Význam a účel života zde na planetě Zemi (Terra)

[Naren Sahava]

Anastasia: Setkala jsem se s tím, že mnoho lidí místo toho, aby neztráceli cenný čas a spěchali se změnou sebe samých, hledají v životě příklad duchovního člověka, tedy toho, kdo už se změnil. Je pro ně důležité, aby někdo už tak žil, v souladu s duchovními kánony a způsobem myšlení. Přičemž ne někde tam, ale tady, ve stejných podmínkách jako oni. Pro mnohé je to důležité. Takoví lidé se domnívají, že pokud na vlastní oči uvidí podobný příklad, znamená to, že i oni tak mohou žít.

Rigden: Už jsem říkal, že lidem je vlastní napodobování a asociativní myšlení. Ale důležitější je, aby se on sám stal Člověkem a neztrácel cenný čas hledáním toho, kdo se snaží o totéž. Mnohem větší užitek může přinést člověk, jako Osobnost, sobě a společnosti tehdy, když se sám stane příkladem pro ostatní. Prací na svých vnitřních problémech, překonáváním překážek vlastní Materiální podstaty a přitom žít pro lidi a kvůli lidem, tím si člověk razí vlastní cestu. Všechno je v rukách člověka. Jeho přání a úsilí nezávisí na vnějších životních faktorech. Lidé, kdo ví proč, žijí v iluzi, že někdo musí přijít, postavit se do jejich čela, všechno za ně udělat, a teprve potom mohou oni všichni žít šťastně. Všichni čekají vnějšího vůdce. Ale člověk, stejně jako celá společnost, nemá zapotřebí orientovat se na vnější a materiální, potřebuje se orientovat na duchovní a vnitřní. Na to existuje jedno podobenství, které vypráví o nejšťastnějším a nejbohatším člověku : -

 - „V jedné vesnici žil Člověk. Lišil se od ostatních tím, že ačkoli žil v chudobě, žil s radostí, vždy nezištně pomáhal druhým, jak jen mohl: někde slovem, někde činem. Proslýchalo se, že když zůstává sám, blahořečí Boha, upřímně mu děkuje za to, že ho obdařil svými bohatými dary. Tyto řeči se dostaly až k proslulému veleknězi. I rozhodl se kněz navštívit tohoto Člověka, aby u něho vyzvěděl, za jaké bohaté dary Boha chválí. Kněz přišel do ubohé chýše, kde žil tento chudák, a říká: „Přeji ti dobrý den!“ Člověk mu s úsměvem odpověděl: „Já už si ani nepamatuju, aby pro mne den nebyl dobrý.“ Velekněz se takové odpovědi podivil, vždyť nikdo před ním mu ještě takto neodpověděl. I rozhodl se říci pozdrav jinak: „Prostě ti přeji, aby ti dal Bůh štěstí.“ Člověk se také podivil a řekl: „Ani nešťastný jsem nikdy nebyl.“ Velekněz si pomyslel, že chudák jednoduše nezná dobré způsoby, jak vést světský rozhovor, a řekl: „Proč něco takového říkáš?! Já ti prostě přeji, abys byl v životě úspěšný.“ Člověk se ještě více podivil a upřímně odpověděl: „Já jsem nebyl nešťastný, dobrý člověče.“ Velekněz pochopil, že tento chudák nepoznal jeho proslulou osobu a rozhodl se přejít k věci: „Dobře, tak já ti přeji to, co si ty sám přeješ…“ „Co si sám přeji?!“ rozesmál se člověk. „Ale já nic nepotřebuji. Mám všechno, co si přeji.“ „Jak že?!“ užasl tentokrát velekněz. „Vždyť žiješ v bídě! I bohatí lidé toho mnoho potřebují a mnohé si přejí, a chudáci tím spíš mají potřebu.“ 

