O komunitách - Diana Leafe Christian

[blueheart]

Diana Leafe Christian poskytla rozhovor webovým stránkám
Personal Life Media o jejím životě v komunitě. Na jejich webu najdete v sekci
Living Green audio
záznam a přepis rozhovoru v angličtině. Já vám zde nabízím český překlad
rozhovoru.

Meredith Medland (moderátorka): Ahoj Diano a vítej v programu
Living Green („ekologický život“)

Diana Leafe Christian: Ahoj.



MM: Fajn. Řekni nám prosím odkud voláš a pověz nám o komunitě ve
které v Severní Karolíně žiješ.

DLCh: Volám z ekovesnice Earth Haven,
nachází se v jižní části Appalačského pohoří, v pohoří Blue Ridge na západě
Severní Karolíny. Vlastní 320 akrů půdy a žije v ní 40 lidí. Nejsme napojeni do
elektrické sítě a žijeme v malých domech, které jsme si postavili sami bez
bankovních půjček.


MM: Skvělé a když říkáš, že nejste připojeni do
elektrické sítě, co tím myslíš?

DLCh: Nejsme připojeni do rozvodné
elektrické sítě, kterou firmy dodávají elektřinu. Nepoužíváme ji, vyrábíme si
vlastní elektřinu ze slunce pomocí solárních panelů – každý je tu má na dvorku
nebo na střeše a máme také mikro vodní elektrárny v potoku, kterým k nám přitéká
voda.


MM: Co se ti na tomhle životním stylu nejvíc líbí?


DLCh: Mám pocit, že žiji ve skupině s mnoha bratry, sestrami, bratranci
a sestřenicemi. Mám pocit, že žiji v rodině podobně smýšlejících lidí, kteří
usilují o to naučit se jak žít více ekologicky, ekonomicky a sociálně
udržitelně. A také v kursech a workshopech učíme ostatní co jsme se sami
naučili.


MM: Už 14 jsi editorkou Communities Magazine, v němž
vychází informace o komunitách v Severní Americe – od ekovesnic až po
co-housingová sídliště, včetně předměstských oblastí. A jsi také editorkou a
vydavatelkou webu „ekovesničkové novinky“ ( http://www.ecovillagenews.org ), kde
vychází informace o ekovesnicích z celého světa. Když tedy máš všechny tyto
informace, co je podle tebe to nejdůležitější co lidé potřebují vědět když se
rozhodnou najít pro sebe ekovesnici nebo záměrnou komunitu?

DLCh: No, já
si myslím, že jako první by si měli vyjasnit co vlastně sami chtějí a podle toho
si pak mohou najít komunitu. Například, mnoho lidí nemyslí na pět základních
věcí, které potřebují vědět, než se vydají do komunity. Jednou z nich je v jaké
zeměpisné a klimatické oblasti byste chtěli žít. Další věcí je – jaké jsou vaše
hodnoty, jaký je váš životní styl, co považujete za smysl svého života a své
životní poslání? Pak se můžete začít ptát, zda hodnoty, životní styl, smysl a
poslání každé z vámi uvažovaných komunit odpovídají vašim vlastním. Zda se k
sobě hodíte. A dále – budete schopen se v té oblasti uživit s vaší profesí? A
další věcí je, kolik vás bude stát na podílech a poplatcích připojení se ke
komunitě? Můžete si to dovolit? A dále – má každý člen komunity svůj nezávislý
příjem, který může použít jak sám chce? Obvykle to tak je. Existují ale i
komunity se společným sdíleným příjmem. Není to tak obvyklé, ale stále existují
– některé velké a staré komunity tak fungují – všichni v nich pracují v
komunitních firmách a dávají peníze do společné pokladny a členové mají zdarma
bydlení, stravu a mzdu.


MM: Vykonala jsi úžasnou práci když jsi
shromáždila informace dostupné pro všechny, o tom, jak se spojit s komunitami
přes internet, jak je navštívit, jak se během návštěvy dozvědět co nejvíce, jak
ohodnotit komunitu a jak se nejlépe stát členem. Je to opravdu úžasné. Napsala
jsi dvě knihy a chci tu o nich také mluvit a také o tom jak najít správnou
komunitu a jak se stát členem ekovesnice nebo komunity. Ale než se do toho
pustíme, můžeš se ohlédnout zpět a říci nám o době, kdy jsi ještě nežila v
komunitě a o tom co tě přivedlo k téhle problematice?

