Jak poznat, jestli nadešel čas odejít.

[MartinP]

Ahoj světlušky.

Rád bych se zeptal na váš názor na věc, která souvisí se vztahem člověk - zvíře. Prožívám teď příběh, který sice není smutný, ale občas mě nutí přemýšlet, zda dělám správnou věc.

Mám fenku trpasličího pudla Terezku, ale většinou jí říkám Bubo. Je jí už požehnaných 18,5 roku. Špatně vidí, špatně slyší, má slabší srdíčko, bolavé kyčelní klouby a páteř, prodělala jeden dost silný epileptický záchvat. Když tohle někde řeknu, všichni mávají rukama a nazývají ji chudákem. Já ale vím, že přes všechny tyto potíže má obrovskou chuť do života a v hlavě svoje věci dost dobře srovnané. Jezdí ke mě veterinářka, která ji tak jednou za měsíc zkontroluje srdíčko a všechno ostatní, předepíše léky, které ji pravidelně dáváme. I ona říká, že na svůj věk je velice aktivní. Vše by bylo vlastně skvělé, nebýt několika zádrhelů a pak taky té hlavní myšlenky, která se tohoto příspěvku týká.

Po většinu dne se o ni stará moje maminka, která je už v důchodě a já musím chodit do práce. Pozdě odpoledne, večer, v noci a o víkendech se v péči buď střídáme, nebo o ni pečuju já, hlavně v noci. Ona totiž má skvělého koníčka - velice ráda chodí. Dokáže chodit i několik hodin v kuse. Potom si hodinku dvě zdřímne a dá se zase na cesty. Prahy a podobné věci nám naprosto obyčejné jsou pro ni skvělou překážkou, kterou je třeba zdolávat i opakovaně. Jenže zde je kámen úrazu. Jak má špatné nožičky, často padá na zadek a potom se jí špatně vstává a tak při svých cestách musí mít opatrovníka, který jí po případě pomůže vstát. Když ji necháme déle sedět začne se strašně vztekat. Občas má také horší dny, zvláště třeba když kolísá tlak, pak má třeba i problém se na ty nohy postavit. A to jsou pak nejhorší dny, pro nás i pro ni. Maminka je vždycky psychicky vyčerpaná, brečí, v noci nemůže spát. Já to řeším po svém. Zůstávám v klidu, mamince dodávám pozitivní energii dotykem a Terezce vždy pokládám ruce na bolavé klouby a v myšlenkách si představuju, jak zase chodí. Naposledy jsem také požádal archanděla Rafaela, který je mimo jiné také léčitelem zvířat, aby ji buď postavil na nohy, nebo její trápení ukončil jednou pro vždy. Světe div se, druhý den Terezka chodila jako nic, dokonce líp než před tím a maminka vstávala s pocitem skvělého nového dne, odpočatá a plná energie. Takovéhle situace prožívám tak jednou za týden, většinou v pátek. Zvláštní.

A teď ta myšlenka. Často slyším od známých a kamarádů, že už je přestárlá a že bysme to měli ukončit a tím skončí trápení pro nás i pro ni. Jenže já jí i své mamince vždycky nějakým způsobem pomůžu a dostanu je z toho. Navíc nejsem moc zastáncem utrácení zvířat, pouze v případě, že jsou nevyléčitelně nemocná a trpí obrovskými bolestmi, ale i to si myslím, že se dá řešit. U starých psů to netoleruju a převádím si to vždycky na staré lidi. Je pravdou, že někteří lidé by je také nejraději utráceli, ale já k nim nepatřím. Na druhé straně si však občas říkám, zda zde Terezku třeba nedržím násilím. Ale to si myslím, že právě asi ne, protože kdyby měla z tohoto světa odejít, odešla by i kdybychom jí dávali milion léků a prosili o její uzdravení stokrát za den.

A jaký názor na to máte vy, světlušky?

Předem děkuju za vaše názory. Martin.

[Hrošík]

Ber to tak, že je na tomto světě z nějakého důvodu. Něco má Tobě, maminc a třeba díky Tvému zveřejnění i nám něco předat! Co? Každý musí sám zhodnotit co je správné a co ne. Jak by se on zachoval atd. Otázku jsi položil. Teď požádej Universum o odpověď. No a uvidíš.. Třeba se ráno probudíš a budeš mít jasno. Nečekej že Ti někdo, snad mimo Stvořitele, řekne jak Tvůj problém vyřešit. V tomto případě, kdy jde o život tvora, je každá rada strašně těžká. Nikdo si nevezme na svědomí jakékoli rozhodnutí, které musíš učinit Ty sám. Co bych udělal já? Nebo někdo jiný? Ani já a ani nikdo jiný nejsme Ty. Rozumíš mi Martine?