Člověk řekl: „Tito lidé jsou nešťastní, protože hledají štěstí pozemské a žijí ve strachu, že přijdou o iluze a budou nešťastní. Nešťastný je ten, kdo své štěstí hledá v iluzích tohoto světa. Vždyť tady je pouze jedno opravdové štěstí – být pevně spojen s Bohem a žít Jeho vůlí. Já nehledám dočasné štěstí, protože za to, co mám, co je mi v životě Bohem dáno, za to jsem vděčný. Všechno přijímám s radostí: i to co lidé nazývají trápením, i to, co lidé nazývají neštěstím. Jsem Mu vděčný za to, že mne obdařil bohatými dary.“ Velekněz se usmál: „Ale Bůh ti nic nedal, to znamená, že Mu děkuješ pokrytecky.“ Člověk odpověděl: „Bůh mě vidí, vidí všechna má pokušení a všechny mé možnosti. Vždy mi dává to, co mne činí duchovně dokonalým.“ Velekněz se zeptal: „A pro co žiješ?“ Člověk odpověděl: „Mou starostí každý den je to, abych byl pevně spojen s Bohem a žil podle Jeho vůle, aby byl můj život dokonale sjednocený a byl v souladu s Boží vůlí. Tak plyne můj den. A každou noc, když se ukládám ke spánku, odcházím k Bohu. „A kde jsi Boha našel?“ „Tam, kde jsem našel Pravdu, když jsem jako šaty zanechal všechno pozemské na břehu svých pochybností a vešel jsem do Jeho vod Osvícení v čistotě svých úmyslů a dobrého Svědomí.“ Velekněz zapochyboval, neboť se ještě nikdy nesetkal s takovým chudákem, který by pronášel taková slova. 

„Řekni, takto hovoříš ze svého přesvědčení? Budeš takto smýšlet i tehdy, pokud by Bůh poslal tvou Duši do pekla?“ Člověk pokrčil rameny a odpověděl: „Každý den se držím Boha celým svým nerozlučným objetím mé Duše. Moje upřímná Láska k Němu je nekonečná. Moje objetí je natolik pevné a Láska k Němu natolik bezmezná, že ať by mne Bůh poslal kamkoli, byl by tam i On se mnou. A pokud je On se mnou, čeho bych se měl bát? Život je pro mne tam, kde je On. Mé Duši by bylo milejší být mimo Nebe a s Ním, než být v Nebi a bez Něho.“ „Kdo jsi?“ zeptal se údivem a úlekem velekněz. „Ať už jsem kdokoli, jsem spokojen se svým životem. A opravdu bych ho nevyměnil za život a bohatství všech pozemských vládců. Každý člověk, který umí ovládat sám sebe, vládnout svým myšlenkám a který žije v pevném objetí Lásky k Bohu, je nejbohatší a nej- šťastnější člověk na tomto světě.“ „Řekni mi, chudáku, kdo tě naučil takové Moudrosti?“ „Mám jediného učitele a tím je Bůh. Každý den své- ho života se na tomto světě snažím činit dobro, modlím se, přebývám v blahých myšlenkách. Přitom se ale vždy starám o jediné, abych byl pevně spojen s Bohem a Jeho bezbřehou Láskou ke mně. Pouze spojení s Bohem mne činí duchovně dokonalým. A život v Lásce Boží mne učí všemu.“

Každý člověk je Osobnost, která si nese v prvé řadě odpovědnost za vše, co ve svém životě koná a co si volí. Vždyť většina lidí chápe, co je to odpovědnost. Berou na sebe odpovědnost při řešení různých životních, ideologických, každodenních běžných, finančních a jiných problémů. Starají se především ne kvůli sobě, ale kvůli své rodině, kvůli budoucnosti svých dětí a vnuků, kvůli kamarádům, svým blízkým a tak dále. Stejně tak v oblasti duchovna - základní věci každého člověka - je třeba vzít na sebe odpovědnost za svůj duchovní osud a udělat ve svém životě všechno možné i nemožné pro to, abychom splynuli se svojí Duší a abychom získali opravdovou Svobodu od materiálního světa. Nemusíme na nikoho čekat, musíme sami konat a začít v prvé řadě u sebe. My sami musíme být dobrým příkladem pro své okolí, potom na sebe pozitivní změny v nás i ve společnosti nenechají dlouho čekat. 

