Matky - Zpráva z Majáku č. 28

[blueheart]

(6.6.-12.6.2011)

Cestou z Mnichova Hradiště do Prahy rudá záplava kvetoucího máku, celé pole až k obzoru. Bouřky přicházely v noci téměř pravidelně, aby vyrovnaly horkost dnů. Divoké třešně dozrály, jablka jsou jako tenisáky. Jinak se 23. týden roku 2011 téměř nic zvláštního nestalo.

 

Důležité zprávy

* Americká kongresmanka Gabrielle Giffordsová, kterou v lednu v Tucsonu střelil do hlavy atentátník, poprvé od útoku zveřejnila své fotografie. Vypadá na nich úžasně, je stále krásná, vstala z mrtvých.

* Američan ze Shoreview ve státě Minnesota si chtěl dopřávat trochu více luxusu a na velkou těžkou vířivku si objednal jeřáb, aby ji přemístil na svou zahradu. Leč stala se chybička, vířivka jeřáb překotila a ten trošku poboural Američanovi domeček.

* Zpěvačka Lady Gaga přišla na předávání cen Nejvyšší rady amerických módních návrhářů sice v šatech, ale na podprsenku zapomněla. Když pak zvedla ruce, ukázala fotografům bradavky.

 

Začátkem týdne bylo vedro k umdlení. Rozhodl jsem se, že zasvětím týden elementu vzduchu – chodím v bílé košili nebo v bílém tílku a měl bych vědomě dýchat, vnímat vítr na své kůži. Pondělí má být pod ochranou Venušiny hvězdy. Matka mi zavolala, že měla pocit, jako by odcházela od sebe. V té době jsem byl na rodinných konstelacích a ona v nich hrála, aniž to tušila. Najela mi synchronicita s kamarádem Ludvíkem - „čirou náhodou“ jsme se potkali u Kampy a dali si dvé pivek v hostinci Nostitz, mezitím sprchlo, „padaly i kroupy,“ řekl číšník. Vůbec jsme to nezaregistrovali. Dům U tří růží – kde jsem hledal paní s lístky do divadla Kampa na Duše.k – mi připomněl číslo 3.

 

Méně důležité zprávy

Prezident Václav Klaus zahájil činnost velkorypadla KK1300 v Duchcově.

Praha - Mimořádně silný výron koronální hmoty na Slunci může ve čtvrtek zkomplikovat komunikaci na Zemi a narušit zásobování elektřinou. Podle NASA jde o nejsilnější výron od roku 2006. Naštěstí se ale neuskutečnil ve směru k Zemi, takže následky nebudou tak dramatické.

 

V úterý a ve středu jsem se vydal na okružní pouť po středních Čechách. Plán je obejít ve směru hodinových ručiček Prahu směrem. Beroun – Kladno – Mělník – Stará Boleslav - Český Brod – Kostelec nad Černými Lesy, Jílové – Beroun. Vyšel jsem pěšky v 9 ráno a do Berouna přes sv. Jan dorazil v 8 večer. Jako poutník začátečník a amatér jdu zbytečně dlouho a rychle. Avšak objevuju spoustu důležitých věcí, například: ptačí zpěv tvoří jednu velkou Boží Nebeskou záchrannou síť. Vrchol evoluce živočichů není člověk, ale ptactvo zpěvavé. Přestože bylo krásně, srpnové vedro, nepotkal jsem během třicetikilometrové trasy žádného chodce: jen šílenci v autech a pár cyklistů. Zato mne potěšila kaplička za umělou golfovou krajinou v lese před sv. Janem. Věnovaná sv. Antonínovi Paduánskému. Z místa dýchá mateřská péče: u studánky je hrneček a dokonce i mýdlo. Dalo by se tu přespat pod přístřeškem, ale je brzy, a tak jdu dál. Sv. Jan je fascinující, ale chci sehnat ubytování v Berouně, tak se jen napiju z léčivého pramene, trochu odpočinu a jdu dál. Na tři pokusy seženu v Berouně jedno lůžko na jednu noc za 500 v hotelu Barbora. Jsem unavený a vyprahlý. Město se mi líbí, příjemná poklidná atmosféra, řeka, historické hradby, pohodoví lidé. Tělo regeneruje rychle, v 9 mířím na Kladno. Naivně si myslím, že druhý den dojdu do Kladna. Ale přicházejí kopce a když dojdu do Stradonic, jsem už docela dobře zmožený. Zase vedro. Musím na keltské hradiště. Lezu tam od Nižboru, ale svah je tu nepřekonatelný, vracím se dolů. Obejdu kopec a vylezu na bývalé oppidum od Stradonic. Nahoře zamedituju na stráni u pole. Je podvečer. Duchové Keltů všude kolem jsou klidní. Vracím se zpátky do Nižboru. Obcházím tak nechtě celý kopec, pak hledám asi hodinu ubytování – marně. Zacyklení. Mohu bydlet v ubytovně, ale to nechci. Tahle pouť je osamělá. Radši dám noční pochod, říkám si pyšně. Pouť je zatím o studánkách, samotě, křížích na kapličkách a svatých mukách. Asi v půli cesty se začnu u každého kříže křižovat. Obvykle to nedělám. Cesta probouzí v poutníkovi pokoru. Kříž však vnímám jako křižovatku. Starý muž v hospodě u Berounky vypráví mi, jak před 70 lety, když byl kluk, snesl se za žhavého letního dne shora kulový blesk a roztříštil kříž před zámkem. Koule jako symbol boží energie rozbila lidský nástroj mučení a vraždění. Kříže mi chodí do života už delší dobu, tuším před Madeirou.

