Proč upustit od starého způsobu myšlení....

[Spokojený život (Nová cesta)]

Děkuji několika mým blízkým dušičkám, které mi předložili velmi důležité téma....Vlastně jsem o tom ani nepřemýšlela... a vtom začli přicházet informace.....a tak dovolte abych předala co přišlo.....

V životě prahneme po příjemných zážitcích. Vybíráme si situace, které v nás navozují příjemné pocity. Vědomě volíme raději to, co známe, často se zaměřujeme na druhé, abychom neřešili sami sebe....

Kdykoliv se k nám blíží změna, přemýšlíme jak to udělat, aby se ona změna nemusela stát. Často volíme změnu sami u sebe jen aby situace zůstala tak, jak je...protože pokud bychom zvolili změnu celé situace, byli bychom donuceni vystoupit z bezpečné zóny a vstoupit do neznáma...

Odmala se učíme, že jistota je to "dobré" a nejistota to "špatné". Učíme se vzorce, založené na těchto dvou zásadách a pak je během života neustále uplatňujeme....To už není vědomé, toto je nevědomé jednání. Automatické. Vezmeme pár příkladů.

Takový pejskař....Každý den jde alespoň 3x s pejskem na procházku. Možnosti jsou omezené, pokud nevyjíždíte dál z domova, každý den se vám naskytne možnost....jít doleva? jít doprava? a my volíme....Tady to ještě děláme vědomě....Kdo má pejska už dlouho tak určitě zažil moment, kdy vyjde ven a nechce se mu přemýšlet na kterou stranu se vydat...nechá psa, ať si vybere... a jdete...často přemýšlíme o něčem svém, nevnímáme stromy okolo, kytky okolo, jsme ve své hlavě....rozebíráme co se stalo, co se stane....a nejsme v přítomnosti...."vždy, když jedeme automaticky, nejsme v přítomnosti".... a "vždy když jsme v přítomnosti, žijeme vědomě"....

Proč se stále obáváme změn? Třeba manželství....co vše jsme ochotni a schopni vydržet v manželství, a to i přesto, že jsme týráni, podváděni, ponižováni a jinak snižováni....A proč to děláme? Protože jsme se naučili vydržet to, co známe, abychom nemuseli vystoupit ze zaběhlého chodu a vstoupit do nové, nepoznané zóny...
Víme, co opouštíme ale nevíme, co nás čeká pokud to opustíme....

Jednáme dle zásady "lepší vrabec v hrsti než holub na střeše"....Jsme spokojeni s málem....a tento scénář si převádíme do celého života. A pak, kdykoliv nastane změna, kdykoliv přijde něco nového, bojíme se....Protože nevíme, co přijde.... a naučili jsme se, že neznámo je nebezpečné.....

Toto nemá co dočinění s reálným nebezpečím, kde podvědomě, instinktivně cítíme nebezpečí.....kdo žije intuicí, ví, že srdce ho vždy bezpečně dovede do přístavu. Ale kdo se rozhoduje na základě strachu, vypíná intuici a řídí se mozkem....Intuice dokáže jít dál než mozek...možnosti mozku jsou omezené, ale intuice - to je napojení na vyšší energie, na naše vyšší já, na Božské energie....

Příklad další komfortní zóny je zdraví. Často volíme tabletku na bolest hlavy, protože jsme se to naučili. Nepřemýšlíme jinak...proč nás vlastně hlava bolí a co nám tato bolest má předat....důvody jsou různé, může to být nadměrné přemýšlení nad nějakým problémem, dehydratace organismu....stačí vypít dvě sklenice vody najednou a hned uvidíme, zda to byl nedostatek vody.... Bolest hlavy může být i zprávou, že nejednáme  v souladu se sebou samými...například nám někdo vypráví o svojí složité životní situaci, jaký je chudák, jaká je to vlastně oběť....a nás začne po čase bolet hlava....to je signál toho, že si nehlídáme svou energii a ten druhý nám ji bere...je to opět zpráva pro nás - jednak hlídat si svou energii a druhak - můžeme se naučit rozpoznat, kdy druhý opravdu potřebuje pomoc a kdy si chce jen "ucucnout naší energie", protože to je způsob, který se naučil a jak to dělá, velmi často nevědomě.....


