Kým jsou naše životy řízeny?

[Spokojený život (Nová cesta)]

Kdo je Bůh? Jak si ho představujete vy? Jak ho nazýváte? Je pro vás Bohem křesťanským, Energií, Vesmírem, Zdrojem, Otcem, Stvořitelem nebo máte jiný název?

V minulosti se lidé nenáviděli a vraždili jen kvůli jeho pojmenování. Ať Bůh, Budha, Allah....tento název je společným jmenovatelem jednoho. Ve jménu Boha/Alláha/.... se masakrovalo, zabíjelo. V jeho jménu se rozdělily rodiny a bojovaly proti sobě.
Můžeme se přít o to, jak jej nazývat. V jádru nám jde o to stejné. Mluvíme o  něčem nadlidském, nadrozměrném, všudesahajícím, všudepřítomném.....Já osobně používám nejčastěji slovo Bůh, Vesmír, Energie, Zdroj a Stvořitel.Všechna tato slova psána s velkým písmenem jsou pro mě synonymem a vyjadřují Stvořitele.


Bývalo pro mě těžké představit si Boha. Neuměla jsem ve své fantazii vytvořit něco, co je nadlidské, nadrozměrné, všudepřítomné a stálepřítomné. Pak jednou ke mě přišla myšlenka, která mi podobu Boží přiblížila. Vzduch je všude a stále, není vidět a přeci věříme, že tu je, má různé podoby, rychlosti, můžeme ho stlačit, rozpínat....Vzduch pro mě byl dobrým měřítkem představy....Už jsem si dokázala představit jak může být všudypřítomný a stálepřítomný.

A šlo to ještě dále. Postupně jsem do své představivosti přidala všechny živé bytosti, rostliny, neživé předměty, vodu.....a pak.....pak má podoba Boha uzrála. Už vím jak vypadá Bůh. Už vím jak je možné, že je všude a stále.....Bůh je energie, proto na sebe může brát jakoukoliv podobu. Energie je všude a ve všem...Cokoliv dáme pod mikroskop, ve zvětšeném uvidíme, že i v neživých věcech probíhá život... Energie má různé podoby, i myšlenka je druh energie. Vše, co nás obklopuje, bylo jednou pouhou myšlenkou, kterou někdo zrealizoval. Vše, co děláme, přijde nejprve ve formě myšlenky. Tedy energie.

Bůh je jako slunce, které je stále přítomno. Slunce vychází každý den a svítí stejně na všechny. Je na nás, zda se slunci oddáme. Je jen na nás, jak často a jak dlouho se slunci vystavujeme. I to, že v poslední době je slunce málo a že naše obloha je pokryta mraky, to že teplota je neobvykle nízká, je to, co jsme vytvořili. My jsme bohové, kteří tvoří. S každou novou myšlenkou přispíváme ke kolektivnímu vědomí. Ke kolektivní energii.


Jen jedno téma zbývalo k plnému pochopení pojmu Boha. Dilema - zda je náš život předem dán a my máme v podstatě velmi malou moc nad svým životem.....nebo zda svůj život utváříme sami. Po krátké meditaci přišla tato odpověď:


Představme si náš život jako elektrickou energii. Bůh nám dal život a my ho přijali. Bůh má s naším životem záměr, kvůli kterému nás stvořil. Skrze nás prožívá a zažívá. Stejně, jako ten, kdo stvořil elektrickou energii, ji stvořil se záměrem rozsvítit žárovku. K tomuto účelu elektřinu používá. To ale neznamená, že by se elektřina nemohla využívat jinak. Možností, co s elektřinou provést, je bezpočet. S elektřinou můžeme též zabít. Elektřina je stále stejná, to jen náš záměr se změnil....My jsme ti, kteří tvoří náš život. Pokud se necháme nést proudem (Stvořitelovým záměrem), dovolíme mu aby zažíval to, co zažít chtěl, dovolíme mu prožívat skrze nás to, co zamýšlel, když nás stvořil. Dává nám svobodu. My se můžeme jeho záměru podvolit, ale stejně tak můžeme zvolit cokoliv jiného. Svým životem, tak jak ho žijeme a prožíváme, vytváříme energii. Můžeme vytvářet energii blahodárnou, léčivou, příjemnou, plnou lásky (rozsvěcujeme žárovku), můžeme vytvářet energii destruktivní, plnou zloby, žárlivosti, nenávisti (posíláme elektřinu do elektrického křesla). Ten, kdo nás soudí, jsme v konečném stavu jen my sami. V našem programu při narození je veškerá informace o tom, proč se rodíme a co máme zažívat - stejně jako když programátor vytvoří program a vloží ho do počítače. Máme v sobě programy a je nám dána svoboda. Můžeme používat ty programy, které chceme....Můžeme vytvářet své vlastní programy. Pak neseme zodpovědnost za to, kam nás tyto programy dovedou.

