Strom poznání dobra a zla /E.Haich

[Monika Fionna]

Nikdy se nemůže nic projevit, učinit poznatelným, aniž by byl současně přítomen protiklad - doplňující opak - v neprojeveném! Projeví-li se něco pozitivního, zůstává negativní v neprojeveném a naopak projeví-li se negativní, zůstává pozitivní neprojevené. Kdekoli se něco objeví, musí doplňující část být u toho, i když pouze v neprojeveném stavu. Sounáležitost obou částí je na sebe věčně váže.

 

Oddělení je tedy pouze zdánlivé, protože obě doplňující se poloviny - i když jsou oddělené a vypadly z jednoty - se přesto od sebe nevzdalují a nemohou se nikdy opustit. Nerozdělitelná božská jednota se tedy projevuje vždy a všude, neboť působí i při zdánlivém oddělení jako všudypřítomná přitažlivá síla mezi pozitivním a negativním. Jak pozitivní tak i negativní usiluje o návrat ke svému původnímu stavu, k božské jednotě. I když se něco objeví ve viditelném světě, nemůže se to úplně oddělit od božské jednoty; jednou, dříve nebo později, se se svou doplňující polovinou spojí a vrátí se do božské jednoty. Sílu, která - obsažena ve všem, co neexistuje a přitahuje vše stvořené zpět do původní jednoty je tím, co nazýváme Bohem.

 

Vše stvořené - viditelný svět kolem nás - je jako strom: vpravo má pozitivně-dobré ovoce, vlevo negativně-zlé. Ale obě strany pocházejí ze stejného stromu, ze stejné jednoty.

 

Pouze tímto oddělením z jednoty, která není ani dobrá, ani zlá, ale božská, vzniklo dobro a zlo. Pouze oddělením bylo umožněno poznání. Poznatelný svět tudíž musí sestávat z dobra a zla. Kdyby tomu tak nebylo, nebyl by poznatelný a nemohl by vůbec existovat.

 

Celé stvoření je stromem poznání dobra a zla! Stvořitel - Bůh však není polovinou jednoty, vypadlou z jednoty a od ní oddělenou, tudíž poznatelnou, Bůh je jednotou samou. Stojí nad vším stvořeným, vypadlým z jednoty a spočívá sám v sobě, v dokonalé jednotě. On je tím Ničím, z něhož povstává a projevuje se Vše, v Něm je Nic a Vše nerozdělenou, božskou jednotou.

 

Stvoření je vždy pouze polovinou celku ... polovinou, vypadlou z jednoty a srovnáním poznatelnou, jejíž doplňující polovina zůstala v neprojeveném. Proto nikdy nemůžeš najít a poznat Boha - Stvořitele, ve stvořeném světě jednoduše proto, že Bůh nemá žádnou doplňující polovinu,  která tím, že jsi se zrodila v těle, stala jsi se poznatelnou bytostí.

 

Máš své vědomí oddělené od svého pravého Já - od Ničeho - Všeho - od Boha. Vypadla jsi z božského, rajského prastavu, kde jsou všechny možnosti projevu - tedy všechny rostliny, zvířata a člověk sám - ještě ve vše zahrnující jednotě, do světa mnohých forem, do diferenciace. A jelikož tvé vědomí je vsazeno do tvého těla, probudila jsi se v tomto těle, to znamená, že se tvé vědomí ztotožnilo s tělem.

 

Jíst něco znamená ztotožniti se s tím! Co jíš, z toho budeš sestávat, tím budeš. Tím, že se tvé vědomí ztotožnilo s tělem, jedla jsi - symbolicky vyjádřeno - ovoce ze stromu poznání dobra a zla a propadla jsi současně říši smrti.

 

[Monika Fionna]

Ráda se s vámi - s těmi, kteří knihu četli, podělím s myšlenkami z knihy E.Haich Zasvěcení. Těm, kteří knihu nečetli, velice doporučuji, pro mne patří tato kniha mezi to nejlepší, co jsem kdy četla, a znovu se k ní vracím. Elizabeth Haich popisuje svůj život na faraonově dvoře po boku faraona a svoje zasvěcení pod vedením velekněze Pthahhotepa. Úžasné myšlenky i pro naši generaci, pro pochopení, co se s námi tady na Zemi děje a proč.

[Leila]

Ahoj, Zasvěcení jsem četla, už je to dlouho, moc už si to nepamatuju, ale tehdy se mi líbilo. K těmto teoriím o dobru a zlu jsem ale zdrženlivá, připadají mi jako špatné programy, podle mě, věci, negativní a zlé jsou každé o něčem jiném. Jen zbytečně dáváme tímto souhlas temnu. Svět je o světle, je to i v tom slově. To mě na paní Haich docela zaráží. Je pravda, že když člověk v sobě něco zadržuje, ale nemá to tak nějak zpracované, tak to často projektuje do ostatních, tohle mi připadá jako program, který je třeba zrušit