Veliké noce - Zprávy z Majáku - č. 21 - (18.4.-24.4.2011)

[blueheart]

Podle některých badatelů zemřel božský Ježíš na kříži ve tři hodiny odpoledne 3. dubna roku 33. Před týdnem jsme na Madeiře často potkávali trojky. Ke kostelu na kopci v Canicu jsme bez záměru došli ve 3 hodiny odpoledne.

Letos byly Velikonoce určeny na 22. až 24. dubna. Arabské revoluce jsou zřejmě o svobodě. Na Velký pátek jsem v sobě cítil velkou svobodu, byla to vnitřní svoboda. Žasnul jsem nad tím pocitem, vychutnával si ho. Cítil jsem velký vnitřní klid a štěstí.

Na Bílou sobotu bylo horko, zeleň nádherná, slunce pálilo, nový teplo rekord po 126 letech - 23,1 st.Celsia v Příbrami! Na Boží hod mám sen, že jsem ve škole, blíží se zkouška, už je za rohem, a já nic neumím, nemám dokonce ještě ani učebnice.

Pondělí velikonoční: zemětřesení v Indonésii. V Afghánistánu uteklo tunelem uteklo asi 500 vězňů. „Zrovna v dnešní den musel s útěkem vězňům pomoci Bůh,“ pravil šéf věznice Ghulam Dastgir Mayar v Kandaháru.  Předpokládám, že Ghulam řekl Alláh.

V pondělí 18. dubna jsem byl ještě na Madeiře. Večer jsem se naposledy díval z terasy hotelu Royal orchid na západ slunce do moře a poslouchal hukot Atlantiku. Žasl jsem nad mystickým stříbrným kruhem pohupujícím se pár stovek metrů od břehu na hladině. V úterý ráno odjezd na letiště, všechno to hemžení a fronty a výlet na nebesích s aerolinkami Flyniki. Klid obláčků jsem si nacpal plnými hrstmi do srdce a rád bych ho tam držel až do konce. Denně si připomínat Božský Mír nahoře. Jen žádný strach z iluzí dole na planetě. Vznášet se daleko nad zemí, kde zmatkuje tvor jménem člověk. Nezapomínat, že každá vteřina navíc je BONUS.

V Libyi se válka proti Kaddáfímu stala krvavou, tisíce obětí. Kolem jaderné elektrárny Fukušima bude vyhlášena mrtvá zóna. V Sýrii stříleli na Velký pátek vojáci do demonstrantů. Počet obětí 111.

Vracím se k cvičení Pět Tibeťanů a k pránájamě – po 4 letech. Znamená to snad, že se vrací energie roku  2007? Ten byl pro mne magický a plný překvapivých zvratů. Bolesti zad z Madeiry mizejí, ale o Velikonocích mi náhle tuhne šíje, nemohu otočit hlavou bez bolesti. BD říká, že jsme v minulém životě spolu na Madeiře žili a že tam se mnou zažila něco velmi nepříjemného. Ještě jedna změna se mi děje po Madeiře: po roce bílých vizí se objevuje barevná vidina: vidím žluté asijské obrázkové písmo na černém pozadí. 

O velikonoční neděli, na Boží Hod zemřel indický guru Sai Bába. Miliony lidí jej považovaly za živého boha, někteří za velkého podvodníka. Zemřel ve věku 85 let ráno v 7:04 na zástavu srdce a dechu. Guru opustil své tělo v nemocnici v Puttaparthi ve státě Ándhrapradéš. Na znamení úcty byly ve městě zavřeny obchody, hotely a kanceláře. Guru Sai Baba byl podle přesvědčení svých stoupenců nadán nadpřirozenými schopnostmi, dokázal prý například zjevovat předměty, léčit nemoci v konečném, smrtelném stadiu a nořit se do vzpomínek na své minulé životy. Jeho organizace financují zdravotnické a vzdělávací projekty v Indii, zejména nemocnice, v nichž se léčí pacienti metodami nepoužívanými v tradiční medicíně. Sai Baba tvrdil, že je reinkarnací Sai Baby ze Širdi, hinduistického světce, který zemřel v roce 1918. Zvláštní je, že údajný bůh říkal, že bude žít 96 let. A co ho spojuje s Ježíšem? Snad tato trojka: ležel v nemocnici před smrtí tři týdny.

„Příští měsíce jsou dny vyzařování radosti. Radost proudí do vašich životů, neboť vy sami tuto radost naleznete ve svých srdcích. Doba úniků z této reality končí. Přichází éra radosti ze všeho prožívání, radosti z nalezení sebe sama. Spoustu z vás bude pochybovat. Ale tyto pochybnosti budou rozpuštěny. Poznáte to sami. Toto poselství je velmi radostné. A vy to pocítíte. Již brzy. Buďte ve střehu, přijměte vše, co přichází, jdete za tím, co vás osloví.“ Zlatá dušička

[Imalgin]

Ahoj Blueheart, ráda čtu Tvé zprávy.

Zajímavé je, že jsem Ježíšovi nikdy nepřikládala důležitost. Asi mě odradily desítky lidí kolem mne, jež ho mají v ústech stále.

Bavili jsme se o nem s muzem o Velikonocich, zmínila jsem starou storku z Izraele, kdyz jsme se sli projít starým městem na Golgotu a tam jsem položila ruku na kamen, vjela do mne neskutecne silna energie, kterou jsem neumela ustat, tak jsem polozila i druhou ruku na ten kamen a energie vysla ven a ja se v tu chvílii cítila, jak prázdná nádoba a v Ježíšově hrobě se mi zazlatilo před očima, že si odtud nic nepamatuji, kdybych nemela pruvodce, kde je hrob vyfoceny, nevedela bych, jak to tam vypada. Muj muž mi řekl, že jsem divná, že jsem se o to jeste nezajimala, že mu prijde jako jasné znamení, že mi chce Ježíš něco předat.

 Pár dní pozdeji jsem hledala jakousi složku a přišel mi do ruky obrázek Koptského kněze, kterého si chtěla v ten samý den pri procházce na Golgotu vyfotit moje kamaradka. On ale udelal zajimavou vec, řekl že ona si ho fotit nemusi, ale já že bych měla, tak jsem si ho vyfotila. Do dnes nevim, v čem mi bude k užitku.

Otevřu zprávy z Majáku a do třetice indicie na Ježíše.

Že by konečně přišel čas Koptského kněze?

[blueheart]

Díky za tvůj příběh, Imalgin, zní krásně až románově, což není na škodu, naopak.