Projekt SERPO

[Naren Sahava]

Tento dokument prezentuje informace zveřejněné na webové stránce SERPO, týkající se výměnného pobytu lidí a mimozemšťanů a další informace o jiných mimozemských bytostech navštěvujících Zemi.

Cílem informací je usnadnit postupné uvolňování důvěrných dokumentů, týkajících se tajného výměnného programu dvanácti vojenských činitelů ze Země, na planetě SERPO v souhvězdí Zeta Reticuli, v letech 1965-78.

V červenci 1947 se v Novém Mexiku stala pozoruhodná událost. Během bouře se zřítily dvě kosmické mimozemské lodě. Jedna havarovala jihozápadně od Corony v Mexiku a druhá havarovala nedaleko Datilu v Novém Mexiku. Na místě první havárie bylo nalezeno 5 mrtvých mimozemšťanů a jeden živý. Příští den zavolal zástupce místního šerifa státní policisty. Živý mimozemšťan byl nalezen ukrytý za skálou. Dostal vodu, ale odmítl jakékoli jídlo. Nakonec byl převezen do Los Alamos. Informace o tom se nakonec dostaly do Roswellské vojenské základny. Všechny úlomky lodě a mrtví mimozemšťané byly z místa první havárie nejprve převezeny do Roswell Army Air Field, v Novém Mexiku. Trosky byly nakonec převezeny na základnu v Daytonu v Ohiu, kde sídlila divize zahraničních leteckých technologií. Těla mrtvých mimozemšťanů byla přepravena na základnu Wright Field v Ohiu a uchována v mrazicích boxech. Později byla převezena do Los Alamos, kde byly vyrobeny speciální kontejnery, udržující těla v neporušené podobě.

Havárie v Datilu

Druhé místo havárie bylo objeveno až v srpnu 1949 dvěma rančery. O několik dní později oznámili svůj nález šerifovi oblasti Catron County v Novém Mexiku. Kvůli vzdálenosti místa trvalo několik dní, než se šerif dostal na místo havárie. Šerif pořídil na místě několik fotografií a pak se vrátil do Datilu. Událost poté oznámil na armádní základnu Sandia, v Albuquerque v Novém Mexiku. Záchranný tým ze Sandie převzal veškeré důkazy, včetně šesti těl mimozemšťanů.
Údaje zveřejněné na brífingu Ronalda Reagana o UFO - Těla byla v pokročilém stádiu rozkladu. Byla v poušti poslední dva roky. Zvířata a čas zde vykonaly své. Pozůstatky byly převezeny na základnu Sandia a nakonec do Los Alamos. Zjistili jsme, že obě havarované kosmické lodě byly podobného typu a těla mimozemšťanů byla zcela stejná. Měla stejnou výšku, hmotnost i fyzické vlastnosti.

Co se stalo s mimozemskou živou bytostí, která byla objevena na místě havárie u Datilu v Novém Mexiku (Havarie v Roswellu)?

Zveřejněné údaje č. 27 dle briefingu Ronalda Reagana:
Toto stvoření nebyl člověk a museli jsme se rozhodnout jak ho budeme nazývat. Vědci označili toto stvoření jako EBE 1. Také jsme ho označovali jako "Noe". V té době existovala odlišná terminologie používaná různými druhy americké vojenské a zpravodajské komunity. Byl to muž. V rámci jejich rasy lze rozlišovat muže a ženy.

