O klíči k duchovnímu světu

[Aniel]

Každý člověk se vlastně snaží nalézt cestu k onomu štěstí, na které má právo. Vyumělkované radosti moderní doby mají za úkol skrýt její nudu, prázdnotu, nespokojenost nebo utrpení. Běžný člověk žije v zajetí svých malicherných starostí a zájmů, spoután svým vlastním egem a udržován v klamu, že toto je vše čím on je. Proto není divu, že nezná svou vyšší přirozenost, své spojení s Božstvím. Je ztotožněn se svým jástvím a s jeho fyzickými smysly, aniž by se zastavil mezi myšlenkami a zjistil co je vědomí samo o sobě, nesmíšené s žádnou myšlenkou. Vědomí je prvotní, všechny myšlenky vznikly později a ono umožňuje jejich existenci. Mysl je naším pravým Jástvím, ale všechny objekty, které známe jen jako myšlenky, pravé nejsou. Ztotožňujeme své myšlenky a emoce s našim skutečným Jástvím, přestože ve skutečnosti jsou mimo něj. Naše duchovní Já se nachází mimo čas a prostor v tichu bez myšlenek. Pochopení mystéria mysli je klíčem k duchovní realizaci.

Nedostatky v našich názorech na svět, úroveň našeho chápání a schopnost odvozovat správné úsudky se nejlépe projeví jakmile budeme muset čelit problémům a situacím všedních dnů. Význam a cíl našeho života je spojen s významem a cílem Vesmíru. Ti kteří pochopí, že člověk existuje v mysli a ne ve hmotě, mohou být šťastni, protože tato pravda je utěšuje v utrpení, vede v meditaci a prozařuje jejich úvahy. Kdo chápe iluzornost svého ega, může být v jakékoli kritické situaci klidný a nevzrušený. Když pochopíme, že věci neexistují mimo mysl, a že jejich existence je pouze mentální, pak již nebudeme po nich tolik toužit a dosáhneme určité vyrovnanosti. Jakmile si začneme uvědomovat mentální povahu naší zkušenosti, budeme přijímat měnící se události nezúčastněně. Získáme vnitřní rovnováhu, budeme i nadále žít ve světě, ale nebudeme z něho. Jakákoli činnost pak nebude moci zničit náš vnitřní mír. Pak budeme vědět že naše životní zkušenost může být bez hranic nebo omezená stejně tak jako naše vlastní myšlenka.

Jestli uděláme ze svého života něco hodnotného nebo ne, to závisí na naší mysli. Co jsme se naučili v minulosti, to o čem přemýšlíme nyní, a to co očekáváme od budoucnosti se spojí a ovlivní dosažený výsledek. Jestliže dostatečně dlouho a silně udržujeme určitou myšlenku, tak se zajisté projeví zevně v určité události nebo okolí. Abychom mohli začít žít skutečný Život a nepřerušený mír, měli bychom uznávat za skutečnost pouze Mysl, a zároveň musíme pátrat za hmotou i za egem. Uvědomění si mentální povahy celé naší životní zkušenosti, nám umožní přijímat měnící se události nezúčastněně. Uvidíme spojitost zevních událostí s vnitřním zaměřením našeho myšlení. Pokud získáme duchovní zkušenost a pochopíme ji, nebudeme vykládat život v pojmech neživé hmoty ale ve výrazech mysli. Poznávat zevní svět můžeme jen díky prvku uvnitř naší mysli. Ten nám umožňuje uvědomovat si sebe, což je klíčem k uvědomování si světa.

