Léčba rakoviny javorovým sirupem a zažívací sodou?

[Hrošík]

Léčba rakoviny javorovým sirupem a zažívací sodou?

Lze rakovinu vyléčit práškem do pečiva a javorovým sirupem? Očividně ano. Tato informace probleskla novinovými titulky, ale stejně tak rychle byla potlačena. Léčba popularizovaná Jimem Kelmunem, důchodcem žijícím v Asheville v Severní Karolíně, znamená skutečný průlom. Říká: „Podal jsem tu směs více než 200 pacientům, u nichž diagnostikovali rakovinou v konečném stádiu. Z toho 185 lidí pak kupodivu žilo ještě 15 a více let – a téměř polovina se rakoviny úplně zbavila.“

Vypadá to jednoduché až k pláči, ale tato prostá léčba zažívací sodou a javorovým sirupem je nesmírně účinná přírodní chemoterapie, která velmi efektivně hubí rakovinné buňky. Přitom zcela postrádá brutální vedlejší účinky provázející většinu nesrovnatelně méně efektivních „standardních“ chemoterapeutických metod. Za tepla vytvořená směs chemicky čisté jedlé sody (hydrogenuhličitan sodný; NaHCO3) a javorového sirupu je velmi efektivní prostředek proti všem druhům rakoviny. Ohřátím se na sebe pevně navážou molekuly sody a javorového sirupu, a takto vybavená glukóza může zamířit k rakovinovým buňkám. Rakovinové buňky prostě milují cukr, který přímo nezřízeně hltají. V tomto případě je ale na molekuly cukru navázaná silně zásaditá sodíková sloučenina! Kyselé rakovinové buňky absorbují s cukrem i sodu, a to je jejich zkáza…

 

Recept: Javorový sirup a jedlá soda

3 díly javorového sirupu a jeden díl jedlé sody ( soda bicarbona ) smísit ( např. 15 lžiček sirupu a pět lžiček sody ) a promíchat, dát poté v kastrůlku na sporák, zahřívat 5 minut nepříliš silně, dokud směs poněkud nezahoustne. Na počátku může být užíváno častěji, např.3x denně jedna čajová lžička. Jinak stačí brát 1 čajovou lžičku 1x denně, dlouhodobě. Může být rozpuštěna ve vodě nebo třeba namazána na chléb. Javorový sirup může být případně dočasně nahrazen medem. Obecně platí: nejíst jinak žádný cukr v nápojích ani v pokrmech, s výjimkou trošky ovoce.

Týká-li se tento problém i někoho ve vašem okolí, doporučuji získat tištěný WM magazín č. 80, kde je tématu věnováno několik stran.

Dávkování je důležité, protože v případě jen malého snížení Ph v organismu, se mohou problémy i zesílit. Stejně tak důležité nebo dobré je dbát na to, aby soda neobsahovala hliník, jak se občas může stát, zejména asi ve formě prášku do pečiva. Proto doporučujeme být po dohledem léčitele nebo lékaře, aby vaše uzdravování probíhalo dobře.

Neměli bychom ale zapomínat, že rakovina, jako každá nemoc, nás nezastihne „náhodou“ a je to reakce těla, poslední zoufalá rekce, na způsob života a našeho chování k tělu. Ptám se sám sebe, proč tolik lidí stále podstupuje klasickou chemoterapii a další velmi invazní způsoby „léčby“ rakoviny, když se  nabízí řada jiných možností. Pravděpodobně je to proto, že ty další možnosti očekávají proměnu u pacienta, která se nadá provést pilulkou. Bez vnitřní změny může být léčba účinná, ale nikdy nevím, na jak dlouho a jestli se problém nepřesunul na jiný orgán. Pro některé lidi může být dostatečný impuls k tomu, aby na sobě začali pracovat už ten fakt, že se rakovina objevila. Vzhledem k obecně rozšířenému strachu z této nemoci, je to impulz dost silný. Ale pro řadu dalších to dostatečný impulz není, tím se může stát třeba právě dramatické zhoršení kvality a způsobu života způsobené chemoterapií a ozařováním. V neposlední řadě, vesmír dává každému, bez hodnocení, nespočet pokusů na nápravu omylů a mezi ně patří i výdobytky moderní medicíny. Vše je součást dokonalého soustrojí a projevem inteligence vesmíru.