 

Bezvýznamné zprávy

* Odbory vyhlásily celostátní stávky proti vládním reformám. Premiérovi Nečasovi se to nelíbilo, a tak pondělní stávku jakýsi soud zakázal. Odboráři budou přesto stávkovat – ve čtvrtek.

* V přeplněných českých věznicích hrozí vzpoury, postaví se nové. Přeplněné žaláře jsou letitým problémem. Vězeňská služba varuje, že v šesti případech je kapacita překročena až o třetinu. Hrozí proto, že kvůli nelidským podmínkám dojde ke vzpouře trestanců. "Pokud se stav nezlepší, riziko tu je," připouští Pospíšil s tím, že je nutné urychleně najít další peníze na vězeňství.

Druhý den pochodu tělo rychle slábne, v 8 večer jsem u vesnice Chyňava, a do Kladna zbývá 15 kilometrů. Mám v nohách už snad 70 kilometrů. Když hledám na louce ubytování v posedu, přichází nečekaně bouřka. Utíkám do dubového háje, vytahuju deštník a jsem bezraden. Blíží se noc a já nevím, kde přespat. Cesta lesem na Kladno zdá se nyní v dešti jako čiré šílenství. Vracím se do civilizace. Zlatí lidičkové! jásám v duchu. Ani jim nezazlívám, že mě nezvou s chlebem a solí do svých statků a domečků. Ať si tam žijí ve své zazděné oddělenosti, přece jsem jim vděčen, že jsou. Usednu na lavičce autobusové zastávky. Děkuji, občané za ni! Pokora. Jsem dole mokrý. Je 9 večer, další autobus jeden ráno v 5. Ne, jdu dál. Nebudu čekat a nebudu stopovat, nebudu volat taxi, jehož číslo mi visí před nosem. Jdu pěšky na Beroun a odtud se vrátím nočním vlakem do Prahy. Ale ve 22 hodin mne chytne na silnici mezi Chyňavou a Železnou další déšť, boční a prudký. Mám deštník a tak jsem mokrý jen od pasu dolů. V Železné jsem ve 23 hodin. Sláva lavička na autobusové zastávce! Vděčnost pilnému lidstvu a civilizaci vůbec! Pohostinná to česká obec. Děkuji, občané Železné! O půlnoci převlečený do rezervního šatstva zalezu do pytle a jdu spát, tedy vlastně rotovat na třech špryclíkách. Ptáci zpívají už od 3. Pořád mají co povídat! Ve 4 vstávám a v půl páté nasedám do busu. Postarší řidič mne a ještě další dva Železňáky odveze do Berouna a odtud odjedu dalším busem do Prahy. Kulhám na obě nohy, připadám si jako husita po bitvě u Lipan. Cítím v duši teskno bezdomovce. Mají to chlapi těžký. Ukazují nám sakra těžkou cestu životem. Děkuji bezdomovcům za jejich oběť. V 6 ráno jsem na majáku. V pátek 10/6 už jsem vstal z mrtvých, cítím silné energie. Něco se děje, asi bouře v jiných dimenzích či příval ze Zdroje.

Další důležité zprávy:

* Hasiči jsou na záchranu různých zvířat zvyklí, ale aby pomáhali jezevci z umělé nádrže pod sjezdovkou, to se ještě nestalo. V Beskydech u Starých Hamrů na Frýdecko-Místecku se po několika marných pokusech nakonec podařilo šelmu dostat na svobodu, ačkoliv ještě předtím hasiče několikrát kousla do rukavice.

