Sdělení jak si na tém stójím, nyní a cirka za posledních 14 dní, sepsané v nedělu 24.2.2013

[Živá Voda]

No a kdyby něco, neodešla bych bez rozloučení, ještě bych světelným prstíkem vyťukala do klávesnice vzkaz. Vidím tu hodně nových tváří i staronových, tak jen zopakuju, že píšu jen o tom, co mám prožité a jak vidíte snažím se psát spisovně, jen sem tam mně to moravské Moji milí, dlúho jsem se neozvala, ale že jsu tu jsem vám dávala najevo aspoň týma přáníma. slůvko ujede, ale opravovat to nebudu. Už jsem se zmínila o tom, že se mi něco zdá, přihodí, kolikrát tak podivné, ale vůbec nad tím nekrútím hlavou, stačí otevřít třeba tento web a dříve třeba za den, dva , někdy okamžitě tu mám totožnou věc, odpověď, vysvětlení. Veliká věc se mi stala, zkusím to popsat, ony jsou to věci šité vám na míru, takže všímejte si toho, co se děje vám, no a ono se vám děje vlastně to, co sami chcete a o co si „požádáte“, co připustíte a přijmete. Já nezavrhuju nic, nad ničím nemávnu rukú, to je hloupost apod. Vím, že všecko má svůj smysl. Chodím spat po 9 h.a minulú nedělu 17.2. večer jsem si lehla do postele ( má oblíbená chvilka) a popíšu to takto – dostala jsem „nové srdce“. Dějou se mi věci bez efektů, vidin, klidně, protože vždycky „vím“. Cítím, jakoby se ani vysvětlováním nikdo nezdržoval, dobrý, jedem dál, přidáme jí (respektive sama sobě přidám) nášup. Cestu na druhý břeh, přes čistou, širokou řeku, voda tekla z mého pohledu zprava doleva. Dostala jsem do ruky balónek a plav děvčico. Tak jsem vstoupila do vody, udělala dva kroky a pocítila silný proud. Trošku jsem sa lekla, tak jsem se bez svého úsilí octla zpátky na břehu. Napodruhé už to vyšlo, krásně jsem plavala v proudu, poddala jsem se, voda byla příjemná, jen tou rukou, ve které jsem držela balónek, jsem jemně korigovala směr v tom opravdu silném proudu, či spíše následovala ten balónek. Po cestě jsem si všimla, že se mnou plavou  lidé, věděla jsem že plavu asi do Indie, či spíš do Egypta, někteří měli na sobě takové ty burnusy. Jen mi tak proletělo hlavou, že jsem chtěla na druhý břeh, ale budu na něm o velký kus dál. Asi jsem neměla o ničem takovém přemýšlet, protože cesta zatím skončila. Ocitla jsem se ve velkém městě, sice krásném, ale vespod fuj. Chlapi seděli v hospodě a popíjeli čaj, hospodský mi ukazoval, že je vše OK, že mají koupelnu, vodovod, ale všecko bylo špinavé.Vyšla jsem z vody bosa a chodníky také čisté nebyly. Došla jsem na náměstí, kde zachmuření lidi čekali na slunku  na nějaký průvod vladařů a ostatních potentátů, takový egyptský první máj. Já jsem začala tancovat takové indické tanečky, pak jsem třeba na konec průvodu k těm potentátům přidala osla. Lidi jsem odvedla do stínu, řekla jim kdo jsu, nevěřili, nic nechtěli vědět. Tak jsem se s nima rozloučila, zvedla jsem z vody takové malé vodní víry, a pokropila je vodou, abych je osvěžila. Zvedla jsem dlaně a udělala na okolních budovách na dálku otisky svých dlaní. Změnila jsem se v list papíru a odletěla pryč. Vklouzla jsem otevřeným oknem do koupelny a zase se ponořila do vody, změnila se v kočku. Přišel majitel koupelny v  županu, tak jsem se změnila v ženu a dál to bylo dost erotikuš – umývala jsem mu houbou záda a on se každým mým dotykem měnil, omládl. Konec promítání.

Důležitý byl ten vstup do té řeky a plavat bez bázně, protože jdu sem a v blogu AA Michael-osm stupňů sebeuvědomění z 21.2. se  píše – jste připraveni vstoupit do Řeky Života, následovat Ducha bez váhání a bude vám pomoženo. Šup, a hned ten živý sen má  smysl. Do té minulé neděle jsem ještě občas jemně kolísala, prožívala jsem takové menší vlny, od té doby jsem v úžasném, klidném, setrvalém stavu. To už jsem si myslela mockrát, jak je to nádherné, ale ono je to čím dál nádhernější!

