RNDr. Míla Tomášová - Za čas a prostor

[Tereza Slunečnice]

Otče náš, volám Tě z celého srdce
celou svou bytostí v nejhlubší pokoře,
v nejhlubším zastavení
promítání mysli a představ.
Ty, kterýž jsi na nebesích,
kde žádné lidské promíchání
a chvění nemá místa,
Tebe volám, abys posvětil jméno
své v našem vědomí.

Ty, kterýž jsi bezejmenný,
všechna jsou jména Tvá,
neboť všechno je  jen Tebou tvořeno,
a proto každé jméno a každý tvar
jsou Tvým jménem.
Jen v našem zdánlivě odděleném vědomí,
a tedy zatemnělém nevědomostí,
jsme se naučili rozlišovat Tvoji tvorbu
 jako něco od Tebe odděleného
a Tvůj věčný klid považovat za Tvá nebesa,
kam jsme Tě ve svých představách umístili.
Jelikož jsme se kdysi sami od Tebe
svou vůlí zdánlivě oddělili,
i Tvoji tvorbu, které jsme součástí,
jsme tím od Tebe vzdálili.

A nyní Tě volám, Otče náš -ne můj, ale náš, podstato a prapříčino všeho,
dovol mi - a nám,
uvědomit si sounáležitost s Tebou.
Posvěť se jméno Tvé,
aby bylo shledáno, že je Tebou.
Přijď království Tvé,
aby božské vědomí rozpustilo omyl oddělenosti individuálního vědomí od Tebe.

V naprostém odevzdání sebe,
v nejhlubší pokoře,
celou svou bytostí svoluji k Tvé svaté vůli,
aby bylo nerozlišené vědomí
od Tebe a Tvé tvorby
jako v nebi, tak i na Zemi.

Svou odhalenou svatou přítomností
prosyť jako chlebem vezdejším celý náš život
a odpusť nám naše viny nevědomosti,
neboť i my odpouštíme svým bližním
jejich i naši nevědomost v nich.

A nedopusť, abychom podlehli
pokušení nového odloučení od Tebe,
ale zbav nás zla zapomenutí.

Amen