EBE 1 byl ošetřen pro některé drobná zranění a poté byl převezen do Los Alamos National Laboratories, což bylo nejbezpečnější místo pro ukrytí před světem. Byly pro něho zajištěny speciální podmínky pro pobyt.
EBE zůstal naživu až do roku 1952, kdy zemřel. Naučili jsme se od něho hodně. Přestože EBE neměl hlasové orgány jako lidé, byl schopen komunikovat po operaci provedené vojenskými lékaři. EBE byl nesmírně inteligentní. Naučil se rychle anglicky, především odposlechem vojenských pracovníků, kteří byli zodpovědní za péči a jeho bezpečnost.
EBE sídlil ve speciálním areálu v Los Alamos na Sandia Base. Ačkoli ho studovalo mnoho různých vojenských lékařů, vědců a vybraného počtu civilistů, nikdy nebyl rozrušen ani rozčilen. EBE nám pomohl pochopit všechna zařízení, která se našla na dvou místech havárií. Ukázal nám, jak některá zařízení pracují. EBE zemřel na to, co vojenští lékaři považovali za přirozené příčiny. Nemyslím si, že bychom mohli přesně určit, proč EBE zemřel, i když jsme měli pět let na to, abychom ho studovali, neměli jsme žádné metody pro srovnání těla EBE se standardními lékařskými poznatky. Bylo to těžké ztratit ho, protože to byl nejzajímavější objekt, který jsme jako lidé mohli získat a studovat ho. Byl to návštěvník z jiné planety a jiného světa. EBE 1 navštívil různá místa naší planety, vzali jsme ho na několik míst, většinou teplých. Když přišel do Los Alamos poznamenal, že má rád chladnější klima, jaké bylo v Los Alamos v pozdním létě. Nicméně, když byl převezen do Washingtonu D.C., tamější klima (na podzim) bylo pro něj příliš chladné.
Zveřejněné údaje 27a na briefingu Ronalda Reagana: Mimozemská civilizace, z níž pochází EBE, je ta, které říkáme Eben Society (Společenství EBEnů). Není to jméno, které nám řekli, je to jméno, které jsme sami zvolili. Délka jejich života je mezi 350 – 400 lety, jsou to pozemské roky. EBE nemají orgány podobné člověku, s výjimkou očí, uší a úst. Jejich vnitřní tělesné orgány jsou zcela odlišné. Jejich kůže je jiná, oči, uši a dokonce i dýchání jsou jiné. Jejich krev není červená a jejich mozek je zcela odlišný od lidského. Nemohli jsme porovnat žádnou část těl mimozemšťanů s lidmi. Měli však krev a kůži, i když se značně lišily od naší. Jejich oči měla dvě různá víčka. To bylo pravděpodobně proto, že jejich domovská planeta je velmi jasná.
EBE nám vysvětlil, kde ve vesmíru žijí. My nazýváme tento hvězdný systém Zeta Reticuli, který je od Země vzdálen asi 40 světelných let. Jejich planeta se nachází v tomto hvězdném systému. Jejich nejbližší hvězda je vzdálena jen čtyři světelné roky. Je to Alfa Centauri, žlutá hvězda, která je nejjasnější hvězdou v souhvězdí Centaurus, 4,3 světelných let daleko.

Lodi EBEho trvalo devět měsíců, aby mohla přicestovat ze vzdálenosti 40 světelných let. Je tedy zřejmé, že lodi EBEnů cestují rychleji než světlo. Jejich kosmické lodě mohou cestovat pomocí vesmírných tunelů z bodu A do bodu B rychleji, než je rychlost světla. Zřejmě dokážou ohýbat prostor z jednoho místa k jinému.
Zákony fyziky na jejich planetě nejsou stejné jako na naší planetě, zvláště pokud jde o pohyb jejich planety ve vztahu k jejich dvěma sluncím. Čas na planetě EBEnů je odlišný. Jejich den trvá přibližně našich 40 hodin. To je způsobeno pohybem kolem jejich dvou sluncí. Sluneční soustava obsahující jejich planetu SERPO je binární hvězdný systém, neboť má dvě slunce. Jejich slunce nezapadají pravidelně, jako naše Slunce. Během jejich celého dne je světlo, s výjimkou krátkého období, kdy obě slunce zapadnou za obzor.
Komunikace s mimozemšťany - EBE 1 poskytlo komunikační zařízení, které nám umožnilo kontaktovat planetu SERPO. Toto komunikační zařízení bylo na palubě plavidla mimozemšťanů, které havarovalo v červenci 1947 u Corony v Novém Mexiku (Incident v Roswellu). EBE nám předvedl správné použití tohoto komunikačního zařízení, ještě před svou smrtí. Přístroj však nefungoval správně a EBE proto nemohl kontaktovat svoji planetu. Těsně před jeho smrtí však americký vědec z Los Alamos zjistil, že zařízení pracuje, když ho připojí na zdroj energie, který byl nalezen v plavidle mimozemšťanů. Díky tomu, mohlo být za pomoci EBEho a jazykovému vstupu odesláno v létě 1952 několik relací. Od roku 1952 jsme tímto zařízením obdrželi několik odpovědí. EBE 1 přeložil tyto zprávy z jazyka EBEnů a poskytl nám je. EBE 1 odeslal šest zpráv na SERPO.