Anastasia: Ano, ve vašich slovech je Pravda, která se hluboce dotýká a potěšuje Duši. Nad vším vítězí duchovní Láska, která nezná ani míry ani hranic! Všimla jsem si, že se čtenáři všech věkových kategorií ptají na stejnou otázku: „Co je to pravá Láska?“ S ohledem na informace, které jste poskytoval dříve, si teď uvědomuji, že v dnešní společnosti je tento pojem značně překroucený, má zkreslený význam a podstatu. Kam se podíváme, je zřejmé, že v dnešním světě skoro všichni: děti, dospívající, mladí, staří, „osamělí“, lidé mající rodiny a také zatím nežijící v manželství pociťují velký nedostatek pocitu pravé Lásky.

Rigden: Nelze říci, že se v dnešní společnosti od tohoto pojmu ztratily klíče úplně. Ony existují, ale ukryté pod vrstvami neporozumění, pod pancířem materialistického vnímání. Aby je lidé mohli najít, měli bychom vědět, jak vůbec vypadají. Další věcí je, že se v konzumní společnosti dělá všechno proto, aby lidé z velké části tyto klíče nenašli, žili bez těchto

Znalostí v utrpení a řídili se pouze živočišnými instinkty. Proč? Protože pravá Láska člověka vnitřně osvobozuje, dává nejcennější nebeský dar - skutečnou Svobodu od tohoto hmotného světa. Toto je velmi mocná síla, která probouzí Duši. Je to nejbližší, nejkratší cesta k Bohu.

Anastasia: A mohl byste mi o tom říci více, alespoň to, co může být zveřejněno, přístupno všem? Koneckonců, existuje spousta inteligentních lidí, kterým stačí jen naznačit, kterým směrem se vydat, aby pochopili podstatu věci a mohli klíče najít.