[Monika Fionna]

Martine, kdyby všichni lidi měli takové srdíčko a lásku ke zvířátkům jako máš ty .... hned by bylo na světě líp :-))

[Monika Fionna]

tak to je moc prima....takže asi brzy zmizí petice za ochranu např. hospodářských zvířat, plné útulky týraných zvířat, nebudou laboratorní zvířata na fakultách jenom aby studenti "viděli", pokusná zvířata v laboratořích, vybíjení delfínů pro byznys, převážení cizokrajných zvířat z jejich domova pro pobavení nebo snobismus, střílení nebo lovení pro zábavu, zmizí ZOO, už se těším...........ještěže jsou na druhou stranu organizace, které se snaží to napravit, vřelý dík jim. 

[MartinP]

Díky všem za názory a obrázky. Opakuju, že já osobně si myslím, že zde ještě má být a něco nám předat, i když je to někdy těžké. Názory, které kolem sebe občas slyším, jsou také třeba plné závisti. Tu chvíli mi to tak ani nepřipadne, ale když pak v klidu přemýšlím, zjišťuju, že ti lidé mě vlastně závidí a možná i obdivují, že to takhle zvládám. Vždyť Terezka je (jak jsem se dozvěděl od veterinářů) nejstarší pejsek u nás ve městě. Vždy, když si to takhle rozeberu, strašně mě to posílí, začnu být hrdý a mám chuť dál bojovat. Pak je také dost lidí, kteří mi to řeknou na rovinu, že mě obdivují a chválí Terezku, jak je čilá. Jsou to převážně lidé, kteří si podobnou zkušenost už prožili a často vzpomínáme na jejich mazlíčky, kteří odešli.Taková setkání mě pak hřejí u srdce a mám z nich radost.

Na závěr přikládám ještě několik fotek Terezky, které jsou asi 1,5 roku staré, aby jste viděli, o čem vlastně diskutujete.

[Livisipea]

Milý Martine,

velice s tebou a tvou maminkou cítím, Terezka je kouzelná. Sama jsem před mnoha lety zažila něco podobného se svou trpasličí pudličkou apricotkou Sandy, která bohužel ale už v 11,5 letech začala mít vážné problémy s kyčlemi, přidružily se nádory, dvakrát šla na operaci, snažili jsme se pro ni udělat maximum. Když ale její trápení neustávalo a hrozila třetí operace, aby se odstranily znovu narůstající nádory, neměli jsme to srdce ji dál trápit a udržovat při životě a rozhodli jsme se jí pomoci do psího ráje.  Ty sám si nejlépe dovedeš představit, jak nám bylo. Věnujete Terezce úžasnou péči, to, jak citlivě zvažuješ všechna pro a proti, je krásné a dojemné. Hrošík nádherně reagoval:

 

Permalink Odpověď přidal(a) Hrošík před 12 hodinami

Ber to tak, že je na tomto světě z nějakého důvodu. Něco má Tobě, mamince a třeba díky Tvému zveřejnění i nám něco předat! Co? Každý musí sám zhodnotit co je správné a co ne. Jak by se on zachoval atd. Otázku jsi položil. Teď požádej Universum o odpověď. No a uvidíš.. Třeba se ráno probudíš a budeš mít jasno. Nečekej že Ti někdo, snad mimo Stvořitele, řekne jak Tvůj problém vyřešit. V tomto případě, kdy jde o život tvora, je každá rada strašně těžká. Nikdo si nevezme na svědomí jakékoli rozhodnutí, které musíš učinit Ty sám. Co bych udělal já? Nebo někdo jiný? Ani já a ani nikdo jiný nejsme Ty. Rozumíš mi Martine?

 

Od té doby, co jsme měli pejska,  jsem se posunula hodně dál, asi 15 let pracuji s energiemi přes automatickou kresbu, měla jsem a mám kolem sebe spoustu kočiček, s jejichž energiemi jsem pracovala a pracuji, léčila jsem plno psů, několik koňů, pomáhám nejen říši živočišné, ale i rostlinné, minerální a hlavně říším duchovním – počínaje říší jednorožců, pegasů, draků, přes říše andělské a výše a výše a výše…:-) …Pomáhám (skrze mě je pomáháno, já jsem pouhý nástroj) léta letoucí konkrétním lidem, kteří ke mně chodí hojně na terapie – jsou ke mně přiváděny přes nejrůznější oslí můstky velice vyspělé staré vědomé duše, které se poté, co z nich jsou sejmuty nejrůznější okovy, omezení, staré vzorce apod a dojde k správnému (čistému) napojení na Zdroj, k uvědomění, rozšíření vědomí, velice rychle uzdravují na těle i na duchu a probouzejí ke svému určení.

Mohla bych ti nabídnout pomoc v tom směru, že bych se na energie Terezky podívala, pročistila, odblokovala a zharmonizovala to, co je třeba udělat (včetně duše), aby se vše dostalo do ŔÁDU. Jí i vám se velice uleví, dál se děj vůle Boží.  Pomáhám podobně i těžce nemocným a umírajícím lidem.

Pokud o tuto pomoc projevíš zájem, přidej se k mým přátelům, domluvíme se dál osobně.

S láskou Livisipea

 

[Livisipea]