Hlavní příčinou globálního oteplování je klimaterorismus

[Ina Obr]

Hlavní příčinou globálního oteplování je klimaterorismus


Dostal se mi do ruky odkaz na článek, publikovaný v roce 2018 ve vědeckém časopise Journal of Geography a recenzovaný odborníky, který jasně dokazuje, že hlavní příčinou vzrůstu teploty na planetě je činnost našich neúnavných geoinženýrů - klimateroristů, kteří nám denodenně manipulují počasí nad našimi hlavami a vytvářejí v různých částech světa pod falešnou vlajkou extrémní jevy počasí, které svádějí na Matku Přírodu. Možná je to vůbec první článek na toto téma publikovaný v uznávaném vědeckém časopise; podobné informace se dosud nalézaly pouze na alternativních zdrojích.

Doufám, že překlad toho článku přispěje k šíření povědomí o tom, že počasí a klima je v současnosti naprosto umělé. Třeba se pár lidem otevřou oči, a nebudeme muset tak často číst v internetových diskusích ten "výborný vtip" lidiček, kteří si naivně myslí, že  "poručíme větru dešti" byla pouhá komunistická propaganda v bývalém SSSR... Nemluvě o politicích, kteří jsou se svými názory na "globální oteplování" zcela mimo mísu (kromě těch nejvyšších/vyvolených, kteří samozřejmě vědí a musejí lhát veřejnosti záměrně).

Pěkný nový rok přeje

Orgonet



Zdrojový článek v State of the Nation: http://stateofthenation.co/?p=2027

Odkaz na originál vědeckého článku v pdf: http://chemtrailsmuststop.com/wp-content/uploads/2019/12/macd.pdf

Čísla v závorkách znamenají odkazy na literaturu, které najdete v původním pdf článku, viz odkaz výše. Tamtéž najdete i kontakty na autory a recenzenty článku.

Screenshot první stránky článku:

Journal of Geography, Environment and Earth Science International
16(3): 1-15, 2018; článek č. JGEESI.42006
ISSN: 2454-7352



50 let po publikaci článku „How to Wreck the Environment“ („Jak zničit životní prostředí nepříteli“): hrozí antropogenické vyhlazení života na Zemi


J. Marvin Herndon, Mark Whiteside a Ian Baldwin


Práce vznikla společným úsilím autorů, a je součástí probíhající spolupráce za účelem poskytnutí environmentálních, vědeckých a lékařských poznatků o vlivu na zdraví a důkazů spojených s téměř každodenní a téměř globálním tajnou geoinženýrskou aktivitou. Studii navrhl autor JMH. Všichni autoři přispěli k jejímu napsání a četli a schválili konečný rukopis.

Abstrakt:

Cíle: Před padesáti lety napsal geovědec Gordon J. F. Mac Donald kapitolu knihy s názvem „Jak zničit životní prostředí“, v níž popsal, jak by stát mohl tajně poškodit životní prostředí a způsobit škodu nepřátelskému státu. Naším cílem je revidovat názory Mac Donalda na strategie využití přírody jako válečné zbraně ve světle následujícího technologického pokroku a v kontextu současného používání válečných metod, které popsal.

Metody: Podáváme interdisciplinární přehled historické, vědecké a lékařské literatury k tématu.

 

Výsledky: MacDonald pojednal o otevřeném i tajném využití počasí jako zbraně, spočívajícím v osévání mraků za účelem vytvoření deště. Následně byla vyvinuta metoda zabránění spadu deště rozprašováním znečišťujících částic pomocí tryskových letadel v místech tvoření mraků. Nejméně po dvě desetiletí pozorují občané stále vyšší frekvenci vytváření leteckých stop tvořených těmito částicemi. Jako na jejich hlavní složku poukazují forensní vědecké výzkumy na toxický uhelný polétavý prach. Kolem roku 2010 se rozrostlo sprejování částic do vzduchu na téměř každodenní a téměř globální úroveň. Je předpoklad, že toto sprejování je umožněno na základě tajné mezinárodní dohody k „odstínění“ Země před slunečním svitem. Avšak vzdušné sprejování vyvolává spíše ohřívání atmosféry, nikoli její ochlazení; brání v odchodu tepla ze Země a způsobuje globální oteplování. Mac Donald rovněž pojednal o ničení atmosférického ozonu a vyvolávání zemětřesení a vulkanických erupcí, což jsou aktivity nyní umožněné ionosférickými ohřívači o vysoké frekvenci.

