Odtajněné dokumenty: Projekt SERPO, Výměnný pobyt lidí a mimozemšťanů IV.

[Naren Sahava]

Dnes měli svátek. Jakousi slavnost. Využili jsme naše poslední balíčky C-výživy, neboť Ebenové se již nestarali o naše jídlo. Zabili jsme nějaké zvíře. Jak jsem se již zmínil, Ebenové nám umožnili zabíjet zvířata pro maso. Jejich maso není opravdu špatné. 899 říká, že chutná jako medvěd, kterého jsem nikdy nejedl. Ale Ebenové se na nás dívají velmi podivně, když jíme maso. Je to divné, když mohou klonovat tvory a jiné druhy bytostí, ale nemohou jíst maso. Připadají nám divní. Ale dovolují nám dělat všechno, co chceme a jídlo je něco, co potřebujeme pro bílkoviny. Použili jsme poslední špetku z naší zásoby soli a pepře, neboť to dělá jejich jídlo mnohem chutnější. Ebenové nemají nic podobného soli a pepři. Mají nějakou bylinku, my říkáme něco jako oregano, kterou používají. Má výraznou chuť, ale není podle našeho gusta. Svátek byl skvělý. Účastnili jsme se tanců, které se Ebenům opravdu líbí. Velice je těší, když tančí a hrají své divné hry. Popsal jsem je dříve, ale o tomto svátku jsme viděli něco jiného. Hra se hrála jako šachy, ale s Ebeny stojícími na velké čtvercové ploše. Čtverce byly rozděleny do 24 polí. Každé mělo další dvě místa. Jak a proč se Ebenové pohybovali, bylo pro nás záhadou. Jeden z Ebenů řekl nějaké slovo a pak pokračoval další. Zdálo se nám, že to byla týmová hra. Šest Ebenů na každé straně. Nemohli jsme přijít na účel hry, ale nakonec Ebenové spolu tančili, což asi znamenalo vítězství, jak jsme si mysleli. Byl to legrační den. Můj tým hrál softball s některými aktivními Ebeny, kteří se snad z větší části tuto hru naučili. Stále nepochopili, že musí chytit míč předtím, než dopadne na zem. Ale bavili se. Mezi Ebeny jsme našli i nějakou mimořádně nadanou atletku. Pak jsme zase našli někoho, kdo neměl žádné atletické schopnosti. Stejně jako lidé. Naše softbalová hra skončila, když začalo pršet. Nakonec jsme se ocitli v jídelně. Snědli jsme naše jídlo a vrátili se do našeho obytného prostoru.

Měli jsme na konci dne školení tak, jak to děláme každý den. Zkontrolujeme si navzájem náš psychický a zdravotní stav. Tak náš den končí a nastane osm hodin odpočinku. Ebeni mají odlišná časová období, jak jsem se již zmínil. Trvají asi čtyři hodiny po každých 10 hodinách práce. Musíme si uvědomit, že jejich rytmus je pomalejší, a že jejich dny jsou delší. Tak jsme přestali používat náš čas a používali čas Ebenů. Je těžké to pochopit, ale je to jen jiný kalendář. Jakmile se vrátíme na Zemi, mohu vysvětlit rozdíl času a proč jsme museli místo našeho času používat čas Ebenů. Pořád píšu v každém zápise do deníku o čase, ale je důležité si uvědomit, že když jsme tu byli již asi tři roky, vzdali jsme se času na Zemi a využívali čas Ebenů. Snažili jsme se používat jejich dvě slunce jako početní systém, ale nefungovalo to. Pak jsme se snažili používat vlastní hodinky, ale to také nefungovalo. Takže jsme se vzdali naší časomíry a začali používat jenom časovou věž Ebenů. Každá vesnice má jednu se snadno pochopitelnými symboly. Každý symbol znamená určitou dobu a také určitou pracovní dobu. Ebe 2 k nám přijela po svátku. Zajímala se o 754. Jak jsem se zmínil v jednom minulém záznamu, 754 onemocněl, ale pak se zotavil. Nevíme, co mu bylo, ale 700 ho léčil penicilinem, který zabral. Všichni jsme již byli nějak nemocní během pobytu, kromě 899, ten chlápek byl jako pevná skála. Nebyl nemocný ani v zimě. 706 a 754 si vedou podrobné záznamy o každém členovi týmu a jeho zdravotním a fyzickém stavu. Snažili jsme se udržet stabilní program fyzické kondice od začátku, kdy jsme sem dorazili. Všichni jsme v celkově dobrém stavu, alespoň fyzicky. Někteří členové týmu postrádají Zemi, stejně jako já, ale žádný člen týmu se nezhroutil nebo nepotřeboval nějaký druh psychologické pomoci od 700 nebo 754. Náš tréninkový proces byl skvělý. Naším lékem bylo, udržovat se prací. Jsme stále extrémně zaneprázdněni výzkumem a plněním cílů naší mise. Na jedné z nedávných schůzek našeho týmu jsme se já a 203 rozhodli vzdát se vojenských pozdravů a salutování, takže každý člen zdravil obvyklým způsobem. Rozhodl jsem se, že zachováme své vojenské postoje a chování, ale vzdáme se pozdravů. Všichni členové týmu souhlasili. Nemáme s tím žádný problém. Ebenové to udělali také hned, když skončili. Mají také své pozdravy. Ebenové si vyměňují pozdravy v závislosti na denní době. Občas se obejmou, jindy se dotýkají prsty nebo se uklánějí. Stále jsme nevěděli, proč to dělají. Ebe 2 nám vysvětlila, že to jsou formální pozdravy.

Ebenové mají velmi přísný režim. Udržují ho po celý život. Viděli jsme sice nějaké odchylky, ale jen několik. Armáda udržuje všechno v souladu, působí zde jako policejní síla, jak jsem se již zmínil. Nemají žádné zbraně, ale mají různé uniformy a každý Eben respektuje tuto uniformu. Armáda je stále hlídá. Vojáci chodí v páru a vypadají velmi přátelsky, ale mohou být velmi přísní. Viděli jsme dva Ebeny, kteří šli přes pole. Dva členové hlídky se k nim rychle přiblížili a ukázali na budovu. Oba Ebeni vešli do budovy s vojenskou hlídkou. Vojáci na ně něco křičeli. V té době nebyli pro překlad k dispozici ani 420 nebo 475, ale myslím si, že tito dva Ebenové porušili nějaký zvyk nebo zákon. Vojáci nás varovali, abychom nedělali něco, o čem si myslíme, že nemáme dělat. Armáda je velmi uctivá, když se námi zabývají, ale nedovolují nám porušovat žádné jejich zvyky nebo zákony, aniž by nás předem nevarovali. Když jsme poprvé zabili jednoho z písečných hadů, měli jsme hned na krku šest vojáků. K řešení této situace bylo zapotřebí hodně diplomacie. Ale armáda se nás nikdy nedotkla ani nás neohrozila. Ebenové se nám přizpůsobili právě tak, jak jsme se my přizpůsobovali jim. Pokračujeme v naší misi a oni nám umožňují vše, co chceme dělat. Jednou ze zakázaných činností je vstupovat do soukromého obytného domu. Jednou jsme to udělali a byli jsme zdvořile armádou vyhnáni. Zdá se, že zde existuje více vojenských sil, než je skutečně třeba. Mají zbraně, jak jsem se již zmínil. S těmito zbraněmi však málokdy vidíme nějakého vojáka. Ale viděli jsme je během varování, které se stalo před nějakým časem. Ebe 2 vstoupila do našeho obydlí, těsně po jedné z našich dob odpočinku. Byla vzrušená a řekla nám, abychom zůstali uvnitř a neopouštěli naše obydlí. Ptali jsme se proč a Ebe 2 řekla, že neznámá kosmická loď vstoupila na oběžnou dráhu planety. Ebe 2 nás ujistila, že armáda se o tento problém postará. Samozřejmě jsme udělali vlastní opatření na naši obranu. Vzali jsme si zbraně a stáli jsme venku, abychom strážili náš obývací prostor. Porušili jsme její pokyny a šli ven. Sledovali jsme oblohu a spatřili jsme mnoho letadel. Pak jsme viděli všechny vojáky se zbraněmi a s něčím, co vypadalo jako polní výstroj. Byli připraveni k boji, jak to nazval 899. Výstraha netrvala dlouho, Ebe 2 se vrátila, podívala se na nás poněkud zvědavě a pak nám řekla, že všechno je v pořádku a pohotovost skončila. Zeptali jsme se, jestli byla neznámá kosmická loď identifikována. Říkala, že to není kosmická loď, ale jen běžný kus vesmírného odpadu a nechala nás při tom. Nevěřili jsme jí, ale neměli jsme žádný způsob, jak určit pravdu. Vrátili jsme se do naší běžné rutiny.

