Napadlo vás někdy, že jste byli naprogramováni, abyste nebyli šťastni, a tak ať děláte pro své štěstí cokoliv, musíte zákonitě neuspět? Je to, jako kdybyste počítač naplnili matematickými rovnicemi a pak po něm chtěli verše ze Shakespeara.
Chcete-li být šťastni, první, co musíte udělat, je nikoliv vyvíjet úsilí nebo mít dobrou vůli či přání, ale pochopit a poznat, jak vás vlastně naprogramovali. Stalo se to takhle: Nejdříve přišla společnost a ta vás naučila věřit, že nebudete šťastni bez jistých lidí a bez jistých věcí - peněz, moci, úspěchu, uznání, dobré pověsti, lásky, přátelství, duchovnosti, Boha - nemohou být šťastni. Co z toho se hodí na vás?
Jakmile už jste jednou do sebe své přesvědčení pojali, zcela přirozeně jste si vypěstovali vazbu na tu jistou osobu či věc, o nichž jste byli přesvědčeni, že bez nich šťastni nikdy nebudete. Pak se objevily snahy tu vaši vzácnou věc či toho vzácného člověka získat, a potom na tom získaném lpět a odrazit každé nebezpečí jeho ztráty. To vás nakonec přivedlo do hluboké emocionální závislosti, takže předmět vaší závislosti měl tu moc vás uchvátí, když jste ho dosáhli, vzbudit ve vás strach, že o něj můžete přijít, a přivodit vám utrpení, když jste o něj přišli.
A nyní se zamyslete nad tím, jak hrůzně nekonečný by byl seznam závislostí, kterých jste se stali vězněm. Myslete na konkrétní věci a lidi, ne na nic abstraktního... Jakmile vás měla věc, na které jste lpěli, ve svém stisku, začali jste se ze všech sil snažit, každou bdělou minutu svého života, přeskládat svět kolem sebe tak, abyste si ty k sobě připoutané předměty udrželi. To je ovšem značně vyčerpávající úkol, který ponechá jen velmi málo energie an samotné žití a radost ze života.
Také je to úkol nesplnitelný; dnešní svět, který se neustále mění, zkrátka není dost dobře možné ovládat. Takže místo poklidného a uspokojujícího života jste odsouzeni k životu plnému zklamání, úzkosti, obav, nejistot, napětí a stresu. Je pár prchavých okamžiků, v nichž svět vašemu úsilí skutečně podlehne a přeskládá se podle vašeho přání. Pak jste na chvíli šťastni. Nebo spíše, zažíváte chvilkové potěšení, zkrátka něco, co rozhodně není štěstí, protože to, byť nenápadně, provází obava, že se vám tenhle svět věcí a lidí, daných tak pečlivě dohromady, vymkne z rukou a zradí vás - což také samozřejmě dříve či později udělá.
A nyní se zamyslete nad tím, jak hrůzně nekonečný by byl seznam závislostí, kterých jste se stali vězněm. Myslete na konkrétní věci a lidi, ne na nic abstraktního... Jakmile vás měla věc, na které jste lpěli, ve svém stisku, začali jste se ze všech sil snažit, každou bdělou minutu svého života, přeskládat svět kolem sebe tak, abyste si ty k sobě připoutané předměty udrželi. To je ovšem značně vyčerpávající úkol, který ponechá jen velmi málo energie an samotné žití a radost ze života.
Také je to úkol nesplnitelný; dnešní svět, který se neustále mění, zkrátka není dost dobře možné ovládat. Takže místo poklidného a uspokojujícího života jste odsouzeni k životu plnému zklamání, úzkosti, obav, nejistot, napětí a stresu. Je pár prchavých okamžiků, v nichž svět vašemu úsilí skutečně podlehne a přeskládá se podle vašeho přání. Pak jste na chvíli šťastni. Nebo spíše, zažíváte chvilkové potěšení, zkrátka něco, co rozhodně není štěstí, protože to, byť nenápadně, provází obava, že se vám tenhle svět věcí a lidí, daných tak pečlivě dohromady, vymkne z rukou a zradí vás - což také samozřejmě dříve či později udělá.
A nyní se zamyslete nad tímto: Pokaždé, když jste plni úzkosti a obav, je to proto, že můžete přijít o předmět vašeho lpění, nemám pravdu? A pokaždé, když vás přepadne žárlivost, není to snad proto, že by vám někdo mohl odnést to, na čem jste závislí? A téměř veškerý váš hněv způsobuje někdo, kdo vám na vaší cestě k tomu, na čem tak lpíte, chce stát v cestě, nebo ne? A všimněte si, jak býváte paranoidní, když je předmět vaší závislosti v ohrožení - jste neschopni myslet objektivně, celé vše vnímání je pokřivené. A když se nudíte, není to proto, že vám chybí přísun toho, co vás podle vašeho přesvědčení může uspokojit, toho, na čem jste závislí?