 

Rakovina není nemoc, ale přírodou řízené prodloužení života  

Rakovina není nic víc než poslední projev extrémního překyselení organismu a toxicity tělesných tekutin a tkání. Za těchto podmínek a při dysfunkci imunitního systému by tělo předčasně zemřelo. Proto na svou ochranu moudře začne shromažďovat vnitřní toxiny, obalovat je oslabenou super-kyselou tkání a zapouzdří je pod nepropustnou ochrannou vrstvou, aby zabránilo jejich dalšímu šíření. S tímto důvtipným řešením obdrží majitel smlouvu na delší život. My ovšem tomuto procesu říkáme choroba. Tělo vytvoří tumor proto, aby potlačilo a uklidilo jedy, které nemůže jinak vyloučit a prodloužilo si život na tak dlouho, jak jen je možné, poskytujíc svému majiteli dostatek času na k eliminaci interní toxicity. Metastázy jsou poslední pokus těla ke své záchraně. Jestliže je tato interní toxicita úspěšně potlačena, tělo postupně bezpečně odstraní všechny nádory a navrátí se mu zdraví. Pokud tento proces není úspěšný, osud majitele těla je definitivně určen a umírá ne na rakovinu, ale na extrémně jedovaté léčebné postupy, intenzivní emoční zhroucení, zoufalství a stres. 

Zkuste své tělo z celého srdce co nejvíce milovat a co nejdříve začněte s detoxikací. ID.

 

Zdroj: http://janoch.borec.cz/p_lecba.html

 

 

Léčba jedlou sodou zmenšuje nádory

Allison Biggar

Jedlá soda je už odedávna používána pro mnoho účelů: například odstraňuje zápachy v chladničce, pomáhá čistit koberec nebo vybělit zuby. Avšak jen málo lidí ví něco o tom, že může být využita i jako účinný alternativní lék v případě rakoviny. Tato metoda se osvědčila především u rakoviny krku, tlustého střeva, střev a oblasti konečníku. Pokud navíc tento způsob léčby porovnáme s přemrštěnými náklady na chemoterapii nebo ozařování, pak léčba jedlou sodou nás nestojí prakticky nic. A navíc je to humánní a neinvazivní metoda – což nikdy nemůžeme tvrdit o běžných způsobech léčby rakoviny. To nejhorší, co by se mohlo stát v případě léčby sodou, je žádný účinek. A už jen to je velké plus, pokud vezmeme v potaz ničivost běžných léků nebo operací, používaných při léčbě rakoviny, kdy dochází k poškozování imunitního systému a tělo se dostává do stavu těžkého šoku.

„Uzdravila jsem se a byla jsem šťastná, že jsem nemusela projít mučivou cestou, které jsou podrobováni jiní nemocní lidé, když musí podstupovat chemoterapii nebo ozařování. Neztratila jsem své vlasy ani nic jiného,“ poznamenává 60-ti letá Sondra Braun, která přežila rakovinu s pomocí léčby sodou.

Rakovinným buňkám se daří hlavně v prostředí chudém na kyslík. Tělo nedokáže zásobovat buňky kyslíkem, pokud je překyselené – a právě to bývá běžným stavem těch, kteří mají zhoubné nádory a přitom konzumují jídlo s rafinovanými cukry, moukou, kofeinem a dalšími kyselinotvornými potravinami. Naproti tomu jedlá soda (Sodium Bicarbonate) je substancí, která dokáže neutralizovat kyselé složky v těle. Už jen jedna čajová lžička sody za týden dokáže vyrovnat PH v krvi a stejných účinků je možné dosáhnout i přechodem na stravu, která je bohatá na zásadité složky.

