Já bych to chtěla změnit, ale....

[Spokojený život (Nová cesta)]

Já bych to chtěla změnit, ale.......tak tuhle větu slýchám často. Lidé se mnou sdílí své životy, vypráví o svých osudech, co se jim stalo a děje teď, rádi by slyšely co mají dělat....nastíním, jak mohou změny dosáhnoout, ale přijde ALE....

I já sama sebe poznávám v těch slovech. Co se vlastně skrývá za tímhle krátkým slůvkem? Proč ho tak často používáme?

Řeknu vám, jak to vnímám já. Slůvko "ale" je pro nás většinou skrýš. Je to slovo obrany, po kterém následuje důvod, proč něco nemůžeme. Když budeme sami k sobě upřímní, zjistíme, že se tím slůvkem vyhýbáme vlastní zodpovědnosti. Pokud řešení mého problému je a já jej řešit nechci, použiju slůvko ale a za ním důvod proč to nejde. Protože kdybych to ale nepoužila, musela bych sama sobě přiznat, že onu změnu udělat nechci a že jsem si toho vědomá.

Dáme příklad...Mám problém s učitelkou ve škole. Jako rodič. Nelíbí se mi, jak ta učitelka reaguje. Její pohled na svět se neshoduje s mým. Nelíbí se mi, jak se chová k mému dítěti. Učitelka je agresivní, křičí na děti...Cítím se v roli oběti, protože nemohu nic moc udělat. Není tu žádné řešení, které by se mi líbilo. Buď "zavřu oči" před tím, že se jí moje dítě bojí a že z ní má trauma, nebo dítě přesunu do jiné třídy, ale to nechci, protože to dítě už má ve třídě kamarády. Zdá se, že tu není další cesta...svou situaci rozebírám s lidmi a stále se utvrzuju v tom, že "špatná" je učitelka, chyba je na její straně, dokonce mi to potvrzují i ostatní lidé...Všichni se shodujeme, že ONA je problematická a ONA by se měla změnit. Ale ona se nezmění....

Jak bych reagovala já? Neříkám, že to bude lehké a že se to povede hned.. Chci řešení? Tady je...Chápu, že ta učitelka je jiná a nekritizuju ji za to. Je prostě jiná. Má za sebou jiný život, je pravděpodobně hodně nešťastná a křičí na ostatní, protože neví, že to může dělat jinak. Svůj model chování si odnesla z rodiny, od svých rodičů se naučila, jak se v různých situacích chovat. Toto převzala automaticky a žije nevědomě. Tohle vše mi proběhne hlavou, proto nemám potřebu ji soudit. Zabývám se pouze tím, jaké pocity ve mě ona učitelka vyvolává a PROČ cítím to co cítím. Mým úkolem není zabývat se učitelkou, ona mi pouze ukazuje něco, co přehlížím sama u sebe. Je mým zrcadlem. Nemá cenu zlobit se na zrcadlo pro to, co zobrazuje. Zrcadlo je jen zrcadlo a může zobrazit jen to, co tam je! To, jak jedná ona učitelka, je obrazem jejího nitra, ale to, co při tom cítím já, je zpráva pro mne.

Tím, že jsem pochopila kde je onen zakopaný pes a proto, že ji nesoudím, nevysílám k ní energie agrese. Jsem v harmonii a vysílám energii lásky. Bez emocí, pouze jako pozorovatel, k ní mohu přistoupit a vyříkat si to s ní. Pokud ji nebudu obviňovat, ona nebude mít potřebu se bránit. KDE NENÍ ÚTOK, NEMUSÍ BÝT SEBEOBRANA. Toto je něco, co si spousta lidí neuvědomuje. Začíná hovor útokem, ač sami to jako útok nevnímají, ale druhá strana to tak cítí. A to proto, že soudíme, kritizujeme, hodnotíme. Jakmile se od těchto emocí oprostíme a je v nás pouze pochopení a láska, můžeme s druhými hovořit bez emocí. To je moment, kdy mohu přistoupit k oné osobě a vysvětlit jí, jak to vnímá moje dítě. Ukázat ji, že ji nehodnotím, že ji chápu, že vím, že je těžké mít tolik dětí. že to stojí hodně energie. Nebudu proti ní, ale s ní.