Rigden: Ano, můžeme o tom podrobněji ... Bohužel, lidé Lásku považují za cokoli, od sobeckého instinktu „alfa samce“ a „alfa samice“, až na vztahy mezi manžely, rodiči, dětmi, morální odpovědnost před svým rodem, společností, zemí a tak dále. Ale to všechno jsou konvence. Pravá Láska je velmi mocná síla, mnohem větší, než si lidé dovedou představit. Dá se říci, že v současném chápání většiny lidí je Láska omezena na šablonu, vnucenou jim v dětství. V podstatě se jedná o hru pro masy v rámci určitých konvencí s přihlédnutím k místním tradicím. Ve společnosti v těchto otázkách vždy existovala veřejnosti přístupná a uzavřená informace. Informace pro veřejnost sledovala vládní a veřejné zájmy. Šířila se mezi masy za účelem formování určitého způsobu chování, který vyhovoval strukturám, které uzavřenou informaci ovládaly. Uzavřená informace se aktivně používala v různých vládních strukturách, a také ve strukturách náboženského a okultního zaměření. Tyto informace byly založené na konkrétních znalostech o neviditelném světě a umožňovaly získání další moci a vlivu nad masami. Neposlední místo v těchto informacích je věnováno jedné z nejmocnějších energií v lidském těle, hypoteticky řečeno, sexuální energii. Informace pro veřejnost na toto téma mají tendenci člověka buď „zacyklit“ na projevech Materiální podstaty, nebo ho vtisknout do rámců tabu s primitivním vysvětlením, které je vzdáleno od podstaty věci. V důsledku toho člověk při vzestupu této energie buď upadne do neudržitelné vilnosti a zhýralosti, nebo trpí myšlenkovým sebemrskačstvím, nadměrným omezováním. To se děje z důvodu nedostatku pochopení své přirozenosti být člověkem a absence dostatečných znalostí o této síle. Ve skutečnosti, jak v prvním tak i ve druhém případě dlouho očekávaný pocit štěstí nepřichází a místo vnitřního klidu člověk pravidelně cítí prázdnotu, nebo nadměrné napětí. Sexuální energie je jedna z nejmocnějších sil, která ovlivňuje člověka. O její moci se můžeme přesvědčit při pozorování, které odpovídá vědomé či podvědomé interpretaci přání v mysli člověka. Jednoduše řečeno, pokud by lidé během dne tolik přemýšleli o spáse své Duše, kolik myslí na sex, všichni by se už dávno stali svatými. A síla je v každém případě jen síla, všechno závisí na tom, kdo a jak ji používá, na co koncentruje svoji pozornost. Pokud ji člověk užívá v kontextu dominance Materiální podstaty, pak se promění v kult velikášství, vilnost, agresivitu, dokazování si, že jsi „alfa samec“ nebo „alfa samice“. V konzumní společnosti se všechno projevuje jako hra pro děti, mít tu nejkrásnější hračku, kterou chce každý. Poté, co hračka přestane bavit, se začíná honička za další krásnou hračkou, dokud člověk znovu neuvidí něco lepšího. A těmto lidským přáním není konce. Všimněte si, že stejná touha – ovládat to nejlepší a nejatraktivnější - se u mužů a žen projevuje i v jiných oblastech: auta, byty, oblečení a tak dále. Kořen tohoto zla leží v Materiální podstatě člověka, která se vždy snaží získat moc, chce vládnout dočasnému, konečnému a pomíjivému. A v globálním měřítku vyhrává Materiální rozum, který tímto způsobem, další sadou iluzí nutí lidi utrácet životní sílu a směřovat pozornost na smrtelné, místo soustředění na svoji duchovní spásu.

Anastasia: Takže, obecně řečeno, lidé svojí pozorností krmí svého nepřítele, který je ve skutečnosti pomalu zabíjí.