Objevy na planetě. Našemu týmu trvalo v lodi Ebenů devět měsíců, než jsme překonali vzdálenost na jejich planetu. Během cesty trpěli všichni členové našeho týmu často závratěmi, dezorientací a bolestmi hlavy. Během letu loď neprošla žádnými problémy. Plavidlo bylo velmi velké a umožnilo týmu se po něm pohybovat. Jakmile tým dorazil na planetu Ebenů, trvalo několik měsíců, než jsme se přizpůsobili atmosféře. Během přizpůsobovací doby jsme trpěli bolestmi hlavy, závratěmi a dezorientací. Planeta Ebenů se nachází uvnitř sluneční soustavy Zeta Reticuli. Soustava má dvě slunce, ale jejich úhly nad obzorem byly malé a umožňovaly určitou temnotu na planetě, v závislosti na pohybu kolem sluncí. Oběžná dráha byla nakloněná, což umožnilo, aby severní část planety byla chladnější. Planeta je o něco menší než Země. Atmosféra je podobná Zemi a obsahuje uhlík, vodík, kyslík a dusík. Zeta reticuli je od nás přibližně 37 světelných let. Jasné slunce planety Ebenů představovalo problém. Ačkoli jsme měli sluneční brýle, stále jsme trpěli silným slunečním svitem a nebezpečím ze slunečního záření. Úroveň záření na planetě byla o něco vyšší než na Zemi. Byli jsme velmi opatrní a za všech okolností jsme zakrývali své tělo oděvem. Ebenové neměli žádné způsoby ochlazování, s výjimkou průmyslu. Teplota planety ve střední části, zůstávala mezi 94° a 115°F (35 – 44 st. C). Byly zde i mraky a déšť, ale ne často. Na severní polokouli teplota klesala na 55 až 80 st. F (13 – 27 st. C). Tam bylo pro Ebeny příliš chladno, nebo přinejmenším nevhodné podnebí. Našli jsme Ebeny žijící na severu, ale jen ve velmi malých vesnicích.

Náš tým se nakonec přemístil na sever, abychom byli v pohodě. Pozemní přeprava, kterou náš tým používal, byla podobná vrtulníku. Napájecí systém byl uzavřený energetický zdroj, který zajišťoval elektrickou energii pro let. Bylo velmi snadné na tom létat a naši piloti se to naučili během několika dní. Ebenové měli i vozy, které se vznášely těsně nad zemí a neměly žádné pneumatiky nebo kola. Byli zde velitelé, ale žádná skutečná forma vlády. Náš tým neviděl nikdy žádný zločin. Měli zde armádu, která působila jako policejní sbor. Ale nikdo z mého týmu neviděl žádné pušky ani jiné zbraně. V každé malé komunitě probíhaly pravidelné schůzky. Byla zde také jedna velká komunita, která se chovala jako ústřední centrum civilizace. Veškerý průmysl byl v této velké komunitě. Neměli tam žádné peníze! Každý Eben dostal vše, co potřeboval. Žádné obchody, střediska nebo nákupní centra. Byly zde jen centrální distribuční centra, kde Ebenové získávali vše potřebné. Všichni Ebenové pracovali v nějaké funkci. Děti byly velmi samostatné. Jediný problém, se kterým jsme se setkali, bylo, když jsme se pokoušeli fotografovat děti Ebenů. Vojáci je zdvořile odvedli pryč a varovali nás, abychom to znovu nezkoušeli.

Náš tým opakovaně zkoumal energetické zdroje Ebenů. Vzhledem k tomu, že náš tým neměl přístup k vědeckým mikroskopům nebo jinému měřicímu zařízení, nemohli jsme pochopit funkci energetického zařízení. Ale bez ohledu na spotřebu, energetický zdroj Ebenů poskytoval vždy správný proud a výkon. V týmu jsme předpokládali, že přístroj má nějaký regulátor, který detekuje požadovaný výkon a pak dodá tuto konkrétní hodnotu. (Poznámka: členové našeho týmu přinesli k analýze na Zemi dvě energetická zařízení.)

Serpo obíhala pouze kolem jednoho slunce. Druhé slunce bylo na jiné dráze.

Statistické údaje o planetě Serpo:

Průměr:	7,218 miles
Hmota:	5.06 x 10 24
Vzdálenost od 1. slunce:	96.5 millionů mil
Vzdálenost od slunce 2:	91.4 millionů mil
měsíců:	2
Gravitace:	9.60 m/s 2
Perioda rotace:	43 hodin
Perioda oběhu:	865 dní
Náklon osy:	43 stupňů
Teplota:	Min: 6 – 52 st. C
Vzdálenost od Země:	38.43 LY
Název planety:	SERPO
Nejbližší planeta	se jménem OTTO
Vzdálenost od Serpo:	88 milionů mil (Kolonizovaná Ebeny jako výzkumná základna, nebyli zde původní obyvatelé)
Počet planet slunečního systému:	6
Nejbližší obydlená planeta od Serpo:	Jméno: SILUS (obydlená různými bytostmi, nikoli inteligentními, Ebenové ji používají k těžbě hornin)
Vzdálenost:	434 milionů mil

