Smysl života

[Marta - Mitrilla]

 

Úryvek z povídky Roberta Fulghuma „Smysl života“
Alexandros Papaderos vypráví, jak našel kousek rozbitého zrcátka z havarovaného motocyklu a co bylo dál :
….
O kámen jsem ho obrousil do kulata. Začal jsem si s ním hrát a fascinovalo mě, že můžu odrážet světlo do tmavých míst, kam se slunce nikdy nedostane – do hlubokých děr a štěrbin a tmavých komůrek. Hrál jsem takovou hru – dostat světlo do těch nejnepřístupnějších míst, jaká najdu.
Zrcátko jsem si nechal, a jak jsem vyrůstal, vytáhl jsem ho vždy, když jsem neměl nic na práci, a v té hře jsem pokračoval. Když jsem dospěl, pochopil jsem, že to není jenom dětská hra, ale metafora, jak bych mohl naložit se svým životem. Pochopil jsem, že já nejsem to světlo, ani jeho zdroj. Ale světlo – pravda, porozumění, poznání – tu je a na mnoha tmavých místech zasvítí, jedině když je tam odrazím.
Já jsem úlomek zrcadla, jehož tvar a celé provedení neznám. Nicméně s tím, co mám, mohu odrážet světlo na tmavá místa tohoto světa – na tmavá místa v lidských srdcích – a něco v některých lidech změnit. Snad by to jiní mohli vidět a dělat podobně. O tohle mně jde. To je můj smysl života.

 

Přidávám za sebe : můj také

[Ywet]

 

Pekná poviedka, ďakujem
K tomuto zmyslu života sa tiež hlásim ♥

[petr]

pomáhat druhým,je pěkné-pokud se to nepřehání

považovat se za střípek vypadá také pěkně,pokorně...věřím,že to myslel dobře

ale svým způsobem je to podceňování sebe sama,které brání v Poznání kým jsem

a toto Poznání hledat,je zase můj smysl

 

rozdíl mezi náma dvěma je,že já vůbec nepotřebuji,aby to druzí dělali podobně..

@

.................