O lásce, odpouštění a těžkostech zrození

[Shunyata]

Ráda bych tu připomněla některé velmi hezké channelingy Jeshuy...

http://www.jeshua.cz/bolest-kosmickeho-zrozeni/

http://www.jeshua.cz/propusteni-boje-z-vaseho-zivota/

A trochu k tomu něco popovídala, protože ta naše bolest kosmického zrození se asi připomíná při každém přerodu a zdá se, že se s ní teď budeme setkávat častěji...

Zatím jí máme spíše schovanou někde v nás a připomíná se nám spíš jen při konfrontaci s "temnými" .... 

...no a pak se nám občas prostě stává, že v některých chvílích si nedokážeme udržet lásku, někdy v nás třeba některá bytost, nebo situace vyvolá strach, hořkost, nepřijetí...je to ale přirozený a je hezké umět odpustit komukoliv, čemukoliv a hlavně i sobě... netrápit se a odpustit si, že prostě tohle občas cítíme (a kolikrát i nešťastně přenášíme dál) -  život nám jen připomíná tu naší schovanou bolest a ti, které máme za temné se tím jen snaží  (pro nás mnohdy krutým způsobem)  utišit tu svou - jiný způsob prostě zatím neznají, nebo v něj nemají důvěru a moc se bojí....

Nemyslím, že nějací opravdu temní jsou, pro mě jsou to jen bytosti v určitých fázích vývoje, které to taky vůbec nemají lehké....

...život se prostě občas zdá bejt nesnesitelně krutej a nespravedlivej, zvláště v přechodových stavech (rození, umírání)....když nám třeba porodní kontrakce nemilosrdně přiškrtí přívod živin, dusí nás a vytěsňují z blažené jednoty s naší milovanou maminkou a taky jí způsobují nesnesitelnou bolest....a i to je jen připomínka té bolesti původní.... a tak se pak prostě občas nedovedeme přes svůj strach a bolest dostat...  vytvoříme v sobě nedůvěru k životu a uvěříme, že je tu někde něco zlého, co nám chce ublížit...a pak se může stát, že třeba přestaneme věřit na lásku a nevidíme jiné východisko, jak tu bolest utišit, než bezduchou agresi....nebo třeba potlačíme svou emocionalitu, abychom těm životním procesům porozuměli s chladnou hlavou a pak už se jich tolik nebáli...

...a nebo když třeba nastane něco jako kontrakce nám tady v tom našem přerodu, někdy v nepochopení začneme vyšilovat, ve všem vidíme hrozbu a vtahujeme do toho všechny kolem sebe.... někdy to pak z druhé strany vnímáme jako manipulaci (ale stejně, nikdy nás nikdo nemůže manipulovat víc, než manipuluje sebe), nebo nás to právě může velmi silně vtahovat do temnot té bolesti  (to se třeba občas děje mě, když čtu někoho jako Mun Zara) a je pak jasný, že se od toho chceme odvrátit a bejt tomu co nejdál (i když někde v sobě víme, že se to stejně jednou nějak zase připomene, dokud to nedořešíme úplně, ale je fajn, pokud to jde, si to řešit co nejvíc v klidu a lásce), popřípadě ještě chceme před tou hrůzou chránit ostatní - a ti pak z nás třeba budou zklamaní, že podléháme strachu a......... 

najednou je svět plný nedorozumění, manipulace, temných bytostí a kdoví čeho ještě.... a přitom ve skutečnosti nikdo za nic nemůže :) 

A tohle pak můžou řešit celé civilizace po dlouhé věky....

Každý se z toho ale nakonec vymotá, dojde pochopení a blaženého klidu a lásky ... Život to má dokonale vymáknutý a nikdy nedělá nic jen tak....a i přes tu všechnu hrůzu to určitě stojí za to - být schopen cítit lásku a život novým, jedinečným způsobem :)

Říká se, že co si představujeme a čemu věnujeme svou pozornost, to se nám stává realitou... ale pak - je tu ještě dost pozornosti věnováno představám o tom, jak existují negativní bezcitné bytosti, které se nedokáží spojit s lásku, životní energií a žijí ze strachu a kradené energie... 

Pokud by bylo vše jen manifestací našich představ, proč by chtěl někdo ve svém světě tvořit někoho takového? (i když třeba daleko od něj, za nějakou hranicí, kde na něj jakoby ten temný nemůže)...mě to přijde docela smutný.....

- no jo, no jo... jenomže....je fakt....že ať už se budeme snažit sebevíc soustředit jen na to hezké, na lásku, spolupráci, tvoření - život nám stejně tak, či onak bude občas ten náš strach z prvotní bolesti připomínat, dokud ji nebudeme schopni přijmout a s láskou utišit............

Teď vnímám, že je dobré hodně si odpouštět.... a vlastně to tu teď je i v tomto článku https://inner-light.ning.com/profiles/blogs/nov-zem-se-odpojuje-12-... :)

Odpuštění uvolňuje místo pro lásku a ta pak může volně proudit a nemusí se zaměstnávat pocity hořkosti, nedůvěry, strachu které z nás jen odčerpávají energii a nikomu nepomůžou - tedy možná jen zdánlivě těm momentálně "temným" :)....

A i tak není třeba vůči komukoliv cítit odpor - nikdy prostě nevíme, jak moc kdo s jak velkou bolestí se právě vyrovnává, a jaké má povědomí o tom, co skutečně provádí - ale samozřejmě také není třeba se někým nechat ovlivňovat....

No a pokud je pro nás něco tak hrozivé, že to odpustit nedokážeme....tak si odpusťme, že to nedokážeme odpustit :) 

Buďme k sobě milí a citliví, a dopřejme si klid...nikdo z nás prostě nemůže být hned dokonalý a za všech okolností bezpodmínečně milující, i když jádro Života pořád je a tak to všichni někde v sobě máme... :)