Většina společenství Ebenů byla umístěna podél rovníku. Na obou pólech nebyly žádné komunity. Jižní pól byl pouští. Byla to neúrodná krajina s prakticky nulovými srážkami, v této oblasti vůbec nic nerostlo. Byly zde skalní útvary vulkanického původu a oblast extrémního horka byla jen skalnatá poušť. Směrem dále na sever od jižního pólu v 1. kvadrantu našel tým pórovité kameny. To znamenalo určitou vulkanickou aktivitu v této oblasti. Náš tým zde našel četné sopky. Tým objevil v této oblasti i několik sopečných prasklin se stojatou vodou. Voda byla testována a obsahovala vysoké množství síry, zinku, mědi a dalších neznámých chemikálií. Nicméně, v jednom konkrétním místě blízko severního konce kvadrantu, tým našel alkalickou planinu. Na zemi se tvořily toky, tekoucí do pouště nebo na suchá místa. Náš tým zde našel tvrdé bahno, pokryté alkalickými solemi. V této oblasti rostla i nějaká vegetace. Přesunem do kvadrantu 3 našel náš tým typickou pustinu: Suchou oblast, která byla lemována hlubokými roklinami s řídkou vegetací. Údolí byla extrémně hluboká, některá šla do hloubky až 3000 stop. V tomto regionu zde tým našel první zvíře na Serpo. Vypadalo jako pásovec. Toto stvoření bylo velmi nepřátelské a pokusilo se několikrát zaútočit na náš tým. Ebenský doprovod použil nějaký typ zvukového zařízení (zvukový paprsek), aby stvoření vyděsil. Přesunuli jsme se do rovníkové oblasti a náš tým objevil krajinu v podobě pouště, která obsahovala vegetaci. Tým zde našel mnoho oáz, napájených artézskými studněmi. Tato voda byla nejčerstvější, obsahovala pouze neznámé chemické látky. Chutnala dobře a Ebeni toho využili a napili se. Náš tým vodu ještě převařil, protože během kultivačních testů byly zjištěny neznámé typy bakterií. Po přesunu na severní polokouli, zjistil tým velkou změnu klimatu i krajiny. Tým zde objevil stromy, podobné věčně zeleným pozemským stromům. Ebenové z nich získali bílou mízu, kterou pili. V této oblasti bylo nalezeno mnoho dalších druhů vegetace. Byla zde i stojatá voda, pravděpodobně napájená artézskými studnami nebo ze sopečných prasklin. V jedné oblasti byly vidět i močály. V této bažinaté oblasti byly nalezeny velké rostliny. Ebenové používali tyto rostliny k jídlu. Cibule těchto rostlin byly velmi velké. Chutnaly něco jako meloun. Náš tým se nakonec přemístil do oblasti 1. kvadrantu na severní polokouli. V této oblasti byla mírná teplota (50° – 80° F = 10 – 27° C) a dostatečné množství stínu. Ebenové zde vybudovali pro tým malou základnu. Většina zbývajícího průzkumu planety byla prováděna z tohoto místa. Tým prozkoumal jižní polokouli pouze jednou, aby zde získal geologické informace. Kvůli intenzivnímu horku se tým rozhodl, že se sem již nevrátí. Tým pokračoval v prozkoumávání severní polokoule, a postupně cestoval směrem k severnímu pólu, kde se značně ochladilo. Hory se zde zvedaly až do nadmořské výšky 15 000 stop a údolí se snižovala až pod základní úroveň, kterou byla hladina moře. Byly zde nalezeny svěží zelené louky, kde rostla nějaká tráva, s hlavičkami. Úroveň záření byla na severní polokouli nižší než na rovníku a jižní polokouli. Na severním pólu bylo chladné počasí a tým zde uviděl první vločky sněhu. Kolem severního pólu byly dokonce celé zasněžené plochy. Sníh byl hluboký v nejhlubším místě asi 20 stop. Teplota zde byla konstantní 33° F = 0,5° C. Náš tým nikde nenalezl teplotu, která by se v této oblasti výrazně lišila. Ebenové v této oblasti nemohli zůstat dlouho. Trpěli extrémní hypotermií. Proviant týmu obsahoval oblek, podobný vesmírnému skafandru se zabudovanými ohřívači. Náš tým přivezl stovky vzorků půdy ze Serpo, vegetace, vody a další položky pro testování na Zemi. Během průzkumu byly objeveny četné druhy zvířat. Nejobvyklejší byla zvířata, která vypadala jako velký vůl. Zvířata byla plachá a nikdy nebyla nepřátelská. Další zvíře vypadalo jako horský lev, který měl dlouhou hřívu kolem krku. Toto zvíře bylo zvědavé, ale Ebeny nebylo považováno za nepřátelské. Během průzkumu 4. kvadrantu jižní polokoule, jsme našli velmi dlouhé a velké stvoření, které vypadalo jako had. Toto stvoření bylo smrtelně nebezpečné, jak nám Ebenové vysvětlili. Jeho hlava byla velká a mělo téměř lidské oči. Toto byla jediná chvíle, kdy náš tým použil své zbraně a toto stvoření zabil. Ebenové nebyli vzrušení, když jsme toto zvíře zabili, ale byli rozrušeni z toho, že jsme použili zbraň. Tým měl čtyři pistole typu Kolt (standardní vojenské vybavení) a čtyři karabiny M2. Po zabití jsme toto stvoření vyvrhli. Vnitřní orgány byly divné a nic se nepodobalo pozemským hadům. Stvoření bylo dlouhé 15 stop a 1,5 stopy v průměru. Tým byl zvědavý na jeho oči. Vyšetření očí odhalilo bulvy podobné lidským očím. Oko obsahovalo duhovku a sítnice se spojovala se silným nervem, podobným optickému nervu lidí, který vedl do mozku tvora. Mozek byl velký, mnohem větší než mají hadi na Zemi. Tým chtěl ochutnat maso tohoto tvora, ale průvodce Ebenů jim zdvořile řekl, ať to nedělají. Ve vodních plochách na Serpo nebyly ryby. Některé bažiny, které se nacházely v blízkosti rovníku, obsahovaly podivně vypadající tvory, podobné úhořům (malým, asi 8 – 10 letým), byli to pravděpodobně bratranci pozemských hadů. Poblíž bažin bylo něco jako džungle, ale ne taková džungle, kterou známe ze Země.

Měli jsme dlouhou diskusi o zbraních. Nakonec se Ebenové o ně nestarali. Takže naši členové týmu se rozhodli učinit něco, pro všechny případy, pro zajištění svého bezpečí. Nezapomínejte, že všech 12 členů byli vojenští činitelé, takže zbraně u nich znamenaly pocit bezpečí. Poznámka bokem: Měli jsme jen 50 nábojů pro pistoli a 100 nábojů pro pušku.

Zde je několik informací o zvířatech na Serpo: Stvoření podobná pásovcům nebyla agresivní, jen se bránili členům týmu. Průvodci od Ebenů na ně nasměrovali nějaký zvuk (velmi vysoký tón), který je vyděsil. Tato stvoření byla viděna na několika místech celé planety. Některá byla větší než jiné, ale a nebyla agresivní. Pouze stvoření podobná hadům byla agresivní, což nás donutilo jednoho zabít. Stvoření podobná hadům se nacházela pouze na jednom místě a tým nikde neviděl další. Pokud jde o ptáky, existovaly zde dva druhy létajících tvorů. Jeden připomínal jestřába a druhý vypadal jako velká létající veverka. Ani ti nebyli agresivní a tým nikdy nemohl nějakého z nich chytit na vyšetření. Pokud jde o hmyz, byly zde malé druhy podobné švábům, ale byly ještě menší. Byly neškodní, měly tvrdý krunýř s měkkým vnitřním tělem. Tým nikdy neviděl žádný létající hmyz, jako jsou mouchy, vosy ad. Bylo však nalezeno a identifikováno několik dalších malých druhů hmyzu.