Závěry: Americká armáda se rozhodla využívat počasí jako zbraně pro státní bezpečnostní účely, což bylo MacDonaldem přesně předpovězeno. Ale tento vědec si neuvědomil, že státní vojsko by mohlo být a bude použito tajnou mezinárodní dohodou, jejímž, i když nikoliv záměrným důsledkem bude válka proti planetě Zemi, její biosféře a jejím přírodním biogeochemickým procesům. Pokud politikové, informační média, vědci a jiní v naší společnosti nebudou znát pravdu o tom, co probíhá, a kolektivně nebudou vyžadovat zastavení těchto tajných technologických aktivit, kráčíme směrem k prvnímu antropogenickému masovému zániku lidstva.

1. 
   Úvod
   
   Politicky činný geovědec Gordon J. F. MacDonald (1929-2002) napsal významný článek s názvem „Jak zničit životní prostředí“, a publikoval ho v roce 1968 v knize „Dokud nepřijde mír“ (Unless Peace Comes) (1). V době, kdy armáda byla soustředěna na nukleární zbraně, MacDonald prorocky navrhl: “Mezi budoucími prostředky k silovému dosažení státních cílů se objevuje možnost kontroly a manipulace přírodního prostředí planety lidmi.“ MacDonald, špičkový poradce prezidenta a účastník státních vědecko-politických debat, byl k tomu, aby pronesl toto prohlášení ohledně budoucího využití životního prostředí jako zbraně, vysoce kvalifikován.
   
   Mnohé z toho, co předpověděl či o čem spekuloval MacDonald, se dostavilo, nikoli pomocí technologie, kterou popsal on, ale pomocí daleko efektivnějších a ničivějších technologií, které byly vyvinuty v následujících 50 letech.
   
   Jak poznamenal MacDonald v roce 1968: „Klíčem ke zbraním využívajícím geofyziku je rozpoznání nestabilit životního prostředí, k nimž stačí dodat malé množství energie, aby byla uvolněna dalekosáhle větší množství energie.“ MacDonald hovořil o záměrném vyvolávání nestabilit za válečným účelem v rozsáhlých systémech jako je počasí, klima, oceány a lidský mozek, včetně jevů jako jsou hurikány, zemětřesení a tsunami. Uvědomoval si v rámci svého omezeného geofyzikálního chápání, že je třeba uvažovat i nepředvídané nepříznivé důsledky, které mohou vyvstat ze záměrného narušení komplexních přírodních systémů, které mají neznámé „body zvratu“.
   
   Během 50 let, která následovala od závažné MacDonaldovy publikace (1), technologie potřebné k využití přírody jako zbraně výrazně pokročily, což je dobře známo těm, kteří financovali výzkum. Rovněž bylo v té době dosaženo výrazného pokroku ve vědeckém chápání chování planety Země.
   
   Avšak významná nová pojetí v geofyzice – zejména ta, která byla rozvíjena vojenskoprůmyslovým komplexem, byla vědeckou komunitou geofyziků po několik desetiletí typicky ignorována. Není proto překvapující, že ve světě pokračuje radikální rozmisťování válečných technologií využívajících sil přírody, a ty mění přirozené přírodní procesy, aniž by nás vědci varovali a pomáhali k plnému pochopení geodynamiky a nebezpečí vyplývajících z těchto technologií pro lidský život a pro veškerý život na planetě. Například, aby země byla obyvatelná, musí udržovat jemnou energetickou rovnováhu tím, že vyzáří do vesmíru v podstatě všechnu energii, kterou dostává od Slunce a ze svých vlastních geofyzikálních a antropogenických energetických zdrojů.
   
   Od konce 90. let minulého století je zde velmi dobře organizovaná snaha, vedená komisí OSN (IPCC – International Panel on Climate Change - Mezinárodní komise pro klimatickou změnu) i jinými, jejímž úkolem je prosazovat myšlenku, že odvádění tepla ze Země nepříznivě ovlivňují lidmi vytvořené skleníkové plyny, zejména dioxid uhlíku (oxid uhličitý CO2), a to způsobuje globální oteplování (2). Ke kompenzaci oteplování IPCC opakovaně navrhuje myšlenku zavést v budoucnosti geoinženýrská opatření, konkrétně například rozptylovat do atmosféry látky sloužící k blokaci dopadu slunečního světla. (3).
   
