společnosti, systému a slůvka musím).
Musím vařit večeři? Nemusím. Buď ji uvařit chci (v tom případě nemusím říkat musím) a uvařím ji nebo se dohodnu s dalším členem rodiny, aby večeři připravil. Nikdo nechce večeři připravit? Tak nevečeříme....Vždy je tu cesta....buď hledáme jak dělat věci s chutí a láskou nebo je neděláme. Pak nám zbyde čas na ty činnosti, které dělat chceme :)

Můžete si říct, že jde přeci jen o jedno pitomý slovo a že takový jedno krátký slovo nemůže mít takový vliv na náš život....možná se pletu....ale....co když ne? Jak zjistíte, jak velký vliv má takovéto slovo na váš život, pokud to nevyzkoušíte? Nemusíte souhlasit s názorem druhého člověka, postačí když přijmete, že druhý člověk má jiný názor než vy... a pokud tohle přijmete, můžete si říct, že to prostě jen vyzkoušíte....a když to nebude fungovat, vrátíte se zpět tam, kde jste byli....vždyť co můžete ztratit? Ale co můžete získat?

Jak často pronášíme slovo musím, i když vlastně nemusíme? Prostě to jen jdeme udělat...Jdu nakoupit, jdu uvařit, jdu do práce, peču koláče, učím se do školy, uklízím byt.....Často stačí prostě to slůvko jen vypustit....Když něco musíme nebo bychom to měli dělat, je to pro nás zpráva "TEĎ BUDEŠ DĚLAT NĚCO CO NECHCEŠ"....ale jen my sami určujeme, co děláme..co dělat budeme....

Přeji krásý den,
s láskou Jolana

www.nova-cesta.com

[Alina]

Jolanka, s radosťou som to čítala. Ja som si tiež neuvedomovala všetky svoje slová až ma jedna pani liečiteľka napomenula, že používam slovné spojenie "strašne dobre". To je vraj zlé spojenie, ktoré nikomu neprospeje. Mám používať "veľmi alebo fantasticky dobre". Slovo strašne neguje dobre a môjmu podvedomiu to vraj neprospieva.

A takých nepodarkov by som u seba mohla nájsť aj viac.

[Spokojený život (Nová cesta)]

ano Alino, taky to tak cítím, slovíčko strašně jsem osobně nahradila slůvkem moc....strašně se mi líbil film nebo moc se mi líbil film....je skoro totéž, ale není to totéž....:)

Jolana

[Martin Martin]

já říkám "hooodně dobře" :)

[Spokojený život (Nová cesta)]

:)

[Carisma]

Ahoj Cestička, milujem Tvoje články a v nich jednotlivé slovíčka :)......

v súvislosti so slovom "musím" som zhodou okolností včera "musela" ísť na krst svojich troch synovcov....najprv som to vnímala, že musím, potom som sa rozhodla, že tam pôjdem nie preto, že musím, ale z lásky k tým deťom, lebo chcem.....bola som prítomná na omši, ktorú "nemusím".....snažila som sa byťv prítomnosti, len ako pozorovateľ.....vnímala som ako ľudia ponížene kľačia a bijú sa do pŕs a opakujú slová....moja vina, moja vina, moja preveľká vina.....3 krát....prečo asi?.....ako sa tými slovami sami o niečom utvrdzujú..... nie som hoden, aby som vošiel pod Tvoju strechu.....rodičia potom 3x opakovali vetu, z ktorej si pamätám len stred...."aby deti boli rodičom na radosť"....akoby dostali od boha hračku, ktorá ich má urobiť šťastnými.....nie aby dieťa bolo samé sebou, ale aby robilo nám všetkým radosť.....smutné.....a takýmito slovami sme boli manipulovaní od detstva počnúc cirkvami, cez rodičov, školy, kolegov atď......končí to tak, že napokon aj my sami manipulujeme s okolím a v konečnom dôsledku sami so sebou či už prostredníctvom myšlienok, alebo slov .....

nehovoriac o verbálnych útokoch, ktoré zažil asi každý..... majú obrovskú silu ubližovať, zraňovať, manipulovať a ovládať človeka niekedy celý život.....bolia možno niekedy viac ako útok fyzický....ale to je už iná kapitola....

na odľahčenie....neviem prečo, ale pri písaní týchto slov mi prišla do mysle pesnička od Mariky Gombitovej "TRI SLOVÁ".....práve teraz som si ju po rokoch pustila a ostala som v nemom úžase aké posolstvo sa v nej skrýva....v mojej puberte, keď ju hrávali som ju vnímala úplne inak:)....ale to je to čaro života....

http://www.youtube.com/watch?v=J_IWmMDJwys

[Spokojený život (Nová cesta)]

díky za komentáře :)

Carismo každý potřebuje svůj čas, aby pochopil a prozřel...i my ho potřebovali..Je prima, že jsi to pojala jako pozorovatel:)