K dispozici jsou čtyři fotografie, které byly pořízeny na Serpo:

• jedna fotografie ukazuje celý tým stojící vedle domu Ebenů, s několika Ebeny v pozadí;
• další fotografie ukazuje náš nový dům týmu na severu;
• další fotografie ukazuje vesnici Ebenů na severu;
• poslední fotografie ukazuje skupinu Ebenů, kteří hrají svou "fotbalovou" hru.

Stáří Ebenské civilizace na Serpu odhadujeme zhruba na 10.000 let. Přišli sem z jiné planety a nepocházejí ze Serpa. Původní domovská planeta Ebenů byla ohrožena extrémní vulkanickou aktivitou. Ebenové museli přesídlit na Serpo, aby ochránili svou civilizaci a k tomu došlo asi před 5000 lety. Ebenové měli asi před 3000 lety velkou meziplanetární bitvu s jinou rasou. Ebenové ztratili v bitvě mnoho tisíc členů. Ebenové pak zcela vyloučili veškeré nepřátelství a od té doby si nikdy nepřáli další válku. Ebenové cestují vesmírem posledních 2000 let. Zemi navštívili nejprve před 2000 lety.

Proč má populace Ebenů jen asi 650 000 členů? Ebenové mají velmi stabilní, strukturovanou civilizaci. Každý muž má partnerku. Je povolena reprodukce (podobným sexuálním způsobem, jaký máme my), ale je striktně omezen počet dětí. Náš tým nikdy neviděl rodinu s více než dvěma dětmi. Ebenská civilizace je tak uspořádaná, že plánuje narození každého dítěte, v určitém odstupu od sebe, aby tak umožnila řádné společenské zapojení dítěte do civilizace. Děti Ebenů dospívají v super kvalitě, ve srovnání s dětmi Země. Náš tým sledoval živě narozené děti, které navštěvoval lékař Ebenů a sledoval jejich vývoj v průběhu času, jako člen rodiny. Děti dospívaly velkým tempem. Ebenové mají vědce, lékaře i techniky. Na planetě je jen jedno vzdělávací zařízení. Pokud někoho vybrali, navštívil toto zařízení a bylo zjištěno, co je nejlepší a nejvhodnější téma pro jeho vzdělání. Přestože bylo velmi obtížné posoudit nebo měřit inteligenci Ebenů, náš tým odhadoval, že jejich IQ u všech dosahuje 165.

Ebenové neměli jediného vládce. Byla zde "Rada guvernérů", kterou jmenoval celý kolektiv. Tato rada řídila všechny záležitosti na planetě. Zdálo se, že členové rady jsou ve funkcích dlouhodobě. Vzhledem k tomu, že Ebenové nebyli staří – nebo se našemu týmu alespoň nepodařilo zjistit jejich míru stárnutí, bylo těžké posoudit stáří každého člena společnosti. Bylo zde asi 100 různých vesnic nebo míst obydlených Ebeny. Ebenové využívali pouze malou část své planety. Těžili minerály v odlehlých oblastech planety a měli velkou oblast pěstování průmyslových plodin v jižní části planety, poblíž vody. Náš tým zjistil, že tato oblast má i nějakou vodní elektrárnu. Ebenové vyvinuli jistý typ elektrického a pohonného systému. Náš tým ho neznal a nemyslím si, že bychom ho skutečně pochopili. Byli schopni se dostat do vakua a čerpat odtud obrovské množství energie. Bydlení našeho týmu, sestávalo z několika malých budov a měli jsme k dispozici jakousi malou krabičku, jako zdroj elektřiny. Tato krabička dodávala veškerou energii, kterou náš tým potřeboval. Ironií je, že elektrický zdroj, který si náš tým dovezl, pracoval pouze s použitím jejich zdroje energie.

Ebenové také umírají. Členové našeho týmu zaznamenali nějaká úmrtí, některá po nehodě a jiná z přirozených příčin. Ebenové pochovávají těla podobně jako my. Náš tým zaznamenal dvě letecké nehody, když jejich letadlo havarovalo na planetě. Ebenové uctívají Nejvyšší bytost. Zdá se, že je to nějaká entita týkající se celého Vesmíru. Provádějí denně obřady, obvykle na konci prvního pracovního období. Mají budovy, něco jako náš kostel, kam chodí, aby ji uctívali. Náš tým opustil Zemi v obrovské kosmické lodi Ebenů a letěl přímo na Serpo přibližně devět měsíců, podle našeho měření času. Při našem návratu jsme cestovali novější lodí Ebenů, takže dobu návratu jsme odhadovali na sedm měsíců. Jak mohou Ebenové cestovat tak rychle? Nic o tom jsem zatím nenapsal. Pozemští vědci se domnívají, že jelikož kultura Ebenů pochází z jediné rasy, jejich evoluce se vyvíjela rychleji, než civilizace, která by se skládala z různých ras a různých jazyků.

Vědečtí specialisté na sociální chování na Zemi se domnívají, že civilizace Ebenů je uspořádána tak, aby jejich počet vyhovoval jejich vlastním potřebám. Náš tým našel na jejich planetě jen omezené možnosti komodit k výživě. Velké budovy byly využívány pro pěstování potravinových plodin. Půda je zde chudá na mnoho minerálů. Společnost Ebenů využívá k získávání potravin formu ekologického zemědělství. Ebenové se zřejmě bojí, že pokud by zaplnili planetu, nemohli by pro své občany zajistit výživu. Pokud jde o kulturu Ebenů, mají jakýsi druh hudební zábavy. Hudba zní jako rytmické tóny. Poslouchali také jakýsi zpěv. Ebenové jsou dobří tanečníci. Po určité pracovní době oslavovali rituálním tancem. Ebenové vytvořili kruh a tancovali, naslouchajíce zpěvu a hudbě, která byla hrána na zvonech, bubnech nebo na něčem podobném. Neměli zde žádné televizory, rozhlasové přijímače ani něco podobného. Ebenové hráli hru, něco jako fotbal, ale s větším míčem. Cílem bylo kopnout míč přes hřiště do branky. Hra měla velmi zvláštní pravidla a hrála se po dlouhou dobu. Měli také jinou hru, kterou většinou hráli děti. Hra sestávala z tvorby uskupení ze skupinek Ebenů. Zdálo se, že si hru opravdu užívají, ale náš tým získal o této hře jen malou představu. Ačkoli Ebenská civilizace neměla žádné televizory, rádia, každý Eben měl malou pomůcku na opasku. Toto zařízení vydávalo příkazy k plnění určitého úkolu, zprávy o probíhajících událostech atd. Zařízení mělo obrazovku, podobnou televiznímu monitoru, ale ve 3D formátu. Náš tým přivezl jedno z těchto zařízení.

