Život je hra

[Marie Bernadeta]

Život je hra

 | Marie Bernadeta |  Návody na všechno možné

Tak na to koukám, jak všichni lidi jsou moudří a jak nám radí, co máme dělat. Jeden říká, uklidni se a druhý, to je špatně, prožívej všechno ! Používej srdce!

Musím se tomu trochu usmívat, jak každý drží v ruce návod vlastní a všemu rozumí. Každý chce vymyslet vlastní pravidla ke hře.Kde se to vlastně vzalo ? Asi se ztratil ten první návod, a tak se všichni rozhodli udělat do hry vlastní, někdo ho vyškrábal doma ve skříni, někdo si zajel do ciziny a převlíkl ho do hábitů, někdo to nechal jenom tak, jak to čmárnul..

Asi vstal z mrtvých nový Palacký, Hus i Žižka, jak se předpovídá, Blaničtí rytíři už jsou tady, berou kopí a už se to řeže, hlava nehlava, koukám se z okna hradní věže a přivírám oči, raději.

Jedni vám radí zkřížit ruce, soustředit se a vzdychat. Druzí vám řeknou, to je blbost. Samé tahanice. Snad je to všechno stále dokola.Co pro někoho zdá se dobré, druhému zase nechutná...

Nejsem z toho moudrá. Jen zmatek. O čem to vlastně vypovídá? Bábel, zmatení slova....

Gordické uzly, co nejdou rozmotat!

Někde se kvůli tomu válčí, aby si lidi museli myslet jedno a totéž a všechno dělali jako klauni v cirkuse anebo opice...

Já nevím, proč každý neřekne pouze, pozor, čekám v řadě, až dostanu se k pultu a budu řečnit na téma Život a Sněd´ jsem všechnu moudrost!

Pochopitelně, že se tahle práce musí dělat za peníze. Kdo to financuje ? To je jasné, ten, co má zlaťáků plný kotel a v podzemí je vaří, ten zlomyslný permoník,co ho Pán Všeho kdysi poslal dolů.

Nepomůže ucpávat si uši, řezat si ucho, trhat si vlasy, dýchat a soustředit se. Já držím v ruce taky jeden návod.

Počkejte, já to nalistuju a taky poradím vám, jak se v tom vyznat... Z ruky mi uletěla holubička a v dlani zůstalo mi jedno pírko. Dám si ho do vlasů a řeknu vám, to je všechno.... Pojďme si hrát na indiány. Buďme svatí a držme v rukou bílé holubice jen chvíli a pak je nechme vzlétnout k nebi!

Lidičky zlatí, vždyť jsme jen děti Boží! Každého z nás Bůh jako Otec drží v náručí a zpívá mu jeho píseň dětství. Bůh nás má rád a je- li to třeba, dá nám vyrůst a když uzná, že je to lepší ve své moudrosti, tak zůstanem třeba malí a On nás k sobě zvedne a posadí nás u okna, až bude třeba odjet.

Zatím jsme tady! Tak se té ruky Otce držme a pojďme žít, milovat a hrát si!