Chilsko-britská esoterička Inelia Benz o Lemuriánech

[Monika Fionna]

Chilsko-britská esoterička Inelia Benz

popisuje, jak se snaží navázat spojení se zaniklou pozemskou rasou Lemuriánů.

„V životě jsem kontaktována různými bytostmi, jedinci i skupinami. Některé z nich jsou lidé, někteří nejsou. Jednu věc je třeba si pamatovat: my všichni máme právo VYBRATI SI povahu komunikace, kterou s druhými vedeme. Ať už jde o lidi, organizace nebo jiné druhy bytostí. Vybíráme si, zda se budeme druhým člověkem nebo s jinými druhy zabývat, nebo ne, a jak to budeme dělat. Já sama jsem si zvolila, že se budu zabývat všemi bytostmi, které existují na základním principu našeho lidství, na úrovni radosti/lásky a světla.

Ať už věříme, že Lemuriáni existují, nebo ne, pohled na jejich existenci v našem podvědomí bude přínosem pro náš osobní vývoj. Já jsem si na 99% jistá, že existují – i když jsem je nezažila na fyzické úrovni. Nikdo o nich nemá "skutečné" informace. Ty musejí přijít od VÁS. Máte-li zájem, jste to vy, kdo se musí zapojit na osobní úrovni, ne prostřednictvím někoho jiného.

Důvod, proč přijímám tyto informace, je ten, že my lidé jsme vlastně do značné míry Lemuriány. Oni nejsou bohové nebo naši spasitelé, nemyslí si, že nás převyšují, nebo jsou méně než my, že jsou horší nebo lepší. Jsou tady a vždycky tady byli, jsou to naši bratři a sestry. Chtějí s námi spolupracovat. Proč? Protože my jsme Gaia a oni jsou Gaia. Protože jsme stejné podstaty a žijeme na stejné planetě.

Volba mezi světlem a tmou

První vědomý „kontakt“ s nimi byl telepatický a odehrál se na jaře v roce 2011. Objevilo se mi přitom jméno Lemurie nebo Mu. Byl tam nějaký informační zmatek, ale energetická „linie“ byla stabilní. Vnímala jsem „skupinu vyšších vibrací, vyššího vědomí, čistého života, rovnoprávné společnosti bez duality světlo-tma“. Telepatický kontakt působil dojmem, že mi chtějí něco sdělit. Cítila jsem velký smutek a rozpolcení na úrovni, ke které došlo před mnoha tisíci lety. Smutek a bolest a nutnost „dovolit, aby se to stalo“ kvůli svobodné vůli těch, kteří chtěli zůstat v dualitě tmy a světla, byly zdrcující. Rodiny byly roztříštěné, mnozí zvolili smrt a znovuzrození na vibračně nižší Zemi tak, aby mohli nést energii a světlo dál jako lidé. Ostatní prostě chtěli zažít dualitu. Oddělení „kolektivní mysli/duše/ducha“ bylo extrémně bolestivé.

Rozpolcení kolektivního vědomí lidstva

Nechápala jsem, proč se mi objevili. Zdálo se, že to není důležité. V srpnu 2011 jsem byla v podstatě vytržena z matrixu a mezitím došlo k rozpolcení v kolektivním vědomí lidstva mezi těmi, kdo chtěli dál spát, a těmi, kdo chtěli silnější, probuzenější realitu. Když jsem se vrátila do matrixu, vnímala jsem bolest z toho oddělení, bylo to mnohem horší než to, co mi ukázali Lemuriáni. Bylo to tak silné, protože jsem to prožívala za celé lidské společenství. Takže když se toto kolektivní vědomí rozdělilo, bylo mi, jako by se mé „tělo“ roztrhlo na dva kusy. Zabralo mi několik týdnů, než jsem se z toho zotavila. A pochopila jsem, že jejich sdílení mě na to mělo připravit.

Lemuriáni mě dál telepaticky kontaktovali, chtěli mě potkat, chtěli spolupracovat. Ale já jsem nemohla pochopit proč, jak nebo co přesně chtějí. Věděla jsem, že se mohou zhmotnit, když budou chtít, a navrhla jsem jim, aby se objevili před mými dveřmi a přišli na čaj. Neudělali to a já myslím, že to neudělali proto, že jsou sledováni lidskou armádou. Ale mýlila jsem se. Jestliže bychom byli schopni k nim jít, potom bychom prorazili filtry, které byly umístěny do našeho vědomí a do schopností, aby byla naše fyzikální zkušenost limitována. Téměř jako by šlo o záležitost typu „jsme tady a jste to vy, kdo jste se rozhodli, že nás uvidíte, nebo neuvidíte“.

V říjnu 2012 jsem měla v Barceloně přednášku. Potkala jsem tam ženu, která mi řekla, že je dimenzionální strážkyně hory Monteserrat. Chtěla jsem, aby šla na horu se mnou. Navrhla jsem jí, že ji navštívím den poté, což se nepodařilo, a šance, že se někde potkáme, byla minimální. Jakmile jsem o dva dny přijela k hoře, vnímala jsem vzdálenou energetickou lemuriánskou značku. Poté jsme strážkyni Monteserratu „náhodou“ potkala v místní kavárně, kam jsme zašly, protože nám byla zima. Společně jsme šplhaly s celou skupinou na tu horu, abychom zkusili navázat s Lemuriány spojení. Bylo to energeticky velmi čisté, ale moc informací jsme nezískali.

Jižní Kalifornie

Tento víkend jsem se v Jižní Kalifornii setkala s talentovanou channelerkou Norou Heroldovou. Během setkání jsem vnímala, že Lemuriáni jsou s námi, bylo to příjemné, jako bych se vrátila domů. Také žádali o spolupráci, rozhovor a komunikaci. ….Našla jsem některá vodítka a vystopovala jsem linii spojenou s Lemuriány v mém životě. Byli to hlavně Saint Germain, Madame Blavatská a Edgar Cayce. Vlákno, které spojuje tyto tři lidi, je Lemurie.

Toto spojení je něco, na čem nyní aktivně pracuji. Zdá se mi, jakoby nás, celé lidstvo, přitahovali k sobě. Táhnou nás „zpět“. Ale ne že by nás chtěli zachránit. Je to asi jako když se na nás směje z dálky nějaký kamarád a zdraví nás. To je smysl naléhavosti, s kterou se dožadují komunikace a s kterou se jim bráním. Bráním se „sounáležitost“ s podobnými bytostmi zde i mimo planetu. Je důležité „nepřipojovat se“ k jakékoliv takové skupině nebo druhům, protože jestliže by k tomu došlo, bude aktivována „odlišnost“. Když se začnu bránit, padám do BYTÍ většího, než je lidstvo. Mezitím trávím čas tím, že jen tak sedím a sním o tom, že jsem s těmito bytostmi ve svobodném spojení a komunikaci. Na květen chystám telekonference o spojení s Lemuriány.“

Zdroje: http://ascension101.com/en/home/ascension-blog/75-april-2013/336-th...