Může to být jakýkoliv zdravotní problém, ať něco banálního nebo něco vážného, až životně důležitého....vždy je tu informace pro nás. Nemoci jsou z emocí, nemoc je vždy ukazatelem nesouladu našeho těla fyzického a naší mysli a srdce....Pokud jednáme automaticky, předáváme zodpovědnost za své zdraví druhým - lékařům, léčitelům, bylinám, homeopatii...Jestliže si svou lekci bereme a chápeme, co nám nemoc chtěla říct a rozhodneme se vědomě posílit energii v daném místě nějakou "berličkou", pak nemoc splnila svůj účel. Pokud tak neučiníme, lékař atd. nám "pomůže", odstraní "problém" ale protože jsme nepochopili, že je třeba jednání a myšlení změnit, neodešli jsme bohatší o informaci, kterou nám tělo chtělo předat a celé se to bude opakovat....na jiném místě těla a hlavně...SILNĚJI.....Vždy když nenasloucháme svému tělu, ono se ozve znovu, ale musí se ozvat silněji, protože minule jsme ho neslyšeli. Ozve se silněji a na citlivějším místě, abychom si toho konečně začli všímat.....

Chceme být zdraví za každou cenu. Naučili jsme se, že jakmile cítíme fyzické příznaky nemoci, jdeme k lékaři a necháme si předepsat nějaký "lék". Proč ležet v posteli s angínou 2 týdny, když si můžeme dát antibiotika a chodit do práce? Nechápeme, že když jsme nemocní, máme zklidnit své tělo. Chceme jet na plný výkon. Nemoc se pak často vrací znova a my se divíme, proč nejsme vyléčení, když jsme dostali antibiotika...Zapomínáme, že lékař nám bylinky nepředepíše, protože z těch nemá provize, protože to ho na fakultě nenaučili...On dělá to, co si on sám myslí, že je to nejlepší. Ve škole, která učí jednotě myšlení se ani nic jiného naučit nemohl....Jedná podle své mysli, ne podle toho, co mu říká jeho srdce (až na několik výjimek)

Vyjít z pohodlí a začít prožívat "nepříjemné okamžiky" je to nejlepší, co pro sebe můžeme udělat. Jakmile to začneme praktikovat, zjistíme, že tu vlastně nejde ani tak o příjemno a nepříjemno... ale o to, že když se něčeho bojíme, tak k sobě tu emoci ani nepustíme. Strach nás sevře a my ani nevíme, jaké to je cítit tu danou emoci. I strach je třeba nechat proznít tělem, procítit ho a vnímat, kde a jak ho cítíme....

K našim fyzickým tělům nám chybí manuál, návod na použití. Pracně se celý život učíme formou zkoušek a omylů. Přitom procesy v našem těle jsou jasné, vše je dokonale vymyšlené. Stačí naučit se zacházet se svým vlastním tělem, naučit se vnímat, co nám chce sdělit. Začít žít vědomě, protože pouze člověk, který žije vědomě, je schopen vystoupit ze své zóny pohodlí, ze zaběhlých automatických  reakcí a začít jednat vědomě. Pokud cítím strach a nebráním se mu, dovolím mu, aby se projevil, tak mnou projede jako vlna...a jak vstoupí, tak opět vystoupí a já jsem opět schopna vnímat srdcem a skrze své pocity rozkódovat důležité informace. Pokud strachu nedovolím, aby se projevil, držím ho od sebe, tak jednak on se neztratí, bude stále se mnou a druhak mi brání v napojení na intuici, protože odmítáním strachu jsme odděleni...Odmítáním čehokoliv se oddělujeme z jednoty...

Nejtěžší je, když máme odpovědnost za druhé, za děti. Protože pokud se mýlíme sami za sebe, víme, že to odneseme my sami, ale co pokud se mýlíme u dítěte a nesprávným rozhodnutím mu zkomplikujeme život? I tady jako všude jinde platí - rozhodujme se srdcem. Rozhodujme se pocitem, který přichází, protože jen pocit, který vnímáme skrze srdce nám předá zprávu přímo ze Zdroje, od Boha, od Vesmíru.....vše ostatní je jen používání prostředníků. A čím víc prostředníků je ve spojení, tím spíš dochází k omylům. Mozek je dokonalý nástroj, díky naší mysli můžeme měnit svět. Síla myšlenky je obrovská.... A co teprve síla srdce, které je 5000x silnější? (a i kdyby to bylo jen 5x......stále je silnější)....


Když jsem byla mladší a hledala Boha, vyzkoušela jsem různé náboženství, navštívila jsem kostely....vyslechla kázání..... a odešla domů s myšlenkou, že stále nenacházím to, co hledám.....až jsem to jednou nalezla....Přišla jsem na to, že opravdová víra nás v ničem neomezuje. V kostele bylo vždy nějaké omezení, něco co se přikazovalo a něco co se ne(s)mělo....ale na spojení s Bohem nepotřebujeme nic víc než otevřenou mysl a víru....Netřeba kostely, chrámy a kláštery....Bůh je v našem srdci....Máme ho tam všichni kousek a když otevřeme své srdce, tak se propojíme se zbytkem....