DLCh: Motivovaly
mne především ekologické důvody, ale když jsem začala žít v komunitě, tak jsem
zjistila, že se mi to líbí. Nejenom kvůli otázkám životního prostředí. My
nejenom recyklujeme a kompostujeme, ale také nepoužíváme při stavbě domů toxické
materiály, stavíme je obvykle z přírodních materiálů, které sami zpracováváme.
Jak jsem už zmínila, nejsme napojeni do elektrické sítě, využíváme dešťovou vodu
a vodu z místních pramenů, recyklujeme odpadní vodu, máme kompostovací záchody –
prostě své ekologické hodnoty realizujeme v životě, nevěnujeme se jen snění. Ale
i když je to opravdu úžasné, přeci jen to není to hlavní, co je na zdejším
životě nejpříjemnější. Nejvíce příjemné je to, že máme velkou rodinu lidí a
pomáháme si navzájem a je nám spolu dobře.


MM: Co myslíš, jaké jsou
nejčastější omyly a předsudky týkající se vaší komunity?

DLCh: No,
raději na to odpovím všeobecně, protože to pak bude mít větší hodnotu, naše
komunita je specifická. Takže, řekla bych to takto – když obvykle lidé uvažují o
připojení se ke komunitě, tak mají vysoce idealistická očekávání, takové ty
hvězdy v očích a vůbec je nezajímají problémy komunit a nebo si myslí, že každý
musí myslet stejně, protože mají dojem, že jim někdo řekne, jak mají přemýšlet –
co ale samozřejmě vůbec není pravda. Ale ráda bych řekla těm s hvězdami v očích,
že jedním z častých omylů je očekávání, že každý se bude hned od začátku cítit
součástí komunity a bude cítit propojení s ostatním jako ve velké rodině. Že to
budou prožívat hned po vstupu do komunity. Ale to není pravda, nějakou dobu
trvá, než to opravdu nastane.

V menších komunitách to může trvat kratší
dobu, ve větších delší dobu, ale závisí to hlavně na „chemii“ mezi jedincem nebo
rodinou, která se připojuje, a ostatními členy komunity. Je to o tom, jak se k
sobě hodíte. Dalším omylem je, že komunita se o vás postará, ať už se vám stane
cokoliv, tak se o vás budou starat. To není nezbytně pravda. V naší komunitě
Earth Haven nemáme žádný komunitní rozpočet nebo management, který by byl určený
na péči o nemocné lidi nebo o lidi, kteří například měli autonehodu nebo přišli
o práci nebo jsou ve finanční tísni apod. Musí se vždy najít jedinci uvnitř
komunity, kteří se spojí a rozhodnou se pomoci. Někdy se lidé rozhodnou přidat
ke co-housingové komunitě s představou „každý mi pomůže, když budu potřebovat
pomoc“. Ale odpověď je ne! Pomohou pouze lidé, kteří chtějí pomoci. Je to otázka
osobních vztahů.

Dalším omylem je, že lidé – libovolného věku –
domnívají, že prostě mohou ke komunitě jen tak přidat. Odpověď je ne. Musíte
projít procesem získávání členství, ostatní vás nejdříve musí poznat, aby
posoudili, jestli se do komunity hodíte. A v mnoha případech – i když ne ve
všech – vás vstup do komunity může stát tolik jako koupě vlastního domu. Když si
můžete dovolit koupit dům, v němž žijete, můžete si dovolit vstoupit do
komunity. Když si ho koupit nemůžete, pak je možné, že si nebudete moci dovolit
ani vstup do komunity.


MM: Když přemýšlíš o době, kdy jsi žila
„tradičnějším“ způsobem, co nám o tom můžeš říci? Kdy jsi objevila první
komunitu a jak jsi celým tím procesem prošla?