Kdykoliv během života, ať už jsme se rozhodli prožívat cokoliv....můžeme svůj program změnit a vrátit se k tomu původnímu, Božímu, tomu, který do nás byl vložen při stvoření. Můžeme se nechat unášet proudem a vychutnávat vše, co nám bylo dáno. A že nám toho bylo dopřáno opravdu hodně.

Často, když si stěžujeme, zapomínáme, že jsme to my, kdo určuje, co ze svého příslušenství použijeme....Možná jsme jen zapomněli, co všechno máme k dispozici. Zapomněli jsme, že naším Stvořitelem nám bylo dáno úplně všechno a že můžeme kdykoliv opět "sáhnout" do možností a zvolit to, co potřebujeme....

Život je krásný, bohatý, má spoustu tónů, barev, chutí.....Máme neomezený počet možností, co můžeme vytvořit.

A jak rozlišit, kdy se jedná o Boží programy a kdy o naše vlastní, které jsme vytvořili....?
Já to vnímám tak, že co přichází intuicí, je to, kdy nás Bůh vede podle jeho plánu....To se necháváme nést proudem. Plujeme klidně po proudu, vynakládáme minimální úsilí a máme maximální výsledky. Kdykoliv se chceme rozhodnout a máme z toho rozhodnutí dobrý pocit, pak jsme na cestě intuice...

Abychom intuici slyšeli, potřebujeme se zbavit závislosti na strachu. Strach je tady pro nás tak dlouho, dokud ho potřebujeme. Jakmile se rozhodneme ho už nepotřebovat, můžeme ho propustit zpět do Zdroje.

Ten, kdo plave proti proudu, vynakládá obrovské úsilí s minimálním výsledkem. Stále plave, už je unavený a buď se neposunuje vůbec, nebo jen o maličký kousek proti proudu a čím je proud silnější a my unavenější, tím víc nás proud strhává. A my se bráníme. Bojíme se oddat tomu proudu a nechat se unášet, protože si myslíme, že musíme svůj život stále řídit. Myslíme si, že pokud nemáme život pod kontrolou, že jsme v nebezpečí....a přitom je to přesně naopak :)

 

Přeji krásný den,

s láskou Jolana


fotografie: převzaty z internetu
autor článku: Jolana Dominguez,

www.nova-cesta.com

[Hrošík]

Krásné! Souzním.. Kéž by vždy člověk dokázal rozlišit co je rozum, intuice, co je hlas srdce či duše, co je obava.. Měli by jsme se rodit s příručkou pro komunikaci s Otcem Bohem ve psané formě! :-) Protože někdy mám skutečně pocit, že příručka kterou si neseme v srdci, je alespoň v mém případě psaná jiným jazykem :-). Ale na druhé straně, život sám by nám měl posloužit jako "jazyková škola", tak že během života máme šanci zvládnout několik důležitých lekcí :-). Pro maturitu či doktorát, je zapotřebí několik následných inkarnací! :-)

[Spokojený život (Nová cesta)]

děkuji za sdílení pocitů :) Hrošíku problém je, že nám dlouho trvá, než pochopíme, co vlastně hledáme....Jakmile si to uvědomíme, lekce přichází jedna za druhou....:)