• První zpráva bylo oznámení na jeho planetu, že je naživu;
• Druhá zpráva objasnila havárii v roce 1947 a smrt posádky;
• Třetí zpráva požádala o záchrannou loď pro něho;
• Čtvrté poselství navrhlo formální setkání s vůdci Země;
• Páté poselství navrhlo výměnný program;
• Šestá zpráva poskytla souřadnice přistání pro případnou budoucí záchrannou misi nebo návštěvu na Zemi.

Příchozí zprávy nám oznámily čas a datum příletu a potvrdily místo přistání. Nicméně, jak zprávy EBE přeložil, bylo zjištěno, že datum je více než 10 let vzdáleno. Obávali jsme se, že EBE 1, který byl již v tomto okamžiku nemocný, zprávu správně nepřeložil, ale naši vědci potvrdili překlad na základě EBEnského jazyka, který nás EBE 1 učil.
EBE 1 byl mechanik, nikoli vědec. Dokázal nás však naučit něco z jazyka EBEnů. Podle dokumentu, který jsem četl, jsme přeložili asi 30% jazyka EBEnů. Celé věty a čísla nemohly být zatím rozpoznány. EBE 1 nám pomáhal, dokud byl naživu. Jakmile zemřel, byli jsme na všechno sami. V průběhu šestiměsíčního období (v roce 1953) jsme poslali několik zpráv. Ale neobdrželi jsme žádné odpovědi. Vyladili jsme naše úsilí v příštích 18 měsících a v roce 1955 jsme konečně na naše dvě relace dostali odpověď.
Byli jsme schopni přeložit asi 30% zprávy. Obrátili jsme se na několik odborníků – lingvistů z několika univerzit v USA i v zahraničí. Nakonec jsme byli schopni přeložit většinu zpráv. Rozhodli jsme se odpovědět v angličtině a zjistit tak, jestli by EBEnové mohli přeložit náš jazyk jednodušeji, než jsme mohli my. Přibližně po čtyřech měsících jsme dostali odpověď v chatrné angličtině s větami, které obsahovaly podstatná a přídavná jména, ale žádná slovesa.
Trvalo nám několik měsíců, než jsme zprávy přeložili. Potom jsme EBEnům poslali naše psané anglické lekce. O šest měsíců později jsme obdrželi další anglickou zprávu, tentokrát byla správnější, ale ne zcela jasná. Ebenové si pletli několik různých anglických slov a stále nedokázali správně zakončit celou větu. Avšak dokázali jsme jim poskytnout základní dovednosti pro komunikaci v angličtině. V jedné zprávě nám předali písemnou podobu jejich abecedy s odpovídající anglickou abecedou. Náš odborník na lingvistiku měl velmi obtížný úkol, aby to potvrdil. Písemný jazyk EBEnů sestával z jednoduchých znaků a symbolů, lingvista měl ale mimořádné potíže při srovnání dvou psaných jazyků.
Na oplátku nám EBEnové poslali popis svého hvězdného systému, který byl pro naše vědce obtížně pochopitelný, protože EBEnové nevysvětlili žádné astronomické údaje o planetě Serpo a jejich soustavě. Proto jsme se rozhodli odeslat obrázky, které zobrazují Zemi, orientační body a jednoduchý číselný systém pro datování.

