Andělské doteky...

[Spokojený život (Nová cesta)]

Když jsem před časem  poprvé četla o Lorne Byrne a její schopnosti vidět anděly, uvědomila jsem si, že jsem vždy tak nějak vnitřně cítila, že andělé nejsou jen "pohádkou pro děti", ale že jsou víc reální,než si většina lidí myslí a připouští. Jedny z jejích prvních slov (Lorny), které ke mě dorazily, byly o tom, že svého anděla strážného má úplně každý člověk...

Uvědomila jsem si, že už roky vedle sebe cítím "nějakou bytost", kterou sice očima nevidím, ale cítím její přítomnost, cítím ji nejčastěji, když jsem v tichosti a sama. Při usínání velmi často cítím velmi jemné doteky ve svých vlasech. Dlouho jsem se bála co se mě dotýká a díky strachu od sebe oddělovala tak krásnou bytost jakou je anděl. Tak jsem se bála, že by to mohl být nějaký duch, že jsem si tímto směrem zablokovala intuici a nebyla jsem schopna vnímat, zda má tato bytost vůči mě pozitivní nebo negativní úmysly.

Před několika měsíci jsem vědomě pracovala na zpracování strachu právě z těchto zvláštních doteků a poté, co jsem byla schopna vnímat blíž kdo to je, zjistila jsem, že se mě dotýká můj anděl. Mockrát jsem chtěla znát jeho jméno a vidět jeho tvář a to chtění se mi tisicnásobně vracelo. A tak jsem dlouho jen chtěla, protože to co jsem vysílala bylo chtění. V momentě, kdy jsem to pustila a přestala chtít, jen jsem vyslala vědomě myšlenku, že až na to budu připravena, že ráda uvidím jeho tvář, tvář někoho, kdo je se mnou každý moment mého života... a několik okamžiků poté jsem vnitřním zrakem uviděla tvář a siluetu svého anděla.....

Jak vypadal? Byl úplně jiný, než jsem si ho představovala...a byl nádherný. Vycházela z něj nádherná zlatavá záře. Měl blonďaté polodlouhé vlasy, rozdělené uprostřed pěšinkou, modré velké azurové oči a dokonalé rysy ve tváři. Byl vysoký, štíhlý a svalnatý (mohutný), oděný ve zvláštní splývavý šat. Kdykoliv ho chci vidět, spatřím jeho tvář na krátký okamžik.

Možná jednou zjistím i jeho jméno, zatím mu říkám jen "Můj Anděli" a když se na něj naladím, cítím jeho dotek na svém těle. Není to jen nějaký výmysl, fantazie nebo zbožné přání. Cítím okolo sebe jeho teplou a příjemnou energii. Je velmi silná a když je jí na mě někdy moc a požádám, aby už mě nechal spát, tak okamžitě přestane....

Jednou v zimě, když jsem brzo ráno musela do práce, se mi stala krásná příhoda. Bylo kolem páté ráno, všude tma, velká zima, vítr, já rozespalá a měla jsem jít do prudkého kopce. Klouzalo to a já šla jako slimák. Ještě jsem nebyla úplně probraná. Kopec začínal kousek přede mnou a já v mysli požádala svého anděla, jestli by mi nepomohl do toho kopce, že nemám sílu. a představila jsem si, jak mě tlačí zezadu do kopce. A opravdu po chvíli jsem s lehkostí a rychlostí stoupala do kopce, jako by mě někdo tlačil do zad. Asi v půli kopce jsem si pomyslila "jé to je super, ono to fakt funguje, díky Anděli"... a on si to asi po svém přeložil, jako že už stačí ...protože jsem hned poté ucítila, jak se mi jde zase těžko a pomalu, jak to klouže a zbytek kopce mi připadá v nedohlednu....tak mi jen prolítlo hlavou....příště poděkovat až na konci :)

Občas mě ve slabé chvilce přepadne myšlenka..."co když si to jen namlouvám, třeba andělé vůbec nejsou" nebo něco v tom stylu....ale stačí, abych se na něj soustředila a vyslovila jakékoliv přání nebo prosbu... a on mi vzápětí dokáže, že tu je pro mě....

Jen pozor na to, co si přejeme a jak si přejeme....protože někdy svou tužbu či přání nevhodně formulujeme a tak se nemůže uskutečnit....

Poznámka: Fotky jsou z internetu, nejsou pravou podobou mého anděla, takovou fotku jsem zatím neviděla....

www.nova-cesta.com

[Hrošík]

To je moc krásné, děkuji za příspěvek! :-) Když se zamyslím nad tím co Lorna popisuje jako náznaky pritomnosti Anděla, ta co si vzpomínám, měl jsem takové pocity v životě i já. Určitě jste se s tím setkali i Vy.. Ten pocit že je někdo vedle vás, nebo za vámi. Doteky na hlavě či ramenou.. Teď když to čtu a dochází mi že jsem měl často spíš strach z oněch projevů, musím se pousmát :-). Vždyť vlastně ano! To je ono! Často když jsem odcházel z práce večer v zimě a už byla tma, šel jsem chodbou ke dveřím a celou dobu jsem měl pocit, že je někdo za mnou! Neměl jsem ale strach, jen zvláštní pocit. Dokonce jsem se ani kolikrát nebál otočit a ujistit se, že za mnou skutečně nic není! Ale ono vlastně bylo! To můj Anděl Strážný mě doprovázel a dával na mě v té tmavé chodbě pozor, abych si nerozbil nos o skleněnou výplň dveří na konci chodby! :-) To je však jen jeden z mnoha případů, kdy jsem si teď uvedomil že mi je vlastně na blízku můj nejvěrnější přítel! Můj Anděl Strážný! Děkuji moc za tento článek! Opravdu děkuji z celého srdce! Přeji krásnou a požehnanou dobrou noc nám všem, mí drazí přátelé <3 Boží Světlo a Boží Lásku, posílám všem bytostem Universa <3 <3 <3

[Spokojený život (Nová cesta)]

Hrošíku moc děkuju za krásný komentář. Ano ten pocit znám moc dobře. Hlava se nám snaží nakukat, že jsou to jen naše fantazie, že nemáme hmatatelné důkazy, ale když posloucháme hlas srdce, tak hluboko uvnitř víme, že je tu mnohem víc, než jen tušíme a že Andělé jsou stejně reální jako my - lidé.

[Hrošík]

To já děkuji Nová cesto! Děláš čest svému jménu! Protože Tvým článkem jsem byl posunut na novou cestu poznání. Nebo spíše cestu uvědomění! Uvědomění si, jak člověk může být slepý a hloupý.. Ne doslova, samozřejmě! :-) Ale teprve když je připraven a otevřen věcem do té doby neslýchaným a neuvěřitelným, začnou mu dávat smysl! Teprve potom si člověk uvědomí, jak byl dlouhé roky držen v kleci s pytlem přes hlavu, aby neviděl skutečný svět, který nabízí k poznání neskutečné věci. Musím opět poděkovat, protože nevím jak jinak vyjádřit svou vděčnost Nová cesto?! Opravdu děkuji! <3 <3 <3