Možná mi odpovíte, že tohle možná funguje u mě, ALE u vás ne...Ano, tento model nemůže fungovat, pokud ho nepřipustíme. Dokud nejsme ochotni změnit sami sebe, nemůžeme dovolit změnu u druhé osoby. Jakmile tohle pochopíme, procitneme a změníme svůj postoj vůči oné osobě, zjistíme, že i ona osoba se změnila. A tak ta stejná učitelka už na vás a potažmo vaše dítě bude reagovat jinak...S velkou pravděpodobností bude na ostatní křičet, na vás už ne....

Ještě nutno podotknout, že ve stejném duchu jednám i se svým dítětem, pokud chci, aby na něj učitelka reagovala jinak, i ono dítě potřebuje pochopit jak fungují energie. Podotýkám, že dětem to jde mnohem snadněji. Pokud to nejde, chyba je opět v nás. My jsme příkladem pro děti a děti nám krásně zobrazují, na čem máme ještě pracovat. Jsou jako houby, všechno z nás natáhnou.

Práce s energiemi je v podstatě jednoduchá. Je k ní potřeba znalost podstaty, to jak energie fungují. S naším tělem a procesy, které v něm probíhají, je to jako s počítačem. My jsme ti, kdo do něj nahrávají různé verze programů a opět my můžeme staré programy vymazat a nahrát nové.

Přeji hezký den :)

Jolana

www.nova-cesta.com

[Ladislav]

Dobre si to zmákol, Marián. Všetko vo stvorení je na niečo dobré,.. sa opakujem.

[Alina]

Milé světlušky, ja som počula, že minulosť môžme zmeniť tým, že sa do určitej situácie, ktorá nás trápi, vrátime pochopíme seba i ostatných, prečo sme reagovali ako sme reagovali, pošleme tam lásku a odpustenie sebe i ostatným. Ak sa nám na duši uľaví urobili sme to dobre.

A tým sa zároveň učíme na chybách minulosti - ako správne napísal(a) PÍP RIK.

[Katyuska]

Vymlouvání se na zneužívání a využívání je alibismus - opět nic, s čím by se nedalo cokoliv dělat! Nikdo neříká a ani neřekl, že to bude jednoduché žít život člověka. Každý druhý je nějakým způsobem obětí, ať už fyzicky anebo psychicky, a přesto se spousty z těchto lidí dokázalo ze stavu oběti vyšplhat do stavu "Mistra". Když už mám používat běžná slova, tak se přestaňte vymlouvat a sami sebe omlouvat, nevím proč jeden by to dokázat mohl a druhý ne?! Všichni máme úplně stejné předpoklady a možnosti, to co vidím v zrcadle anebo to co žiju, je pouze odrazem toho, kdo jsem. A čím víc je pohled na to těžší, tím víc byste si měli uvědomit, jako moc "hustí" jste! Nikdo jiný by asi nedokázal zastat vaši roli a proto jste na ty problémy, které si řešíte, byli vysláni právě a pouze vy! Nikdy nedostáváte naloženo více, než dokážete ustát a zvládnout a když říkáte, že to nezvládnete podceňujete tím nejen sebe, ale vlastně i anděly, kteří vás chrání a pomáhají, i vesmír a Boha, kteří stoprocentně vědí kdo jste! Vy a jenom VY jste ti, kteří dokážou vaše problémy překonat. Jak moc musíte být velkolepí a mocní, když vám svěřili tak náročné úkoly!?! Otázka "co tady mám dělat?" je irelevantní, protože vy děláte to co tady máte dělat, každým dnem a každou vteřinou - jenom ten lidský zkreslený pohled vidí nedůležitosti a utrpení! Ve skutečnosti ale je to právě ono - tím, že prožijete těžkou situaci a zvládnete ji, už jen tím, že se z toho nezblázníte, tím děláte svou práci, tím pomáháte sobě i světu, tím vytváříte světelnou stopu pro ostatní lidi - stejně jako Jeshua ji pro nás vytvořil ve smrti - vy ji vytváříte v životě!!!!! Tak moc velicí a superschopní jste!!!!!!