Rigden: Ano... U každého inteligentního člověka je logické předpokládat, že pokud má sexuální energii, která se projevuje nejen v souvislosti s instinktem pokračování rodu, ale také v průběhu života, má na něj silné psychologické, fyziologické a další vlivy, to znamená, že její tvůrčí síla v struktuře člověka zaujímá neposlední místo, a to jak ve viditelné, tak i neviditelné. Co to vlastně je prudký vzestup hormonů? Je to vytváření chemických sloučenin jako následek práce různých energií, to znamená více pokročilá fyzika. Přičemž myšlenka je aktivátorem. Mimochodem, slovo hormon („hormaō“) v překladu z řečtiny znamená „vzrušuji“, „přivádím do akce“. Hormony jako biologicky aktivní látky začínají do organismu přinášet změny, které ovlivňují všechny životně důležité procesy. Teď se bavíme o tom, co je lidem již známo na úrovni fyziologie, jinak řečeno, na úrovni viditelného světa a viditelné hmoty. A teď si představte, co tato síla může znamenat pro neviditelný svět, kde probíhají jemné vlivy a transformace, kde se ve skutečnosti rodí všechno. Z duchovního hlediska je sexuální energie síla, průvodce do hlubokých vnitřních pocitů, abych tak řekl, do světa svátosti Nejvyššího. Tyto sakrální znalosti v odlišných podobách existují v mnohých tradičních náboženstvích a vyznáních různých národů světa. Budu o tom vyprávět podrobněji. Pravá Láska jsou hluboké pocity člověka, které nelze slovy vyjádřit. Je to síla Duše, její stav Lásky k Bohu. Pravá láska mezi lidmi se začíná, kdy jedna osoba zažívá hluboké pocity Lásky k Duši jiného člověka, jak se říká, vidí jeho podstatu, vidí jej pravého, když dochází k „nevyslovitelnému úžasu“. Vidíte ten rozdíl? Tento stav je od obvyklého stavu sexuálního vzestupu pro člověka velmi odlišný, navíc s dominantou Materiální podstaty, která v člověku probouzí touhy vlastnit, ovládat, využít druhého pro své vlastní sobecké účely. To se výrazně liší od psychologického chápání, které se projevuje v dominanci některých chvilkových nálad, vratkých pocitů, nekonečného množství chamtivých „já chci“. Často to vzniká, když člověk přebývá v iluzi, že buď někoho ovládá, nebo se celý odevzdává a vzájemnost nenachází, svým chováním demonstruje neustálé trápení pro nějaký ideál, který si ve skutečnosti vymyslel on sám. On ve skutečnosti necítí pravou, nezištnou lásku a snaží se sobě a ostatním ukázat svoji alfa důležitost. Ve vztazích se to dříve či později promění v nedorozumě- ní, napětí, vytvoří se nenávist a nepřátelství, protože tyto nejsou založeny na hlubokých pocitech, ale na přáních Materiální povahy. V tomto případě všichni nesou vinu za všechno, jedině on za nic nemůže. To ukazuje na to, že on pěstuje své vlastní ego, neumí opravdu milovat, ale pro sebe takovou Lásku vyžaduje od ostatních. Taková „válka a mír“ se v první řadě začíná v mysli člověka. Problémem člověka je, že na sobě nechce pracovat, sám produkovat opravdovou, duchovní lásku, Lásku, kterou jeho Duše cítí k Bohu. Vždyť tato Láska je pro rychlý růst duchovní Osobnosti jako životadárná vláha pro zrající klásek. Pravá Láska, to je štědrý vnitřní dar, který jeden člověk daruje druhému hojností hlubokých pocitů. Takovou Lásku můžeme dát, když na sebe zapomeneme. O této Lásce se říká, že je trpělivá, odpouští, není závistivá, není hrdá, není sobecká, a nepřeje nic zlého. Pravá Láska, to je znovuobnovení jednoty Duší. Milující člověk vidí v jiném spřízněnou krásu jeho Duše. Když člověk opravdu miluje, nevidí povrchní krásu, tím myslím, rozumovou a fyzickou krásu jiného člověka, jeho talenty, schopnosti, ale vnitřní krásu jeho Duchovní podstaty. V tomto případě začíná člověka vidět z úplně jiného úhlu pohledu. I u této osoby také probíhají podstatné změny. Představte si, že ještě nedávno se vůči vnějšímu světu choval agresivně. Najednou v něm někdo objevil nikoli zlého člověka, ale dobrého, uviděl ne jeho špatné vlastností, ale dobré. To znamená, že obrátil pozornost na jeho duchovní krásu, která v něm také je, ale nebyla v jeho mysli dominantní. Díky tomuto upřímnému pocitu, člověk začne nejenom rozkvétat, ale i se měnit k lepšímu, přebývat svým vědomím v poháru plném Lásky. Lidé, kteří chtějí jít duchovní cestou, by neměli ztrácet čas čekáním, že někdo někdy přijde a začne je upřímně opravdově milovat. Potřebujeme se naučit odhalit lásku uvnitř sebe - Lásku k Bohu, Lásku k Duši - a pak se to odrazí ve vnějším světě, dovolí to vidět lidi z hlediska jejich duchovní krásy. Je to vlastně mnohem blíže, než si dokážete představit.

celý text je úryvkem z knihy Anastasia Novych - AllatRa

Rigden - celým jménem Rigden Djapo, je vladyka Shambally , žil zde na planetě Zemi v podobě Člověka Anastasia měla tu vzácnou možnost jej nejen potkat, ale nějaký "čas" pobývat v jeho PŘÍTOMNOSTI.