...polosen o matrixu..

[Karla]

..sdělím s dovolením dněšní jakýsi polosen o řekněme matrixu..
(a opravdu nebylo prvoplánem získat cenu za nejdelší článek na světě :-))
.. vlastně mi přišel možná proto, abych uměla snáz přijmout včerejší jakoby průšvihovou existenční změnu.. ale o té to nebylo, spíš o tom přijetí a patřičnosti..

..tak trošku děj, či vize, probíhaly jakoby v intencích filmu matrix, ale to asi proto, že pro chápání pojmů a obsahů, které nejsou v životě zatím běžné, používáme spíš obrazové příměry, blížící se tomu, co chceme vyjádřit.. bylo to o mně, ale jako o individualizovaném vědomí, které vnímá už samu sebe, ale nemá hmotné tělo.. budu mu říkat Vědomí s velkým v.. tak tohle Vědomí - jako já - stálo či bylo v ohromném nekonečném prostoru, který byl bílý a nehybný, neměnný, klidný a tichý, a přitom obsahoval vše - jako bílá barva která v sobě v rovnováze obsahuje všechny možnosti barev spektra (které jsou přítomny, ale v celku se projevují jako ona bílá). ..tak takto to bylo i s tím nekonečným prostorem, který znamenal Universum, Zdroj, Harmonii, Vše co jest.
.. v tomto Vědomí existoval prostor (zjednodušeně) projeveného, tedy všeho co vzniklo počátečním slovem,
prvním nádechem a výdechem, první projevenou černou a bílou.. jakoby prostor zapsaných a provázaných dosud
existujících a prožitých informací, vazeb, prožitků, všech zápisů, které jsme prožíváním zapsali do vlnícího se chumlu našeho společného vědomí, (někdo tomu možná říká vesmírná knihovna, ale to je vlastně jedno). ..no a tady se prolínalo a vlnilo vše poznané, bolesti, prožitky, zkušenosti, emoce, struktury hmoty, no prostě vše stvořené.. ..budu tomu říkat matrix, protože mi to nepřipadá nijak negativní, prostě vyjadřuje onu množinu struktur projeveného..
..no a v onom bílem prostoru byl jakýmsi panel plný nekonečně malých tlačítek, nebo třeba televizek (tak
jak byl u architekta v matrixu pro ty, kdo viděli )..a každé z těch tlačítek vedlo do konkrétního časoprostorového místa matrixu, každým tlačítkem bylo možno zvolit jednu z nekonečně variant jednoho konkrétního úseku prožitku ..
..tedy já - ono mé Vědomí - stálo před oním panelem a vědělo, že je čas vstoupit ted to toho a toho
konkrétního místa (dá se říci kusu života) a provedlo rozhodnutí, rozhodnutí čerpající z harmonie onoho bílého universa.. rozhodnutí zmáčknout jedno z tlačítek a skrz ně vstoupit do mého konkrétního časoprostorového místa mého života v těle..v okamžiku vstoupení do matrixu proběhlo jakési zapomění - to proto, že jsem vstoupila do konkrétního hmotného těla, a v úrovni tohoto těla jakožto čidla, lze vnímat jen vjemy umožněné jeho kvalitami (tedy smysly, pamětí, prostě tím, čím vnímáme na hmotné úrpovni) - tedy proběhlo částečně zapomenutí toho, odkud jsem vlastně vstoupila.. no a vstoupením tato varianta byl prožita (tuším že se jednalo o nějaké řešení s mojí dcerou) a prožitím zapsána do onoho našeho matrixu..
.. no a ted když zůsatnu u tohoto přožitku a zápisu, uvědomila jsem si další věc - mohu vsoupit do těchto struktur, a pokud více či méně zapomenu a neuvědomím si onu souvislost s Vědomím, zdrojem a mým rozhodnutím - pak v rámci mnou nastavených podmínek, prožívám tuto část bytí s použitím mně dostupných vstupů a informací, což jsou vstupy již prožitých zápisů v matrixu - čili mé prožití a zápis probíhají pouze na základě minulosti, zvyků, prošlých strachů, někdy bolestí, kauzality (tedy nutnosti vyrovnání příčiny následkem-karmy), ale vždy je řešení a průběh tvořeno z pouze dostupných, a již předepsaných, vstupů... hlavní roli tedy hrají mne obklopující vazby matrixu. ..je li jimi strach z nejistot, strach o život, nedůvěra v sebe, pak tyto jsou určující při tom co prožívám, a co ztotožněním se s prožívaným, vlastně realizuji a zapisuji do celku.. tím jej doplnuji právě o tuto informaci a přetvářím. .. a ono prostředí následně působí na mne.. takže pokud zde dosud působí zápisy válkek, strachů, negací, ovládání, boje protikladů, sebe-nepřijetí, pak hraji jejich kartami a ony se stávají určujícími můj život v rámci působícího prostředí..
