Čtyři dohody

[Aniel]

"Děkuji ti, Stvořiteli vesmíru, za dar života, který jsi mi dal. Děkuji ti za to, že jsi mi dal vše, co jsem naléhavě potřeboval. Děkuji ti za příležitost zakoušet toto krásné tělo a tuto báječnou mysl. Děkuji ti za to, že žiješ v mém nitru s veškerou svou láskou, se svým čistým duchem bez hranic, se svým teplým a zářivým světlem.

Děkuji ti za to, že užíváš má slova, mé oči, za užívání mého srdce, abych se mohl kdykoliv a kdekoliv podílet na tvé lásce. Miluji tě takového, jaký jsi, a protože jsem tvým dílem, miluji i sám sebe takového, jaký jsem. Pomoz mi udržet lásku a mír v mém srdci a učinit z této lásky nový styl života, v němž bych mohl žít v lásce po zbytek svých dnů. Amen.

DON MIGUEL RUIZ JE MISTREM TRADIČNÍHO TAJNÉHO učení starých Toltéků. Již více než deset let předává jejich moudrost ve spojení s moderním myšlením svým žákům a vede je k osobní svobodě. Přednáší, vede semináře a cestuje do posvátných míst na celém světě.
Ve čtyřech dohodách odhaluje don Miguel Ruiz zdroj omezujících názorů, které nás připravují o radost a vedou ke zbytečnému utrpení. Čtyři dohody, založené na straré toltécké moudrosti, nabízejí silný kód chování, který dokáže rychle proměnit náš život v nový prožitek svobody, opravdového štěstí a lásky.

Probuzení
Existují tisíce dohod, které jsme uzavřeli sami se sebou, s jinými lidmi, s naším snem života, s Bohem, se společností, s partnerem, s dětmi. Ale nejdůležitější jsou ty dohody, které jsme uzavřeli sami se sebou. V těchto dohodách si říkáme, kdo jsme, co cítíme, v co věříme a jak se chceme chovat. Výsledkem je to, čemu říkáme naše osobnost. V těchto dohodách říkáme: „Toto je, co jsem. Toto je, v co věřím. Některé věci mohu dělat a jiné ne. Toto je skutečnost, tato je fantazie, toto je možné, tato možné není.“
Jedna taková dohoda by nebyla problémem, ale my uzavíráme mnoho takových dohod, které vedou k našemu utrpení a k tomu, aby se nám v životě nedařilo. Chceme-li žít v radosti a naplnění, musíme nalézt odvahu tyto dohody, které jsou založeny na strachu a berou nám sílu. Dohody, které pocházejí ze strachu, nám berou spoustu energie, ale dohody pocházející z lásky nám pomáhají energii uchovat a dokonce získat i nějakou navíc.
Dokážeme-li vidět, že naše dohody vládnou nad naším životem a nemáme-li rádi sen svého života, můžeme dohody změnit. Až budeme k této změně připraveni, pomohou nám čtyři mocné dohody zničit ty, které pocházejí ze strachu a berou nám energii. Pokaždé, když zničíme některou dohodu, vrátí se nám síla, kterou jsme potřebovali k jejímu uzavření.
Přijmeme-li tyto čtyři dohody, vytvoříme si dostatek osobní síly, abychom dokázali změnit celý systém svých starých dohod. Abychom dokázali přijmout Čtyři dohody, budeme potřebovat silnou vůli – ale dokážeme-li s těmito dohodami žít, dojde v našem životě k udivující proměně. Uvidíme, jak se drama pekla rozplývá přímo před našima očima. Místo žití ve snu pekla si vytvoříme nový sen – osobní sen nebes.
Dohoda první
Nehřešte slovem
Toto je první dohoda, kterou bychom měli uzavřít, pokud se chceme osvobodit, pokud chceme být šťastní, pokud chceme překročit rovinu existence, která je peklem. Je to velmi silná dohoda.
Hovořte jako osobnost. Říkejte jen to, co si myslíte. Vyhýbejte se užívání slova proti sobě nebo k pomlouvání druhých. Užívejte sílu slova ve jménu lásky a pravdy. Užívejte slovo správným způsobem, ve jménu lásky.
První dohoda je důležitá a je rovněž nejtěžší ji dodržovat. Je tak důležitá, že právě díky ní budeme schopni dosáhnout roviny, kterou nazýváme nebem na zemi. Naše slovo je dar, který pochází od Boha. Slovem vyjadřujeme tvůrčí schopnosti. Právě slovem vše vyjevíme. V závislosti na tom, jak je užíváno, může nás slovo osvobodit nebo zotročit ještě více, než si dokážeme představit. Veškerá kouzla, která máme k dispozici, jsou založena na slovech.