Ebenové poslali zprávu, že přiletí na Zemi k určitému datu a na místo, které jsme si vybrali. Termín návštěvy byl 24. dubna 1964 a místo se nacházelo v jižním sektoru White Sands Missile Range, (Raketová základna White Sands v Novém Mexiku).

Naši vládní úředníci se tajně seznámili s plánem akce. Rozhodnutí byla provedena, poté změněna a opět změněna. Měli jsme jen asi 25 měsíců, abychom naplánovali celou událost. K jejímu naplánování byly vytvořeny zvláštní týmy, většinou vojenské. Po několika měsících plánovacího procesu se prezident John F. Kennedy rozhodl schválit výměnu zvláštního vojenského týmu. Vedením akce byla pověřena USAF. Úředníci USAF vybrali civilní vědce, kteří pak pomáhali při plánování akce a výběru posádky. Proces výběru členů týmu byl nejtěžší. Bylo navrženo několik plánů na sestavení týmu. Trvalo několik měsíců, než plánovači rozhodli o kritériích pro každého člena týmu. Rozhodli se, že každý člen týmu musí být voják. Musí být svobodný a bez dětí. Musí mít vojenskou kariéru (více než čtyři roky ve službě). Musí mít zvláštní znalosti. Musí mít dovednosti propojené křížem, což znamená, že musí mít více než jednu specializaci. Musí být zcela nezávislí a zbaveni všech identifikačních problémů, které by mohli po cestě zažít. Jedním z návrhů bylo, prohlásit všechny členy za mrtvé. To bylo uvažováno, dokud nebylo rozhodnuto, že každý vybraný člen týmu bude uveden na seznamu chybějících, dle oficiálních záznamů, a bude vyřazen z neoficiálních záznamů. Tímto způsobem byly pokryty veškeré vztahy mezi týmem a jejich osobními údaji.

Každý jednotlivý záznam o každém vybraném členu týmu byl vymazán, včetně záznamů o sociálním zabezpečení, vnitřních výkazech, zdravotních záznamech, vojenských záznamech a všech dalších identifikačních záznamech, které byly buď zničeny, nebo shromážděny a pak umístěny na zvláštní místo. Původně bylo pro výběr zajištěno zhruba 56000 uchazečů. Proces screeningu byl nakonec ukončen se všemi vybranými. Byli to ti nejlepší z nejlepších. Během školení, které trvalo zhruba šest měsíců, prošlo celkem 16 uchazečů výcvikem. Čtyři z nich byli náhradníci pro případ, že by jeden z vybraných pro misi byl zraněn nebo propuštěn z nějakého jiného důvodu z armády.

Pokud se zamyslíme nad monumentálním problémem spojeným s výběrem týmu 12 lidí, kde musí být každá osoba zcela vymazána z vojenského systému, nemá žádné rodinné vazby, žádné manželské vztahy ani žádné děti, vidíme obtíže, jaké měla skupina pro výběr, aby vybrala nejlepší členy týmu z omezeného souboru vojáků. Původní vybraná skupina měla 158 lidí. Konečných 12 bylo vybráno z tohoto počtu. Pokud zvážíte psychologické, lékařské a jiné testy, které musely být provedeny, tak bylo posledních 12 z původního počtu nejlépe kvalifikovaných. Proč byly vybrány pouze dvě ženy, nebylo nikde uvedeno. Zjevně byly tyto dvě ženy nejlépe kvalifikované v jejich osobní specializaci – lékař a lingvista. Každý člen týmu nebyl označován jménem. Jakmile bylo vybráno posledních 16, (pamatujme, že měli čtyři náhradníky), každý člen týmu dostal trojmístné číslo. Od tohoto okamžiku byli identifikováni pouze čísly. Dokonce znal každý člen týmu ostatní jen podle jejich třímístného čísla. Nikdy nesměli používat své skutečné jméno. Jakmile opustili planetu Zemi a cestovali na Serpo, navzájem používali pouze přezdívky. Například velitel týmu byl označen jako Skipper, lékaři byli identifikováni jako Doc-1 a Doc-2, piloti byli označeni jako Sky-King a Flash-Gordon. Přestože by to nemělo žádný význam, kdyby použili svá skutečná jména na Serpo, byli dostatečně disciplinovaní, aby mohli vystupovat buď za pomoci přezdívky, nebo svých třímístných čísel. Po rozsáhlém výběrovém řízení musel každý člen týmu prokázat své schopnosti vydržet potíže, mezi něž patřil soubor psychologických testů, lékařských vyšetření a PAT (Testy pozitivního myšlení, což je vojenský test pro piloty a personál speciálních sil). Výcvik se skládal z následujících činností:

