Příběh téměř detektivní, což tu ještě nebylo, aneb pátrání po vetřelcích, sepsaný Živú Vodú, kterej sa to opravdu přihodilo a jiné události zažité, jako čtení na sobotu 16.3.2013.

[Živá Voda]

Ano, už ten dlúhý název uvozuje něco, co jste ode mňa ještě nečetli, jsa zvyklí na různé ty reportáže, čanelingy a tak, nebojte bude to snád i trochu pikantní, taková směs, ale hlavně to bude teda příběh detektývní,taký možná rodokaps, což je ROmán DO KAPSy, abyste si to mohli vytisknut a přidat do kapse či kabelky, jako čtení v dlúhej chvíli, ale to vy teď určitě nemáte, když sa tak dívám na stránky IL, zajímavosťama sa to tu enom hemží, pilní jste jak včelky, tož nezostanu pozadu. To je souvětí, co?

Proč detektivka a kdo bude hlavní postava, anóbrž nejaký ten detektív, jak to obvykle bývá?  Né, žádný Perry Masoň ani slečna Márplová, já jsem sa ujala pátrání po tém, co mňa pořád držalo ještě v jakémsi  zajetí, už už jsem byla málem volná, ale furt mňa cosi ještě malinko omezovalo. Nemohla jsem pořád dojít na to, co to je. Tu sa mně zdálo že je to ono, tu zas něco jiného, furt to putovalo, né a né to uchopit. Hluboce jsem sa zamyslela a použila stratégiju tady také mockrát doporučovanú, nesnažit sa, uklidnit sa a ono to dojde samo. A víte že ano? Zastavila jsem sa a enom sa dívala, aniž jsem věděla po čem. Že by po ženskej s pytlíkem hrachu? Vyzbrójila jsem sa trpělivostí, pár hrnkama kafé a koblihama– zkrátka taková typická sledovačka. Jádro pudla bylo v tém, že jsem objevila ještě dvanáct vzbúřených mozkových buněk egoistických, jak mně dělajú neplechu v tém procesu vzestupu. Jak jsem na ně došla a jak vím, že jich bylo dvanáct? Dokúd operovali na vlastní pěst, tak byli skoro nepolapitelní. Tu jedna našeptávala, no co si to o sebě myslíš, že jsi nejak důležitá, druhá a třetí buňka zas vyzpěvovala v rytmu ABBY :  money, money, money, must be funny in the rich men ´s world, aha aháááá  a nakrucovaly sa u teho jak Agneta s Frídú v lesklých, velmi přiléhavých overalech. Pro neangličtinářů přeložím text tej písně – prachy, prachy prachy, mosí byt zábava, ve světě  boháčů, aha ahááá. Další zasej seděla a fakt! Já jsem to tušila - měla v paprčce pytlíček s hrachem a čekala na svoju příležitost. Přátelům ze Slovenska nemusím vysvětlovat, ostatním napovím –je to z příběhu o nejznámějším slovenském zbojníkovi s valaškú, který sedával s ostatníma u ohňa. Asi ten příběh znaly, ty egoistické buňky, protože jim už bylo asi smutno samotným a také jejich činnost nebyla tak efektivní, tož si řekly, že sa spolčijú a udělaly si sraz, schůzu, pardon teda brífink či mítink. Daly si sraz pod corpus callosum , což je v mozku, kde také jinde, když sú to buňky mozkové, je to takový ten most, co spojuje obě mozkové hemisféry, čili půlky, ale bacha, mluvíme o hlavě. No a rozdělaly si také ohníček, tak jsem jich načapala, ani jsem nemosela mět termokameru. Buď si tak byly sebú jisté nebo co, ale ani sa jim nedivím, u ohňa sa dobře sedí, také to mám ráda. Pomalu jsem sa přiblížila, abych jich nevyplašila a napřed jich jenom viděla a mohla jsem jich spočítat. Napočítala jsem jich teda asi dvanáct a pokud možu posoudit, tak to bylo padesát na padesát, teda myslím poměr chlapů k ženským. Jak jsem to poznala? Jednak podlevá způsobu posezení, chlapi seděli na kameňách, asi si jich sem dotahli z ledvin, jináč nevím, že by sa tam vyskytovaly, no seděli s nohama přímo vyzývavě od sebe. Ženské seděly na menších kameňách, že by žlučníkových? Nožky způsobně u sebe, teda aspoň zatím, po dobu porady, aby nerozptylovaly. Vlasy měli všichni dlúhé, ale chlapi měli nekeří culík, někteří čelenku, snažili sa teda byt drsní jak barbar cOnan nebo tak. Odění byli všecí v koži, jak jináč, ale celkem úsporně, ono v těle panuje celkem příjemných 37 stupňů, takže stačilo jen tak lehce zakryt ty prvotní a druhotné znaky, že? Přiblížila jsem sa ještě trošku blíž a skovala sa za opravdu velký kameň ( no vidím, že budu moset udělat pořádnú očistu), a už jsem jich aj slyšela jak rokujú. Hlavní slovo měl nejurostlejší chlap, říkali mu EGon. Ostatní chlapi sa jmenovali také podobně, hlavně měli ve jméně G, takže UGon, HuGon, MIGon, CaGoň, VaGon a tak podobně. Ženské byly zas UGína, HUGína, EGína  a tak, dálej si to možete odvodit sami. Pokud vám to něco připomíná, tak sa nemýlíte, ony děvčata byly na své jména a všecko ostatní patřičně hrdé. Došla jsem asi v půlce brífinGu, tak byla taková přestávka. EGon seděl v pozici tej sochy od Rodina -  Myslitel, představte si tú sochu a máte celého Egona. V ruce držál klacík a sem tam zamyšleně prohrábl