[Katyuska]

Neexistuje nikdo, kdo to předčasně ukončil - nám se to tak možná zdá, zase z toho lidského pohledu. Nic se neděje bez důvodu a jak si můžeš být jistá, že ten který pod tíhou svého nákladu skočil z mostu, tímto činem neotevřel oči dalšímu tisíci jiných lidí? Pak to nebyli slaboši, ale učitelé... Asi takhle - tvá vlastní božskost tě nenechá udělat něco, co by přivodilo zkázu tvojí nebo i cizí duši, je to taková "pojistka"... andělé jsou další pojistkou a je jich tady takových daleko víc... Duše toho, kdo to sám ukončí, to mohla mít před narozením naplánované, protože jako duše věděla, že to jiným pomůže v uvědomění, pro tu duši jako takovou je to také cenná zkušenost. Pokud se ale některé věci stát nemají, tak se nestanou, i kdybychom se o to sebevíc snažili. 

[Katyuska]

Přesně tak... Ono by se nám bez toho kříže šlo až přespříliš lehko, že bychom mohli uletět, neměli bychom důvod zde být... Výjimečné je teď to, že až se jich tentokrát zbavíme, nebudeme si muset nabírat další, protože to už není to, proč jsme tady. Ale nějaké to uzemnění bylo potřeba, abychom vůbec měli čas to zjistit. Kdybychom uletěli hned po narození, tak by i naše maminka byla docela chudák, po tom co pro nás vytrpěla s naším porodem, abychom se sem mohli dostat :)) Jseš si jistá, že už dokážeš na planetě Zemi žít bez závaží?? Neuletíš pak pryč?? 

[Katyuska]

Reiki, vidíš jak úžasná a silná jsi??? :)))))))) Věř tomu, že všechno už bude lepší, ať tě už za život potkalo cokoliv, dokázala jsi to, zocelilo tě to a taková ocel je těžká a jenom tak neuletí :)))) Ty už se můžeš svých křížů zbavit a nebát se :)) Jak? ....:)))) Tak, že ti bude jedno jak :)))) Na cestě jsi už tak dlouho, a pořád bys ráda věděla kdy a jak se dostaneš do cíle... Ale vždyť ty tam už jsi :)))) 

[Ladislav]

Áno, Reiky, i ja to tak vidím, že už kľudne môžeš oslavovať Boha, lebo si to zaslúžiš. Všetko ostatné už môžeš nechať plávať. A pokiaľ by si sa niekedy pozabudla , stačí len zavolať s povzdychom , Ó Bože ( mantra ÓM ) , vy ženy to tak dobre viete. Však trochu zvedomenia nezaškodí.

[Katyuska]

Přesně tak to je a nejspíš bude i celý tento rok (více či méně jak pro koho)... Možná že se to bude tvářit těžce, ale vždyť vy už toho tolik víte ....:))))))))) Jen nestačí vědět, ale chce to žít - důležitý zlom, na němž to u mnohých z nás vázne, a přitom když člověk ten krok udělá (ani neví jak) tak kouká, jak jde najednou všechno samo a lehce a přesně tak, že vás to naplňuje, což naplňuje i druhé, a tak dále a dál...

[Katyuska]

Já i můj přítel máme v květnu narozeniny (já první den a on poslední) a zhruba od půlky loňského roku se nám zraky k letošnímu květnu upínají v děsně zvláštním rozpoložení - uvnitř mi cosi říkalo, že se s našimi dalšími narozkami všechno změní k lepšímu a taková ta lidská radost z vlastních narozenin bude mnohem silnější a trvalejší. Když se dělo něco zlého, říkala jsem stále "vydrž do narozenin, k nim dostaneme super dárek, budou to nejlepší narozeniny, jaké jsme kdy zažili" ....:D A je to pravda, s mými narozeninami se mi skoro vše v životě změnilo, uvidíme ještě jak dopadnou ty jeho :D Ale píšu to právě jako mini důkaz, že letošní květen (jaro) skutečně přichází s košíčkem plným kouzel a tolik lidí cítí to samé.... Já osobně cítím "je to tadyyyyyyy" :))))

[Leila]