1. Úvod do průzkumu vesmíru (vyučováno personálem NASA);
2. Astronomie, identifikace hvězd, použití dalekohledů a obecná astrofyzika;
3. Antropologie mimozemšťanů (informace získané od EBE 1);
4. Historie Ebenů (základní informace obdržené od EBE 1);
5. Lékařská péče v armádě USA (traumatická péče). Toto téma bylo určeno nelékařskému personálu týmu;
6. Výcvik ve vysoké nadmořské výšce – parašutistický výcvik a pobyt v beztížném prostředí s nulovým obsahem kyslíku;
7. Trénink přežití, útěku a úniku;
8. Základní výcvik se zbraní a výbušninami (šest kilogramů C-4);
9. Trénink psychologických operací a příprava proti výslechu;
10. Malá taktická výcviková jednotka (čtyřtýdenní výcvik u americké armády);
11. Kurz shromažďování informací;
12. Vesmírná geologie – metody sběru a použití specializovaného geologického vybavení;
13. Trénink odolání fyzickému stresu;
14. Metody řešení konfliktů a izolace;
15. Ošetřovatelský kurz;
16. Školení o používání přístrojů;
17. Individuální odborná příprava;
18. Základy biologie;
19. Další výcvik, který je i nadále považován za vysoce klasifikovaný i po 40 letech (1965 – 2005).

Každý člen týmu musel vydržet extrémní psychologickou a fyzickou zátěž. V jednom tréninkovém testu byl každý člen týmu uzamčen uvnitř boxu velikosti 5 x 7 stop, který byl po dobu pěti dnů pohřben sedm stop pod zem, pouze s jídlem a vodou, bez kontaktu s nikým jiným a v naprosté tmě. Tímto se testovalo několik faktorů. Každý člen týmu si také vzal s sebou pilulku, která byla standardní záležitostí pro zpravodajské agenty působící za nepřátelskými liniemi. Pomocí pilulky mohl agent ukončit svůj život, kdyby se EBEnové z nějakého důvodu projevili jako nepřátelé. V týmu byli čtyři piloti. Tito čtyři strávili mnoho týdnů v nevadském komplexu, kde se učili létat na získaném plavidle EBEnů. Nebylo těžké s ním létat, jakmile člověk pochopí funkce ovládacích prvků. Jsem si jistý, že mnoho z pozorování UFO v letech 1964-65 v oblasti západu USA mohlo být připsáno těmto testovacím letům, našimi členy týmu.

Každý člen týmu byl poslán do speciálního zařízení umístěného v Camp Perry ve Virginii. Bylo to výcvikové místo zpravodajských služeb. Většina výcviku se uskutečňovala tam, pouze některý speciální výcvik byl prováděn na Sheppard Air Force Base, ve Wichita Falls v Texasu; na Ellsworth AFB v Jižní Dakotě; Dow AFB v Maine a na osamělých místech v Mexiku a Chile. Školení trvalo 167 dní. Členové týmu měli během tohoto období volno jen asi 15 dní, ale byli pečlivě střeženi. Těsně před jejich cestou byl každý člen týmu převezen do kázeňských kasáren Spojených států ve Fort Leavenworth a zavřen v uzamčených celách. To jim zabraňovalo v komunikaci s kýmkoli z vnějšího světa, a každý z nich byl pozorně sledován.