Janičko dřív mě ani nenapadlo na takováto témata psát, ono to přichází samo, tak sdílím co je sdíleno mě :)

[Leila]

Zkus pytlík...Nevím, jestli ti to pomůže, ale mám s dechem tuhle zkušenost: poprvé se to stalo, když mi dělali v nemocnici test hyperventilace, dají ti na nos kolík, do pusy hadici a dýcháš pusou, jenže já jsem v tu chvíli ztratila pocit, že mám vzduch a měla jsem pocit, že se dusím, dýchala jsem strašně moc a přitom jsem měla pocit, že nemám dost vzduchu, nejdřív si mysleli, že se jim rozbil nový přístroj, tak mě dali na ten starý, a když zjistili, že hodnoty jsou stejné, tj. překysličení, cítila jsem postupné ochrnutí a brnění všude, myslela jsem, že je konec, tak nejdřív mi chtěli dát kyslík, pak si uvědomili, že toho je právě moc, sundali kolík a dali mi přes obličej pytlík, po chvíli se to upravilo. Je pravda, že mi to asi na týden úplně vyčistilo kůži, ale příjemné to nebylo.

 

Po asi 12 letech se mi to najednou začalo stávat samo večer, když jsem šla spát. Nemohla jsem usnout, a když to trvalo dlouho, došlo k hyperventilaci, málem jsem upadla, ale pytlík pomohl!!! Pak jsem zjistila, že když se hned, jak nastane ten neklid, napiju mléka, tak usnu a nic se nestane. A pak mi došlo, že si večer na dobrou pohodu dávám "neškodný" zelený čaj, a že angličani pijí čaj s mlékem, aby zrušili účinek kofeinu a teinu...přestala jsem pít ten čaj večer a přestaly tyhle stavy :-)

[Leila]

jo, a pak se mi to vlastně stalo ještě při studiu, když mě na rétorice nutili hodně se nadechnout...celou mě to rozklepalo, a to několikrát

[Spokojený život (Nová cesta)]

Vitari jak jsem to četla, tak první, co ke mě přišlo je, že se toho nemusíš bát....Jak se toho přestaneš děsit, nebude to mít ten nepříjemný průběh.....Je toho hodně, na co si ještě budeme zvykat, co jsme neznali...Automaticky se neznámých věcí bojíme, ale není to potřeba :)

[Zlaté Živé Světlo]

Kyslík je nosičem kosmické energie, takže čím více ho do svého těla dostaneme (např. tím, že dýcháme zhluboka), tím více jsme nejen hyperaktivní, ale i zdraví, potřebujeme méně spát, méně jíst, neboť dostáváme životadárnou energii z kyslíku.

PS: Je pět základních prvků, ze kterých je pomocí jejich kombinací stvořeno naprosto vše, co existuje. Těmi prvky jsou vodík, kyslík, dusík, uhlík a zlato.

[Zlaté Živé Světlo]

Z čeho a jakým způsobem jsou tvořeny veškeré hmotné projevy existencí, aneb jak si stvořit překrásný svět, ve kterém je pro všechny zúčastněné radost pobývat a žít je uvedeno ZDE.

[Carisma]

Vitari, podobné záchvaty som mala skoro celý minulý rok, noc čo noc.....občas sa to vracia, ale už s tým viem pracovať a nepustím to až do takých rozmerov ako zo začiatku.....bola som z toho úplne na dne a len kosť a koža....popísala som to aj v jednom svojom blogovom píspevku....sú tam rady ako to zvládať.....ja som mávala okrem zástavy dychu aj neskutočné bolesti a valilo sa všetko zo mňa všetkými otvormi....triasla som sa tak, že som občas strácala na chvíľku aj vedomie....lekárov som odmietla, tí aj tak nevedeli čo majú robiť.....výsledky som mala ok.....tak som si uvedomila, že nič iné mi nezostáva len bojovať, pokiaľ tu chcem ešte zostať....rodina mi pomáhala ako len mohla....začínalo, resp.ešte niekedy ešte začína okolo 22:30 h v noci a okolo pol tretej ráno ustupuje.....ja to mám aspoň takto.....vtedy sú síce hodiny pečene a žlčníka, ale aj doba kedy sa najviac aktivuje sila kundalíny.....vieš čo som vtedy podvedome robila?....spievala :)....fakt, v noci....na celý barák, jak keby som si riadne lupla:)....jedine to mi zaberalo....až potom som si uvedomila, že takto som si podvedome regulovala dýchanie.....hlboký nádych a pri vydávaní slov piesne je pomalý výdych.....v tom strachu to človek nevie tak vedome ovládať, lebo dýchanie je vtedy strašne rýchle a plytké ..... nič iné to nie je len strach čo sa telom deje....a dejú sa s nami v posledných rokoch rôzne veci.....