Díky tomu, že hlavním zdrojem růstu pro rakovinné buňky jsou především cukry, smícháním sody s javorovým sirupem dosáhneme toho, že se tato směs dostane až do nádorů. Je to něco podobného Trojskému koni, neboť soda takto působí jako zbraň proti nemoci. Osvědčeným receptem pro tento způsob léčby je smíchat 3 díly organického javorového sirupu s 1 dílem jedlé sody, při mírném ohřátí dobře rozmíchat (po dobu 5-10 minut). Užívá se v množství 3 čajové lžičky denně po dobu 1-2 měsíců.

„Narazila jsem na článek o italském lékaři Dr. Simoncinim, který injekčně aplikoval jedlou sodu přímo do zhoubného nádoru, aby jej zničil,“ dodává Sondra Braun. „A z nějakého důvodu mě tato myšlenka velmi zaujala. A už po třech týdnech užívání směsi sody a sirupu se můj nádor začal zmenšovat a stával se měkčím. Bylo to zdokumentováno i mým onkologem a chirurgem na základě prohlídek a vyšetření ultrazvukem. Nádor se nakonec zmenšil až na velikost 1,4 cm a dál už se nezmenšoval, protože z něj zbyla pouze mrtvá tkáň.“

Dr. Tullio Simoncini během své léčby nádorů zjistil, že u jeho pacientů se vždy vyskytuje i kandidóza. To jej dovedlo k teorii, že rakovina je z určitého pohledu podobná plísním. A protože si tělo nedokáže vytvořit rychlou imunitu proti jedlé sodě jako protiplísňovému prostředku, mohl ji úspěšně aplikovat přímo do nádorů a tím neutralizovat jejich kyselost. Přitom ale kladl důraz i na doplňování probiotik a na nutnost vyhýbat se co nejvíce chemickým a enviromentálním toxinům.

Zkušenost s léčbou prostřednictvím jedlé sody má i Ian Roadhouse – farmář ze Severní Karolíny, když mu ji doporučil léčitel Jim Kelmun:

„Lékaři už mi dávali méně než 6 měsíců života, ale tento léčitel mi předepsal směs se sodou a už během několika měsíců se nádor ztratil. Nebylo jej už možné uvidět ani na rentgenu.“

Aby bylo dosaženo co nejlepších výsledků, je vhodné kombinovat léčbu jedlou sodou i s jinými alternativními metodami, které vám může doporučit váš holistický (celostní) léčitel.

Zdroj: http://www.uspesna-lecba.cz/co-se-vas-tyka/lecba-jedlou-sodou-zmens...

[Lili]

Téda, to je příběh jako z filmu, až mě to dojalo :-) Tak ať už je Dundee jen zdravý a plný síly!

[Anlenka]

Děkuji Lili,

přeji hodně zdraví i Tvému tatínkovi, ať to zkusí, s MMS bych byla  opatrná, hodně pomáhá, ale znám i opačné případy, hodně záleží na stavu organismu, není to zas taková procházka růžovým sadem, ale to si musí každý rozhodnout sám. Javorový sirup se sodou mu určitě neublíží. 

[Anlenka]

Výborné by bylo pokud by tělo podpořil ještě jinak, třeba změnou stravy .....

[Lili]

Právě,že MMS je dost intenzivní. Já s ním osobně problémy neměla,ale babička už při dávce dvou kapek měla silný průjem,bere už x let kvanta léků,tak zřejmě,jak je tělo už dost kontaminovaný tim bordelem a táta je na tom stejně,je už 16 let po transplantaci srdce a bere léky na snížení imunity,tak jsem si ani tím MMS nebyla jistá,jestli je to to pravé. Ten javorový sirup snad bude lehčí :-) S tou stravou je to s ním taky složité,on by se raději nechal sežrat tou rakovinou,než aby vypustil maso z jídelníčku.. :-\ je fakt paličák. Ale děkuji i za tuto zkušenost s pejskem :-)

[Felicita]

Lili, .................tohle neni zrazovani, ber to prosimte kladne, jako pomoc se v te situaci orientovat.