Naše pozitivní slovo je bílou magií, zneužití se stává magií černou. Musíme začít chápat, co slovo dělá. Pokud porozumíme první z dohod, nehřešit slovem, začneme si uvědomovat, jak se v našem životě vše mění. Nejprve se změní způsob, kterým zacházíme sami se sebou, a později i způsob, jímž zacházíme s jinými lidmi, zvláště s těmi, které nejvíce milujeme.
Užívejte bílou magii a začněte sami se sebou – řekněte si, jak jste báječní, jak jste velcí, jak moc se máte rádi. Použijte slovo, aby jste rozbili ony nepatrné, maličké dohody, které vám působí utrpení.

Dohoda druhá
Neberte si nic osobně
Nikdo nedělá nic kvůli vám. Co druzí říkají a dělají je projevem jejich vlastní situace a snů. Když budete imunní proti názorům a činům druhých, nestanete se obětí zbytečného utrpení.
Ať se kolem nás děje cokoliv, neberme si to osobně. Bereme to osobně, protože souhlasíme, s čímkoliv co řekneme. Jakmile souhlasíme, prostupuje námi jed, a jsme ve snu pekla. To, co nás do ní zavedlo, nazýváme osobní důležitost neboli braní věcí osobně, je maximální výraz sobectví, protože vychází z domněnky, že všechno se týká „nás“. Myslíme si, že my jsme za všechno zodpovědní, to vzniká v průběhu naší výchovy. Když si bereme něco osobně, činíme tak na základě předpokladu, že ostatní vědí, co je v našem světě, a pokoušíme se vnutit jejich světu náš svět. Když si bereme věci osobně, cítíme se uražení a naší reakcí je obrana našich názorů, což vede ke konfliktům. Protože cítíme potřebu mít pravdu a dát ostatním najevo, že se mýlí, snažíme se je přesvědčit tím, že prezentujeme své názory. Ale cokoliv děláme je jen prezentací našeho vlastního snu, odrazem našich vlastních dohod, které jsme uzavřeli a s námi ve skutečnosti nemají nic společného.
Také názory, které máme o sobě, nejsou nezbytně pravdivé; proto nemusíme brát vše, co nám probíhá hlavou osobně. Mysl má schopnost hovořit sama k sobě, ale má i schopnost přijímat informace, které přicházejí z jiných říší. Žije ve více než jedné dimenzi, může rovněž naslouchat sama sobě a hovořit sama se sebou. Je rozdělená jako naše tělo.
Když skutečně uvidíme sami sebe a lidi takové jací jsou, aniž bychom to brali osobně, nemůže nás nikdy zranit nic z toho, co říkají nebo co dělají a nebudeme zraňovat sami sebe. Pokud s námi někdo nezachází s láskou a úctou, můžeme pokládat za veliký dar, když se tento člověk vzdálí. Pokud takový člověk neodejde, budeme s ním určitě snášet utrpení ještě po mnoho let.
Zjistíme, že máme-li učinit správnou volbu, nepotřebujeme důvěřovat jiným tolik jako sami sobě. Napište si inventář vašich dohod a objevíte všechny tyto konflikty v mysli a nakonec z chaosu vytvoříte řád. Napište si tuto dohodu na papír a ten připevněte magnetem na ledničku.
Učiníte-li z toho návyk, nebudete se muset zabývat tím, zda máte důvěřovat tomu, co kdo vám říká nebo co dělají jiní. K zodpovědné volbě potřebujete jen důvěru v sama sebe.
Můžete požádat o cokoliv, co budete potřebovat. Můžete říkat ano či ne – cokoliv si vyberete, bez viny nebo sebeodsuzování. Můžete si dovolit řídit se vždy svým srdcem. Pak se můžete ocitnout třeba uprostřed pekla a přitom zakoušet vnitřní klid a štěstí, nikdo a nic se vás nedotkne. O tom je druhá dohoda Neberte si nic osobně.
Dohoda třetí
Nevytvářejte si žádné domněnky
Nalezněte odvahu klást otázky a vyjádřit to, co skutečně chcete. Komunikujte s ostatními tak jasně, jak jenom dovedete, aby jste se vyhnuli nedorozuměním, smutku a dramatům. Pouze touto jedinou dohodou dokážete zcela změnit svůj život.
