...propojení...

[Anna- Přítomná chvíle]

 Po delší době jsem dnes navštívila les - po dopoledním sdílení co nám přinesl "konec světa". Než jsem tam vkročila, napadlo mě, že tam chodím většinou zklidnit mysl, načerpat energii, pobýt sama se sebou.....Dnes jsem se cítila jinak - radostně, láskyplně a v lese jakobych začala splývat s přírodou. Otevřela jsem své srdce a nechala lásku plynout. Spojila jsem  se jádrem matky země a s centrálním sluncem.... a napadlo mě, že mohu rozdávat, nabízet lesu své otevřené srdce a lásku, poskytnout alespoň zlomek z toho, co jsem dosud přijímala. Otevřela jsem náruč a dávala, jakoby sela kolem sebe...byl to nádherný pocit.

Začalo pršet,  hustý, jemný, májový déšť. Nastavila jsem mu tvář a šla dál. K vysokému dubu, u kterého se ráda zastavuji. Poprosila ho o přijetí a objala ho s láskou, když jsem poodstoupila a poděkovala dostalo se mi objetí od "ducha" stromu. Tak jsem to vnímala - byl veliký a velice jemný- nikdy jsem nic podobného nepocítila.

..... mé láskyplné vědomí se rozšiřovalo daleko za hranice lesa.

Sestoupila jsem ke "své" borovici, několikaleté přítelkyni, u které nacházím vždy útěchu, když je mi nejhůř a ona mé smutky transformuje v klid a radost. Často ji zdravím jen z cestičky, z domu, z cest....Dnes jsem k ní sestoupila, pozdravila a nabídla lásku, kolik chce a potřebuje ke své revitalizaci a objala ji. Bylo to krásné splynutí a já pocítila,........... jak  mi do srdce vkládá otevřenou, bílou, orosenou růži - podobající se leknínu... nádherný prožitek,

nádherný dar a já přijímám a děkuji....

Dále jsem kráčela zcela lehce, kopce jakoby nebyly....a nahoře se zastavila u starého buku. Byla jsem zvědavá, co ještě se může dít, nechala jsem tuto myšlenku rozplynout a strom objala. A cítila jsem sílu stromu a vedle něj svoji sílu a velikost. Naše síly mohou být a pracovat vedle sebe, či se doplňovat,podporovat a pomáhat jeden druhému, třetímu....

Došla jsem až k Helenčině studánce /Pohádka máje/ dalšímu symbolu lásky, napila se osvěžující vody...

Domů jsem došla úplně mokrá a nesmírně až vesmírně spokojená

Děkuji...všemu a všem...

 

 

[Karla]

děkuji, že jsem tam skrze tvá slova mohla být též...   já pořád, co mi to tady na tom gauči ještě tak trošku schází.. ted už nic...:-)

[blueheart]

Anička vypadá jako víla a jak je vidět tak taky je víla :-). taky je mi v lese dobře, a to tak, že když tam jsem déle - ale i jinde na lukách a polích, cítím naprostou odlišnost světa bez lidí a světa lidí: svět lidí je svět oddělenosti, strachu a bolesti a příroda je svět spojení, přirozeného plynutí, proto je nám tam dobře. Očišťuje nás to. Měj se prima, andílku.

[Karla]

..mám višně v čokládě.....a ten gauč...:-)

[blueheart]

Jedu až ráno, v 7. Nalit mám čaj.

[Anna- Přítomná chvíle]

už jsem doma.....vy jste fakt miláčci   :-)

přijeďte všichni do Brna, místa je tu dost, gauče i víno,... kousek za domem les a přehrada, kousek dál před domem víry města....propojení ze sedmého nebe do všech stran :-)

[Zlaté Živé Světlo]

Lumír uvažuje o tom, zda se za několik dní sbalit a odjet zhruba na měsíc směrem na jih, někam do teplých krajin. Takže pokud pojedu, tak tady zřejmě nebudu tak asi do začátku července. Ještě nejsem zcela rozhodnut, záleží na dalších okolnostech a na počasí v česku. :-)
PS: pokud by někdo chtěl jet se mnou, dejte co nejdříve vědět.

[Atauí]

[Atauí]

Jarná Matka Zem:o)

 

[Anna- Přítomná chvíle]

Vlasti, děkuji ti za krásné foto, za tvé úhly pohledu,

sdílení a propojování na všech úrovních, různými prostředky a technikami...a vzájemná podpora.....

to nyní všichni potřebujeme...

Dobré je šťouchnutí, abychom neustrnuli a naopak podržení před pádem...

...dále má každý svoji cestu, volbu, prostor....

[Anna- Přítomná chvíle]

Atauí.... drž si v sobě barvy duhy.... :-)