Muj tatik, take palicak ... (jina nemoc nez u teveho tatinka) .... pokud nechce sam, neda se to lecit, vrati se to, a Tebe to svede z cesty prace na sobe, protoze si i muzes prestat verit.  Takze ver si ... ! , i kdyz by nastal neuspech, protoze to bude rozhodnuti jeho vyssiho ci nizsiho ja, ze lecbu neprijme. 

Jiny priklad. Muj manzel 45 let tvrdy alkoholik.... Ja jsem s nim 7 let, mnoho pokusu, uteku ("opoustel mne, protoze utikal pred sebou, takze mne vlastne neopoustel). Stale se vracel. Az jsem to uplne odevzdala Stvoriteli a on take (az jsme Bohu uhli z cesty a on se konecne mohl o cele leceni postarat), tak se stal "zazrak".  Manzel prestal pit a nemusi s tim bojovat, je vesely a prestal pred sebou utikat.  Cely ten proces byl protkany znamenima a pomoci "zvrchu" a nezmernou laskou a respektem ... Cele je to "story" na dost dobrou povidku.....  

Neni nic, co by se nedalo dokazat se Stvoritelem, 

Posilam Ti hodne lasky a svetla na pomoc Tobe i tvemu tatinkovi. Fandim vam 

                        s respektem Felicita

[Felicita]

Anlenko, muj bernak to neprezil, tato informace pro ni prisla prilis pozde, diky za predanou zkusenost. Zvirata nas uci ... 

[Anlenka]

Ahoj Janičko sluníčko, také děkuji :-), jinak Felicito ano je to přesně tak jak píšeš, moc záleží na tom zda člověk chce a  zda  tu pomoc přijme, moc záleží na plánu duše atd. a člověk pokud něco takového dělá, ať už se snaží pomoci v rodině nebo za ním chodí lidičky, nikdy není dobré očekávat, věci jsou prostě jak mají být a pravda je, že ať se to týká jakékoli nemoci to není podstatné, mohou být dva lidé s naprosto stejnou nemocí a ve stejném stavu a jednomu je pomoženo a druhému ne .....není to na nás  není to o tom, že bychom v jednom případě udělali chybu, prostě to tak mělo být, je to rozhodnutí té duše, toho člověka, je to jeho cesta a je potřeba to akceptovat a přijmout.

Jinak ano, zvířátka nás učí....... je to nádherná fotka, krásná bernská holčička, nádherná dušička :-), moc bych si přála, aby se ta informace o možné léčbě  dostala  k ní dříve, .... tak doufám, že k jiným  dalším pejskům a zvířecím sluníčkům, která nás v životě provázejí se tato informace dostane včas.  

Také přeji všem tady  i všem zvířátkům a bytůstkám hodně zdraví !!!! 

[Felicita]

Anlenko a ostatni svetlusky 

chci se s vami dneska podelit o to , jak uzasne jsou cesty lasky, jak i nemoc a smrt muze obohatit a pozvednout dusicku ...

Tento dopis jsem psala pred dvema lety svym pratelum, kteri mne a Felinku znali z vandrovani a toulek prirodou  .... :

Felinka moje  uz umrela. Vcera odpoledne. Ta krasna velka holka, co  je na nekterych fotkach se mnou. Ty fotky jsou z 2008, kdy jsem doma byla poprve po 7 letech. 