Matka se objevuje jako téma i o víkendu. Zajel jsem na pozvání do Českého ráje za Nšo-či na její chatu a přijela také Vlasta Fialka. Tři poutníci. Nšo-čina matka je – náhodou – hodně nemocná stejně jako ta má. Sotva se vleče po tom Božím světě. Příroda v tváří tvář tělesné bezmocnosti matek je nápadně silná. Mám z našich matek pocit, že jim cosi zablokovalo plynutí jejich ženské energie - šakti. Kde se stala chyba? Co ženě podváže přísun životodárné energie? Hra na muže? Nespokojenost? Frustrace? Nšo-či je shora seslaná Průvodkyně po místech, která by Jung nazval numinózní, mě naskakují slova: sakrální, posvátné, magické. Rádi Karlu následujeme. Prastarý kraj, tisíce let tu žili lidé, skály, podivné tvary, polojeskyně, převisy evokující pravěk, rybníky a vysoké borovice. Žasneme. Všechno, co se tu odehrává, mi připadá magické. Není asi divu, že nás Průvodkyně dovedla k úžasné impozantní skále, kterou nazývá Paní. Vnímám ji jako Pra-Matku. V chladném stínu chce se mi spočinout u jejích nohou, cítím tam velký klid. Vlasta v pokoře padá k zemi... Skalnatá rokle, kterou kráčíme, se jmenuje Plakánek podle uslzených výrobců dřevěného uhlí, ale lidé tu žili určitě už před třemi tisíci lety. Plakánek je název úplně špatný. Mělo by se to jmenovat Místo Předků nebo Údolí Kouzel. Pod obrovským převisem, kde jsme přespali v noci na neděli, žili určitě pralidé. Možná tam spali i moji předkové z linie matka Uršula a pra-děda z haploskupiny Y 12a. Propadli jsme se tam dokonale v čase. Když jsem se vrátil do reality, časový „balíček“ se zase rozvinul a já byl totálně vykolejen, neschopný soustředit se nebo spát. Důsledek návratu o desetitisíce let zpátky. Cestou vlakem do Prahy prožíváme s Vlastou pocity sjednocení. Žena sedící naproti nám má na triku nápis BE UNITED.

 „Během června dojde k velkému "restartu" a bude se to týkat všech oblastí našeho života. Na Vyšších úrovních mnoho Duší právě v těchto dnech učiní nová rozhodnutí. Jak dochází k zesílenému propojování realit, kdy stále více lidí je již schopno pobývat delší čas ve vyšších vibracích, mnohé z té nižší reality již přestává fungovat a reagovat. Vytváříme si nové prostory. Mnohé z našich životů odchází a nezbývá, než to pustit. Pokud bychom chtěli cokoliv udržet, tak to působí velkou bolest. Pohyb, svoboda, tolerance, opravdovost a nepodmíněná láska - to jsou slova, která nejlépe vystihují směr cesty, kterým se teď ubírají naše Duše. Ve vyšších vibracích nelze nic "držet" či "vlastnit" a už vůbec ne nikoho. Už během května nastaly nečekané obraty a změny směru, což ještě bude v červnu pokračovat. V červnu dojde k probuzení dalších světelných Duší. Mnoho lidí se rozpomene a probudí, aby mohli vstoupit do vyššího stavu vědomí. Dojde k mnoha pohybům a posunům.“ (Mirka Petrovičová: Čas rozhodnutí a výrazných proměn...)

[Langelei]

Díky

[blueheart]

:-) chutná jim.

[blueheart]

Kde mám levou ruku?

[Karla]

.uvědomila jsem si opět, že není podstatné kdo se jevíme a jakou momentální cestou kráčíme, ale ryzost té cesty...děkuji..

[Karla]

další krůčky na cestách přijetí...

[Karla]

..a na tento dílčí konec nám křídla hrdých ptáků přinesla opět srdce...

[blueheart]

Ano byla to magie, cesta do sebe, usebrání, ty fotky, naše výrazy a gesta to přesně vyjadřují. Samý zázrak, dalo by se říci stručně. Správná konstelace lidí :-))).

[blueheart]

Byla jsi s námi, Reny, když jsme vešli do toho magického údolí, začala jsi smskovat z Chorvatska. jsi dobrá telepatka. :-)