Nikdo není daleko /Richard Bach/

[Anna- Přítomná chvíle]

Nedávno mi padla do rukou..... malá, útlá knížečka, kterou jsem před pár lety věnovala svému synovi.

Je v ní stále tolik moudra....i když dnes jsme v něčem mnohem dál.....

 

                      ♥♥♥

 

            Rae,děkuji Ti za pozvání na oslavu Tvých narozenin.

 

Váš dům je vzdálen tisíc mil od mého a já se jen zřídka vydávám na tak dalekou cestu. Narozeniny malé Raejsou však tím nejlepším důvodem. A já se už nemohu dočkat, až budu s tebou.

 

Svou cestu jsem začal v srdci kolibříka, kterého jsme spolu kdysi potkali. Byl vlídný jako vždycky. Ale když jsem mu řekl, že malá Rae roste a já jsem se s dárkem vydal na oslavu jejích narozenin, podivil se.

Dlouho jsme potom letěli beze slov. Nakonec se ke mně kolibřík obrátil a řekl: "Jen málo rozumím tomu, co říkáš. Nejméně ze všeho ale rozumím tomu, že ses na oslavu VYDAL.

Samozřejmě, že jsem se na oslavu VYDAL". odpověděl jsem. "Co je na tom nepochopitelného?"

Mlčel. Teprve když jsme dorazili k sovímu hnízdu, zeptal se: "Mohou nás míle opravdu dělit od přátel? Chceš-li být s malou Rae, nejsi už vlastně s ní?"

 

"Malá Rae roste a já jsem se s dárkem vydal na oslavu jejích narozenin," řekl jsem sově. Po tom, co řekl kolibřík, mi to VYDAL JSEM SE znělo trochu divně, ale řekl jsem to tak, aby to sova pochopila.

Ona také dlouho mlčela.

Bylo to přátelské ticho. Když jsme dorazili k orlímu hnízdu, sova promluvila: "Jen málo rozumím tomu, co říkáš. Nejméněze všeho ale rozumím tomu, proč říkáš své kamarádce MALÁ."

"Ale ona je opravdu MALÁ", bránil jsem se, "ještě není dospělá. Co je na tom nepochopitelného?"

Sova se na mě podívala svýma temně zlatavýma očima, usmála se a řekla:"Přemýšlej o tom."

 

Malá Rae roste a já jsem se s dárkem vydal na oslavu jejích narozenin," řekl jsem orlovi. Po tom, co řekli kolibřík a sova, mi to VYDAL JSEM SE a MALÁ znělo ještě divněji, ale chtěl jsem, aby to orel pochopil.

Letěli jsme spolu přes hory a nechali se unášet horským větrem.

Tu konečně orel promluvil: "Jen málo rozumím tomu, co říkáš. Nejméně ze všeho ale rozumím slovu NAROZENINY."

"Samozřejmě, že NAROZENINY. Oslavíme čas jejího narození. počátek jejího života, hodinu před níž nebyla.

Co je na tom nepochopitelného?"

Orel složil křídla, zamířil k zemi a měkce přistál na poušti. "Existuje snad hodina, ve které její život začal? Nemyslíš, že tady Rae byla dřív, než veškerý čas?"

 

"Malá Rae roste a já jsem se s dárkem vydal na oslavu jejích narozenin," řekl jsem jestřábovi.

Po tom co řekli kolibřík, sova a orel, mi to VYDAL JSEM SE, MALÁ a NAROZENINY  znělo stále divněji, ale chtěl jsem, aby to alespoň jestřáb pochopil.

Poušť se ztrácela v hlubinách pod námi a jestřáb mi řekl:"Víš, jen málo rozumím tomu, co říkáš. Nejméně ze všeho ale rozumím tomu, že Rae ROSTE."

"Ovšemže roste. Každým rokem se vzdaluje dětství a přibližuje se dospělosti. Co je na tom nepochopitelného?"

Jestřáb přistál na opuštěné pláži. "Vzdaluje se dětství? Ale to ještě neznamená, že roste." Vznesl se do vzduchu a byl pryč.

