Vztah

[Livisipea]

 

Nejdřív je potřeba správně pochopit toto slovo.

Znamená to cosi, co se vztahuje ke mně.

Protože vše, co se děje v mém životě, je o mně.

Jsem to já, kdo prožívá, kdo žije, kdo se naprosto subjektivně dívá ven.

Ale ve skutečnosti se díváme skrze vnějšek dovnitř na sebe. Zrcadlo.

 

Takže jakýkoliv - většinou blízký vztah, který prožíváte, ať je to partner, kamarádka, rodiče...ukazuje jediné:  Jaký máte vztah sami k sobě.

Proto opravdu nemůžete nikoho změnit a ani se o to nesnažte.

Jediné, co můžete a máte změnit, jste vy sami.

 

Neříkejte si stále dokola, jaký má ten druhý chyby.

Co vám na něm vadí, co vám od něj chybí, co vám od něj přebývá..  : )

Říkejte si: „Proč sama sobě nedopřeji to, co potřebuji?!“

„Jak je možné, že dovoluji, aby mi někdo škodil, překračoval mé hranice?“

Kolik si k vám lidé dovolí, ukazuje, jak málo si sebe ceníte.

Nakolik se milujete, aby ve vašem životě měla místo láska.

 

Na daný problém tedy reagujte takto:

Nejdřív si již nedovolte jakékoliv negativní nebo poraženecké myšlenky.

Myslete i mluvte a především prociťujte celou bytostí to, jak vnitřně víte,

že má situace vypadat.

Já jsem láska.

Zasloužím a dovoluji si vše, co v životě potřebuji.

Plně si cením toho života ve mně a přijímám vše dobré, co potřebuje k růstu.

Tvořte s čistým úmyslem takové věty, které mají sílu urovnat situaci do harmonie.

Vy jste tvůrci a sami vnitřně víte, jak doopravdy myslet.

Otevřete srdce inspiraci a správné myšlenky budou přicházet samy.

Časem si to navyknete a bude to pro vás přirozená součást každého dne.

 

Sebeláska, sebeúcta, sebehodnota.

To jsou většinou právě ty aspekty, které nám ostatní chtějí zrcadlit.

Je to boží plán, který nás má přivést k vnitřní dokonalosti, k absolutnu.

K radosti a naplněnému životu, na který má každý člověk nejen právo,

 ale i povinnost vůči Bohu-Vesmíru.

Proto nikdy se na druhé nezlobte. Buďte jim vděčni

a děkujte celému tomuto bezchybnému procesu,

který nás všechny jen vede po cestě z oddělenosti do Jednoty.

 

Všimla jsem si, že naše vztahy vypovídají o tom, jaký máme vztah s Bohem.

Pokud jsou ke mně a v mém vidění světa lidé krutí, kritičtí, nelítostní,

tak mám víru v trestajícího Boha, věřím v zlou karmu.

Když mám dojem, že si mne mí blízcí nevšímají,

tak si připadám jako Bohem zapomenuté dítě.

Jestliže mám málo, mám i víru, že Vesmír je skoupý.

Pokud jsem nemilovaná, nemiluji, tak ani nevím, že Bůh je láska : )

 

Ale především, o co tady jde. Proč nás vztahy vybrušují jako diamant?

Je to proto, aby náš život dostal vyšší smysl – poslání.

Jakmile totiž dosáhneme tyto kvality, tak nám již ostatní nemusí nic zrcadlit.

Ale z našeho, do té doby sobeckého života, kdy se vše točilo okolo nás –

našich pocitů, emocí, vášní, nedokonalostí, chtění, zklamání atd.,

se naše vědomí transformuje do neosobního žití.

Neosobní žití je v souladu s vesmírem a s láskou tvoří,

živí a pomáhá ostatním bytostem k nalezení stejné blaženosti.

 

Více zde: http://www.svetlojelaska.cz/products/vztah/