Jolanka píše v článku o tej elektrickej energií.....je to síce od veci, ale akurát sa manžel minule sťažoval, že nestačí vymieňať žiarovky....často keď zasvietim tak vybuchujú:), najprv sme to pripisovali kolísavému napätiu, ale deje sa mi to divne často a len mne z rodiny....nie že by len sa vypálili, oni sa rozletia po celej miestnosti....občas sa mi podarilo aj vypnúť telku, keď som prešla okolo....takže tak....to sú moje skúsenosti....možno ti trošku pomôžu...

[Carisma]

Vitari, všetko sa nám pre niečo deje.....a to že si na všetko sama o to môžeš byť seba pyšnejšia.....získavaš tým vnútornú silu, sebavedomie a zbavuješ sa tak strachu....pomaly krôčik po krôčiku....všetko zlé je na niečo dobré....napr. môjho muža tieto udalosti začali viesť úplne iným smerom.....nastal v jeho živote neskutočný obrat....  všetko a všetkých zverím vesmíru, keď si už neviem dať rady a ten mi zatiaľ vždy pomohol, za čom som mu patrične vďačná....dcéra napr. vlani na jar pri tomto všetkom pochopila, že nie je na VŠ, ktorú študovala šťastná a teraz je na psychológií, prestala mať zdravotné problémy a ide jej to výborne.....na to prišla pri tom, ako mi v tých ťažkých stavoch pomáhala....teraz už viem že som mala v sebe potlačenej veľa nazvime to kreatívnej energie....bola som stále niekym alebo niečím zastrašovaná a raz to muselo prasknúť.....všetka tá rokmi nahromadená bolesť, smútok, žiaľ, hnev, agresia a čo ja viem čo ešte vo mne vzkypeli a moje okolie tiež pochopilo, že už potrebujem začať byť sama sebou....veľa rokov som sa obetovala, bola som až prehnane dobrá a to zrejme tiež nebolo správne....pretože ja keď niečo robím, tak to robím naplno.....zrejme mi moja duša alebo vyššie Ja jasne dali najavo, už dosť.....začni žiť a byť konečne sama sebou....zistila som, že niekedy menej je viac.....a tak mením samú seba a okolie sa mení tiež.....a to je na tom to krásne.....

[Leila]

No, ono to s tím kyslíkem je nějak zvláštní, nevím, jestli jste slyšeli o Frolovově dýchacím trenažéru  a o tzv. endogenním dýchání, tvrdí, že si tělo umí kyslík vyrábět samo, a při jemném prodlouženém výdechu, se zmenší jeho dávky, které se váží na erytrocyty (to jsou červené krvinky, myslím) a dopraví ho do daleko zazších koutů organismu, než normální dýchání. Něco na tom je, projasňuje to, jak říká Carisma, výdech uklidňuje,...souhlasí to s některými dýchacími technikami jógy, a je tedy pravda, že mě to vyhovuje líp, než překysličování. Asi záleží na tom, jak člověk dokáže ten kyslík využít, já přirozeně dýchám dost pomalu, a to mi vyhovuje, jakékoli násilné zrychlování je mi dost nepříjemné, tak nevím. Ale když si můžu dýchat, jak chci, tak mám od všeho pokoj. Ale je fakt, že to tehdy taky asi hodně souviselo se stresem.