Kdyz jsem odjizdela pred 10 lety, tak ji byl 1 rok. Za ten rok, co jsem ji mela ... mam ty nejkrasnejsi vzpominky ..... na nase toulky kolem reky, nikdy neodolala, vzdycky se sla koupat, at byla zima jakakoliv, a jak jsme si hravaly ve snehu. Nekdy za nama prijela i ta pani, od ktere jsem ji mela. Kdyz vzala celou psi rodinu, tak jich bylo dohromady 6. Predstav si tu nadheru, kdyz si ta smecka zacala hrat ....  Felinka zustala posledni. Brzy po mem odjezdu cela ta psi rodina vymrela ... na rakovinu, majitelka se rozvedla, odstehovala a znovu vdala a ma mimino.  Tak jsem si precetla v knizce L . Hay co znamena rakovina, na kterou vlastne Felinka umrela a uplne mne zamrazilo kolem srdce ...
Vcera rano, kdyz jsem krmila Hoppinku, nekolikrat po sobe jsem ji rekla Felinko a uvedomila jsem si to jeste nez jsem to dorekla. O dve hodiny pozdeji  volala Renca (moje dcera), ze Felinka umrela asi pred dvema hodinama.  A tak co ja vim...? 

Jsem rada, ze na mne pred  tremi tydny cekala v Kromerizi a ze se se mnou rozloucila, jsem vsem tem nebeskym bytostem, za to vdecna, ze mysli i na takove veci..... Moc by mne mrzelo, kdybysme se nerozloucily, protoze jsem se s ni nechtela  videt.

Renca mne to nabizela, ze za ni muzeme kdykoliv zajit a ja jsem odmitla, rikala jsem, ze by to bylo sebemrskacstvi. Ale kdykoliv jsem jela pres Kromeriz, tak jsem se rozhlizela se slzama v ocich a tajne doufala, ze ji aspon zahlidnu, jak jde s pani Bubenickovou na prochazku. Pred tremi tydny, tedy par dni pred mym odjezdem zpet do USA, jsem mirila za Rencou ... pres Kromeriz a celou cestu uz ze Sternberka, se mne vracely vzpominky na Felinku, kdyz jsme byly porad spolu a na to, jak jsem pak chtela, aby mi ji poslali do USA , ale vedela jsem, ze to neni mozne, nesehnala bych najem a take jsem pracovavala 16 az 18 hodil v Americkem velkomeste. Pak mne to preslo, protoze byla s Rencou a jela s ni a s Rencinym pritelem nekam ke Znojmu, kde pasli ovecky a bydleli nekde v privesu primo na pastvinach. Byli tam dva roky a
pak Felinka zustala u rodicu Rencineho tehdejsiho pritele, kteri se do ni bezmezne zamilovali. Tehdy jsem uz byla vdana, ale vedela jsem , ze nemuzu byt tak sobecka, abych si ji vyzadala zpet. A tak jsem byla vdecna, ze ma Felinka milujici rodinu a ze si navzajem obohacuji zivot bezmeznou, trpelivou, nesobeckou laskou....  Je to moje zkusenost o tom, ze nekdy je treba toho druheho laskyplne nechat odejit z vlastniho zivota. A tak si ted tady slzim, pro krasne  byt kratke nesobecke pratelstvi, ktere jsme spolu sdileli . Vzdycky jsem rikavala, ze jsem opustila 4 holky. Krom Kacky a Renci to byla taky Elen a pak take Felinka. Ty tri uz velke hokly, tem jsem mohla zavolat, ty vedely o co jde a proc. Rikavala jsem, ale jak to vysvetlit Felince, ze jsem ji neopustila, ze to nebyla jeji vina, ze neudela nic spatneho, ze jsem se jednou a pak uz nikdy nevratila domu. Dneska uz vim, ze to vedela, ze ji to ty jeji straznickove rekli, ze ji prosim, at se na mne nezlobi, ze jsem se vratit nemohla. ..
Pred temi tremi tydny, jsem si brecela v aute cestou k Renci pri vzpominkach na Felinku. Kdyz jsem projizdela Kromerizi, zahlidla jsem ji lezet ve vchode, kde Bubenickovi bydli a cirou nahodou prave tam u silnice bylo parkovaci misto. Rychle jsem zaparkovala a vybehla z auta. Pani Bubenickova mluvila s nejakou pritelkyni a tak jsem si capla k Felince a hladila jsem ji, koukala jsem na ni, jak uz ma sedive chloupky a unavene oci. Nevenovala mne temer zadnou pozornost jenom mne nechala, ji hladit a ja jsem citila mezi nami klid a nekonecny mir. Pani Bubenickova mne rekla, ze ji pred chvilkou Felinka pozadala, ze chce jit ven, tak jak to delavala vzdycky, kdyz potrebovala curat. Jenze kdyz vysly ven, tak si Felinka lehla do vchodu a curat nesla, jenom tam tak lezi a nechce jit ani na prochazku ani domu. Nejak jsem nemohla udrzet slzy, pozvani pani Bubenickove na kavu jsem zdvorile odmitla . Prohodily jsme par zdvorilych slov , ale to uz jsem  nezvladala a musela jsem utect ....  A tak dekuju vsem tem bytostem ciste lasky, ktere zprostredkovaly nase rozlouceni ... dekuju nescetne mnohokrat za kazdy okamzik, ktery jsem s ni mohla byt, i za kazdou vzpominku, kterou jsem ji mohla poslat... 
      s nezmernou uctou k zivotu i smrti     Felicita 