Naprosto souhlasím s Gretkou, všechno ostatní jsou pohledy lidí, kteří nikdy nebyli pod "palbou" :-), ať už ve škole nebo jinde, sebevědomí člověk opravdu nezíská, pokud hledá u sebe problémy, určitě je prospěšné energeticky nereagovat, nebo reagovat láskou, pokud už člověk není vyčerpaný tak, že na to už nemá sílu. Každopádně ovšem je dobré reagovat láskou k sobě, ta posiluje. Na kříže už dávno nevěřím, člověk si je tak pořád znovu a znovu obnovuje, podle mých pozorování. Tenhle článek není sice o učitelích, ale pro "pobavení" přikládám mail, který jsem nedávno dostala, a ani mi nepřipadá moc přitažený za vlasy, i když všechno jsem na vlastní kúži naštěstí nezažila :-). Když jsem byla malá a přišla jsem ze školy a chtěla si stěžovat na učitelku, máma mi řekla, ať přibrzdím, představím si sebe na jejím místě, co bych v tu chvíli dělala...a už jsem nikdy neměla důvod si stěžovat. Dneska se ale spousta lidí bojí své děti vychovávat, aby o ně tzv. nepřišli, a hledají viníky v okolí, škola je zrovna na ráně. A je pravda, že děti se paradoxně lépe chovají k tomu, koho se bojí, málokdy jednají podle srdce místo podle strachu. A taky se mi stává, že mě lidi obviňují ze svých vlastních problémů a snaží se mi vnutit, že jsou moje.

 

Ty vole, na základní škole...

Lákají vás adrenalinové sporty? Už máte za sebou bungee jumping, let stíhačkou, potápění mezi žraloky či střemhlavý skok do propasti?

Tak zkuste něco opravdu nebezpečného-

– učit na základní škole!

Pokud si myslíte, že učitelem může být každý, kdo 45 minut udrží křídu a moč, jste na omylu. Dnes verbují do školství důstojníky s výcvikem pro přežití v extrémních podmínkách. Současné učitelství je služba v permanentně nepřátelském prostředí bez možnosti obrany. Krizové situace tu jedou na běžícím pásu a napětí, stres a adrenalin stříkají jak Niagarské vodopády. Jedna hodina učitele rovná se tři hodiny v jiné práci. Zkuste si to jediný den! Vsaďte se, že o velké přestávce se budete cítit vyčerpaní, jako byste holýma rukama povalili stoletý dub, a po odpoledce radši strčíte hlavu lvovi do tlamy, než byste si znovu stoupli před tabuli.

Vítejte v klubu odvážlivců! Cestou za adrenalinovým nářezem si nevšímejte dopravního značení – všechny otočené a zasprejované značky jsou jen dílem žáků krátících si cestu z domova. Zásadně neparkujte před školou, pokud nechcete mít urvané stěrače, ucpaný výfuk, poplivané sklo.. Jo, ještě před otevřením školy si dojděte na záchod. Až tu budou žáci, mohli by vás na WC zabarikádovat. Pokud budete nuceni se jít vymočit během dne, stoupněte si zády ke dveřím. Jinak vás vyfotí mobilem a fotku pověsí na web školy.

Po pravdě řečeno, dnešní základka druhého stupně je tak trochu odpadkový koš školství. Lepší žáci odešli na gymnázia a zůstalo to, co zůstalo. Abyste si užili, vybral jsem vám 9. třídu v čase, kdy jsou všichni přijati na střední školy. Člověk by řekl, proč sem vlastně ty vousaté a prsaté děti ještě chodí a nezůstanou radši doma, když se stejně odmítají učit? No protože je pro ně škola druh zábavy, estráda, show.

Tak, připraveni ke vstupu do třídy?

Totální výtlem

Nenechte se zmýlit malým počtem žáků v učebně. Zbytek přijde tak za čtvrt hodinky – musí nakoupit v Žabce naproti kuřivo, čipsy a redbuly. Když omladina dorazí, vevalí se s ní do třídy čmoud trávy, cigár a tabáku z vodních dýmek. Jakmile se žáci usadí, začnou si vyměňovat flašky s pitím (pitný režim zaručuje školní řád). Vzduchem létají z první do poslední lavice plastové lahve, které se občas za letu srazí. „Kreténe, debile, zmrde!“ ozve se obvykle po takové kolizi, což druhá strana kvituje slovy: „Mrdám na tebe, čůráku vyjebanej! (oslovení „čůráku“ je dnes mezi mládeží konverzační obrat stejně jako kdysi „vole“).