DLCh: Přemýšlela jsem o
komunitách v 60. a 70. letech, když jsem slyšela o komunitách The Farm v
Tennessee, Twin Oaks ve Virginii a Findhorn ve Skotsku. Byly velmi slavné a
velmi velké a chápala jsem je jako alternativy ke společnosti v níž jsem žila.
Četla jsem o nich a byla jsem tím velmi zaujatá a přitahovaly mne, ale z
nějakého důvodu jsem si říkala – to bych nikdy nemohla udělat. A pak o několik
desetiletí později jsem se začala zajímat o záměrné komunity, protože jsem –
podobně jako tisíce a tisíce lidí v celé zemi – začala na počátku 90. let cítit,
že mi něco schází. A konečně jsem pochopila, že je to komunita. Nežila jsem ale
v komunitě, zpočátku jsem jen vydávala novinky o tom jak začít a pak si mne
najal časopis Communities Magazine. Jak už jsem říkala, pracovala jsem pro ně 14
let. Skončila jsem teprve vloni v září. A když jsem pro tento časopis pracovala,
tak jsem se o komunitách dozvěděla mnohem více a v r. 2000 jsem se začala
zajímat o komunitu Earth Haven a připojila jsem se k ní v následujícím roce.



MM: A kdy jsi žila v té době, kdy jsi začala objevovat komunity?


DLCh: Ve Fort Collins v Coloradu.


MM: A kde si bydlela? V
tradičním domě nebo bytě?

DLCh: Žila jsem v domě na předměstí.



MM: A když jsi poprvé vstoupila do komunity – vzpomeneš si na něco
na co jsi nebyla připravená a co teď už víš a co by jsi chtěla říci lidem?


DLCh: No, věděla jsem toho o komunitách strašně hodně, ještě před tím,
než jsem se přidala k Earth Haven. Protože jsem tehdy byla editorkou časopisu už
skoro deset let a navštívila jsem mnoho, mnoho komunit a dělala rozhovory s
mnoha jejich zakladateli. Jak s těmi úspěšnými, tak i s těmi 90% neúspěšných.
Mluvila jsem s nejrůznějšími lidmi a tak jsem měla mnoho znalostí. Ale jedna z
věcí, kterou jsem přesto nevěděla, bylo, že nemůžu hned na začátku začít říkat
lidem co by se mělo zlepšit a co by bylo prospěšné pro vylepšení komunity. Proto
v mé druhé knize „Hledáme komunitu“, která pojednává o tom jak se úspěšně
připojit ke komunitě, raději lidi varuji. Jestli máte dvanácti bodový program
pro vylepšení komunity, nechte si ho zpočátku pro sebe. Nejprve navažte vztahy s
ostatními a vytvořte si své místo mezi nimi. Jinak se stanete protivným
„všeználkem“ a to není dobré vztahy s členy komunity.


MM: Ve tvé
knize se mi velice líbí přirovnání o osamělém vlkovi a vlčí smečce...


DLCh: Ach ano.


MM: Uvažovala jsem, jestli bys nám ten příběh
mohla říci.

DLCh: Jistě. Mluvila jsem s lidmi přicházejícími sem do
Earth Haven, mluvila jsem s lidmi po celé zemi, kteří uvažovali o vstupu do
komunity a mluvila jsem také se členy různých komunit a zjistila jsem, že jediné
co opravdu funguje, je důvěra a pokora. A jaké zvíře tam venku v divočině musí
být pokorné a mít důvěru v ostatní ve smečce, když se k nim chce připojit? Je to
vlk. Osamělý vlk, který se připojit k vlčí smečce důvěřuje své touze připojit se
k ostatním, ale ví také velmi dobře co musí dělat, když ho mezi sebe vezmou.
Nyní to používám jako metaforu.

