Mamííí, ty jsi v nějaké sektě? aneb pojednání o vlivu z 10.1.2013

[Živá Voda]

Mamííí, ty jsi v nějaké sektě? aneb pojednání o vlivu z 10.1.2013

Zdravím všechny. Dcera když mě vidí u kompíku , jak zaujatě čtu, usmívám se, píšu,  tak byla zvědavá zdali jsem neupadla do spárů nějaké sekty.  Včera večer jsem objevila Lumírovu fotku v blogu Ren Láska je  stav ……, a tak jsem jí ji ukázala. Ptala se: „On nosí sukni?“ Já říkám, né, to mu určitě byla zima, tak na sebe dal, co našel v autě. Pak si čtu komentáře a je to tam! Co dalšího se mi zjevilo, když cez zrenicu mojej šošovky pronikol Lumírov obraz a dopadol na moju sietnicu?  I přes tu slušivou suknici, kterou si mimochodem můžeš Lumíre dovolit, máš na to nohy, vidím MUŽE s tak nádherným, upřímným, veselým úsměvem, očima, že nemám naprosto žádných pochyb. Nejsem ve spárech žádné sekty, to jsou mužské ruce, které láskyplně objímají vše, byť je to i láhev s vodou, málem bych napsala, že té láhvi závidím, ale už nevím co to závist je.  Navíc si mně nosí na krku ….. A ta hůl? Jak symbolické, tou nás tlouci nebude,  tou nám jen ukáže cestu, když nevíme kudy tudy do 5D. Podle mně je Lumír stále mlád, to mu asi z nás tak zesvětlely vlasy. Téměř určitě vím, že jsme se už kdysi potkali. Určitě se nás zná daleko víc, jak spolu putujem eóny věků. Měli bychom se poznat, vycítit to. U mě to myslím funguje, jen pro ověření  se ráda podívám na vaše fotky, kdo je sem dáte. Podívám se do očí a „ vidím tě jasná“ ... nebo jasný, však o tom Ren v článku také píše. Krásně si to v Avatarovi říkajů na pozdrav – zřím Tě.  Zřím Vás –plejádu krásných duší, na fyzickém věku nezáleží. V podstatě  můžou být naši mlaďoši „starší“ duše třeba než já a měla bych jim ve finále já pěkně skočit pro pivo, proto vás pozorně vás všechny poslouchám a jsem tak příjemně pod vlivem…..pěkně se mně tu podařilo spojit ženský a mužský princip v sobě, když už tolik roků žiju sama, to se mně to nasávalo mužského principu, když ho tu tolik je! Děkuju Vám drazí muži! Obnovili jste mou víru ve vás, ukázali jste, že je ve vás tolik lásky, upřimnosti, laskavosti – to je tak mužské a tak sexy, jestli to smím tak napsat. Cítím se tak bezpečně, pod ochranou, některé z vás jsem viděla s křídly. Doufám, že mně taky zase brzo narostou. Zatím rostu a rostu do výšky.  Před 10ti dny se mi zdál sen, že se výdobytky naší civilizace rozpadly. My jsme se šli projíždět po vodě v člunu ( žlutém, nafukovacím záchranném), tak si tak člnkujeme a v tom do nás narazí velká námořní loď, ale úplně už zrezivělá, pomalu, nikým neřízená.  Doplavala jsem na břeh, jdu po městě, všude už zhasnuto ( na naší ulici už také nesvítí veřejné pouliční), domy polorozpadlé, lidé téměř žádní, jen takoví ti mladíci jakoby vypadli z reportáže z nějaké arabské země, černé kalhoty, bílé košile, fanatičtí náboženští radikalisté se ještě potulovali v temných uličkách. V tom jsem zaslechla volání o pomoc, šla jsem do přístavu a po cestě jsem ale opravdu vyrostla. Přišla jsem k jeřábu, který nakládal jakoby krabice od bot a v nich lidi, kteří oproti mně byli malincí, brala jsem je do dlaní a odnášela pryč. Předevčírem večer jsem si lehla do postele, přikryla se dekou a v ten moment mi naskočilo – sedím  v mezihvězdném prostoru, kolem mě krouží  hvězdy, planety naší galaxie, přede mnou sluneční soustava, Země velká asi jako golfový míček, držela jsem ji v dlani.

Ať se mi cokoli zdálo nejprv jako neskutečné, teď už vím že jsme všichni součástí takového nádherného „dobrodružství“, možné je naprosto všechno. Jen to přijmout a tvořit.  Já, my, vy, oni, jeden, všichni , na to máte.  Prostě vyjděte ven a zařte!

V názvu uvedené pojednání o vlivu Zlatého Světla a vás všech vlastnoručně sepsala, do rožku láskyplně políbila pojednání toto, šťastná Živá Voda.