.o přijímání i očima biologa..

[Karla]

1. 
   ..s dovolení jsem si vypůjčila kousek z knížky, který mne navedl k tomuto psaní.. zde je, nechala jsem ho v plném znění, abych nezkreslila..:
   
   ... Bruce H.Lipton, Biologie víry ..Růst a ochrana
   "..Evoluce nás vybavila řadou mechanismů zajišťujících přežití. V pod­statě je možné je rozdělit do dvou funkčních kategorií, na růst a ochranu. Tyto růstové a ochranné mechanismy jsou základními typy chování, jež musí organismus mít, aby byl schopen přežít. Určitě víte, jak je důležité chránit se. Možná si ale neuvědomujete, že stejně tak je pro vaše přežití klíčově důležitý i růst - i když jste dospělý člověk, který dosáhl své maximální výšky. Denně jsou miliardy buněk vašeho těla opo­třebovány a musí se nahradit. Například každých dvaasedmdesát hodin se obnovuje celá buněčná výstelka vašeho střeva. Aby se tento neustálý koloběh buněk zajistil, musí vaše tělo denně vynaložit značný objem energie.
   

   Teď vás už nepřekvapí, že jsem si nejprve uvědomil význam růsto­vého a ochranného chování v laboratoři, kde mě má pozorování jednot­livých buněk tak často dovedla k chápání mnohobuněčného lidského těla. Když jsem klonoval buňky lidského endotelu, ustupovaly před to­xickými látkami, které jsem do Petriho misky přidal, stejně jako člověk ustupuje před pumou či zlodějem v tmavé uličce. Také byly přitahovány k živinám, stejně jako člověka přitahuje snídaně, oběd, večeře či láska. Tyto protikladné pohyby definují dvě základní buněčné reakce na pod­něty z prostředí. Přitažlivost k signálu zajišťujícímu život, jako jsou živiny, charakterizuje růstovou reakci. Odklon od výhružných signálů, jako jsou toxické látky, charakterizuje ochrannou reakci. Je třeba rovněž pozna­menat, že některé podněty z prostředí jsou neutrální- nevyvolávají ani růstovou, ani ochrannou reakci.
   Můj výzkum na Stanfordu ukázal, že toto růstové/ochranné chování je rovněž zásadní pro přežití mnohobuněčných organismů, k nimž patří i člověk. Tyto protichůdné mechanismy přežití, jež se vyvíjely v průběhu miliard let, mají ovšem jeden háček. Ukazuje se, že mechanismy podporu­jící růst a ochranu nemohou fungovat optimálně najednou. Jinými slovy, buňky se nemohou současně pohybovat vpřed a vzad. Buňky lidských cév, které jsem studoval na Stanfordu, vykazovaly jednu mikroskopic­kou anatomickou stavbu pro poskytování živin a naprosto odlišnou mi­kroskopickou anatomickou strukturu pro ochrannou reakcí. Nedokázaly ovšem projevit obě konfigurace najednou (Lipton et al., 1991).
   Při reakci podobné té buněčné lidé nevyhnutelně omezí své růstové chování, když přecházejí do ochranného modu. Když prcháte před pu­mou, není dobrý nápad vydávat energii na růst. Abyste přežili - tedy utekli pumě -, shromáždíte veškerou energii k boji či úniku. Redistribuce energetických rezerv k posílení ochranné reakce vede nevyhnutelně k omezení růstu.
   Navíc k tomu, že nasměrujete energii k podpoře těch tkání a orgánů, jež potřebujete k ochranné reakci, je tu ještě jeden důvod, proč se růst zastaví. Růstový proces vyžaduje otevřenou výměnu mezi organismem a jeho prostředím. Například přijímáme potravu a vylučujeme odpadní látky. Ovšem ochrana vyžaduje, aby se systém uzavřel a vytvořil tak ochranný štít mezi organismem a vnímanou hrozbou.
   Procesy zamezující růstu jsou oslabující také proto, že růst je proces, který nejen vynakládá energii, ale je rovněž nutný k vytváření energie. V důsledku toho trvalá ochrana zamezuje tvorbě život udržující energie. Čím déle zůstáváte ve stavu ochrany, tím více narušujete svůj růst. Ve skuteč­nosti můžete své růstové procesy tak dokonale uzavřít, že rčení „vydě­šený k smrti" se stane pravdou.
   Naštěstí většina z nás až k bodu „vyděšení k smrti" nedospěje. Na roz­díl od jednoduchých buněk růstová/ochranná reakce mnohobuněčných organismů není záležitostí buď/anebo - ne všechny z našich padesáti bi­lionů buněk musejí být současně v růstovém, či ochranném stavu. Podíl buněk, které vykazují ochrannou reakci, závisí na míře vnímaných hro­zeb, l když jste ve stresu z těchto hrozeb, můžete přežít, ale chronické omezení růstových mechanismů vážně narušuje vaše zdraví. Je rovněž důležité poznamenat, že k plnému prožívání vašeho života potřebujete víc než se jen zbavit život stresujících prvků. V kontinuu růst - ochrana vás odstranění stresujících prvků dovede pouze k neutrálnímu bodu na této ose. Abyste plně prospívali, nestačí se jen zbavit stresu, ale mu­síte také aktivně hledat radostný, milující a naplňující život, který stimu­luje růstové procesy. " ….
   