   Avšak IPCC dosud nepřipustila možnost, že vojenské geoinženýrství již probíhá, a to se stále se zvětšující intenzitou, po několik desetiletí, a jeho cílem není ochlazovat Zemi, ale naopak způsobovat globální oteplování a klimatický chaos.
   
   V této práci diskutujeme některé myšlenky vyjádřené MacDonaldem v článku „Jak zničit životní prostředí“ (1), a to ve světle následujícího technologického rozvoje. Rovněž poskytujeme důkazy o používání vojenských technologií destabilizujících přírodu, a to v globálním měřítku. Tam, kde to lze aplikovat, diskutujeme o potenciálních rizicích pro planetu a její biosféru, která jsou dalece podceňována těmi, kteří jsou odpovědní.
   
   2. Metody
   
   Výzkum byl proveden interdisciplinárně, za použití historické, vědecké a lékařské literatury k tématu.
   
   
   
   3. Výsledky a diskuse
   
   
   Dlouhodobý sen vojenských plánovačů o kontrole počasí se začal stávat realitou v roce 1946, po objevu, že mraky, které jsou za vhodných okolností „osety“ jodidem stříbrným nebo suchým ledem (CO2 v pevném skupenství), mohou spustit déšť nebo sníh. (4). MacDonald (1) diskutoval myšlenku, že tato forma „osévání mraků“ má vojenský potenciál, který by mohl způsobit déšť bránící nepříteli v pozemních operacích, či tajně způsobit dlouhodobé sucho, tím, že mraky by byly donuceny vydat vláhu jinde než v cílovém státě. Toto je od té doby až dosud předmětem dlouhodobého zájmu a vážných výzkumů americké armády. (5)
   
   Počasí se stalo válečnou zbraní během vietnamské války, kdy byly prováděny operace osévání mraků za účelem prodloužení monzunového období nad Ho-či-minovou stezkou, aby se zabránilo pohybu vojáků a zásob (operace Popeye) (5). Americká armáda rovněž osévala mraky blížící se ke Kubě, v pokusu způsobit tam dlouhodobé sucho a zničit sklizeň cukrové třtiny. (6).
   
   Osévání mraků za účelem vyvolání deště, jak je popsáno u MacDonalda (1), bylo pouze prvním krokem v manipulaci počasí. Následující výzkumy vyprodukovaly i technologie zabraňující spádu deště. Aby se spustil déšť, musí se v mracích vytvořit – nukleovat malé kapičky, které se musí spojit, aby byly dostatečně velké a mohly začít padat na zem. Technologie k zabránění dešti byla objevena zkoumáním znečištění ovzduší. Dostatečně velké množství částeček znečištění, rozptýlených nad oblastí tvoření mraků, je zábranou k vytvoření malých kapiček a blokuje jejich seskupování pro vytvoření dostatečně velkých kapek, které by mohly spadnout dolů. Nakonec se nasycení vlhkostí stane neudržitelným a mraky vydají svou vláhu v podobě záplav.
   
   Koncem 90. let vnímaví občané začali mít obavy z vzdušných částic tvořících letecké stopy táhnoucí se nad jejich hlavami od obzoru k obzoru. V průběhu času se tyto letecké stopy stávaly stále častějšími, a občanům bylo nepravdivě vysvětlováno, že se jedná o neškodné výfukové stopy letadel, takzvané contrails, tvořené krystalky ledu z výfukové páry. (7). Kolem roku 2010 bylo toto letecké sprejování rozšířeno již jako každodenní aktivita nad většinou planety. (8). (Obrázek 1)

 

(Obrázek 1 výše: Letecké stopy vytvořené z částic při manipulaci počasí. (Místa a autoři fotografií - z levého horního rohu ve směru hodinových ručiček: Paříž, Francie, Patrick Rodie; Karnak, Egypt, autor JHM; Londýn, Anglie, autor IB; Severní Kalifornie, USA, autor Patrick Rodie; Ženeva, Švýcarsko, autor Beatice Wright; Yosemite, Kalifornie, USA, autor Patrick Rodie; Jaipur, Indie, autor JMH.)

