Dvě stě šedesát jmen dětí, kterým bylo 0 let; Jména miminek, která nikdy neoslavila své první narozeniny, ani nebudou slavit nic jiného. Zde jsou některá z jejich jmen: Abdul Jawad Hussu, Abdul Khaleq Baba, Abdul Rahim Awad, Abdul Rauf al-Fara, Murad Abu Saifan, Nabil al-Eidi, Najwa Radwan, Nisreen al-Najar, Oday al-Sultan, Zayd al- Bahbani, Zeyn al-Jarusha, Zayne Shatat. Jaké sny o ní měli jejich rodiče? Dále jsou to stovky jmen od jednoletých a dvouletých dětí, batolat ve věku tří nebo čtyř let, dětí, kterým bylo pět, šest, sedm nebo osm let, až po teenagery, kterým bylo 17 let, když zemřeli.
Tisíce jmen, jedno za druhým, z 11 500 dětí zabitých izraelskými silami v Gaze za poslední čtyři měsíce. Seznam plyne jako závěrečné titulky dlouhého filmu se smutnou melodií v pozadí. O víkendu zveřejnila vysílací stanice Al-Džazíra seznam jí známých jmen, která podle ministerstva zdravotnictví Hamasu tvoří polovinu z 11 500 zabitých dětí. Každých 15 minut bylo zabito jedno dítě, jedno ze 100 dětí v Gaze.
Všude kolem nich zůstaly děti, které byly svědky smrti svých blízkých, rodiče, kteří pohřbili svá miminka, lidé, kteří vylovili jejich těla z ohně a trosek, tisíce zmrzačených dětí a desetitisíce, kteří byli navždy pohřbeni, stojí v šoku. Podle OSN v této válce, válce, ve které každou hodinu zemřou dvě matky, přišlo 10 000 dětí o oba rodiče.
Žádné vysvětlení, ospravedlnění nebo omluva nikdy nemůže zakrýt tuto hrůzu. Nejlepší by bylo, kdyby se o to izraelská propagandistická mašinérie ani nepokoušela. Žádné příběhy jako „za všechno může Hamas“ a žádné výmluvy naznačující, že se Hamas skrývá mezi civilním obyvatelstvem. Pro hrůzu takového rozsahu neexistuje jiné vysvětlení než existence armády a vlády, které nedodržují zákony a morálku.
Vzpomeňte si na ta miminka, která zemřela ve svých postýlkách a plenkách, na děti, které se marně pokoušely utéct, aby si zachránily život. Zavřete na chvíli oči a představte si 10 000 maličkých těl ležících vedle sebe; otevřete je a uvidíte masové hroby, přeplněné pohotovostní místnosti se sanitkami, které vyvrhují další a další děti, nikdo neví, zda jsou mrtvé nebo živé.
Děje se to i teď, jen hodinu jízdy od Tel Avivu. Děje se to, aniž by to bylo v Izraeli hlášeno, aniž by proběhla veřejná debata o násilném řádění, které si Izrael tentokrát dovolil v Gaze provést, více než kdy předtím. To se také děje, aniž by kdokoli v Izraeli přemýšlel o tom, co z této masové vraždy vzejde, co by z toho mohl Izrael získat a jakou cenu za to zaplatí. Nechte nás na pokoji, zabíjíme děti.
Klišé jsou banální a ubohá: „Začali“, „nemáme na výběr“, „co bychom měli dělat?“ „IDF dělá vše, co může, aby se vyhnula zabíjení nevinných lidí. Pravda je, že Izrael se o to nestará, dokonce ho to nezajímá. Palestinci totiž své děti nemilují a v každém případě by z nich vyrostli jen teroristé.
Mezitím Izrael vyhladí celé generace v Gaze a jeho vojáci zabíjejí děti v počtu, který se vyrovná nejkrutějším válkám. To se nedá a nebude zapomenuto. Jak mohou lidé zapomenout na ty, kteří zabili své děti takovým způsobem? Jak mohou lidé svědomí na celém světě mlčet o tak masovém vraždění dětí? Skutečnost, že Izrael tuto otázku vnitřně nereflektuje, neprolévá slzy a neprojevuje žádné svědomí, ale prostě chce více této války, dokud nebude dosaženo „konečného vítězství“, svět nezavazuje. Svět to vidí a je šokován.
Pravdou je, že není možné mlčet. Dokonce i Izrael, tak ponořený do svého smutku a starostí o osud rukojmích, nemůže ignorovat, co se děje v Gaze; Izrael, který sám zažil 7. října hrozné věci. Ukázat seznam tisíců mrtvých dětí trvá sedm minut, což ubíhá stejně rychle jako jejich mizerné životy. Nakonec už nemůžete mlčet; Je to sedm minut, které vás rozruší, otřesou a hluboce zastydí.
Gideon Levy
Chcete-li přidat komentář, musíte být členem komunity Věk Zlatého Světla - Age of Golden Light!
Přidejte se ke komunitě Věk Zlatého Světla - Age of Golden Light.