Další v noci z 20.2. na 21.2. Jela jsem s ostatními lidmi autobusem do přístavu, pak nastoupili na obrovskou loď. Já jsem poslechla nějaké varování a nenastoupila, moc se mi nechtělo dál cestovat tak organizovaně. Loď odplula a já jsem zůstala s pár ostatníma. Přišel k nám fúsatý námořník - kapitán, na první pohled možná jak pirát, ale vzal nás na palubu, zadarmo, řekl chcete jet se mnú, dovezu vás do cíle, jen sa chovejte slušně, tak jsme pluli na jeho lodi, bavili jsme se, zpívali, sem tam něco pomohli, uklidili, uvařili. Ztratila jsem šroubek od brýlí, kapitán mně ho pomáhal hledat, našel místo něho krásný prsten, který mi patřil a prokazoval můj původ. Dal mi ho a připluli jsme k cíli. Byla to Austrálie – osmý kontinent. Tam jsem měla krásný zámek, už tam na nás čekali, šli jsme tam všichni, už se nosilo víno, jídlo. Prohlížela jsem si sály a člověk, který mi to tam do mého návratu opatroval, mimochodem Hugh Jackman alias Wolwerín  mně vysvětloval, to jsem si zapamatovala doslova – muselas  spojit čtvrtý, pátý, šestý a sedmý do osmého a tam zůstat, tak ses vrátila domů. No a jsme zpátky u tých osmi stupňů sebeuvědomění?  

Moc jsem chtěla vám napsat, jsu ráda, že sa mně to povédlo. Nejste sami, koho tento systém v posledním tažení drtil byrokracijú a podobně, aspoň vidíte, že nejaká politika, sliby, a podobné výmysly, to že má být pro lidi, že sa máme mět tady jako dobře nebo co? Ač slušná dáma, mohla bych napsat, že už si z nich nic nedělám a tak, vyjádřím to tak výstižně, jak to enom půjde. Stojím, usmívám sa, mávám, mávám a co sa nestane, najednů sa mně čtyři prsty nejak sgrčily nebo co, zostal enom ten prostřední, já za to fakt nemožu, asi nejaká křeč nenadálá nebo co.

Jak z teho ven ? Velmi výstižný komentář Ladislava k blogu Bryony z 23.2., dovolím si ho sem okopírovat, když uvedu zdroj, tak možu né?

Áno, dosť má deň svojich problémov. A jediná cesta ku šťastiu a tým aj k úspechu je len cez svoje vlastné vnútro, kde na nás čakajú všetky ďalšie naše vyššie vyjadrenia  = dimenzie , či úrovne vedomia. Ste ešte mladíi , možno ešte potrebujete prekonať nejaký ten pomyselný odpor, aby ste sa viac vyprofilovali. Určité riešenie je stretávať sa s podobnými ľuďmi , ako ste sami, čo Vás budú chápať. A možno niečo aj spoločne skôr vymyslíte ako na to. Skutočne múdri ľudia sú tí , ktorí všetok ten humbug na okolí vôbec nepotrebujú. Jednoducho slúžia ako najlepšie vedia , a ostatné k nim prichádza samo, len tak pozvoľna. Čím sa viac dokážete vnútorne ukľudniť tým je cennejšia vaša služba tejto spoločnosti, i keď to navonok tak nevyzerá. Teraz , keď sa nám aktivuje DNA ( a rozširuje vedomie ) ten tlak z okolia ešte narastá, ale zostávať vo svojom centre je jediná možna cesta, aby ste momentálne skúšky vydržali. Sľúbili ste to vlastnej duši, ( lásku ) keď ste sa sem nasmerovali , tak teraz vydržte.

 A když vás náhodú chytne křeč nenadálá do ruky, tak za to nemožete, tak makáte, že to je pracovní úraz né ?  Já sem si také „mosela“ vzít druhú  prácu, ale poprosila sem o pomocníků, tak to zvládám. Proto nejsu „milionář“, to by mně tu asi nic nechybělo, bylo by tu riziko, že by se mně třeba nechtělo odejít z tejto pr……, ale pod tlakem, to z nás budú diamanty, jak v tem vtipu od Martina ( Žeru H).

Tolik o mně, teď si připomeňme, co všecko sa stalo za uplynulých 14. dní ve světě, třeba od teho dňa, co odstoupil papež, pak ty světelné koule, dvě slunce ( ty jsem viděla ve snu v noci na dnešek, viděla jsem slunce překryté už druhým téměř zcela , pro názornost bylo do druhé černě potečkované, a byl k tomu komentář. To jsou dvě slunce, dvě slunce ! ) A teď si prohlížím tady ty fotky těch dvou sluncí. Paráda! I ty  fialové průhledné kuličky, co nikdo neví, co to je. Jo a na nějaké datumy, kdy vám někdo určuje co bude jak trvat, třeba tá Inélia, nebude mně určovat co mně bude jak dlúho trvat, hernajs!

Já si radostně ulehnu večer do postele, požádám se o zrychlení tempa třeba, nebo o cokoli co potřebuju, předtím si ještě něco počtu tady – nechcu Vás tady nijak mást nebo vám věšat bulíků na nos, popisuju enom, co sa děje mně, doufám, že Vás moje sdělení povzbudilo, uklidnilo. Moje nové srdce tluče jak z partesu, aj pro vás, pro celý svět, ani stetoskopu néni třeba slyšíte? Nikdo nejste osamělý. Tak Martine, jsu dost konkrétní?

 Pěkně vás pozdravuju, přeju pěkný nedělní večer a dobrou noc vám všem. Živá Voda po „transplantaci“.