Aspirant filozofie používá k dosažení duchovního uvědomění své myšlení a představivost, aby se dostal za myšlení a vyřadil jej. Přemýšlení o nehmotné přirozenosti Mysli a o jejich zázračných tvořivých silách, vede k jejich rozvinutí. Úspěšná a ega prostá koncentrace vede k získání těchto sil. S jejich rozvíjením je nutné také vyvinout silný smysl pro zodpovědnost. Milost je udělí, a může je také odejmout. Jestliže člověk využívá tyto schopnosti k sobeckým a nemorálním cílům, pak je postupně nebo náhle ztratí. Chápat pravdivost a důsledky mentalismu, znamená chápat skutečnou hodnotu tvořivých představ a kladných sugescí. Pro vývoj a vnitřní růst každého člověka je důležité, jakou má sám o sobě představu. Svou budoucnost ovlivňujeme svými myšlenkami. Pokud se pozvedneme k našemu božskému zdroji a budeme kontrolovat své intelektuální ideje, můžeme začít neuvěřitelným způsobem řídit svůj zevní život
. Cvičením meditace budeme zvyšovat svou vnímavost, pročistěním charakteru povzneseme svou osobnost. Uplatňováním ideálů a vyjadřováním etiky budeme jednat mravně a tak lépe sloužit ostatním. Překonat přitažlivou sílu světského přání můžeme jedině tehdy, když budeme schopni překročit myšlenku-svět ve svém vědomí. Uvědomování myšlenek dokazuje existenci vědomí. K tomu potřebujeme znát nauku mentalismu, která nám poskytuje způsob jak nově a pravdivě pohlížet na svět a své tělo. Její správné chápání nám bude přinášet sílu, staneme se pozorovatelem, který vidí veškeré činnosti a zaznamenává myšlenky těla a intelektu. Budeme vnímat i emoce, ale neztotožńovat se s nimi. Budeme plnit vůli Boha, když budeme hledat život v mysli a ne ve hmotě. Začneme odhalovat vnitřní přirozenost lidí a vnitřní význam událostí. Pochopení významu života přichází s poznáváním přirozenosti naší mysli.

K poznání skutečnosti můžeme dojít správným a hlubokým uvažováním, čistou vírou nebo prostřednictvím někoho kdo ji již zná. Ať už je to jakýkoli způsob, je to možnost pozvednout se k novému uvědomění. Studium a provádění mentalismu přivádí člověka k uvědomění si své duše. Ale protože jsme zajatci svých vlastních minulých myšlenek a postojů, musíme se osvobodit novými myšlenkovými zvyky, a to může nastat pomocí záblesku vzešlého z ultramystické meditace..Pokud plně nepochopíme pravdu mentalismu, tak mystéria nacházející se za ním mohou být pochopena jen nejasně. Pokročilá mystická zkušenost do které nebyly vneseny předsudky, vede k pochopení nebo praktickému potvrzení nauky mentalismu. Jestliže si uvědomíme, že radosti a zármutky zevního světa nejsou nic víc než stavy mysli, a pokud všechny myšlenky, pocity a přání jsou přesunuty z nepravdivého ega do pravdivého Já v našem středu, automaticky se rozpustí a nastane duchovní realizace.

Kdo usiluje o dosažení vyšší mystické zkušenosti, neuspěje pokud přijímá svět jako hmotnou věc. Od materialismu nás může osvobodit pouze pochopení, že vesmír není hmotný ale mentální. To přináší pocit svobody, protože materialista je uvězněn v nepravdivé víře že svět hmoty je skutečný. Duchovním se stáváme, když pochopíme že všechny objekty jsou mentální, a odhalíme prázdnotu hmoty. To nás přivede do oslnivého světla pravdy. Pokud chceme uniknout materialismu, nesmíme se stát následovníkem nějakého psychického kultu nebo náboženské víry, ale musíme prozkoumat svou myslí pravdu hmoty a nakonec odhalit trvalé pochopení její mentální Přirozenosti. Pokud by se materialista zamyslel nad mystériem konečného pozorovatele a byl by schopen zabývat se tak abstraktním námětem, oprostil by se od svého materialismu a stal by se mentalistou.

Věčné pravdy musí být vnášeny do naší běžné zkušenosti. To co jsme se naučili z nauky, kterou jsme přijali, musíme přezkoušet v každodenním životě. Jedině tak se ukáže jak jsme ji pochopili, a zároveň si ověříme její skutečnost a pravdivost. Nauka která nejde použít pro život je chybná. Skrze duchovní experimenty, omyly a neplodné nauky nacházejí mnozí lidé svou cestu k pravé filozofii a skutečnému hledání. Můžeme se považovat pouze za individualitu podléhající smrti, anebo se pokládat za Univerzálno a být nesmrtelní. Je lépe být tím co je nekonečné, bezčasé a věčné, přijímat celý život jako své bytí a neoddělovat se od něj. Je však těžké vidět svou vlastní bezvýznamnost uprostřed tohoto nekonečného procesu. Přijímejme celý život jako své bytí a neoddělujme se od něho. Je to ale ten nejtěžší úkol, protože vyžaduje abychom viděli svou vlastní relativní bezvýznamnost uprostřed tohoto nekonečného procesu.