Samozřejmě neočekávám, že se lidé budou
chovat podle ní, ale vlci dělají toto – osamělý vlk vyje z jiného konce a
ostatní vlci si řeknou – no jasně, je tu nový soused. Pak všichni společně
chvíli vyjí a osamělý vlk se postaví po větru a ostatní ucítí jeho pach a řeknou
– no jo, to je ten nový chlapík co se tu objevil. Samozřejmě, že hned zpočátku
nemají zájem přijmout ho mezi sebe. Musí si na něj nejdříve zvyknout – na jeho
vytí a jeho pach. A pak se jednou osamělý vlk přiblíží ke smečce, plazí se po
břiše a má skloněné uši a jazyk vyplazený jako štěně jako by říkal - „ahoj,
ahoj, pojďme si zahrát“. Netváří se vůbec agresivně, ale hravě. Pak se obrátí na
záda a ukáže ostatním vlkům nechráněné břicho a tepny a v zásadě tak říká
ostatním vlkům asi toto – já nevím nic, vy víte všechno, vy tady velíte, vy máte
nade mnou moc, já nejsem nic. A jeden za druhým k němu začnou přicházet ostatní
vlci, včetně alfa samce a alfa samice. A divoce vrčí a slintají a ochomítají se
mu kolem krku, jen pár centimetrů od jeho krční tepny, a říkají asi toto – ty
nevíš nic, ty jsi tady nový, nemáš žádné postavení, já mám svou pozici, já vím
co je potřeba, ty nevíš nic, já jsem šéf, ty nejsi nic.

A teprve až po
té, co tohle všechno proběhne, až projde tímhle rituálem, se vlk zase obrátí,
napřímí uši a vyplázne jazyk a zase se tváří jako štěně a říká – chcete si
zahrát? A potom si všichni hrají a dobře se baví.

Já pochopitelně
neočekávám, že lidé by měli doopravdy dělat tohle všechno. Ale když vstupují do
komunity, měli by mít určitou pokoru. Neměli by si myslet, že vědí všechno,
neměli by soudit, jako například – „och, tohle rozhodování společným konsenzem
se příliš pomalé, to nebude nikdy fungovat.“ A nebo prohlašovat – „musíte úplně
změnit to či ono co tu děláte, protože to určitě nebude fungovat, já to vím,
protože jsem býval takový či onaký a vím to, ne, ne, ne, nedělejte to.“ Místo
toho by měli vstoupit do komunity podobně jako vlk vstupuje do smečky. Jednoho
dne pak budou mít plnohodnotné postavení člena vlčí smečky a jejich myšlenky
budou přijímány.


MM: To mám ráda, to je můj nejoblíbenější příběh z
celé knihy.

DLCh: Tak to je skvělé.


MM: Po přestávce budeme
pokračovat – budeme mluvit o 13 různých typech záměrných komunit. Jsem ráda, že
nás posloucháte, myslím si, že to nejdůležitější na celém interview je množství
zdrojů máte vy posluchači k dispozici. Já jsem měla co do činění s komunitami
téměř pět let a když jsem objevila Dianu Leafe Christian, nechtělo se mi ani
věřit tomu, kolik práce udělala. Připomenu, že tohle naše povídání a další
podobné pořady najdete na adrese ( www.livinggreenshow.com ). Povíme si také
více o knihách, které Diana napsala a jejích dalších projektech.

(pokračování)

Související články:
Creating
a Life Together (3) – semínka zdravé komunity (31.01.2009)
Creating
a Life Together (2) – proč dochází k rozmachu komunit (30.01.2009)
Úvahy
nad knihou Creating Life Together (1) –video tv Peak Moment
(26.08.2008)

http://www.ekovesnicky.cz/view.php?cisloclanku=2009020004

[petr]

jako zajímavost je to pěkné,ale myslím že to není nic pro masovost

kamarádka byla v rusku podívat se na eko-vesničky podle Anastazie,říkala:lidé jasní,čistí,ale prostředí-ubohost

no možná v americe mají větší komfort

zaujalo mě toto:"Nejvíce příjemné je to, že máme velkou rodinu lidí a 
pomáháme si navzájem a je nám spolu dobře."

to vystihuje podstatu nového,co by mělo přijít,na prostředí nezáleží!!

tohle si můžeme vybudovat i u nás v paneláku

@

........................

[Zlaté Živé Světlo]

No v pěkné přírodě je to pooooooooodstatně krásnější, neboť energie krásného prostředí přírody tomu dodávají tu správnou doplňující harmonizující energii.

[petr]

taky se mi líbí víc v přírodě než v betonu města,ale beru to jako svou dočasnou chybu vnímání

až uvidím Absolutno ve všem,co pak bude krásnější než druhé??

@

...........................