 

Modifikace počasí je jev omezený trváním a geografickým rozsahem, zatímco modifikace klimatu je nezbytně globální. Současné téměř každodenní, téměř globální vzdušné sprejování, jak se zdá, představuje snahu o modifikaci klimatu, o níž MacDonald rovněž hovořil (1). Jak poznamenal: „… klima je především určeno rovnováhou mezi vstupujícím krátkovlnným vyzařováním ze Slunce (zejména světlo) a ztrátou odcházejícího dlouhovlnného vyzařování (zejména teplo).“ Dále vyjmenovává tři faktory, které působí na tuto rovnováhu: 1. energie Slunce, 2. prostupnost zemské atmosféry pro různé formy vyzarované energie, 3. charakteristika zemského povrchu. Změna kteréhokoli z těchto tří faktorů může modifikovat klima.

Změna produkce sluneční energie není ani dnes technologicky proveditelná, ale jsou různé cesty ovlivňování přenosu vyzařované energie v zemské atmosféře. Mezi možnostmi, které jmenuje MacDonald, i když bez specifikace, je myšlenka umístění absorpčního materiálu do horní atmosféry, který by „buď pohlcoval přicházející světlo (čímž by chladil Zemi), anebo odcházející teplo (čímž by oteploval povrch). V úvahách o této možnosti Mac Donald řekl: „V současné době víme příliš málo o paradoxních účincích oteplování či ochlazování, avšak můžeme říci, že může mít důsledky.“ Toto tvrzení je i dnes právě tak pravdivé, jako když bylo publikováno před 50 lety.

Vysvětlení chování materiálu rozmístěného v horní atmosféře, jak to vyjádřil MacDonald, je příliš zjednodušené a nesprávné. Avšak je to nyní často opakovaným návrhem členů geovědecké komunity, kteří diskutují o takovémto rozmístění materiálu v horní atmosféře za účelem odražení slunečního světla zpět do vesmíru, o „odstínění Země“. Jak vysvětlujeme níže, částice rozmístěné do atmosféry projevují v chování reakci na vstupující záření, která je daleko komplexnější než popisuje MacDonald, a právě tak jsou komplexní jejich fyzikální a chemické reakce v atmosféře a na povrchu Země.

Jak je uvedeno výše, americká armáda se po několik desítek let angažuje v leteckém sprejování částic nad oblastmi, kde se tvoří mraky, za účelem modifikace počasí, ale i z jiných důvodů, například za účelem zlepšení funkce komunikačních systémů spjatých s programy elektromagnetické radiace.

Jeví se, že letecké sprejování se stalo přibližně od roku 2010 mezinárodní operací, a je pravděpodobně založeno na tajné mezinárodní dohodě, jelikož pozorované aktivity za účelem modifikace klimatu musí nutně zahrnovat spolupráci mnoha států. Jak ukazují obrázky 1 a 2, jsou toho účastny různé nezávislé státy. MacDonald píše, že klíčovým poznatkem z vysoce tajného projektu modifikace počasí za vietnamské války - operace Popaye – není to, že nepomohl změnit výsledek války, ale že bylo zjištěno, že „lze provádět tajné operace za použití nových technologií bez vědomí občanů státu.“ (1)).

V případě tajné mezinárodní dohody za účelem modifikace klimatu se lze domnívat, že byla učiněna s cílem prospět lidstvu. Avšak jak zde ukážeme, její provádění znamená zhoršování problému globálního oteplování a působení klimatického chaosu, což nepříznivě ovlivňuje zdraví organismů včetně lidských. Z přímého pohledu se rovněž zdá, že současné geofyzikální a biologické důsledky tajných vojenských operací nejsou v souladu s mezinárodním programem ve prospěch lidstva, ledaže by ona mezinárodní tajná dohoda byla založena na chybných interpretacích. Pokud je tomu tak, subjekt modifikace počasí a klimatu je poznamenán podivným rozporem, který lze charakterizovat jako do očí bijící protiklad cílů a prostředků, záměrů a důsledků.

Věda by měla být založena na pravdě, a nesprávné řízení a financování vědy ničí její důvěryhodnost. (9) Od roku 1989 IPCC mlčí ohledně vojenského vzdušného sprejování částic, a ve svých klimatických modelech nebere v úvahu jeho geofyzikální důsledky (10). V současnosti se rozsáhlé sprejování částic do vzduchu může konat pouze pod záštitou vojenských entit, ale existují i globální snahy podněcovat vlády, aby povolovaly i nevojenským entitám, například univerzitám a neziskovým organizacím, aby se též angažovaly v zasahování do klimatu. (11).

