Může televize za rozpad rodiny a společnosti?

[blueheart]

Přirozené vazby včetně rodiny skomírají, protože všichni koukáme na televizi. To neříkám já, ale autor článku Život v příbězích v časopise Nový Prostor – www.narativ.cz.

Jeho resumé: „Sousedské vztahy skomírají...rodina spolu nekomunikuje jako dřív...přirozené vztahy skomírají a společnost se rozpadá“, píše dokonce o „vykořenění“.

Opravdu rodina skomírá až v poslední době a opravdu kvůli televizi? Zaujalo mě to i proto, že autor je prý psycholog, a ten by měl vědět, co říká. Asi je to mladý psycholog, protože moje zkušenost staršího člověka říká něco jiného: česká rodina skomírala dávno před televizí. Otázka zní proč. Vysvětlím, proč si to myslím: v 60. letech 20.století jsem byl kluk, zprvu dítě, pak adolescent, vnímal jsem naši rodinu jako oddělenou (uvnitř i navenek), rodiče si nerozuměli spolu, my sourozenci mezi sebou taky nic moc, tím to ale nekončí: vztahy matky a jejích rodičů taky nic moc, nicméně otec pěstoval sousedské vztahy rád, zejména se strýcem, kde měli blízko sebe zahrádky. Když pozoruji svůj současný život po mnoha desítkách let, neřekl bych, že je to o moc lepší: my sourozenci na sebe stále „nemáme čas“.  I moje vlastní rodina (mám tři dospělé děti) se vyvíjela podobným způsobem...někdo mi asi odpoví: to je normální. Ale ono to například v Asii není normální: slyšel jsem, že tam se pěstují rodinné, ba i rodové vazby (širší rodina) stále a jsou brány velmi vážně: např. někdo emigruje za prací do Evropy a posílá finanční podporu svým rodičům a dalším příbuzným domů na úkor své vlastní životní úrovně, která pro Evropana je prioritou – my Češi (Evropané) se přece musíme mít dobře (materiálně), to je přece naše výsostné právo! Je to myslím u mnoha lidí naprostá priorita: já se budu mít dobře, i kdyby ostatní pomřeli...(viz čeští politici a podnikatelé).

Jádro pudla „vykořenění“ a rozpadu přirozených vztahů vidím spíše v evropské mentalitě, západní hamižnosti a materiálních hodnotách, ne-li dokonce v evropských „energiích“ a evropské karmě. Evropa – potažmo „Západ“ si dle mého - měla prožít tuto lidskou, rodinnou atomizaci, rozpad rodinných vztahů, aby si lidé okusili trpkost samoty, která kráčí ruku v ruce s naším individualistickým pojetím svobody. A jak je to u vás? Co si o tom myslíte vy?

[Langelei]

Jo...

já na to taky koukám jak tele na nový vrata..

Podobné situace, podobné rodinné vztaky mě provází už léta. Nechtěla jsem to vzdát, valila jsem tu hroudu před sebou do kopce tak dlouho a do takové výše, že Sysifos by přede mnou smekl...

Takhle jsem se nakonec smekla já a ten zpletenec mezilidských rodinných vztahů mě smetl dolů na kolena...

Nefunguje to..nevím proč...asi jsem moc chtěla...

Nechám to uležet, třeba se to poddá..

A pustím si televizi..

[blueheart]

No jak píšu, langelei, prostě jsme si to měli my zápaďani prodělat ten rozpad a tu samotu...to je naše cesta k překonání oddělenosti směrem k jednotě vědomí :-). přijmi to.

[blueheart]

Moje babička z matčiny strany taky v tom viděla "ďáblův vynález" (mimochodem totálně ji rozzuřilo, že jakýsi podivný městský flákač zpívá píseň Ave Maria, jmenoval se Karel Gott, taky Američani na Měsíci ji totálně naštvali, co tam měli co lézt?!), tátovu matku jsem nikdy nepoznal, zemřela brzy. Ono je to taky o tom, že dříve se "rozpad" rodiny neřešil: myslím, že pro mé prarodiče žijící v malé vsi daleko od měst bylo přirozené, že všechny jejich děti (5) odešly za prací, nakonec odešel i poslední syn, který měl zdědit hospodářství - jak to podle tradice chodilo - starší děti prostě musely z chalupy odejít, nebylo na obživu, a ten poslední syn si vydělal daleko víc jako dělník na silnici, a v družstvu se mu dělat nechtělo. Tak zůstali prarodiče sami, ale nikdy jsem neslyšel, že by si stěžovali, byli křes´tani a všechno přijímali jako Boží dílo. Tož tak.

[blueheart]

Autor toho článku to pojal tak, že lidé se dívají na seriály a už nekomunikují se svým okolím. O vzdělávacích pořadech tam nebyla řeč. :-)

[Langelei]

Mou babičku jsem nikdy neslyšela nazávat televizi ´dáblovým vynálezem, ba naopak, pochvalovala si ji v okamžiku, když se dívala na : Sejdeme se na Vlachovce...učila mě při ní tančit v 7 letech valčík a polku...

Vzhledem k tomu, že jsem babičku nesmírně milovala, můžu jí být vlastně vděčna za neopakovatelné chvilky...viděla jsem při ní  babičku slzet smíchy při vyprávění páně Menšíka a plakat dojetím nad Ageličinou láskou k Joffrey de Peyrac...společně jsme u ní zpívaly arie z muzikálu Noc na Karlštějně a žasly nad piruety v krasobruslení...

ach jo...velká část mého srdce je obývaná touto milovanou mě ženou...

[blueheart]

Langelei, jestli to není tím, že moje babička se narodila někdy kolem roku 1900. ;-)

[petr]

také mě mrzí,že rodina(všeobecně) nefunguje

jsem dalek toho hledat příčiny a nalézat řešení

pracuji na sobě,a tím pracuji i na své rodině,a tím pracuji i na všech...

a všichni pracují na mě

to je rodina

.......................

[Langelei]

Blani, myslím, že nyní je doba, kdy spousta lidí tíhne k lidem spíše zpřízněných duší, než geny...

Pořád jsem tápala v tom proč si v rodině připadám jako cizí, když já jsem tím hnacím motorem a tmelem spojovacím..máma, táta i sourozenci jsou si navzájem blízcí a já..jsem jim cizí..

Proč? Protože cizí jsem....už mě to tolik netrápí...