[Anlenka]

Děkuji  Ti Felicito , za Tvůj příběh ze života.  Možná se k Tobě Felinka vrátí,  a konečně budete spolu. Mně se vrátil  pejsek z mého dětství,také jsme spolu potom už nemohli být a celé to bylo takové nenaplněné   a bolavé...... mám tu i některé kočičky, které jsou tu už podruhé, ale u toho psa je to fakt síla. Jak jsem psala mám Berňačku a Leonbergra, nikdy jsem netíhla k malinkým plemenům, ale asi před třemi roky jsem najednou začala šílet po Havanském bišonkovi, můj manžel nechápal, byla jsem úplně jak malé dítě, zdálo se mi o něm, pamatuju si, že i slza ukápla, že po něm fakt moc toužím, bylo to jak žízeň .....až jsem našla toho pravého a jela si pro něj, hned  první setkání bylo doslova osudové, pejsek ke mně přiběhl, jako jediný ze štěňat  mě moc olizoval, moc se mazlil, zdálo se , že je v sedmém nebi, byl na mě jak přicucnutý, bylo to první štěně, které mi paní dala do ruky a já věděla , že je to on, ten pro kterého jsem si přijela..... asi po třech měsících mi došlo, že se  mi vrátil můj milovanej pejsek z dětství, stála jsem u linky a už nevím co jsem dělala, najednou  jsem se na něj podívala , všechno se zastavilo.... celé mi to došlo, proč mi ho pořád tak připomíná, přesto, že kdysi to byl malý černý knírač  a teď je to zlatokrémový havaňák.....začala jsem dojetím plakat a pochopila jsem proč jsem ho tak moc musela mít, on si mě prostě zavolal. A je to úžasný, protože teď si vynahrazujeme všechno to , co jsme si tehdy nemohli dát, je to fakt síla jak to funguje. Můj muž mi ze začátku říkal, "Havanského bišónka to bude nějaký Fidel".......přijeli jsme tam a paní mi ho dala do ruky a povídá " tak to je Fidel " :-))) no moc jsme se nasmáli, ale neříkáme mu Fidel říkáme mu Atrei :-) 

[Felicita]

Anlenko, tys mne postavila vsechny chlupy do pozoru .... to je nadhera, to je ono, presne jak se to deje....

Mne si takhle privolal jeden z mych koni....