Ebenové po určitou dobu bojovali s nepřáteli. Členové našeho týmu odhadli, že válka trvala přibližně 100 let, ale opět podle našeho měření času. Válka byla bojována za pomoci paprskových zbraní, vyvinutých oběma civilizacemi. Ebenové nakonec dokázali zničit nepřátelskou planetu a zabít zbývající nepřátelské síly. Ebenové nás varovali, že několik jiných cizích ras v naší galaxii je také nepřátelských. Ebenové se od těchto ras distancují. Dokumenty z rozhovorů nikdy neuvádějí jména nepřátel, pravděpodobně proto, že už neexistují. Ebenové žijí ve velmi prosté společnosti. Rodina Ebenů se skládá s muže, ženy a alespoň jednoho dítěte. Náš tým našel několik rodin až se čtyřmi dětmi. Později jsme se dozvěděli, že rodiny se staraly o děti Ebenů, kteří byli buď na cestách (průzkum vesmíru) nebo zemřeli. Náš tým byl svědkem letecké nehody, při které se zabili čtyři Ebenové. Na místě havárie pak Ebenové provedli nějaký rituál. Ebenové nejprve dopravili těla do zdravotnického zařízení k vyšetření. Členové našeho týmu měli vždy možnost doprovázet Ebeny, s výjimkou období odpočinku, kdy se Ebenové zavírali do soukromí. Viděli jsme smutek v očích Ebenů během umírání jejich blízkých. Později, po posledním pracovním cyklu, uspořádali Ebenové pohřební obřad, alespoň to bylo to, k čemu náš tým dospěl. Ebenové tělo zabalili do bílého plátna a polévali ho různými tekutinami. Velké množství Ebenů stálo v kruhu a zpívalo. Tato melodie členy našeho týmu také roztesknila. Obřad trval poměrně dlouhou dobu. Konečně byla těla umístěna do kovových rakví a pochována mimo obce na vzdáleném místě. Po pohřbu Ebenové uspořádali slavnostní hostinu. Byly připraveny velké stoly plné pokrmů, všichni jedli, tančili a hráli hry. Jak to náš tým viděl, tak tohle prováděli při každém úmrtí některého z Ebenů.

Každá rodina Ebenů žije jednoduchým životem. Jejich domovy jsou postaveny většinou z hlíny a nějakého materiálu podobného dřevu a některého kovu. Všechny domy vypadají stejně. Vypadají jako z vepřovic. Interiér domu sestává ze čtyř místností. Jedna místnost je ložnice, kde všichni členové rodiny spí v jedné místnosti na rohožích, pak je tam jídelní místnost s kuchyní, obývací pokoj (největší místnost v domě) a malé sociální zařízení. Ebenové nemají fyziologickou potřebu uvolňovat tělesné odpady, jako máme my. Ebenové měli malé sběrné prostory v zařízení na jejich tělesné odpady. Tělo Ebenů bylo extrémně efektivní při zpracování všech přijatých potravin. Jejich tělesné odpady se proto skládaly jen z malého množství fekálií, podobně jako u koťat. Členové našeho týmu nikdy neviděli u Ebenů vylučování moči. Naše odpady se naopak skládaly z velkého množství fekálií a moči. Ebenové museli vykopat velké sběrné jámy pro naše výměšky. Jídlo, jak jsem se již zmínil, byl pro naše členy problém. Náš tým spotřeboval nejdříve své C-příděly ve vojenském stylu, ale nakonec musel přejít na jídlo Ebenů. Ebenové měli různé potraviny, zvláště zeleninu. Náš tým našel plodiny podobné bramborám, ale chutnaly jinak. Měli také nějaký druh hlávkového salátu, ředkviček a rajčat. To byly jediné plodiny podobné našim. Ebenové měl i další pěstovanou zeleninu. Byly to zvláštní okrouhlé plody s dlouhými lodyhami, jako vinná réva. Ebenové to vařili a jedli velkou část plodiny. Měli také nějaký druh bílé tekutiny, o které jsme si nejprve mysleli, že je to mléko. Po ochutnávání si však náš tým uvědomil, že je to jiné, a to jak v chuti, tak v obsahu. Tekutina pocházela z malého stromu, který se nacházel v severní části planety. Ebenové doslova dojili tento strom pro tuto kapalinu. Zdálo se, že mají jakési potěšení, když ji pijí. Členům našeho týmu tato kapalina nikdy nechutnala. Ebenové připravovali pro nás jídlo. Udělali nějaký pokrm do hrnce, který se zdál našemu týmu nesmírně chutný. Museli jsme však použít spoustu soli a pepře na jeho dochucení. Měli také něco jako náš chleba. Byl to nekvašený chléb a chutnal poměrně dobře, ale způsoboval nám extrémní zácpu. Museli jsme vypít velké množství vody, abychom ho strávili. Jediný společný pokrm, který chutnal nám i Ebenům, bylo ovoce. Ebenové jedli velké množství ovoce. Ovoce se lišilo od všeho, co jsme znali, bylo dosti sladké. Některé ovoce chutnalo jako melouny, zatímco jiné chutnalo jako jablka. Dalším problémem byla voda. Voda na přípravu pokrmů na Serpo, obsahovala řadu neznámých chemikálií, které náš tým zjistil. Nakonec jsme museli vodu vždy převařovat předtím, než jsme ji pili. Když to Ebenové viděli, zasadili velkou rostlinu, která pro náš tým vodu čistila.

V závěrečné zprávě našeho týmu napsané velitelem (plukovníkem) se uvádí, že během výměnného období, byl tým schopen komunikovat s Ebeny na asi 50%. Některé věci jsme jim nikdy nedokázali sdělit.

Náš tým si přinesl s sebou softbalové vybavení pro sportovní aktivitu. Ebenové sledovali naši hru a hlasitě se smáli. (Ebenský smích zněl jako vysoký kvikot.) Nakonec začali Ebenové tuto hru hrát s námi, ale nikdy si nezvykli na chycení míče dříve, než dopadne na zem. Náš tým také hrál pozemský fotbal. Ebenové opět sledovali hru a poté ji sami hráli. Ale opět, jako u softbalu, Ebeny nikdy nenapadlo, že mohou kopnout do míče předtím, než dopadne na zem! Přestože si naši členové týmu cenili soukromí Ebenů, náš tým měl dovoleno je sledovat. Dokonce, když jsme šli kolem, dokázali jsme spatřit i sexuální aktivitu Ebenů. Muži i ženy měli pohlavní orgány podobné našim a prováděli pohlavní styk. Četnost sexuální aktivity nebyla tak častá, jak se provozuje v naší společnosti. Spíše bych věřil, že vykonávali tento akt spíše pro reprodukci, než pro potěšení.

Naši vědci nedokázali pochopit, jak se může oběžná dráha Serpo otáčet kolem dvou sluncí v určité vzdálenosti. Nakonec zjistili některé záležitosti, týkající se tohoto konkrétního systému, neboť jejich fyzikální zákony se liší ve srovnání s našimi. Některé otázky ohledně toho, jak náš tým změřil oběžnou dráhu a další výpočty zůstaly nezodpovězeny, při absenci stabilní časové základny. Z nějakého důvodu naše časoměřiče na Serpo nefungovaly. Vzhledem k tomu můžete jen obtížně pochopit práci, kterou členové našeho týmu prováděli bez časoměřičů. Museli přijít s alternativní metodou měření rychlostí, oběžných drah atd. Je obtížné, aby nějaký vědec studovaný na Zemi pochopil odlišnou fyziku v jiných slunečních soustavách nebo na jiných planetách. Hlavní problém se týkal Keplerových zákonů planetárního pohybu. V týmu jsme měli několik nejlepších vojenských vědců. Pokud však uplatňujete Keplerovy zákony, vyžaduje to čas a náš tým mohl měřit čas pouze konvenčním způsobem. Bylo zjištěno, že Keplerovy zákony se na tuto sluneční soustavu nevztahují. Jedna z věcí, které naši vědci, vystudovaní na Zemi zjistili, bylo to, že nelze obecně uplatňovat pozemské fyzikální zákony. Stáří Serpo jsme odhadovali na asi tři miliardy let. Obě slunce byla podle našeho odhadu asi pět miliard let stará.