Veškerá naše lidská zkušenost se odehrává v mysli. Každá událost je vmýšlena do vědomí. Mystická zkušenost nám zprostředkuje zmizení celého vesmíru, a tím nám umožní abychom si byli vědomi jen svého vědomí. Podobná zkušenost se dostaví i umírajícímu člověku. Mysl soustředěně přemýšlející o sobě samé dovede hledajícího dál než jeho představivost a logika. Správnou znalost sebe sama získá, když obrátí celou pozornost od myšlenkových pochodů a vyhledá své vlastní bytí. Usilovným a soustředěným myšlením, hlubokou meditací a odstraněním překážek které nám brání, můžeme umožnit aby se v nás rozžalo světlo. Protože celá lidská existence včetně zevní zkušenosti je mentální, můžeme nalézt trvalé a pravé štěstí jedině v mysli zbavené všech myšlenek, v onom vnitřním míru, který překračuje intelektuální chápání. Můžeme nabýt zkušenost mentálního odhalení a zjistit, že svět je formou, kterou na sebe bere vědomí.

Běžné vědomí, které nám umožňuje vnímat tento svět, čas a prostor je jen nepatrnou částečkou ze schopností Mysli. Ať už procházíme jakýmkoli stavem vědomí, Mysl se nemění, protože je jeho skrytým zdrojem. Je naprosto mimo dosah lidského myšlení, protože je absolutní, bezčasá a nehmotná. Proto bývá nazývána Velkou Prázdnotou. Tato Nekonečná Mysl je nazývána Bohem, Duchem, Bráhmou a hledající musí dojít k poznání, že jeho individuální vědomí vyvěrá z tohoto velkého zdroje a nakonec se do něj navrací a v něm mizí. To je to univerzální a neosobní Bytí, které všichni hledají. Myšlenky nemohou vznikat bez prvotní existence Mysli, a bez ní bychom si nemohli uvědomovat vesmír. Pokud myšlenky existují, jsou součástí reality Mysli která vytváří reálný jev světa pro vědomé bytosti které se v něm nacházejí. A tak svět i jáství existuje ve vědomí, a není ničím jiným než Vědomím samotným. Člověk nemůže skutečně vlastnit nic kromě svého vědomí, vše ostatní jsou pouhé myšlenky, které se objevují a zase zanikají ve světové Mysli.

Když si uvědomíme pravdu mentalismu nejen díky myšlence, ale také díky hlubokému citu a zkušenosti, přichází největší odhalení našeho života. Toho dosahujeme až po mnohých vtěleních, jakmile je naše mysl dostatečně rozvinuta aby tuto skutečnost mohla přijmout. Jakmile budeme konfrontováni s plným významem mentalismu, odhalíme, že svět je klamem mysli a jeho skutečnost není jistá. Pravá skutečnost může být odhalena pomocí Hledání a mentalistických cvičení. Pokud budeme v mentalismus věřit a aplikovat ho, otevřou se nám velké možnosti. Mentalismus poskytuje nový a pravdivější pohled na svět, naše tělo, i na náš život. Jeho ideje nás mají povzbudit a dát nám pocítit, že to co je za vesmírem, je i za námi. Porozumění způsobu jakým mysl a smysly pracují, prolomení bariéry mezi tělem a myšlenkou vede k tomu, že se pochopení stane duchovní zkušeností. To je důležité k poznání a přijetí mentalismu, který je klíčem k duchovnímu světu.

Paul Brunton:Naše existence jako lidských bytostí je podmíněna a někdy dokonce ovládána okolnostmi. Často bychom chtěli tyto okolnosti přetvořit, ale udělat to znamená mít vládu a vláda naznačuje nutnou přítomnost moci a moc závisí na vědění. Toto je ospravedlněním filozofie. Když správně chápeme její nauku, že je to mysl, co vytváří svou zkušenost, své okolí, svůj svět, pochopíme z toho vyplývající závěr, že zlepšení našeho okolí může nastat jenom zlepšením našeho myšlení. Myšlenka je tvořivá a my neustále budujeme sami sebe i své okolí vlastnostmi a kvalitou svých myšlenek.