oheň. Nostalgicky při tém vzpomínal na doby, kdy jich – tych buněk egoistických byly statisíce. Členěné byly jak jináč po způsobu římských leGií, no vlastně odkud si myslíte, že tí Římané uspořádání svých vojsk převzali? Jedna leGie 4200 až 5200 mužů, těžká pěchota – tí s největším víte čím, ano kopím , členění do manipulů ( pěkný název což?) po 120 mužách. Jejich velitelé centurióni sa jmenovali například Marcus Vinius Sexus, Titus Manius  Kopulus, Julius Pivus Fernetus, Brutus Decimus Cockus a tak podobně. Ovládali svého člověka, ano aj mňa, mysleli si že to tak bude nafurt. Ale najednú začalo svítat, takové světlo přímo zlatobílé osvítilo mozek a to tí manipulé nemajú rádi. Valná většina sa jich světlu vzdala, zahodila zbraně a přestěhovali sa z mozku do srdce a udělali dobře. Tam si sú vlastní páni a nikdo jich nežene do bitev a tak.  Jak je vidět, tak nepatrné zbytky ale světlu  pořád vzdorovaly  a nakonec jich zbylo enom dvanáct. Moseli si v rámci utajení změnit jména a přejít do ilegality. Teď si přičinlivý čtenář položí otázku. Kde sa tam vzaly ty ženské? No to je přece jasné, s každým vojskem táhly ty oné takové třeba markytánky nebo tak. Aj když při pohledu na UGínu si nejsu celkem jistá, má nejaký velký ohryzek a ruky aj chodidla , ale to nechme tak, sme tolerantní né? Co dělali dál? Představte si , chystali sa na demonstraci, protože si vyráběli transparenty. Měli na nich nápise jako „ Uhlík 6-6-6 nekončí“, „ Držme sa při zemi“, „ Dívejte se přes 3D brýle „ a tak. EGína byla z jich nejaktivnější, tá si vyrobila nápis „Diamanty jsou věčné!“ což trefila děvčica. Dokonce  nápis napsala na rub fotky Daniela Krejga, té jak na ní vystupuje v plavkách z mořa, obětovala tú fotku, co už byla nejvíc omuckaná, skoro úplně mu tým vyzmizíkovala ty plavky. Vyplivla z puse poslední hřebíček a zatlúkla ho do transparentu. Nadechla sa až zablýskl její diamantový náhrdelník a  zase začala řečňovat:“Chlapi dělejte něco, jináč to projedem, dokuď sa nevzchopíte, nebude žádný s….!  Konec její věty zanikl v zařinčení štítů, ano správně tušíte, dycky udělali ze štítú tú onú formaci zvanú želva a tak sa úspěšně bránili temu zlatobílému světlu transformačnímu.  „ Už teho máme dost“, zvolal EGon za souhlasného přikyvování ostatních. „Tá demonstrace byla také tvůj nápad, nechceš sa vzdat a furt chceš víc a víc diamantů. My jsme totiž byli na exkurzi skoro až v srdci víš, a tam ti je tak krásně! Tam si može každý tvořit co chce, može být čím chce, majú tam zdroj takové té nejkrásnější energie, říkajú jí Láska a tá ťa přenese kam chceš, dá ti co chceš a to my chcem poznat!“ Prudce se zvedl z teho kameňa, rázným krokem přistoupil k EGíně, zvedl ruku a serval jí z krku ty studené diamanty. No náhodú sa mu podařilo servat aj ten kúsek oblečení, co jí zakrýval hrudník. Objal ju, dlouze políbil. Pak odstúpil, vzal EGínu za ruku a zavelel:“ A jde sa, směr srdce! Ego končí, uhlík končí a basta! Kdo chce, ať ide se mnú!“ .Ostatní sa přidali, někteří hned, někteří chvílu váhali, zvlášť VaGóna moseli připojit, ale když viděli EGínu, jak ide s odhaleným hrudníkem ruku v ruce s EGonem stále blíž a blíž srdci, tož šli také. Každým krokem sa jich zmocňoval stále hřejivější pocit, že udělali dobře, zvlášť EGínu hřálo v oblasti srdce, když už ju tam nestudily ty diamanty a dokonce si začala radostně poskakovat, což EGon, HuGon aj ostatní přijali s povděkem, VaGón byl rád že ho vedú, protože málem zakopl. A jak to nakonec dopadlo? Véééélmi dobře. Trefili, vzali to po Aorta Street, tam už jich vítali bývalí spolubojovníci, nyní všichni sídlící v srdci a tam doporučuju jít každému, protože kde sídlí Láska, tam je všechno! Zdarma, bez diskriminace, omezení, každý to srdce  má a cestu už znáte, je to tááák blízko!

Tak vidíte moji milí, že aj toto pátrání detektivní dopadlo dobře, no a ty ostatní příběhy napíšu zas jindy. A jak jste na tem vy?

Zcela jak z péra Agáty Christý né, ale psáno poctivýma deseti prstama Živej Vody, jak jináč než v moravském nářečí, což je něco přesně mezi češtinou a slovenštinou asi.

 

[Ladislav]

No, má to aj dobrú zápletku aj vyvrcholenie, takže súhlasím s tou spisovateľkou.

[Ywet]

Detektívky nemusím /jedine Kolombo/, ale táto je fakt dobrá. Príbeh sa fraktálne dostáva do všetkej vody v našom tele a dej sa ukončí rovno v Srdci, podľa tvojej predlohy. Ďakujeme ♥

[Iva Kotásková]

Voděnko, to je nádhera!!! Kéž všichni EGONI, EONI a jiní ONI vpochodují po Aorta Street rovnou do nuláku a odtud kamkoliv a s kýmkoliv. To je nádherný příběh, slova plynou jak voda po kamenech. Mňam. Díky.