   ..již dříve jsem si uvědomila, že přijde li mi na mysl, tedy do cesty, cosi, s čím nesouhlasím, nepřijímám to, mám k tomu určitý vnitřní odpor, dojde k určité reakci na tuto situaci, a tou je jakési sevření určité části mého vnitřku, s touto situací související.. a říkala jsem si, že je to vlastně jako přprava k obraně – obraně, kdy se člověk nebo živočich jakoby stáhne a připraví, napne svalový aparát a omezí jiné funkce, jako je třeba dýchání..pak vznikne jakýsi nepropusný shluk, nepropustné místo, s rozsahem odpovídajícím hodnotě onoho nepřijetí, odporu.. pro sebe jsem si to vysvětlovala jako nepropustný chumel, kterým nemůže proudit okolní všeprostupující energie, tedy místo je jakoby mimo provoz.. ...při čtení této pasáže z knihy jsem si uvědomila, že je to vlastně totéž, ovšem z hlediska vědce-biologa – že bunky nevykonávájí souběžně kvalitu růstu a obnovy a obrannou funkci..což znamená, že každým nepřijetím je, více či méně, vypínána obnova a tvorba.. jistě, je zde uvedeno, že organismus si tento fakt ošetřuje tím, že uvedená věc se týká jen omezené části buněk, stejně tak jako drobná nepřijímání trvají jen krátce.. ale uvědomme si, kolik nepřijetí naší myslí třeba v průběhu dne proběhne, a na jakých různých úrovních, minimálně těch vědomých – to máme – nechce se nám do práce, či naopak chce a nemůžeme, ted ten partner už zase cosi, no neřku soused, poplelář, pak vláda, co mne okrádá, šéf, či přítel, který říká co slyšet nechci, taky málo slunce, hodně sněhu, bolest kdesi, taky nestíhám , no je toho dost.. a pak, v těch větších hloubkách běží nepřijetí jakoby trvalá, ve smyslu už tehdy jsem to měl udělat jinak, nemělo se to tehdy stát, naše dlouhodobé křivdy, uvblížení, úmrtí, hladomory, války, ubližování živým tvorům, ublížení od nejbližších, což jsou v provopodstatě všechno nepřijetí sebe sama na základě určitých strachů .. ..to vše si s sebou více či méně skrytě neseme a to vše nám vytváří ony shluky, jinak řečeno, pokyn mysli našim bunkám být ve stadiu obrany a ne tvorby... a uvědomíme li si výše napsané,zjistíme že oblastí nepřijetí je více a že se více či méně překrývají, a tím dávají podnět k tvoření povícero míst našeho organismu, které dlouhodoběji v kódu obnovy a tvorby nemohou konat, protože jsou stále ve stadiu obrany...a pak část našich orgánů či součástí, více či méně dlouhodoběji nepracuje, nekoná, co je jejím určením a myslím, že může docházet i k trvalejším změnám, kterým mi potom říkáme nemoci.. ...vzhledem k tomu, že mysl vytváří prostředí, které je pro kvalitu a tvorbu buněk určující, více než třeba genetické přednastavení, mnohdy to, že se snažíme žít zdravě na fyzické úrovni, tedy jíst zdravou stravu, cvičit, chodit ven, stává se až druhotnýcm faktorem, protože určujícím faktorem je právě dispozice naší mysli.. proto jsou možná někteří z nás zdravotně v nepohodě, i když se po všech vnějších stránkách snaží.. ..některá z těchto nepřijetí je až nemožné postihnout na vědomé úrovni, protože jsme si je, z určitých důvodů, zakopali do samých hlubin sebe... .. proto vlastně jedinou nejjednodušší cestou, jak už jsem vícekrát psala, je uvědomování si přítomného okamžiku, vnímání a pozorování toho, co mi každochviličkově přichází.. a co nejvíce mnou prostupujících a přicházejících nepřijetí postřehnout a vložit do módu přijetí a patřičnosti (opravdu není myšleno souhlasit s danou věcí, jen k ní necítit onen vnitřní odpor, nesouhlas či nepřijetí – tedy pocitově bez vazeb, bez ztotožnění se, i když v nás současně samotná věc či emoce probíhá, protože proběhnout musí.. jen pokud to lze, s naším neztotožněním se s ní, bez onoho vnitřního odporu).. ..a protože vše probíhá v cyklech, i naše nezpracovanosti a nepřijatosti se nám postupně vrací v různých formách projevů, a na povrch vlastně vyplouvají průběžně a opakovaně, dokud nejsou zpracovány... tedy to, co nám v danou chvíli přichází, ja opravdu naše vnitřní věc k řešení právě tady a ted.. kterou přijetím uvádím z funkce obrany do funkce obnovy a tvorby buněk.. ..tím můžeme my být těmi, kdo se spolupodílí na tvorbě prostředí nás ovlivňujícího, a tím si můžeme také ovlivňovat, myslím, že dosti podstatně, kvalitu našich životů..

[Semangat]

Ano, jedna se o bdelost, vsimavost ,nepretrzite uvedomovani si a pozorovani a tim naslapnuti cesty k vedomemu vytvareni prostredi ktere je vzdy odrazem naseho stavu vedomi. :)