Jaký důvod přiměl vlády států být ochotnými spoluúčastníky téměř každodenního, téměř globálního sprejování částic do atmosféry? Je jen málo vládních vůdců, politiků a byrokratů, kteří jsou vědecky vzděláni. Bylo jim řečeno, že rozptýlení částic do vzduchu bude působit jako stín k ochlazení Země, čímž bude kompenzováno údajně antropogenní globální oteplování kvůli skleníkovým plynům?

Pokud je tomu tak, byl jim nalhán největší „vědecky založený“ podvod, jakého kdy bylo dosaženo: způsobit globální oteplování a klimatický chaos každodenním vzdušným sprejováním, a poté svést výsledné oteplení na skleníkové plyny produkované lidmi, tím podkopat autoritu národnostních států, a moci vytvořit novou strukturu světové vlády, která bude schopna regulovat antropogenní, transnacionální emise skleníkových plynů.

3.1. Skutečné důsledky vzdušného sprejování částic

 

Jedním z původních vojenských cílů rozptylování částic do vzduchu v oblastech, kde se tvoří mraky, bylo zabránit srážkám a způsobit sucho nepřátelskému státu. A vskutku bývalý íránský president Mahmoud Ahmadinejad obvinil západní země, že toto provádějí. (13). Obrázek 2 ukazuje vzdušné stopy z částic, pokrývající Kyperskou republiku, jejíž občané se snažili, zatím neúspěšně, získat vysvětlení od své vlády, proč je jim záměrně zatemňována obloha. (14). Veřejnosti není zatím dostupná žádná informace o rozsahu využívání počasí jako zbraně. Je zajímavé, jak tato tajná zbraň byla předpovězena MacDonaldem (1): „… odstranit vláhu z atmosféry, takže stát závislý na vodě … by mohl být vystaven letům sucha. Operace by mohla být utajena statistickou nepravidelností atmosféry. Stát vlastnící kvalitnější technologie manipulace přírodních dějů by mohl poškodit protivníka, aniž by odhalil svůj záměr.“ O ničem by nevěděl nejen protivník, ale ani občané agresorského státu. Jak bylo již poznamenáno, MacDonald řekl též, že „v demokracii je možno vést tajné operace za použití nové technologie, aniž by to lid věděl.“

Je pravděpodobné, že za praktickou nutnost bylo pokládáno použití snadno dostupné a levné látky tvořící částice, která byla použita, aniž byl brán ohled na možné nepříznivé účinky na zdraví. Víme, že se tak dělo ve Vietnamu (5). Neodhalená mezinárodní smlouva pro téměř každodenní, téměř globální letecké rozptylování a jeho patřičné financování umožnilo vojenským entitám vystavit milióny neinformovaných občanů této rozptýlené látce den za dnem, rok za rokem, uvnitř svých vlastních suverénních států. Navíc, letecké sprejování bylo provázeno soustředěnou dezinformační kampaní k oklamání veřejnosti i vědecké komunity ohledně jeho nepříznivých zdravotních následků (7, 15 – 17). V následujících podsekcích pojednáváme o různých důsledcích vzdušného sprejování.

3.1.1. Složení aerosolizovaných částic

Složení vojenských aerosoloziovaných částic sprejovaných do atmosféry bylo dlouho a přísně udržovaným tajemstvím. Na počátku 21. století znepokojení občané odebrali vzorky dešťové vody po sprejování a dali je k analýze do komerčních laboratoří. Obvykle byla požadována analýze pouze na aluminium, někdy na aluminium a barium; vzácně na aluminium, barium a stroncium. Přítomnost těchto prvků v dešťové vodě indikovala jednomu z nás (JMH), že látku, z níž jsou složeny částice sprejované do atmosféry, je možno rychle rozpustit v atmosférické vodě (jako se dělá čaj z čajových lístků), stejně jako toxický odpad průmyslového spalování uhlí, polétavý uhelný popel (CFA – coal fly ash), se snadno rozptýlí ve vodě.