..podaří li se mi však, i v rámci onoho zapomění, udržet si kdesi podvědomí o tom, že jsem současně oním harmonickým Vědomím, které celý matrix v podstatě jakoby obklopuje, zůstane mi na toto vědomí napojení a já z něj mohu informace ke konání přijímat také.. ..tedy nemusím již jednat jen na základě matrixových struktur, ale mohu vnést nové náhledy, nová přijetí, nový pocit uvědomění si patřičnosti toho, co v daném úseku prožívám.. a kvalita zápisu se může diametrálně změnit, a zápis i nepříjemné situace, jako je třeba bolest, nemoc či ztráta, se může změnit z kvality "neštěstí" na kvalitu "patřičnost, přijetí,uvědomění"- třeba..
..no a tímto zápisem, ve kterém je obsažena a zohledněna současně i kvalita co nejbližší harmonii, a kterým přináším v rámci ní struktury zcela nové, tak tento zápis opět přetvoří kvalitu prostředí a tím i kvalitu časprostoru, který právě prožívám, a zpětnou vazbou působí i na to, co žiji..
.. dál jsem si uvědomila, že toto zmačnutí tlačítka, tato jednotlivá rozhodnutí, probíhají každým okamžikem života, jen já si to z pozice pozorovatele v těle neuvědomuji, já vnímám proces jako kontinuální bytí - to je nastaveno oním receptorem našeho těla a potřebou zapomění, které vytvoří prožitek autentický, a ne jenom "jako" (to by zápis zřejmě neměl hodnotu..) ..vlastně to odpovídá tomu, že vše se každým okamžikem mění, že každým okamžikem se jakoby rodíme i umíráme, že vše v jednom okamžikou vzniká i zaniká.. ..toto průběžné mačkání knoflíku je vlastně totéž jako jednotlivá prožívání přítomného okamžiku, jak o tom povídá třeba Tolle (ovšem podstatně méně slovy), kdy každý tento okamžik je individuální a má své konkrétní řešení, bez minulosti, bez budoucnosti.. ..jen my, v našem časoprostorvém nastavení, vše vnímáme jako linearitu..
..jsem to tedy v každém okamžiku já, mé individualizované Vědomí, kdo je tvůrcem toho, co prožívám i zde na
zemi, a na jehož rozhodnutí kvalita života i prožití záleží..
..ještě jsem přemýšlela, proč, je li to tak, nezmačknu prostě knoflík - geniální prozřelá bytost a nevstoupím takto do matrixu.. ale nejde to, protože hmotné tělo je momentálně naší patřičnou součástí a ve změnách má větší setrvačnost, je jakoby hustší.. vnesla li bych mu náhle podstatně jinou kvalitu a poškodila bych ho.. což nechci, protože právě je jsem si zvolila jako receptor k prožití tohoto úseku, který právě žiju..
.. také mne napadlo, že možná není mačkán v daném okamžiku pouze jeden knoflík, ale pro každou situaci je jich vyzkoušeno paralelně více, více řešení téhož na různých levelech, ale že tuto věc opět ze své úrovně nechceme vnímat, protože bychom opět narušili autentičnost prožitku tohoto okamžiku..
..stála jsem tam v tomto jakoby snu a vnímala hustotu a vlnění tohoto matrixu, toho, jak jeho vlnky více či méně pohybují mým hmotným tělem i jeho projevy, jako jsou třeba emoce.. .. ale v pozadí bylo možné uvědomit si ohromnou stabilitu a klid onoho bílého moudra, které vše obklopovalo a pozvolna přetvářelo, a jehož je vše, včetně všech mých vnímaných já, součástí.. a podařil li se mi navodit stav sebe-uvědomění si této harmonie ve mně, hru vlnek jsem cítila opravdu "jen" jako hru vlnek a sebe vnímala jako hráče, rozhodnutého z hlubiny své moudrosti, tuto hru hrát..
..tak to byl dnešní polosen, ve kterém jsem si uvědomila, že já jsem ten, kdo rozhoduje o svém bytí a jeho kvalitách, ovšem s přihlédnutím k patřičnosti, tedy k rozhodnutí, která jsem učinila z úrovně Vědomí a jehož všem aspektům z pozice pozorovatele v těle, ještě nemohu zcela dohlédnout, a tedy si momentálně vysvětlit proč se dějě právě tak..
..v tu chvíli jsem také věděla, že není otázek, a není odpovědí.. ..dokonce ani odpověd na to, proč tohle nejde napsat kratší..:-))

[Zlaté Živé Světlo]

Mnozí sem do tohoto světa přišli z toho důvodu, že končí hypergalaktický vývojový cyklus, a proto je třeba již konečně změnit tento matix, z důvodu, že tento svět negativně ovlivňuje i ostatní světy, které jsou s tímto světem energeticky provázány. Tím, že se změní tento svěk k lepšímu, tím se změní i všechny ostatní světy, které s tímto světem souvisí. Podrobnosti o tom, jakým způsobem to funguje jsou uvedeny v článku s názvem: "Lidičky proberte se, je na čase vědět jakým způsobem jsou konstruovány tzv. hmotné světy a jejich reality", který je uveden ZDE.

[Ladislav]

Áno, Karla, bez našej vrodenej zvedavosti by aj okolité svety ustrnuli vo svojom vývoji. A k tomu sú tie knoflíky...

[Ladislav]

Aj naše detičky sa stále pýtajú a radi chodia okolo kaluže, až kým nevstúpia  do poriadne  hlbokej..