Ačkoli náš tým strávil více než deset let (pozemského času) na Serpo a blízkých planetách, neměli jsme žádné přenosné počítače na uchování dat. Měli jsme jen dva záznamníky, které zodpovídaly za zapisování dat. Náš tým uznával, že mnoho údajů bylo ztraceno nebo nebylo zdokumentováno. Po 24 měsících jsme ztratili pojem času, pokud jde o kalendář, protože jsme nemohli správně počítat dny, ve srovnání se dny na Zemi. Když jsme odletěli ze Země, nastavili jsme si pozemský čas. Měli jsme však pouze hodinky s bateriemi, a když se baterie vybily, hodinky se zastavily a my jsme si zapomněli baterii vyměnit. V důsledku toho jsme ztratili pozemský čas. Tým sice přivezl sebou velké množství baterií, ale všechny se vyčerpaly po pěti letech a Ebenové neměli srovnatelný produkt, jako jsou naše baterie. Také jsme si přivezli elektrické holící strojky, varné konvice, elektrické ohřívače, elektrický psací stroj IBM, vědecké kalkulačky, konvenční a vědecká logaritmická pravítka, datové záznamníky, tři dalekohledy různých velikostí a různá konvenční i elektrická měřidla. Ebenové zvážili vybavení našeho týmu. Hmotnostní limit byl 4500 kilo nebo 9000 liber. Pokud jde o jídlo, tým měl C-balíčky ve vojenském stylu. Pečlivě jsme vše naplánovali na 10 let pobytu.

Vybraní členové týmu nesli malé tlakové nádoby s tekutým dusíkem. Ebenové byli zranitelní extrémním chladem. V případě, že by se Ebenové chovali nepřátelsky, mohli bychom je neutralizovat a během pokusu o útěk použít tekutý dusík. Členové týmu byli instruováni, aby rozstřikovali látku přímo do obličeje Ebenů. Bylo totiž zjištěno, že Ebe 1 je vůči tomu bezbranný. Pokud jde o tekutý dusík, byl umístěn do speciálních tlakových nádob. Každý člen měl malý kontejner. Během debaty o návratu však tým shledal Ebeny tak přívětivé, že každý člen týmu rychle zahodil tyto láhve kapalného dusíku, když jsme dorazili na Serpo. Stejně měl jako zbraň každý člen týmu pistoli a pušku. Ebenové poznali, že to jsou zbraně, ale opět nikdy nepochybovali, proč je členové týmu mají. Všichni členové týmu nikdy nenosili zbraně, s výjimkou průzkumu Serpo, a pak je měli jen někteří členové týmu. Lidé si nemohli na zvuk řeči Ebenů zvyknout, ale museli se cvičit snášet ho. Trvalo dlouho, když někdo studoval jazyk Ebenů, aby takový zvuk vydal. Některé zvuky byly podobné zvukům s vysokým tónem. Důležité je, že to mohlo být provedeno. Ačkoli každý člen týmu byl seznámen s řečí Ebenů, bylo pro členy týmu obtížné pamatovat si každý tón a používat různé zvuky a tóny. Dva lingvisté z týmu se cvičili a naučili se základní komunikaci s Ebeny. Ebeni se naučili anglicky, ale měli potíže přesně vyslovovat slova. Například podle dokumentace, Ebeni nemohli vyslovit hlásku "L". Takže pokud se Eben pokoušel vyslovit slovo "look", vyšlo to jako "úk".

Mezi první zprávou zaslanou naším týmem ze Země v létě 1952 a první zprávou přijatou od Ebenů uplynuly asi čtyři měsíce. Nemůžeme vědět, kdy dostali Ebenové naši zprávu a jak dlouho trvalo, než ji prostudovali, a jak dlouho trvalo, než ji poslali zpět. Sdělení bylo v jazyce Ebenů, s hlasitým čtením a zvukem, intonací atd. Jeden Eben, který cestoval s námi vesmírem, mohl mluvit anglicky lépe než ostatní, kteří se to také naučili. Tento Eben měl kódové označení "Noe". Pokaždé, když tým musel sdělovat důležité informace, obrátil se na něho. Ale během druhé části našeho pobytu na Serpo, musel Noe odjet pryč na nějakou misi. Do té doby však naši dva lingvisté dokázali komunikovat lépe než ostatní členové týmu. Náš tým měl s sebou komunikační zařízení Ebenů, které obsahovalo jen asi 500 anglických slov. Nestačilo to k plnohodnotné komunikaci. Tým proto odmítl toto zařízení počátkem pobytu používat. Několik let trvalo našim lingvistům, aby správně vytvořili způsob komunikace s Ebeny. Skupina Ebenů se naučila porozumět angličtině a několika dalším jazykům na Zemi. Tato skupina byla vlastně jen turisty, jak je nazval náš tým. Členové týmu se sami považovali za turisty. Ebenové náš tým chápali také jako turisty po většinu času. Během této doby byla výměna informací jednoduchá. Ebeni nám často nebyli schopni úplně všechno vysvětlit, používali proto formu znakové řeči s tím, že ukazovali na nějaký předmět nebo na něco, co chtěli vysvětlit a prováděli pohyby rukama. Později Ebenové nazvali náš jazyk příliš komplikovaným a obtížně pochopitelným. Nakonec i my jsme zjistili, že Ebenský intonační jazyk je rovněž velmi komplikovaný a extrémně těžký na překlad. Dokázali jsme zaznamenat jejich jazyk akusticky, pak ho přehrát a poslouchat každý akustický dialekt a každý druh tónů. Později jsme nahrubo přeložili jejich jazyk. Začali jsme s jednoduchými předměty, například s létajícím aparátem, kterým jsme cestovali kolem planety a pak s předměty jako byly domy, silnice, jídlo, oblečení, jejich slunce, jejich planeta atd. Přestože jsme zvládli nějakou formu komunikace, bylo to jen přibližné, a ne vždy užitečné pro náš tým, když jsme narazili na něco složitého. Například, když první člen našeho týmu zemřel při nehodě, bylo s Ebeny těžké komunikovat. Zemřel okamžitě, protože mu nebyla poskytnuta žádná lékařská péče. Naši dva lékaři vyšetřili jeho tělo a zjistili, že zranění odpovídá náhodnému pádu. Zpočátku Ebenové nikdy nezasahovali do naší péče nebo se nenabízeli, že nám poskytnou jakoukoliv lékařskou péči. Nicméně jakmile Ebenové, jinak velmi dobří a pečující bytosti viděli, že naši členové týmu plakali, nabídli se, že se pokusí o nějakou lékařskou pomoc. Přestože naši lékaři věděli, že kolega je z lékařského hlediska mrtvý, dovolili Ebenům, aby vyzkoušeli vlastní lékařskou pomoc. Ebenové přepravili tělo našeho člena do vzdáleného místa v největší komunitě. Vzali ho do velké budovy, zřejmě nemocnice nebo zdravotního střediska. Ebenové použil pro prohlídku těla velký vyšetřovací stůl. Běželi po těle velkým modrozeleným paprskem. Jeden z nich sledoval údaje, které se objevovaly na obrazovce, která vypadala jako televizní monitor. Údaje byly v ebenském písemném jazyce a náš tým je tedy nemohl pochopit. Nicméně, tam byl grafický záznam, podobný křivkám srdečního rytmu. Rovná čára se neměnila. Naši lékaři pochopili, že to znamenalo to samé, co naměřilo jejich vybavení – srdce nebušilo. Ebenové začali podávat nějakou infuzi. To bylo několikrát opakováno. Nakonec začalo srdce bít. Ale naši doktoři věděli, že vnitřní orgány byly poškozeny, avšak to nemohli Ebenům nějak vysvětlit. Ebenové to také po chvíli poznali a na znamení smutku položili obě ruce na hruď a poklonili se. Členové našeho týmu věděli, že to znamená, že tělo je mrtvé a nic se už nedá dělat. Ebenové dokázali náklonnost našemu týmu. Během posledního pracovního období udělali Ebenové ceremoniál za mrtvého člena našeho týmu, stejný obřad používali, když zemřel jeden z Ebenů. Náš tým udělal vlastní obřad, který navštívili i Ebenové. Byli mimořádně zvědaví na naše náboženské obřady. Jeden člen týmu, který byl kdysi ministrantem, vykonal obřad za mrtvé. Náš tým byl vděčný za postoj Ebenů k našemu mrtvému příteli.