A když jste sklíčeni a nešťastni, příčina je nasnadě: život vám nedává to, bez čeho, jak jste se naučili věřit, nemůžete být šťastni. Téměř každá negativní emoce, kterou prožíváte, je přímý výsledek vašeho lpění.
A když jste sklíčeni a nešťastni, příčina je nasnadě: život vám nedává to, bez čeho, jak jste se naučili věřit, nemůžete být šťastni. Téměř každá negativní emoce, kterou prožíváte, je přímý výsledek vašeho lpění.
Jste tedy obtěžkáni závislostmi a všemožně se snažíte být šťastni právě tak, že trváte na svých břemenech. Jak nesmyslné! Nejtragičtější na tom je, že to je jediný způsob, jaký jsme se pro dosažení štěstí naučili - způsob, který nám přímo zaručuje nezdar, zklamání a bolest. Téměř nikoho nenaučili tuto pravdu: Pro to, abyste byli opravdu šťastni, je třeba udělat jen jediné: zbavte se svých programů, zbavte se lpění.
Když lidé narazí na tuto zřejmou pravdu, dostanou strach z bolesti, kterou by měli projít, až se budou zbavovat všech těch svých vazeb a připoutání. A přitom se nejedná o žádný bolestivý proces. Naopak. Je to přímo potěšení, velmi radostný úkol, ovšem pouze v případě, že se svých lpících tendencí nezbavujete silou vůle či sebezapřením, nýbrž pomocí prohlédnutí, pochopení.
Stačí jen otevřít oči a uvidět, že vlastně to, na čem lpíte, vůbec nepotřebujete; že vás naprogramovali věřit, že bez té které osoby či věci nemůžete být šťastni, popřípadě že bez nich nemůžete žít. Pamatujete se ještě na chvíle, kdy jste byli velmi nešťastni? Kdy jste si byli jisti, že už nebudete nikdy šťastni, protože jste ztratili někoho nebo něco, na čem vám tolik záleželo? A co se pak stalo? Čas ubíhal a vy jste se naučili žít dál docela bez problémů, nebo ne? To už vás mělo upozornit na to, že s vaším přesvědčením asi nebude něco v pořádku, že s vámi váš program tak trochu hraje nečistou hru.
Stačí jen otevřít oči a uvidět, že vlastně to, na čem lpíte, vůbec nepotřebujete; že vás naprogramovali věřit, že bez té které osoby či věci nemůžete být šťastni, popřípadě že bez nich nemůžete žít. Pamatujete se ještě na chvíle, kdy jste byli velmi nešťastni? Kdy jste si byli jisti, že už nebudete nikdy šťastni, protože jste ztratili někoho nebo něco, na čem vám tolik záleželo? A co se pak stalo? Čas ubíhal a vy jste se naučili žít dál docela bez problémů, nebo ne? To už vás mělo upozornit na to, že s vaším přesvědčením asi nebude něco v pořádku, že s vámi váš program tak trochu hraje nečistou hru.
Lpění není skutečnost. Jen přesvědčení, představa ve vaší hlavě získaná naprogramováním. Kdyby ve vaší mysli ta představa neexistovala, k ničemu byste se nepoutali. Měli byste lidi i věci rádi, dokázali byste se z jejich přítomnosti opravdu těšit, ale bez svého mylného přesvědčení byste se z nich uměli těšit, aniž by se ve vás rodily sebemenší tendence na nich lpět. A popravdě řečeno, je snad nějaký jiný způsob, jak se z něčeho těšit? Projděte teď jedno po druhém všechna svoje lpění. A ke každé osobě či věci, která vám vytane na mysli, promluvte takto: "Já na tobě vlastně vůbec nelpím. Jen jsem podlehl mylnému přesvědčení, že bez tebe nebudu šťastný." Udělejte to, upřímně a poctivě, a uvidíte, jakou to ve vás způsobí změnu: "Já na tobě vlastně vůbec nelpím. Jen jsem si nechal namluvit, že bez tebe nebudu šťastný."
Anthony de Mello
Cesta k Lásce; str. 26
Překlad: Marcela Zelinková
Přepis: probuzeni.blogspot.com
Chcete-li přidat komentář, musíte být členem komunity Věk Zlatého Světla - Age of Golden Light!
Přidejte se ke komunitě Věk Zlatého Světla - Age of Golden Light.