Koncept svobody ovlivňuje celý náš život. Zvířata žijící v zajetí obvykle trpí nemocemi a nebo dokonce umírají - což je dozajista znamení, že příroda nesouhlasí s jakýmkoliv druhem podrobení. Není náhodou, že lidstvo se po staletí věnuje krvavým bojům a válkám za své osvobození.
Ale i tak jsou naše představy o svobodě a nezávislosti značně nedokonalé. Předpokládáme, že každý má vnitřní potřebu svobody a nezávislosti a že uskutečnění tohoto puzení je záležitostí našeho chtění. Pokud však pečlivě prozkoumáme naše akce a reakce, odhalíme, že jednáme nuceně a rozhodně ne ze své svobodné vůle.
Takové tvrzení ale potřebuje vysvětlení: Navenek je lidská bytost vedena dvěma otěžemi. Jednou je radost a druhou je bolest (často se jim říká „štěstí" a „utrpení").
Zvířata nemají možnost volby. Lidé mají oproti zvířatům tu výhodu, že dají přednost tomu snášet po určitou dobu utrpení, pokud věří, že na konci takového procesu je čeká blaho. Proto nemocná osoba souhlasí s bolestivým zákrokem, neboť věří, že díky němu se uzdraví.
Přesto je taková volba pouhou rozumovou kalkulací, v níž se míra budoucího blaha porovnává s mírou současného utrpení. Rozdíl určuje, k čemu se rozhodneme. Pokud je míra dosaženého blaha menší než míra, jakou jsme očekávali, osoba trpí, místo aby se radovala.
Síla přitažlivosti rozkoše a odpudivosti bolesti je jedinou silou, která ovládá lidstvo, zvířata a dokonce i rostliny. Všechny bytosti na všech úrovních bytí jsou jí ovládány. V tomto smyslu mezi nimi není rozdílu, protože svobodná vůle nezávisí na inteligenci.
Navíc dokonce i volba typu rozkoše není dobrovolná a nezávisí tudíž na svobodné volbě. Naše chutě nám jsou diktovány společenskými normami a chutěmi, nikoliv tím, co chceme. Z toho vyplývá, že neexistuje nic jako nezávislé individuum, či svobodné jednání jednotlivce.
Lidé, kteří věří ve vyšší moc, očekávají, že za své činy dostanou odměnu nebo trest ve světě budoucím. Ateisté to očekávají už v tomto životě. Jelikož však očekávají trest nebo odměnu, domnívají se, že mají svobodnou vůli.
Kořen tohoto jevu tkví v zákonu akce a reakce, který ovlivňuje celou přírodu jako celek a každého jednotlivce zvlášf. Jinými slovy jsou všechny čtyři druhy stvoření - neživého, rostlinného, živočišného a lidského - neustále ovlivňovány zákonem kauzality a důvodnosti. Každá jejich situace je určena vnějšími příčinami tak, aby odpovídala předem určenému cíli, jenž je situací, kterou budou prožívat v budoucnu.
Každý předmět se v tomto světě neustále vyvíjí. Z toho plyne, že každý předmět neustále opouští předchozí formy a dožaduje se nových podle čtyř faktorů:
1. původ,
2. evoluce, která vychází z jeho podstaty a je tedy neměnná,
3. evoluce, která se mění podle vnějších vlivů,
4. evoluce a transformace vnějších vlivů.
První faktor je původ, čili primární matérií, tedy předchozí formou. Protože každý předmět neustále mění svou formu, je každá předchozí forma definována jako „primární", což však zahrnuje i předchozí formy. Vnitřní vlastnosti záleží jedině na původu a určují také následnou formu a její vnější podobu, jedinečnou informační hodnotu, genom a vlastnictví.
Druhý faktor je posloupností akcí a reakcí předmětu. Toto pořadí se nemění. Příkladem může být zrnko pšenice, které vhozeno do půdy se rozloží a vytvoří nový výhonek. Pšeničné zrno ztrácí svou prvotní formu, ve smyslu jejího úpiného vymizení, a dožaduje se formy nové -formy výhonku. I ten se však posléze ztratí, aby vytvořil nové zrnko pšenice přesně podle svého původu. Nakonec se může změnit jen počet zrnek a případně jejich kvalita (velikost a chuf). Jinými slovy jsme schopni pozorovat zákon akce a reakce, ve kterém vše závisí na původu předmětu.