Obrázek 2 výše: Obrázek z NASA Worldview ze 4. února 2016 ukazuje letecké stopy tvořené částicemi, které pokryly oblohu nad Kyperskou republikou, ale téměř chybí nad okolními oblastmi. Kyperské ministerstvo přírodního prostředí, součást kyperské vlády, slíbilo, že po prezentaci těchto snímků Parlamentnímu výboru pro životní prostředí toto vyšetří, ale dosud nejsou žádné známky vyšetřování. 

Porovnáním laboratorního roztoku CFA (18, 19) se vzorky dešťové vody odebrané po sprejování (8, 20, 21) jsme dokázali, že aerosolizované částice jsou shodné s CFA. Dále jsme ukázali, že poměry prvků ve vodě sebrané venku jako sníh a dešťová voda jsou shodné s poměry naměřenými v CFA (18, 19).

Polétavý popel se tvoří v horkém plynu nad spalovnami uhlí. Typicky se formuje jako kuličky o průměru 0,01 – 50 µm. (22). Tento důležitý průmyslový odpadní produkt je snadno a levně dostupný po celém světě, a před jeho použitím v aerosolizované formě do atmosféry je třeba pouze malého dalšího zpracování.

V polétavém popelu je koncentrováno velké množství toxických těžkých kovů a radioaktivních prvků, které se nacházejí v původním uhlí, (23). Z důvodu toxicity vyžadují regulace v západních státech, aby tento popel byl shromažďován, většinou zachycován elektrostatickými precipitátory, a aby nebyl dovolen jeho únik z kouřovodů. Při vzniku CFA na rozdíl od okolností nacházejících se v přírodním prostředí (kromě případu, kdy vzplanou ložiska uhlí) dochází k jeho kondenzaci a akumulaci v horkých plynech nad spalovnou, kde probíhá hoření. Protože chemické reakce během tvoření CFA jsou odlišné od reakcí obvykle se vyskytujících v přírodě, mnohé prvky přítomné v CFA mohou být částečně extrahovány vystavením vlhkosti. (18).

Pro armádu je toto výhodou, protože CFA jako vzdušný sprej činí atmosférickou vodu elektricky vodivější, a to z důvodu obsahu mnoha rozpuštěných ionizovaných prvků; proto atmosféra více reaguje na elektromagnetickou radiaci. Ale pro lidi, zvířata a rostliny vystavené těmto toxinům jsou důsledky devastující.

3.1.2. Důsledky pro zdraví lidí a stav přírody

Epidemiologická zkoumání ohledně částic aerosolového znečištění ve stejné velikostní skupině jako CFA poskytují jisté informace o nepřiznivých zdravotních účincích látky sprejované jako aerosol do troposféry a nižší stratosféry. S částicemi znečištění ve velikosti PM2,5 (24) jsou spjaty: morbidita a předčasná mortalita (25-27), Alzheimerova nemoc (28,29), riziko kardiovaskulárních chorob (30), riziko mrtvice (31), rakovina plic (32), zápal plic a diabetes (33), snížení plodnosti u mužů (34), snížená funkce ledvin u starších mužů (35), vznik astmatu (36), zvýšené riziko pobytu v nemocnici (37) a nízká porodní váha (38).

Nepříznivé zdravotní důsledky aerosolizovaného CFA jsou ještě hroznější. Znečištění okolního vzduchu přispívá k nárůstu celkového výskytu respiračních chorob a rakoviny plic (39,40). Vdechovaný aerosolizovaný CFA obsahující karcinogeny jako arsen, chrom IV a radionuklidy se ukládá hluboko v dýchacích cestách a alveolách, kde zůstává a zvyšuje riziko rakovíny plic (42).

Sférické nanočástice exogenního magnetitu (Fe3O4) byly nedávno objeveny v mozkové tkáni osob s demencí (42), což napovídá, že pocházejí z vzdušného znečištění, jelikož pro CFA jsou charakteristické sférické částice. Oxidy železa a aluminosilikáty jsou hlavní komponenty CFA, a všechny se nacházejí v abnormálních proteinech charakteristických pro Alzheimerovu chorobu, a vedou k oxidativnímu stresu a chronickému zánětu mozku. (43).

CFA, vystavený vlhkosti nebo tělním tekutinám, vydává četné toxiny, včetně aluminia v chemicky mobilní formě, což je přírodně a biologicky nepřirozený stav. (18). Chemicky mobilní aluminium je smrtící pro rostliny a stromy, jakožto i pro obojživelníky. (44). Aluminium je spjato s neurologickými problémy (8) a bylo nalezeno ve vysoké koncentraci ve včelách (45).