Máme sklon vytvářet si o všem domněnky. Problém s vytvářením domněnek je v tom, že věříme, že jsou pravdivé. Přísahali bychom na to, že jdou skutečné. Veškerý smutek a dramata našeho života mají kořeny v tom, že si vytváříme domněnky a bereme věci osobně. Je na tom založen celý náš sen pekla. Domněnkami vytváříme spoustu emocionálního jedu, protože obvykle naše domněnky začneme i šířit. Vždy je lepší klást otázky, než šířit domněnky. Chaos v naší mysli pak vede k tomu, že si všechno chybně vysvětlujeme a všemu špatně rozumíme. Vidíme a slyšíme jen to, co chceme, nevnímáme věci, tak jak jsou. Jsme navyklí snít, aniž bychom byli zakotvení ve skutečnosti. Když pak vyjde najevo pravda o významu té věci a náš sen praskne jako bublina, zjistíme, že to nebylo tak, jak jsme si mysleli.
Vytváříme si domněnku, že každý vidí život tak jako my. Předpokládáme, že ostatní myslí stejně, jako myslíme my, posuzují vše stejně jako my a zneužívají vše stejně jako my. A z tohoto důvodu máme strach být uprostřed jiných sami sebou. Proto si myslíme, že nás bude každý soudit, dělat z nás oběť, zneužívat nás a obviňovat, jako to děláme my sami. Proto se sami zavrhneme ještě dříve, než mají příležitost zavrhnout nás jiní. Lásku však nemusíme ospravedlňovat: buď zde je, nebo není. Opravdová láska přijímá lidi takové, jací jsou, aniž by se je pokoušela měnit.
Mějme odvahu ptát se za to, co chceme vědět. Každý má právo odpovědět, anebo ne, my však máme vždy právo se zeptat. Podobně má každý právo se zeptat nás a my máme právo říci ano nebo ne.
Ode dne, kdy si přestaneme vytvářet domněnky, budeme komunikovat jasně a přesně, bez emocionálního jedu. Bez vytváření domněnek bude naše slovo bez hříchu. Změní se vaše vztahy, všechno bude jasné – toto je to, co chci, toto je to, co chcete vy. Komunikujeme-li tímto způsobem, nebudeme hřešit svým slovem, nebudeme vytvářet žádná nedorozumění. Toto je tedy třetí dohoda Nevytvářejte si domněnky. Říci je to snadné, ale chápu, že dělat je to těžké. Máme spoustu návyků a rutin, které si neuvědomujeme.
Prvním krokem je uvědomit si tyto návyky a pochopit důležitost této dohody. Ale pochopit její důležitost ještě nepostačuje. Informace nebo idea je pouze semínkem ve vaší mysli. To, co je zapotřebí, je čin. Konat stále znovu a znovu, to posiluje naší vůli, pomáhá semínku v růstu a staví pevné základy, na nichž může být postaven nový návyk. Uděláme-li z této dohody návyk, celý náš život se naprosto změní.
Čtvrtá dohoda
Dělejte vše tak, jak nejlépe dovedete
Vaše činnost se mění od okamžiku k okamžiku; bude vypadat jinak, když jste nemocní, než když jste zdraví. Dělejte však ze všech okolností vše, jak nejlépe dovedete, a vyhnete se zbytečným soudům a lítosti.
Tato dohoda umožní ostatním třem, aby se staly hluboce zakořeněným návykem. Čtvrtá dohoda je o vykonávání prvních tří: Vždy dělejte vše, jak nejlépe dovedete. Za všech okolností dělejme vše, jak nejlépe dovedeme, ne více a ne méně. Ale mějme na mysli, že naše nejlepší konání nebude v každém momentě stejné. Vše živé se neustále proměňuje, takže naše nejlepší konání – bude někdy mít vysokou kvalitu a jindy tak dobré nebude. Špička našeho výkonu kolísá s každým okamžikem podle okamžité nálady. Mění se i s postupem delšího času. Jak se budou zakořeňovat návyky čtyř nových dohod, bude naše činnost lepší než dříve.
Nezávisle na okolnostech se snažme vždy dělat vše, jak nejlépe dovedeme – ne více a ne méně než tak, jak to jde. Budeme-li se snažit příliš, ztratíme mnoho energie a výsledek nebude nakonec tak dobrý, jak by mohl být. Když se přepínáme, oslabujeme tělo a jdeme sami proti sobě, dosažení cíle nám potrvá déle. Když budeme dělat méně, než jak nejlépe dovedeme, budeme frustrovaní, budeme se obviňovat a litovat. Děláme-li vše tak, jak nejlépe dovedeme, nezáleží na tom, zda jsme nemocní nebo unavení, neexistuje způsob, jak bychom to posuzovali. A pokud sami sebe neposuzujeme, neexistuje důvod, proč bychom měli trpět vinou a trestat se. Tím, že budeme dělat vše, jak nejlépe dovedeme, zlomíme velké kouzlo, v jehož moci jsme se nacházeli. Prožijeme intenzívní život, ale to, co nás učiní skutečně šťastnými, jsou činy. Konat vše co nejlépe, znamená být aktivní, ale ne proto, že čekáme odměnu, nýbrž proto, že to tak máme rádi. Odměny přijdou také, ale my k nim nebudeme připoutáni. Máme-li rádi to, co děláme, děláme-li vše jak nejlépe dovedeme, pak si skutečně užíváme života, bavíme se, nenudíme se a necítíme frustraci. Děláme to tak, protože to tak dělat chceme, nikoliv proto, že musíme. Nečinnost je totiž způsob, kterým popíráme život. Máme-li vyjádřit co jsme, musíme jednat.