Třetí faktor je zákonem příčiny a následku spojeného s prvotní látkou, která mění své vlastnosti poté, co přišla do styku s vnějšími silami. Následkem toho se kvantita a kvalita pšeničného zrnka mění, protože na něj působí ještě další síly (půda, voda, slunce), které doplňují vlastnosti původní látky.
Protože síla původu převládá nad ostatními faktory, mohou se změnit pouze vlastnosti zrnka, ale nikoliv druh zrna samotného - tedy není možné přeměnit pšeničné zrno na zrno ječmenu. Jinak řečeno je třetí faktor, podobně jako faktor druhý, vnitřní vlastností předmětu, ale na rozdíl od druhého faktoru může variovat kvantitativně a kvalitativně.
Čtvrtý faktor je spojením zákona příčiny a následku s ostatními silami, které na předmět působí zvenčí. Tedy takovými silami, jako je náhoda, živly a sousedé. Tyto čtyři faktory nejčastěji dohromady ovlivňují každý předmět.
První faktor (původ) je pro nás zcela fundamentální, protože jsme stvořeni svými rodiči. Jako jejich potomci jsme (do jisté míry) jejich kopiemi. Například se téměř všechny vlastnosti rodičů a prarodičů objevují i u jejich dětí. Způsoby chování a znalosti požadované předky se u jejich potomků objevují - dokonce i na podvědomé úrovni - jako jejich zvyky a vlastnosti. Skrytá síla jménem dědičnost vede všechny kroky potomků, které se pak předávají z generace na generaci.
Tím vznikají nejrůznější lidské inklinace, kterých si můžeme povšimnout: víra, kritičnost, materiální zabezpečenost, lakota nebo skromnost. Žádná z výše uvedených věcí není tím, co by člověk mohl získat, ale jsou to všechno vlastnosti zděděné po předcích a zakódované do potomkova mozku.
Protože automaticky dědíme vlastnosti svých předků, připomínají tyto vlastnosti zrnko, které v půdě ztrácí svou formu. Nicméně přesto existují vlastnosti, které ač zděděné, projevují se v nás naprosto opačným způsobem, než bychom očekávali.
Protože se prvotní matérie projevuje v silách, které nemají vnější formu, je jí umožněno nést pozitivní i negativní vlastnosti.
Ovlivňují nás i tři další faktory. Pořadí příčina jejich následků, které vyplývají z našeho původu, je neměnné (2. faktor). Zrnko se rozkládá pod vlivem prostředí a postupně se mění až do podoby nového zrnka. Jinými slovy první faktor získává podoby prvotní matérie či látky. Rozdíl mezi předchozí rostlinou a novým výhonkem se projevuje pouze v kvalitě nebo kvantitě.
Příchodem na tento svět se člověk proti své vůli dostává do vlivu společnosti a přejímá společenskou roli a vlastnosti společnosti. Proto je lidská dědičná vlastnost přeměněna podle vzoru společnosti.
Třetí faktor je založen na vlivu prostředí. Každý z nás ví, jak se naše touhy a názory mohou vlivem společnosti radikálně změnit. Nic podobného se nemůže stát v neživé přírodě, ale ani v rostlinné a zvířecí říši. To se stává jen a pouze lidem.
Čtvrtý faktor je přímým a nepřímým vlivem negativních vnějších vlivů (potíže a úzkost), které nemají co dělat s postupným vývojem prvotní látky.
Všechny myšlenky a činy závisí na těchto čtyřech faktorech a diktují nám způsob života. Jsme těmito čtyřmi faktory ovlivňováni podobně jako hlína v rukou hrnčíře. Z toho tedy vidíme, že není svoboda touhy, neboť vše závisí jen na interakcích mezi těmito čtyřmi faktory, nad kterými nemáme žádné moci. Žádná vědecká teorie neodpovídá na to, jak duchovní ovládá hmotu zevnitř a kde a jak interaguje duše s tělem.
