Zlatá Dušička – Domov

[Miroslav Dubeň]

23.6.2013

Není zde touha změnit svět. Není zde radost z bytí. A toto dál rozežírá lidská srdce. Vytratila se láska a víra. Lidé se bojí a jsou pošetilí, že si myslí, že takto svět může pokračovat dále.  Beze změn a pochopení, bez přijetí. Vy tu nejste proto, abyste se bránili neočekávanému, abyste se bránili změně. Vy máte změny podporovat. To, co zde bylo věky neznamená, že je to správné. Sami cítíte, že tudy cesta nevede, ale držíte se toho všeho jako blázni, kteří nemají potuchy, že jsou blázny. A přesto v sobě nosí naivní radost ze všeho, co mohou zkoumat, ze všeho, co jim přináší vzrušení.

Člověk často pochybuje o svém konání. Ba dokonce o tom, co vyslovuje. I tomu už v té chvíli sám nevěří. Jak potom může tvořit svůj svět, svůj život? Možná máte strach. Ale proč nezkusit vše, k čemu vás život vyzývá? Jste tu jako slepci, kteří touží vidět krásy kolem sebe. Odjakživa tu vše bylo. Kdo se však pozorně dívá, opravdu tu krásu vidí. Vidí ale pravdu? A kdo pozná lež? Svět je zvláštní místo. Nádherné a divoké a také kruté a bolavé. V mnohém však neutěšitelné. Není proč se bát více. Strachy ovládají. Maří lásku a radost. A vy lidé Země chápejte, že domov si nosíte ve svém srdci. Nebojte se o něj. Domov dělá váš klid a rozvahu, vaši lásku a pochopení, pocit bezpečí. Nehledejte nikde jinde, nežli v sobě. Nikde více nenajdete. Zbytečně ztrácíte čas. Ať jste kde jste, vy jste ti, kteří tvoří vše, co vám patří, vše, co lze.

V životě jsou mnohé bolesti, které nedokážete odpustit. Ale čas vše obrousí jako řeka kámen. V neodpuštění není možné hledat lásku. Otevíráte dveře, které vedou do vašeho vysněného světa. Držíte sami sebe uvězněné a přesto byste mohli vyjít a být svobodní. Máte v sobě klíč, který odemyká všechny zámky. V čase polarity jste součástí všeho, co je. Nevidíte však, jak se vše mění. Říkáte, že si nevíte rady se svým životem, ale je to tak doopravdy? Nejste jen bojácní a zklamaní životem natolik, že necháte vítězit své strachy? Hledáte odpovědi v mysli, obracet se však musíte do srdce. Není proč litovat minulosti. Je potřeba se odpoutat. Brána se otevírá a vy jste zváni. Nahlédněte a vstupte. Nechte vše za sebou, neboť již máte nové možnosti. Nečekejte na nikoho, soustřeďte se a jděte za svým cílem. Vyslyšte sami sebe a již nepodléhejte klamu. Proces přeměny dávno začal a vy jste její součástí. Tady a teď.

zdroj: http://atlara.wordpress.com

[Monika Fionna]

hlavní roli v tom asi hraje to, že za "život" si člověk musí platit. To znamená, že musím někde vydělat (v zaměstnání, které většina lidí vykonává, protože musí a práce je nebaví) papírky, kterými si pořídím pojištění, teplo, vodu, střechu nad hlavou, stravu. Zkrátka všechno. Kdo se nedostal do stavu, že neví na začátku měsíce, zda zaplatí nájem, zda si koupí chleba atd...., protože nemá zaměstnání, zda se z něj nestane bezdomovec (píšu to jenom proto, že jsi chtěla rozumět mým pocitům), tak NEMŮŽE vědět, o čem to je. To pozná, až se setká tváří v tvář se SYSTÉMEM a na vlastní kůži pocítí jeho naprogramování, tzn.: máš peníze? OK, můžeme tě podpořit. Nemáš? Bude ti odebráno i to, co máš.