Bůh je život. Nejlepší způsob, jak říci: „Děkuji ti, Bože“, je nezabývat se minulostí a žít v přítomném okamžiku, právě nyní a zde. Když nám již život vezme cokoliv, nechejme to být. Když se vzdáme minulosti, umožní nám to žít plně v přítomném okamžiku a můžeme si vychutnat sen, který se právě nyní odehrává.
Narodili jsme se s právem být šťastní, na lásku, na radost a na sdílení naší lásky. Jsme živí, tak život vezměme a těšme se z něho. Prochází námi život – Bůh a jeho existenci dokazuje právě naše existence. Naše existence je důkazem existence života a energie.
Nepotřebujete nic vědět nebo něco dokazovat. Stačí být, riskovat a těšit se ze života, to je vše, na čem záleží. Řekněte NE, když se vám chce říci ne, a ANO, když se vám chce říci ano. Máte právo být sami sebou, ale sami sebou můžete být jen tehdy, když vše děláte tak, jak nejlépe dovedete. Toto je semínko, o které, by jste měli v mysli doopravdy pečovat. Vyjadřujete vlastní božskost tím, že jste naživu a že milujete sami sebe a ostatní, proto nepotřebujete, aby vás ostatní přijímali, stačí přijmout sama sebe.
Tak se stanete mistry proměny, opakováni a praktikování dělá mistra. Budete-li praktikovat rozdávání lásky z každé části vašeho těla, zasadíte semínka lásky. A když tato semínka lásky vyrostou, budete své tělo nesmírně milovat, ctít a vážit si jej.
Nový sen
První tři dohody budou fungovat jen tehdy, budeme-li dělat vše, jak nejlépe dovedeme.
Neočekávejme, že budeme vždy schopní nehřešit slovem. Naše návyky jsou příliš silné a máme je pevně zakořeněné v naší mysli. Ale dokážeme dělat vždy vše, jak nejlépe dovedeme.
Neočekávejme, že nebudeme nikdy brát nic osobně, dělejme vše tak, jen nejlépe to dovedeme.
Neočekávejme, že si již nikdy nevytvoříme žádnou domněnku, určitě však můžeme dělat vždy vše, jak nejlépe dovedeme.
Při takovém způsobu konání budou naše návyky zneužívat slovo, brát si věci osobně a vytvářet si domněnky postupně slábnout. Nebudeme mít potřebu soudit sami sebe, cítit se vinní nebo se trestat, když nebudeme schopni tyto dohody dodržet. Budeme-li dělat vše jak nejlépe dovedeme, budeme se sami sebou spokojení a tehdy, kdy si budeme ještě stále vytvářet domněnky, ještě stále brát věci osobně a ještě stále hřešit slovem. Výsledkem bude, že každý čin se stane rituálem uctívajícím Boha. Dalším krokem je uctívání Boha každou myšlenkou, každou emocí, každým pomyšlením na to, co je „správné“ či „špatné“. Každá myšlenka se stane spojením s Bohem. Budeme žít ve snu bez soudů a nebudeme cítit potřebu pomlouvat a znevažovat sami sebe. Pak budeme mít krásný život a budeme jej mít stoprocentně pod kontrolou.
Čtyři dohody jsou souhrnným mistrovstvím proměny, jedním z mistrovství Toltéků. Je třeba je pouze přijmout a respektovat jejich smysl a sílu, tak se sami stanete mistry proměny. Buďte se vytrvalí, porušíte-li nějakou dohodu, začněte znovu druhý den a opět další den. Zpočátku to bude těžké, ale den ode dne to bude stále snazší, až jednou objevíte, že žijete v souladu se Čtyřmi dohodami. A budete překvapeni, jakým způsobem se váš život proměnil. Vaše láska a sebeúcta porostou. Nestarejte se o budoucnost a žijte v přítomném okamžiku. Dnešek je počátkem nového snu.
Když změníme celý náš sen, dojde v našich životech k zázraku. To, co budeme potřebovat, dostaneme snadno, protože duch námi bude volně procházet. Toto je zvládnutí záměru, ovládnutí ducha, zvládnutí lásky, zvládnutí vděčnosti a zvládnutí života. To bylo cílem Toltéků. To je cesta k osobní svobodě.