Došlo však ke změně plánů. Od EBEnů jsme dostali zprávu, v níž uvedli, že nechtějí provést výměnu během své první návštěvy na Zemi. Chtěli se nejprve s námi setkat, a pak si naplánovat výměnu osob. To způsobilo mnoho problémů, protože náš tým již byl připraven na výměnu. Poslali jsme naši zprávu zpět, ale nedostali jsme na ni odpověď. V prosinci 1963 poslali EBEnové zprávu potvrzující čas, datum a místo jejich přistání. Ve zprávě bylo uvedeno, že na Zemi přiletí dvě lodě a přistanou na předem dohodnutém místě. Naše vláda však se v této době zabývala smrtí prezidenta Kennedyho. Někteří z nich chtěli zrušit výměnu kvůli jeho smrti, ale prezident Johnson byl o všem informován a rozhodl se pokračovat v této záležitosti, ačkoli nevěřil, že to skutečně nastane.

Náš tým plánoval dvě místa přistání. Jedno krycí na letecké základně Holloman poblíž Alamogorda v Novém Mexiku a další, které bylo skutečným místem přistání, západně od Hollomanu, poblíž jižního vstupu do základny White Sands. První loď EBEnů vstoupila do naší atmosféry odpoledne 24. dubna 1964. Loď přistála na špatném místě, u Socorra v Novém Mexiku. Náš tým je očekával ve White Sands. Byli jsme schopni EBEnům sdělit informaci, že přistáli na nesprávném místě. Druhé plavidlo EBEnů přijalo tuto zprávu a přistáli na správném místě, které jsme jim udali. Na Zemi čekalo 16 vedoucích představitelů americké vlády. Někteří byli politici a někteří byli vyššími státními úředníky, včetně vojenských důstojníků. EBEnové opustili svou loď a šli pod připravený baldachýn. EBEnové předali jako dar své technologie. Měli připraven základní překladač. Vypadal jako nějaký mikrofon s čtecí obrazovkou. Vyššímu úředníkovi Spojených států bylo předáno jedno z těchto zařízení a EBEn měl druhý překladač. Úředníci mluvili do zařízení a obrazovka ukázala písemnou podobu hlasové zprávy, a to jak v jazyku EBEnů, tak v angličtině. Bylo to sice jen nahrubo a bylo těžké pochopit všechno, co bylo řečeno. Ebenové se rozhodli uskutečnit výměnu, ale až následujícího roku. Byl stanoven červenec 1965 a místo bylo určeno na testovací základnu v Nevadě. Plánovači nechtěli zachovat stejnou polohu z obavy, že by nějaká informace mohla uniknout.

Členové výměnného týmu byli drženi na Ft. Leavenworth až do května 1964. Pak je převezli je do tábora Perry. Tým byl izolován na příštích šest měsíců a proběhl stejný výcvik, jaký již absolvovali. Upravili své individuální dovednosti a učili se některé nové schopnosti. To dalo týmu příležitost lépe porozumět jazyku EBEnů. Přestože většina členů týmu měla potíže s výukou jazyka, oba lingvisté z týmu dokázali vylepšit své jazykové schopnosti. V dubnu 1965 byl tým převezen do Ft. Leavenworth a byl zde až do července 1965, kdy byli všichni přepraveni do Nevady. Výměny se zúčastnilo pouze několik vybraných úředníků, ostatní nebyli připraveni pro výměnu týmů. Když přistála loď EBEnů, náš tým byl vzat na palubu. Množství zásob naložených na palubu lodi EBEnů činilo 41 tun vybavení.

Sedm členů programu se vrátilo v roce 1978 a zpráva o akci byla dokončena v roce 1980.