Celý ten systém  mi připadá nesmyslný, nevím jak ti to mám popsat, asi takhle: kdo si vzpomíná na to, jaké to je žít v JEDNOTĚ bez ODDĚLENÍ, kde NIC nepotřebuješ, protože VŠECHNO máš a všechno JSI.....a žiješ v BLAŽENOSTI, v LÁSCE, tak ten ROZUMÍ......a pak SROVNÁVÁ a STÝSKÁ se mu, chce DOMŮ.....

A to mě štve nejenom za sebe, kolikrát vysloveně TRPÍM za celou Planetu. Ale aby to nebylo tak pesimistické, vím, že jsem tu jenom na krátko a že si to tu musím vyzkoušet, já přijímám vše, co mi přijde do cesty a snažím se z toho poučit, protože PROTO tu jsem. Jsem šťastná, když cítím trávu pod nohama, slunce na celém těle a vodu, která mě pohladí. Ale těším se, až odsud vysublimuji do formy bez fyzického 3D těla. Grétko vem to tak, že každý to vnímáme z úhlu pohledu úrovně naší duše. Pro někoho to může znít nesrozumitelně, to neznamená, že je to špatně. Já to tak cítím už od dětství, jenom jsem tomu začala rozumět o něco později, takže se mi velmi ulevilo, hlavně když se setkám s někým, kdo je na stejné vibrační úrovni. To je moc super :-))) Eventuální radily předem upozorňuji, že není proč mě měnit, mám v tom JASNO, děkuji :-))))

[Monika Fionna]

našla jsem tento článek (a je jich víc podobných), který to popisuje lépe než já na příkladu Plejáďanů a jiných Světelných Bytostí, inkarnovaných na Zem:

Rozdíl mezi člověkem-člověkem a člověkem-plejáďanem je takový, že člověk je odpradávna na Zemi zvyklý a ví, jak to tady chodí. Plejáďan ne. Je dezorientován. Nemá vědomosti jako Avatar, ale ani jako člověk. Pro něj jsou to nové zkušenosti. A protože přichází z Vyšší úrovně, kde se k sobě všichni chovají láskyplně a kde neexistuje utrpení, je život na Zemi pro Plejáďana hrozným šokem. Narozený Plejáďan lidským rodičům si o sobě myslí, že je člověk, protože zapomněl, přitom však vůbec nerozumí sobectví, zlu, násilí, lžím, bezcitnostem, lhostejnému ubližování vlastní planetě, která lidem dává život a bez níž by se neobešli. Je zde frustrovaný, nešťastný a dezorientovaný. Musí spadnout až na dno a naučit se v běhu znovuzrozování do lidského těla zorientovat se na Zemi a začít zdejšímu životu rozumět tak, aby se necítil jako cizinec v nehostinném a krutém světě, kam jakoby nepatří, ale odkud není cesty zpět. Většina těchto lidí trpí sebedestrukcí, jelikož mají v sobě silně zakódován instinkt neubližovat druhým a milovat je takové, jací jsou. Musí se naučit přijmout zlo a temnotu jako součást Stvoření a jako nutný prostředek cesty své duše z Temnoty ke Světlu skrze vlastní zkušenosti, kterými si zde prochází. 

A ačkoli se na Zemi nikdy necítí jako doma, přesto Zemi, lidi i zvířata nesmírně miluje a jeho největší touhou je sloužit jim na cestě Vzestupu. Tím však nechci vůbec říci, že lidské duše mají tuto cestu jednodušší, to vůbec ne. Řada lidských duší trpí také sebedestrukcí a nedostatkem sebelásky. Ale vnitřní pocit je jiný. Původní lidé nemají pocit, že na Zemi nejsou doma a že je pro ně obecné jednání lidí zcela cizí.

[grétka]

Neviem, ci som pochopila, ze povazujes za asi vyssiu vibracnu uroven, ked niekto trpi, ze tu este nie je jednota ale dualita.

Vsak vsetci, co sme tu, vieme a citime, ze to nie je jednota ale dualita. Absolutne si nemyslim, ze podla utrpenia a trapenia z toho sa da urcit, ci si na vyssej alebo inej vibracnej urovni.

To by som prirovnala prikladu, keby nejaka zena povedala, ze ona je taka jemna, ze ju vulgarita musi urazat a trapit a zranovat. Ale tak isto by sme mohli povedat, ze nieco v sebe nema vyriesene, ked ju zranuje a trapi.

