Horská dráha - Zprávičky č.13

[blueheart]

 

Horská dráha

Zprávy z Majáku  - č. 13

(21.2.2011-27.2.2011)

 

Jako horskou dráhu jsem vnímal tento týden č. 8. Když ráno vstanu včas, to jest asi v půl osmé, mohu sledovat z křesla z okna majáku, jak vychází bílé Slunce nad sousední barák, vydrží mu to asi 15 minut a pak místo, aby lezlo rovně nahoru, mi uhne doprava a schová se za zeď sousedního domku. Křeslové meditace se mi líbí čím dál více, neb mi při nich naskakuje před zavřené oči magenta, odstín nirvána, a já se napojuji na hodně jemné vibrace, které mi někdy nezbývá vnímat než jako božské.

 

V pondělí sněžilo, po českých zemích šel pěkný mráz. Šedivá poklička nad Prahou konečně zmizela. Úleva. Ukázalo se po týdnu Slunce a nebesky modré nebe. Existuje, hurá! Už jsem myslel, že zatáhli šedou oponu navždy. Zasněžilo. Sněžení je skvělý fenomén, vrchol lidské svobody spočívá v tom dívat se libovolně dlouho na tento kosmický rej, boží energii sněžného chaosu.

Šel jsem po dlouhé době do kina, na western Opravdová kuráž. Nadchla mne jeho syrovost. Poté nad pivem jsem zatoužil odjet k pygmejům, jež neznají slovo VÁLKA. Pygmejové jsou prý podle DNA nejblíže africkým předkům celého současného lidstva. Film mne přiměl, abych si zapsal do deníčku: Dělej šílené věci...

Plukovník Kaddáfí má válku rád, v Lybii se bojuje a země se trhá v občanské válce na dva kusy. V úterý 22.2. zbouralo zemětřesení znovu kus novozélandského městu Christchurch a dokonce v tomto Kristově městě i kus katedrály.

Vítám návrat Slunečného boha na české nebe. Pokračuju v programu Přijímání. Vše přijímej...cítím zklidnění. Je to někdy opravdu těžké, ale je to jediná cesta, nyní.

Média: další kauza o týrání dětí, i tentokrát neuvěřitelně hnusná. Dělo se v poklidných, luxusních Černošicích u Prahy. Vrací se mi sny o vojně. Jsem na vojně a chci dát výpověď. Ke konci snu si uvědomím, že nelze dát výpověď z vojny (za mého mládí to nešlo). Možná chci dát výpověď z matrixu lidské pospolitosti. Ale ono to nejde. Je nutno odkroutit svou inkarnaci. Jemná pravidelná bolest v podbřišku mi naznačuje, že konce se rýsuje? Znejistím. Začnu myslet na věci poslední, ale bolest se další dny už nevrací. Na doktory kašlu.

Odborníci varují před slunečním erupcemi, ale důležitější je, že mně se daří „slunečná meditace“. Báječné také je, že mi slunce ráno v 8 svítí ráno přímo do tváře. Díky Bohu Slunci mizí mé standardní ranní deprese a do duše se mi vrací harmonie.

Ve čtvrtek na Matěje jedu k Džoudymu na přednášku Ivany Válové o Atlantidě a krystalech a energetické pnutí je tak silné, že se mi dělá cestou na „Ípák“ špatně. Co to sakra je? Nevolnost mizí cestou zpátky. Přednáška je zajímavá, jsme tam jen čtyři. Raketoplán Discovery odstartoval na poslední let a zase padá pěna. Na špici nejvyššího evropského mrakodrapu žila liška. Channelisti hlásí, že Nibiru-Čistič už je tady a blíží se a zamele v tomto roce se sopkami na Zemi. Ale vědci žádnou novou planetu či jiné vesmírné těleso poblíž nás neuznávají. Nyní má být fantóm Nibiru mezi Jupiterem a Marsem.

Zdá se mi,že tento týden jsem na energie, i z lidí hodně citlivý, připadám si jako seismograf.

V sobotu odjíždíme s Dvojplamínkem na Daršan srí Amma Bhagavan do Brna. Místo konání: Rotunda na BVV. Cesta je plná příznivých znamení a radování. Mystika začíná už na dálnici. Líbí se mi, že organizátoři daršanu zvolili za místo konání kruhovou budovu Rotunda. Kruh je magie a mystika. Cestou zpátky mám dojem, že vše už je mi naprosto prosvětleno. Nicméně večer udeří Stín. Trošku jsme usnuli na vavřínech. A za to se platí slzami. Buďte připraveni, souputníci. Ale dnes ráno k nám za odměnu, že jsme vydrželi v Přijímání, přišlo Sjednocení.

Andělská tvář M. se mi při meditaci rozplývala před očima do zlatavé aury. Tiše jsem žasl.

Lidé na daršanu byli veselí, jak už tak noví věřící bývají, mnoho lightworkers. Jistě působící guru klidně zodpověděl přes skype všechny otázky. Jeho oblíbená mantra se mi líbí:

Om Sat-Čit-Ananda Parabrahma
Purušotamaa Paramatma
Sri Bhagavathi Sametha
Sri Bhagavathe Namaha

Na konci jsme si zatančili ve středu kruhu tanečky radosti. Lidé se objímali, někteří se smáli, někteří plakali.

USA prý zvažují vojenskou intervenci v Lybii.  Zemřel spisovatel Arnošt Lustig. Miloval život a měl pět let rakovinu.

Už aby bylo jaro.

 

Kruh je symbol jednoty. Žádná část kruhu není důležitější než ostatní části. Proto považujeme kruh za ústřední symbol všech zdravých lidských společenství. Veškeré tvorstvo považujeme za rodinný kruh. Kruh nezná pojmy nahoře a dole. Každému jedinci se dostává stejné podpory.  To je cesta kruhu. (Manitonquat, Poselství šamanů)

 

Namasté, souputníci.

[Alena B.]

Měli jsme to tak trochu podobné, včetně stínu, Jirko,... i když ne v Brně...
Namaste:-))