[Spokojený život (Nová cesta)]

moc děkuju Janičko za milý komentář :)

Jolana

[Spokojený život (Nová cesta)]

díky Budy :) já jsem ráda, že moje články někdo čte a že mu taky dávají smysl :)

[Carisma]

......úžasný sled myšlienok....

Když jsem byla mladší a hledala Boha, vyzkoušela jsem různé náboženství, navštívila jsem kostely....vyslechla kázání..... a odešla domů s myšlenkou, že stále nenacházím to, co hledám.....až jsem to jednou nalezla....Přišla jsem na to, že opravdová víra nás v ničem neomezuje. V kostele bylo vždy nějaké omezení, něco co se přikazovalo a něco co se ne(s)mělo....ale na spojení s Bohem nepotřebujeme nic víc než otevřenou mysl a víru....Netřeba kostely, chrámy a kláštery....Bůh je v našem srdci....Máme ho tam všichni kousek a když otevřeme své srdce, tak se propojíme se zbytkem....

tvoje články čítame viacerí, len píš.....pozdravujem ťa:)

[marko]

skvelý článok, ďakujem

[Spokojený život (Nová cesta)]

díky Carima :) vystopovala jsi mě i tady :)

díky Marko.... jsem vždycky ráda za komentáře (i ty kritické)...člověk potřebuje mít zpětnou vazbu....

[Spokojený život (Nová cesta)]

díky Artesio :)

[Spokojený život (Nová cesta)]

díky Džamilo za komentář :) já myslím, že i to zasvěcení je pro někoho dobré, pokud to jeho mysl potřebuje....pokud si tím posiluje svoji víru, pak je to pro daného člověka v pořádku...Myslím, že vím, co chceš říct...jsou lidé, kteří do toho dávají celé své srdce a vzestup ostatních je pro ně stejně důležitý jako jejich vlastní, věnují tomu svůj čas a berou si za to peníze, aby si měli za co koupit jídlo a čím platit nájem.... a pak jsou tací, kteří využívají důvěřivosti hledajících a "zasvěcují" aby se obohatili o peníze a o zvyšování vibrací jim nejde...dělají to jen pro svůj vlastní prospěch....Pokud se řídíme svým srdcem, to nás dovede k těm správným a nejvhodnějším lidem právě pro nás :)

[Azorela]

Taky se mi moc líbí tvůj článek, už proto, že jsem měla stejný postup. Asi 15 let jsem hledala Boha v kostele, ale pořád  mi na tom něco nesedělo. Ani jsem  nevěděla  pořádně co. Asi hlavně ten rozpor mezi milujícím Otcem a spoustou "důležitých" nařízení, která když nedodržím, tak je po lásce a přijde trest.  Každý rodič to zažil, že milovanému dítěti odpustí třeba tisíckrát. A největší radost má, když vidí dítě šťastné. Tak by to mělo vypadat i v boží rodině ne? Toho svého Boha jsem našla až v knize Hovory s Bohem  od N.D. Walsche. To je ten pravý podle mě ! Žádné příkazy, zákazy a ještě má smysl pro humor. Vím, že jste zde většinou všichni už hodně pokročilí a říkáte si, to už zde bylo. Jenže možná si zde čte jen tak někdo, kdo hledá a neví kudy kam.  Třeba to bude další střípek pro nalezení jeho pravdy. Beru to podle sebe, že bych tenkrát byla moc ráda za jiný pohled. Jenže mé okolí uznávalo jen "stará dobrá pravidla".

Tak přeji  každému nalezení  toho svého PRAVÉHO!

[Spokojený život (Nová cesta)]

Azorelo Nielovi knihy jsem četla...mám je ještě doma v knihovně, všechny tři díly a svého času mi moc pomohly :) Možná by ses divila, kolik lidí je otevřených nebo alespoň malinko pootevřených....ale bojí se, že se jim ostatní budou smát, že budou zesměšněni, nepochopeni....když pochopíme jednotu a dokážeme ji i žít, pochopíme, že ten, kdo se cítí jiný je ten, kdo se odděluje...není mezi námi rozdílu....jen jsme v různých etapách cesty. Někdo je na začátku, někdo uprostřed, někdo se už blíží k cíli....VŠICHNI jsme na cestě :)

[Spokojený život (Nová cesta)]

jé tak ty neznám, díky za tip :)