Když ty štěbetálky za cenu vyřvaných hlasivek ztišíte, začíná nejklidnější fáze hodiny. Třetina třídy zalehne se staženými kapucemi na lavice dospat noc strávenou na ICQ či Wowku (World of WarCraft), třetina si začne vyřizovat korespondenci v mobilu a zbytek osazenstva tupě zírá vyrývaje žiletkou klikyháky do lavic či, patří-li k hnutí emo, do svého předloktí. Nyní můžete začít s výkladem. Ovšem i kdybyste jim říkali, že jste právě vynalezli elixír nesmrtelnosti, jedinou reakcí bude cedulka NUDA K CHCÍPNUTÍ! opřená o penál dívenky, kterou vzali bez přijímaček na gymnázium, přestože běžně píše „bríle“, „výtr“ či „lžýce“.

Při psaní na tabuli dejte pozor, aby v křídě nebyl špendlík a uvnitř tabule přilepená vložka nebo použitý toaleťák. Nikdy nedávejte k rozboru věty jako Chlapec měl malého ptáčka, Láďa objel vesnici či Jedli jsme vejce natvrdo. Jakýkoli dvojsmysl dohání znalce Kameňáků a Prciček k nepříčetným záchvatům smíchu. Při „totálním výtlemu“ začnou hýkat, nekoordinovaně sebou zmítají, až se smíchy svalí pod lavici, kde ještě dlouze tlučou rovnátky o lino. Žáci s největším počtem uhrů na cm² jsou dvojsmysly uneseni natolik, že zuřivě čmárají po lavici kosočtverce a nápisy PRC, MRD, ŠUK. Donutíte-li je to smazat, vylijí na lavici celý obsah ředidla a ve třídě je rázem nedýchatelno. Po otevření oken dozajista nějaký šikula zapálí na parapetu noviny, takže se dovnitř vevalí hustý dým.

To si snad děláte...

Vytrženi cvrkotem z letargie začnou žáci kolektivně syčet, bučet, mečet, mňoukat, vzájemně si prozvánět mobily či pouštět písně typu: „Jsem gay, jsem teplej!“ Hoch, jenž za celý rok nesundal z hlavy kšiltovku, v níž vypadá jako lego panáček, na vás ukazuje vztyčený prostředník „jako že jste jednička“ (vivat, Topolánek). Než se stačíte naštvat, nahrnou se zadní řady k oknu, protože po ulici právě projíždí bývalý propadlík na čtyřkolce. Po návratu do lavic zjišťují, že jim zmizel gel na vlasy, rozečtený Blesk či Inteligentní modelína (!). Během vyšetřování se ozývají výkřiky: „Drž hubu, prase, buzno, faráři!“ Směřují k žákovi v přední lavici, který celou hodinu zarytě mlčí a provinil se tím, že nechodí s ostatními krást do Žabky ani hulit na kuželník. To víte, jsou to citlivé děti z rozvedených rodin a mají svůj názor.

„Můžu na záchod?“ ptá se mládenec, který byl během letních prázdnin dvakrát venku, tj. 60 dní strávil od rána do noci u počítače, a už dávno ztratil pojem o realitě. Jelikož je tuto hodinu už sedmnáctý, kdo chce na WC, nepustíte ho. „To si snad děláte prdel? To je moje právo!“ začne křičet a vy máte máte chuť srolovat závěsnou tabuli Práva dítěte, co visí na zdi, a prásknout ho s ní, až by hubou smazal tabuli. Ale nemůžete. Nemůžete jim zabavit mobil, vyloučit je ze školy ani poslat do zvláštní bez jejich souhlasu. Můžete od nich akorát tak chytnout vši, žloutenku nebo křivé obvinění ze sexuálního obtěžování. A tak se raději modlíte, aby někdo z té hordy konečně zavolal, že je ve škole bomba.

Tím adrenalinová lekce končí. Učitelé při evakuaci vybíhají naproti do Žabky vsadit si Sportku, jedinou vidinu záchrany, anebo je sanitky odvážejí rovnou do Bohnic, pokud si už předtím neprokláli srdce ukazovátkem. Ti největší šílenci zůstávají až do důchodu.