Pokud jde o důvody, proč dva členové týmu zůstali na Serpo a nevrátili se, zpráva popisuje, že členové týmu, kteří zde zůstali, tak učinili dobrovolně. Zamilovali se do kultury Ebenů a jejich planety. Nebylo jim nařízeno, aby se vrátili. Komunikace se zbývajícími členy posádky trvala až do roku 1988. Od těchto členů týmu nebyly přijaty žádné další informace. Ti dva, kteří zemřeli na planetě Serpo, byli uloženi do rakví a pohřbeni. Jejich těla byla vrácena na Zemi. Všichni členové týmu obdrželi během pobytu na Serpo velkou dávku záření. Většina členů týmu proto později zemřela v důsledku onemocnění, spojeného s radiací.

Prezident Bill Clinton chtěl pokračovat ve výměnném programu, ale jiní v jeho administrativě si mysleli, že by to byla chyba a přemluvili ho. Program byl ukončen v roce 1994 s Ebe 5. Všichni členové týmu byli pečlivě sledováni zvláštní pobočkou DIA. Poslední člen týmu přežil až do roku 2002, ve státě Florida.

Sdělení 27a z brífingu Ronalda Reagana:

Pokud jde o historii projektů mimozemských výzkumů, tak původní projekt, který začal již v roce 1947, byl nazýván "Projekt GLEEM". Tento projekt obsahoval množství zdokumentovaných informací shromážděných od začátku našeho výzkumu UFO a Identified Alien Craft neboli "IAC" (zachycené lodě). Projekt byl původně založen počátkem 50. let, nejprve prezidentem Trumanem, a poté z příkazu prezidenta Eisenhowera dán pod kontrolu Rady pro národní bezpečnost. Prezident Truman zřídil skupinu lidí, aby realizovali tento projekt. Skupina byla většinou nazývána '12' nebo MJ-12.

V roce 1966 byl projekt změněn na "Vodnáře" (Aquarius). Projekt byl financován důvěrnými "černými" fondy, které byly přiděleny v rámci rozpočtu zpravodajské komunitě. Obnova těchto mimozemských kosmických lodí vedla Spojené státy k rozsáhlému programu, který měl zjistit, zda tito mimozemšťané představují přímou hrozbu pro národní bezpečnost. Naše země otevřeně zkoumala UFO v rámci projektů Grudge, Sign a konečně Blue Book.

Původní poslání programu Air Force bylo shromáždit a analyzovat všechny hlášené pozorování a incidenty týkající se UFO, a poté zjistit, zda mohou být informace interpretovány jako takové, které mají vliv na národní bezpečnost Spojených států. Některé informace byly vyhodnoceny s myšlenkou využití získaných dat pro rozvoj vlastní vesmírné technologie a budoucích vesmírných programů. Asi 90% z odhadovaných 12 000 zpráv, analyzovaných leteckými silami v rámci projektu Blue Book bylo považováno za podvody, vysvětlené letadly nebo astronomickými objekty. Dalších 10% bylo považováno za legitimní cizí objekty nebo incidenty s nimi. Nicméně, ne všechna pozorování UFO nebo incidenty byly hlášeny v rámci programů leteckých sil. Zprávy shromážděné v rámci projektu Aquarius byly považovány za skutečná pozorování cizích kosmických lodí nebo skutečných kontaktů s cizími formami života.

Obnovili jsme dvě mimozemské kosmické lodě z Nového Mexika. Obě byly vážně poškozené, ale mohli jsme je detailně prozkoumat. Dvě lodě byly považovány našimi vědci za technologický zázrak. Provozní dokumentace byla tak vyspělá, že ji naši vědci nemohli rozluštit. Obě plavidla byla uložena na speciálním bezpečném místě na západě USA. Z těchto plavidel jsme získali velký objem technologických dat. Několik nezávislých vědeckých výzkumů bylo na žádost leteckých sil a CIA zahájeno během projektu Blue Book. MJ-12 rozhodli, že letectvo by oficiálně mělo ukončit vyšetřování pozorování UFO. Toto rozhodnutí bylo přijato, protože bylo zjištěno, že veřejné povědomí o těchto projektech by ohrozilo budoucí vesmírný program Spojených států. Uvolnění našich tajemství o UFO a mimozemšťanech by také způsobilo paniku mezi náboženskými vůdci po celém světě. MJ-12 se proto rozhodla, že k uspokojování veřejné zvědavosti bude zapotřebí nezávislé vědecké studium fenoménu UFO.

Když Air Force oficiálně uzavřela "Modrou knihu" v prosinci 1969, projekt Aquarius pokračoval dále pod kontrolou NSC/MJ-12. NSC cítila, že zkoumání pozorování UFO a incidentů s nimi, musí pokračovat v utajení, bez jakýchkoli zpráv pro veřejnost. Důvodem rozhodnutí bylo toto: Kdyby letectvo pokračovalo ve vyšetřování UFO, nakonec by někteří jeho členové nebo civilní úředníci získali fakta z projektu Aquarius. Z bezpečnostních důvodů to samozřejmě nešlo připustit. Aby mohli pokračovat ve výzkumu pozorování UFO a tajných operacích, vyšetřovatelé z CIA/DCE a MJ-12 byli přiděleni k vojenským vyšetřovacím jednotkám s rozkazem zkoumat všechna legitimní pozorování a incidenty s UFO/IAC. Tyto útvary v současné době působí na různých místech v USA a Kanadě. Všechny zprávy jsou filtrovány přímo nebo nepřímo MJ-12. Tito agenti shromažďují zprávy o pozorováních UFO/IAC a incidentech vyskytujících se v citlivých vládních zařízeních nebo v jejich blízkosti. Mnoho hlášených pozorování a incidentů se objevilo nad základnami jaderných zbraní. Zájem mimozemšťanů o naše jaderné zbraně lze připsat pouze budoucí hrozbě jaderné války na Zemi, která by mohla ovlivnit vesmír. Vzdušné síly zahájily opatření k zajištění bezpečnosti jaderných zbraní před krádežemi nebo zničením mimozemšťany. MJ-12 je přesvědčena, že cizinci jsou na průzkumu naší Sluneční soustavy s mírovým cílem. Máme však informace, že nás navštěvuje více mimozemských druhů.