 

Racek, jak jsem věděl, byl velmi moudrý. Když jsem letěl s ním, přemýšlel jsem pečlivě, co mu řeknu, aby až promluvím poznal, co jsem se naučil. "Racku," zeptal jsem se nakonec, "proč se mnou letíš k Rae, když víš, že už s ní vlastně jsem?"

Racek zakroužil nízko nad mořem, přelétl přes kopce, přes ulice města a lehce dosedl na vaši střechu.

"Protože nejdůležitější je," odvětil, "abys poznal celou pravdu. Než ji poznáš, než ji dokonale pochopíš, bude se ti pomocí strojů, lidí a ptáků jen po kouskách odhalovat. Ale pamatuj si, že naše neznalost ještě neznamená, že neexistuje."

A byl pryč

 

Teď nastal čas rozbalit dárek pro tebe. Dárky z plechu a ze skla se brzy rozbijí a omrzí. Mám pro tebe něco lepšího.

Je to prstýnek. Září zvláštním svitem a nikdo ho nemůže zničit. Ty jsi jediná na celém světě, kdo ten prstýnek vidí tak, jako jsm ho viděl jenom já, když patřil mně.

Tvůj prstýnek ti dá zvláštní moc. Když si ho navlékneš na prst, můžeš se vznést na křídlech všech ptáků.

Uvidíš pak svět jejich očima, dotkneš se větru, který jim pročesává sametové peří a poznáš radost ze stoupání do oblak. Celý svět a všechny starosti zanecháš daleko pod sebou. Můžeš se vznášet v oblacích, jak dlouho budeš chtít, třeba celou noc, až do východu slunce. Když se budeš chtít vrátit, všechny tvé otázky budou zodpovězeny a tvé obavy se rozplynou.

Jako všechno, co nevidíme a čeho se nemůžeme dotknout, poroste kouzelná síla Tvého dárku tím víc, čím víc ho budeš používat.

Zpočátku si možná prstýnek navlékneš jen venku, když uvidíš ptáky, se kterými bys chtěla vzlétnout.

Ale později, až se naučíš s prstýnkem správně zacházet. budeš létat také s ptáky, které nevidíme. A nakonec zjistíš, že nepotřebuješ ani prstýnek, ani křídla ptáků, a že vysoko nad mraky můžeš vzlétnout sama.

Až nadejde tento den, dáš prstýnek někomu, kdo si s ním bude vědět rady, kdo dokáže pochopit, že jediné na čem záleží, je stvořeno z pravdy a radosti, nikoli z plechu a ze skla.

 

Rae, učil jsem se od našich přátel ptáků a Tvé narozeniny s Tebou oslavím naposlad.

Nemusím k tobě cestovat, protože už s Tebou vlastně jsem.

Nebudu ti říkat malá, protože jsi vyrostla  a těšíš se z radostí života jako my všichni.

Nemáš narozeniny, protože jsi tady odjakživa, nikdy jsi se nenarodila a nikdy nezemřeš.

Nejsi dítětem lidí, kterým říkáš otec a matka, jen jejich společníkem na zářné a dobrodružné cestě za poznáním.

Každý dárek od přítele je přáním štěstí a stejné je tomu také s tím mým.

 

Leť nekonečnem svobodná a šťastná. Stačí si jen pomyslet a budeme zase spolu, uprostřed jediné velké slavnosti, která nikdy nekončí.

 

 

 

 

 

 

 

 

 

[Karla]

tohle mi jednou poslala lenuni z nové země.. brečela jsem..tak jsem to poslala dál..a myslím, že brečeli všichni.. :-)

[Anka-veva]

Richard Bach je úžasný.Ked´som mala 20,v Taliansku mi priateľka čítala z knihy Ilusioni_Ilúzie.Doma som si tú knihu kúpila,ako aj čajku Livinston .Má obrovskú hl´bku každá jeho kniha.

[Langelei]

Proč se říká: "Brečím jako želva."..?

Nádherné...dojemné.....