Kabala říká, že vše, co bylo stvořeno ve světech, existuje pouze skrze Světlo a nádoby, které se tímto Světlem naplňují. Jediné stvoření je nádoba, která si žádá přijmout Světlo přicházející přímo od Stvořitele. Tato touha přijmout Světlo, které nádobě přináší život a potěšení, je duchovní i hmotnou podstatou nádoby.
Rozdíly v povaze, kvalitě a kvantitě mezi stvořenými bytostmi leží pouze v míře této touhy přijímat Světlo přicházející od Stvořitele.
Vše, co odděluje jeden předmět od druhého a tvoří barvy, substance, viny a jiné odlišnosti, vychází pouze z míry vůle přijímat a čili také množství Světla obsaženého ve věcech. Jinými slovy řečeno: touha určité velikosti stvoří minerál, jiná velikost stvoří kapalinu, barvu nebo viny. Vše závisí jen na vůli přijímat, neboť množství Světla, které pojímá nás i všechny světy, je stejné a neměnné.
Teprve ted si můžeme osvětlit otázku svobody jednotlivce. Jelikož již chápeme, že jednotlivé sestává z vůle přijímat Stvořitelovo Světlo, je nám jasné, že všechny rysy jsou jen příznačné pro tuto touhu a na síle, kterou přitahuje Světlo.
Přitažlivá síla, kterou jsme zvyklí nazývat „ego", nás nutí zápasit o přežití. Pokud zničíme jednu z tužeb či snah ega, upřeme mu možnost použít ho jako nádobu, jejíž napinění je jeho Stvořitelem dané právo.
Všechny naše myšlenky vznikají působením prostředí podobně, jako se zrnko rozvine pouze v půdě, která inu vyhovuje. Proto jedinou volbou, která nám zůstává, je volba společnosti, v níž žijeme, a volba našich přátel. Změnou prostředí nutně změníme i své postoje, protože jednotlivec není více než kopií, či produktem svého společenstva.
Lidé, kteří si uvědomují, že člověk nemá svobodnou vůli, si jsou také vědomi toho, že jsme produktem společenstva a že lidský duch neovládá tělo. Místo toho jsou vnější informace ukládány do paměti a podobně jako zrcadlo potom mozek odráží všechno, co se objeví v okolním prostředí.
Náš původ je náš základní, prvotní materiál. Dědíme naše cíle a inklinace a toto dědictví je jedinou věcí, která odlišuje jednoho člověka od druhého. Každý je společností ovlivněn jinak. Proto také nenajdeme dva stejné lidi.
Vězte, že tento prvotní materiál je pravým bohatstvím jednotlivce a neměli bychom ho měnit, protože pouze rozvíjením vlastních jedinečných vlastností se osoba stává osobností.
Proto člověk, který skoncuje byť s jedinou touhou, vytváří ve světě prázdno. Tato touha se totiž již nikdy neobjeví v žádném jiném těle. Z toho již můžeme vidět, jaký zločin páchají „civilizované národy", když svou kulturu vnucují jiným a tím ničí jejich základy.
Je však ve společnosti možné usilovat o úplnou individuální svobodu? Je zcela jasné, že společnost, aby fungovala normálně, musí omezovat jednotlivce zákony, omezeními a normami. Z toho vyplývá, že člověk neustále bojuje s druhými. Proto se dostáváme k mnohem jasnějšímu závěru: pokud má majorita právo určovat společenská pravidla a přitom platí, že masy jsou méně rozvinuté než nejvyvinutější lidé ve společnosti, pak ve společnosti vzniká regrese, místo progrese.
Pokud společnost své zákony utváří podle duchovních zákonů, pak ti, kteří je dodržují neztrácejí možnost splynout jako jednotlivec se Stvořitelem. To je dáno tím, že tyto zákony jsou přírodními zákony panujícími nad světem a společenstvím. Pokud společnost tvoří své vlastní zákony, které odporují duchovním zákonům, pak ti, kteří následují duchovní zákony dosáhnou naprostého rozvinutí.
Musíme následovat přírodní zákony, aby se jednotlivec a společnost mohli rozvinout ve správném směru. Kabala nás učí, že svá rozhodnutí tvoříme podle společenského názoru.
Chcete-li přidat komentář, musíte být členem komunity Věk Zlatého Světla - Age of Golden Light!
Přidejte se ke komunitě Věk Zlatého Světla - Age of Golden Light.