Ve zprávě MJ-12 z roku 1976 se odhaduje, že technologie cizinců je o mnoho tisíc let před námi. Naši vědci spekulovali, že dokud se naše technologie nevyvine na úroveň rovnající se mimozemšťanům, nedokážeme pochopit velký objem vědeckých informací, které jsme získali z cizích plavidel. Takový pokrok naší technologie může trvat mnoho stovek let.

Během počátečního programu studia cizí vesmírné lodě jsme zahájili mnoho různých projektů. První projekt, původně založený v roce 1949, měl shromáždit a vyhodnotit lékařské informace od přežívajícího mimozemského tvora – EBE 1 a získaných cizích těl. Tento projekt lékařsky zkoumal EBE 1 a poskytl našim lékařským výzkumníkům mnoho odpovědí na evoluční teorii. Další projekt, původně založený v rámci projektu Gleem v roce 1954, se stal v roce 1966 samostatným projektem. Jeho posláním bylo zahájit komunikaci s mimozemci. Tento projekt se setkal s pozitivním úspěchem a bude diskutován později na jiné úrovni. Dva další projekty zahrnovaly testovací lety s mimozemskými loděmi a hybridní technologie v kosmickém programu a informace, které jsme získali od EBE 1.

Prezidenti Nixon, Ford a Reagan byli informováni o přítomnosti mimozemšťanů. Prezident Carter nikdy neobdržel celou informaci. Neexistuje žádné vysvětlení, proč mu nebyly tyto informace poskytnuty. Všechny informace jsou bezpečně uloženy na zabezpečených místech, včetně přístrojů a provozuschopných lodí, které máme. Některé jsou testovány u Livermore a v okolí základny Edwards, pak jsou uschovány v Nevadě. Říkáme této lokalitě komplex Groom Lake.

Abychom ochránili všechny tyto informace a skutečnost, že vláda Spojených států má důkaz o tom, že naši planetu navštěvují mimozemšťané, v průběhu let jsme vyvinuli velmi účinný program na ochranu informací. Říkáme tomu "Projekt DOVE". Je to složitá řada dezinformačních operací našich vojenských zpravodajských agentur, které klamou veřejnost. Máme k dispozici i vysoce technologicky vyspělá letadla. Abychom tato letadla udrželi v tajnosti, přesvědčujeme někdy veřejnost a tisk, že UFO jsou možná skutečná, aby si veřejnost myslila, že to, co vidí, jsou skutečná UFO, namísto našeho vlastního tajného letadla, i když víme, že některá pozorování jsou skutečně UFO. Jak jsem již řekl, je to komplikované, ale je to práce kontrarozvědky. První, kdo nám pomohl s tímto dezinformačním programem je pan George Adamski již počátkem 50. let a dále to byly všechny filmy související s UFO. Tohle pomáhá veřejnosti udržovat jejich mysl otevřenou, ale také nám to umožňuje udržet naše tajné letadlo mimo dosah znalostí veřejnosti. Totéž se týká i některé z lodí, které nám Ebenové půjčili. Kdysi existovala jakási forma spolupráce mezi naší vládou a filmovým průmyslem. Prvním filmem na základě ní byl film "Den, kdy se země zastavila". Jednalo se o společný podnik leteckých sil Spojených států a filmového průmyslu. Poskytli jsme také základní námět pro film "Blízká setkání 3. druhu".

Prezident Truman vytvořil skupinu Majority-12 (MJ-12) a někdy později několik zpravodajských agentů udělalo nějakou administrativní chybu, když odkazovali na tuto skupinu v utajované zprávě. V této zprávě bylo jméno skupiny označováno jako skupina Majestic-12. Nikdo se neobtěžoval změnit jméno v tomto dokumentu kvůli přísně tajné klasifikaci. Takže v průběhu let byl název skupiny, přinejmenším až do roku 1965, uváděn jako dvě různé skupiny: Majority-12 a Majestic-12. Jméno bylo změněno až v roce 1966 a později. Neexistovaly dvě skupiny, ale vždy byla jen jedna. Původní jméno bylo Majority-12, jak uvedl briefingový dokument prezidenta a nynější je Majestic-12.

Energetické zařízení Ebenů

Energetický zdroj Ebenů (ED – Energy Device) nalezené v místě havárie mělo rozměry 9 x 11 x 1.5 palce a hmotnost 26.7 unce. ED byla čirá krabička vyrobená z něčeho podobného tvrdému plastu. Vlevo dole byla malá čtvercová kovová ploška, možná čip. Byl to první z konektorů. Vpravo dole byl další malý čtvercový kovový bod, který byl druhým konektorem. Při pohledu elektronovým mikroskopem obsahoval ED malé kulaté bublinky. V těchto bublinkách byly miniaturní částice. Když je po ED vyžadována dodávka elektrické energie, částice se vždy pohybují ve směru hodinových ručiček velkou rychlostí, která není měřitelná. Je tam také nějaký druh neidentifikovatelné tekutiny, která se nachází kolem bublinek. Když je odebírána energie, tato tekutina změní barvu z průsvitné na zamlženou růžovou. Tekutina se zahřívá na 102 ° – 115 ° F (39 – 46 °C). Nicméně, malé bublinky se nezahřívaly, jen tekutina kolem. Bublinky udržovaly konstantní teplotu 72° F (22° C). Hrany krabičky obsahují malé drátky (mikroskopické velikosti). Když je požadován odběr elektřiny, drátky se rozšiřují. Tento proces rozšíření závisí na množství požadované energie. Dělali jsme se zařízením rozsáhlé, vyčerpávající experimenty. Mohli bychom napájet všechno od 0,5 wattové žárovky až po celý dům. Tento zdroj automaticky rozpoznal požadovanou potřebu a poté poskytl přesnou dávku energie. Pracovalo na tom všechno elektrické, s výjimkou zařízení, která vytvářela magnetické pole. Něco z našeho magnetického pole zasahuje do výstupního výkonu. Vyvinuli jsme však stínící proces, který to napravil. Je zajímavé, že když náš tým poprvé dostal ED, mysleli jsme si, že je to nějaké okénko kvůli jeho průhlednému plastu. Ebe 1 nám musel ukázat, jak to funguje. Trvalo nám mnoho let, než jsme plně pochopili funkční vlastnosti ED. Jsem si jistý, že o něm dnes víme všechno, ale není to napsáno v konečné zprávě o Serpo.

Schématické rozdělení mimozemšťanů je uvedeno v "Červené knize", kde je mimořádně hutná a velmi podrobná souhrnná zpráva, sestavená americkou vládou od roku 1947 až po současnost. Tato oranžově nahnědlá kniha je aktualizována každých pět let a obsahuje některé informace převzaté ze "Žluté knihy". Žlutá kniha, neboli "Bible" je historie mimozemšťanů v našem vesmíru, napsaná samotnými mimozemšťany, jakož i jejich zapojení do vývoje Země. Byla přinesena na Zemi a předložena americké vládě na slavném setkání na Holloman AFB, kde přistála v dubnu 1964 žena Ebe 2, která jí také přeložila do angličtiny.