Asi pred 25 lety, kdy uz jsem mela 2 dcery a spoustu starosti a praci ktera s konma nesouvisela, jsem mela obdobi, kdy se mne stale za "denniho" sneni zjevoval kun. Stale behal se mnou, vedle mne, jakoby mne vsude doprovazel.. O dvacet let pozdeji, jsem potkala ve stajich, kde jsem pracovala kone a pri prvnim pohledu - vzajemnem, jsem pocitila stesk. Presto, ze v ten okamzik se tam pohybovalo mnoho lidi a toho kone tam prave odnekud privezli, on mne stale po ocku pozoroval a vzdycky hrabl nohou. Pak jsem ho potkavala v techto stajich, ale jen pri krmeni a on se vzdycky tak na mne natahoval jako by prosil o pozornost. Jenze ja jsem se snazila odolavat, protoze jsem vedela, ze je pro mne nedosazitelny. Presto jsem na nej casto myslela a bylo mne nejak divne teskno. Stal tam asi pul roku na podstavcich, ktere nosi predvadeci (Tenesy  - kracejici) kone, v kleci 3x3 metry na hromade hnoje a vubec nechodil ven.  Pak nastala situace, ze jsme se rozhodli odstehovat se z Tenesy. Vsechno uz bylo sbaleno, jen nasednout a odjet. A v ten moment, jako uz predtim nekolikrat v zivote jsem zacala jednat, jakobych  byla rizena laskou ci instinktem ci ...vesmirem. Zavolala jsem majitelce a nabidla jsem ji auto a doplatek, ona prikyvla (za toho pul roku se dostala do fin. potizi a potrebovala se zbavit nekolika koni, pricemz jeji bratr zrovna rozmlatil auto na "srandu" a tak se ji nabidka take hodila. Rovnou jsme ho jeli nalozit, uz po ceste jsme volali kovare - kamarada, at prijede ty podstavce z nej sundat. Kdyz jsme ho poprve pustili do areny, tak nevedel co ma se sebou delat. Asi mesic  chodil, jak po jehlach, mnel vsechno tou zmenou namozene (je to jakoby tebe nekdo od detstvi obul do strevicu na vysokych podstavcich (ted to mlade holky nosi), a mela bys to na trvalo i na spani a do sprchy. A pak by ti to nekdo asi v 25 letech vyzul a nechal te chodit v teniskach). Na travu jsem ho vodila denne na 10 minut a to jsem prodluzovala, aby se mu nezasukovaly streva. Nikdy v zivote ten kun nebehal volne a nezral travu.  A az jsme ho meli asi rok, tak jsem si vzpomela, na ten sen. A ted mne rekni ... Je to sen, ktery se mne po letech( az na to byla vhodna situace) splnil, nebo to byla informace od Vsevedomi , ze jednou (az prijde vhodna doba) bude takovy kun mym pritelem. A vis co?  Dneska si beha na pastvine, s nerozlucnym kamaradem, ktera je rozlehla 2 km na sirku a 2 na delku. 

A vis co se Ti ted podarilo? 

Kdyz jsem byla devce, tak jsem mela na starosti jednoho dostihaka a mela jsem ho fakt rada. Zlomil si nohu, tak ho utratili ... a on se mne vratil ... a ten denni sen, to byl prislib budouciho setkani s pritelem z detstvi. A ted vidim, ze se nic nedeje nahodou, ted mnou proudi energie tak silna, ze je to jasne, andelici rikaji ... "no konecne holka ti to doslo , vzdyt  je to ten stejny kamarad, ktery te provazi cely zivot".

Anleno, ja jsem Ti neskonale vdecna za to poznani, ke kteremu jsi mne prave privedla tim, ze jsi napsala o svem psikovi... ! Ty ani nevis, co jsi pro mne udelala.! Ta trhlinka po ztracenem kamaradovi z detstvi se ted zacelila ....  Buh Ti pozehnej , devce, jak ja Ti mam podekovat ... ja ani nevidim co tady pisu ....

   S nezmernou uctou laskou a respektem ke vsevedoucimu stvoreni    Felicita

http://youtu.be/KCi7B1WaTAo  .....     tak to je ON