Hadam najlepsie je citit a nedat sa tym skosit, cize vidiet a nedat sa zatiahnut. To sa asi stale a vsetci neustale ucime.

A kedze je tu dualita, tak tu nie su len aspekty na to trapenie, ale aj na radost. Ide o to, na co zamerias pozornost, aj ked sa tazko preladzuje z negativneho pocitu na zaujatie niecim inym. Neverim, ze si od detstva vnimala viac dualitu ako jednotu, lebo inak by si ani nebola na stranke o jednote. Podla mna si si skor pripomenula tie negativne pocity aj z detstva pri tazkych pocitoch pred nedavnom. Presne tak, ako si niekto pri stastnych spomenie zas na stastne z detstva, lebo aj v detstve sme ich mali aj take aj take.

Bola som v situacii a mnoho rokov, ze to bola pre mna bezna realita, z coho zaplatim najom atd, na poistku som dlho nemala. Ale mala som k tomu tri male deti a mamu bez nohy, co miesto invalidneho mala v tom case este exekuciu na ten invalidny. Dlhy cas som mala na nu len 2000 sk. Zili sme ako taki, oproti inym zobraci a trapilo ma navyse najviac to, ze to ini a mnohi ludia ani vobec nechapu, ze sa take moze stat a diat. Ze som mala zazitky, ze socialka ti nepomoze, ze existuju, len aby si sami v tom byrokratickom povolani zarabali. Ze policia nefunguje, lebo nas nedokazala ochranit. Ze slovenske sudy nefunguju, lebo som sa celkom nicoho nedomohla a este na mna vyvijal natlak aj vlastny pravnik, ze ho nemam z coho zaplatit. A nic z toho nefunguje ani teraz a doteraz a je to nadalej pre mnohych ludi iluzia, ze funguju. Keby ste cokolvek z toho potrebovali, pomoc, ochranu alebo spravodlivost, az vtedy by ste spoznali, ze nie a ja som sa dostala len tam a zaroven az tam, ze ma tento system uz prestal zaujimat. A zaujimave je, ze az ked ma to vsetko prestalo zaujimat, az vtedy som zacala mat od toho vsetkeho pokoj. Nejako sme to prezili a o co menej ma to zaujimalo, aby som sa preto trapilo, o to viac sa zacali tie problemy vzdalovat. Preto si myslim, ze som sa asi fakt naladila na nieco ine, akokeby som si mala zivot otravit tym, ze sa budem tymto trapit. Pokial som proti tomu vnutorne bojovala a trapila sa, tak sa to len zhorsovalo. nenapadlo ta, ze ta take sily proste chcu len zdrvit? A kedy ta zdrvia? Ked ta z toho pojde bud porazit alebo sa za to navyse este budes hanbit akoby si ty zlyhala. Viem co je to, za to vsetko sa hanbit, akokeby vsetko to bola moja chyba, ze tolko institucii vobec nefungovalo. Ale prave hanbou oni pracuju. Ked cloveka dostanes do toho, ze sa bude hanbit, ovladnes ho, lebo bude mat strach vyjadrovat, co v nom je a co by v nom bolo, keby sa nehanbil.

O polhodinu idem za kolegynou, ktora toto vsetko a tazke teraz preziva, aby si ponadavala a aby sme sa potom spolu mohli preladit na nieco ine, co za to stoji. Co stoji za nasu pozornost. Tak skoda, ze nemozes ist s nami, urcite by sme vsetky tvoje zazitky chapali.

[Monika Fionna]

Zažila sis taky své ...

Víš, já nebojuji, ani v sobě, ani sama se sebou a vůbec už ne s druhými, takže nikoho netlačím nikam, ani do toho, aby se styděl. Jak jsem psala výše několikrát, i na jiných místech, vše přijímám a hledám z toho poučení. A o těch vibracích? Přečti si to ještě jednou, možná jsi spěchala na tu návštěvu ;)) "protože přichází z Vyšší úrovně, kde se k sobě všichni chovají láskyplně a kde neexistuje utrpení, je život na Zemi pro Plejáďana hrozným šokem".....