Něco je jinak - Zprávy z Majáku - č. 18

[blueheart]

(28.3.-3.4.2011)

V minulé zprávě jsem napsal, že Něco je jinak. Uplynulý týden se to proklubávalo na světlo velmi urputně. O víkendu se udělalo krásně, až z toho padaly teplotní rekordy, ten nedělní byl starý 58 let. Zeleň keřů, trávy i stromů, zlatý déšť a první ovocné stromy v květu nastartovaly jako by ze dne na den. Že je něco jinak, mi signalizovaly synchronicity.  Přelom března a dubna přinesl téma předků.

 

Plná ptačího zpěvu kolem Majáku byla včerejší neděle. Začal jsem se opalovat na terase, ale byl jsem neklidný, jako by mi hořelo za patami, tak jsem šel uklízet (čili čistit) a pěkně to odsejpalo. Pálící sluníčko vytáhlo nejen kvítka, lístky a trávu, ale také kutily do mrňavých zahrádek pod Majákem. Polonahý soused bez trička v oranžových šortkách pokrývá kanadskými šindelemi stříšku nového dřevěného altánku, ukrajinský manželský pár pracuje už třetí den na úpravách kolem bazénu. Copak nám to ukazují? Že muž a žena mohou spolupracovat. I soused v šortkách spolupracuje – se synáčkem, který mu podává tašky. A dědeček si povídá s malou vnučkou. Téma „Kořenů“ přivezla do Prahy Zdenka Štroblová z Krkonoš. Napadlo mne, že její téma „První čakra, kořeny, rodiče“ by se dalo zařadit do balíčku „Astrál je tady“, který oznámila předminulý týden Hanka z Vyšehradu. Astrál, to jsou také duše zemřelých, naši předkové. Nějak se mi to nezdálo, ale celý týden ke mně tyto signály o předcích přicházely.

Hanka z Vyšehradu: „Právě poslední dny opustila zemi zbytková  energie 3D a s ní bytosti, které pomáhaly s její transformací. Jsou pryč všichni známí mistři, andělé, bohové. Všichni dokončili svou práci a postoupili své pravomoci vládnoucím silám 4 dimenze, které působí zde na Zemi.“

 

Ptáci kolem Majáku vytrvale prozpěvují. Dominuje pípání sýkorky modřinky. Je neúnavná a hlasitá, mrňousek vážící 10 gramů nebo kolik a zpívá, jako by na něm záležela rotace Zeměkoule. Zprávám ze světa celý týden dominují poškozená jaderná elektrárna Fukušima, občanská válka v Lybii a střílení do lidí v dalších islámských států. Zpráva, že rozzuření Afghánci pozabíjeli nevinné pracovníky OSN v odvetu za spálení koránu je nová, ale je výsledek starého paradigmatu Oddělenosti. Který má skončit.

V televizi demonstrace v Libyi: hezké mladé ženy jdou a usmívají se: jedna nese transparent: Whole World is One Family. Celý svět je jedna rodina. Opak oddělenosti jednota světa, jednota lidských vědomí. Transparent nese muslimka. Udiveně na to zírám. Žena i s transparentem je pryč. Kdo to byl? Nezdálo se mi to? Její úsměv byl tak klidný. Nebyl to anděl?

Mellen-Thomas Benedict: „Když víme, že možná můžeme vyhodit planetu do vzduchu padesátkrát, konečně pochopíme, že jsme nyní všichni spolu.“

V pondělí 28.3. znovu zírám, tentokrát ve snu. Cestoval jsem vesmírem, ale let byl tak krátký, že jsem zaznamenal jen mrňavé jiskřičky hvězd na černočerném pozadí vesmíru. „Chci někam letět,“ dal jsem pokyn – a hvězdy se daly do pohybu. Kam jsem letěl, nevím. V čem taky nevím. Pro mne neobvyklý lucidní sen. Budím se denně v pět hodin, jako bych se nemohl dočkat východu Slunce, to však - po změně času na letní - vychází až v půl sedmé. Mám pocit, že je Slunce nesmírně silné a že mne něco tahá z postele, aby makal na mé DNA.

Ve středu 30.3. nás učí Zdenka Štroblová v Galerii Světla u pana Hajného, jak čistit skrze nohy vztahy s rodiči: levá noha - matka, pravá noha - otec. Je to napohled legrační, ale humor mne přejde, když večer na terapeutickém večírku i Míši z Humanity´s Teamu bereme téma Vnitřní bytosti a já cítím,  při rozhovoru se svým vnitřním mužem, jak se napojuji na mužskou linii svých předků, z níž jde nesmírná síla. Jako bych pochopil nějaké prastaré Tajemství. Už chápu, proč všechny prastaré kultury uctívaly své předky jako bohy. Samozřejmě mne přitom brní nohy. Dimenze se prolínají, zapojil jsem se do energetických proudů velké síly. Andělské synchronicity mne uvádějí do nadšení. Večírek u Míši se koná v domě č.7 a sejde se nás tam 7. Minulé životy visí ve vzduchu i den na to. Těch náhod je i v dalších dnech nepřeberně. Ve středu byly pohřbeny ostatky zavražděné dívky Aničky. Konala se zádušní mše za její duši. Sebevraždou zatčeného podezřelého se zřejmě citlivá kauza uzavřela.

Po Galerii Světla cítím zklidnění, a to i další den. Nevyvedou mne z něj ani sny, v jednom jsem bezdomovec, v dalším nemám rodinu a ve třetím si nerozumím se svou prací.

Čtvrtek je magický: vše se zázračně daří, zase mne brní nohy, není to náhoda: minulé životy. A vlákna synchronicit mají v rukách andělé. Cítím, že jsem po několika letech znovu na Vlně a že se mi plní vše, co jsem si přál.

V pátek Afghánci zabíjejí pracovníky OSN. Astrál má i tuto tvář. Přijíždí za mnou má milá M, je emocionálně rozložená, pláče, teprve když pochopím, že je s námi přítomna duše její zemřelé babičky, podaří se nám to projasnit. Emoce se zklidňují a M. už je v sobotu celý den šťastná stejně jako v neděli. Astrál se přiblížil, a díky tomu jsem prožil tyto podivuhodné věci. Hodnotím nakonec vše pozitivně.

Zlatá dušička: „Nové energie mění vše, co jste dosud znali. Nic není takové jako dříve. Ani vy sami. Stáváte se jiným bytostmi. Planeta očišťuje sama sebe a vy vnímáte nové modely v řešení problémů. Energie expanduje ve všech oblastech a stále znovu a znovu dobývá a převrací vše, co zůstalo nedotčeno.“

Mír s Vámi, přátelé. (Praha, 4.4.2011)

[blueheart]

:-)...je to hra...sledování plynutí času a sledování transformace...jaké k ní zaujmeš postoj, je na tobě ;-)