3.1.3. Termální důsledky vzdušného sprejování částic

Částice sprejované do atmosféry nejen zabraňují spadu deště tím, že zasahují do tvorby větších kapek; sprejovány do troposféry a nižší stratosféry odrážejí zpět do vesmíru část slunečního záření. Ale část dopadajícího slunečního světla je těmito částicemi absorbována jako teplo. Toto teplo může být přeneseno do atmosféry molekulárními kolizemi, anebo znovu vyzářeno jakýmkoli směrem a nikoli vráceno zpět do vesmíru. Aerosolizované částice rovněž omezují ztráty infračerveného záření z povrchu Země a stávají se tak zdrojem ohřivání atmosféry – globálního oteplování (46).

Oxidy železa, které jsou významným komponentem CFA, silně absorbují ultrafialové záření, avšak odrážejí infračervené záření. (47) Většina částic oxidů železa vzdušného původu, pozorována v kontinentálních odlivech antropogenického původu v Číně, jsou nanočástice magnetitu nebo částice železa z CFA (48). Silně absorbující aerosoly, jako jsou v CFA, přímo ohřívají atmosféru a svým zahřívacím efektem nepřímo redukují sněžné albedo ledu/sněhu. (49). Když aerosolizované částice dopadnou na Zemi, zejména v nejsevernějších a nejjižnějších oblastech, mění albedo ledu/sněhu, což umožuje Zemi absorbovat více solární energie. (50). Toto chování, zejména sledováno v kontextu téměř každodenního, téměř globálního sprejování aerosolů, zjevně může přispívat ke globálnímu oteplování. V jeho důsledku je termální stav Země vychýlen k ohřívání, což je přesně opak toho, proti čemu oficiálně bojuje geoinženýrství.

Existují ještě další důsledky rozptylování částic CFA do atmosféry, troposféry a nižší stratosféry, které rovněž vedou k oteplování. Částice CFA například mohou způsobit vytvoření superchladných kapek vlhkosti vysoko v atmosféře a vytvořit krystaly ledu, které pak vytvoří cirrusové mraky, jejichž účinkem je, že zpomalují odchod infračerveného tepla ze Země (51, 52). Odhaduje se, že emise CFA přidávají v současné době 0,2 – 0,6W tepla na metr čtvereční navíc, a to z důvodu jeho role při tvoření cirrusových mraků. (53) Tento odhad se však týká pouze pozemních zdrojů, a nebere v úvahu obrovská množství CFA použitého k leteckému sprejování.

Zdá se nám nepochopitelné, že političtí vůdci, kteří vyjadřují v médiích takové znepokojení z globálního oteplování, by podepsali tajnou mezinárodní dohodu, která toto oteplování podporuje. Alternativním předpokladem je, že političtí vůdci byli oklamáni, aby věřili, že souhlasí s aktivitou ochlazující Zemi, když ve skutečnosti konečným efektem této aktivity je oteplení Země, které, pokud bude nadále trvat, zničí život na Zemi,.

3.1.4. Destrukce ozonu

V roce 1968 MacDonald (1) varoval: „Lze předpovědět náhlejší, možná kratší, ale nicméně katastrofické účinky, pokud budou vyvinuty chemické a fyzikální prostředky útočící na jeden z přírodních konstituentů atmosféry – ozon.“ V následujících letech tyto prostředky byly vyvinuty a použity. Chemické prostředky se projevují zejména formou aerosolizovaného CFA; fyzické prostředky se projevují jako radiofrekvenční ohřívače ionosféry.

Mnozí tvrdí, že ochranná ozonová vrstva ve stratosféře se pomalu zotavuje zejména vlivem mezinárodního zákazu chlorofluorokarbonů (CFC) Montralským protokolem (54), a že ozonová díra nad Antarktidou se pomalu uzdravuje. (55) Avšak vychází najevo, že tyto předpoklady mohou být chybné. Existují nové důkazy úbytku ozonu v nižší stratosféře (56). Aerosolizovaný CFA používaný pro modifikaci klimatu, který je v současnosti na téměř každodenní bázi a v téměř globálním měřítku aplikován, rozptyluje do atmosféry obrovské množství chlóru, fluoru, bromu a jódu (Tabulka 1),
včetně vysoce reaktivních nanočástic. To jsou potenciální ničitelé ozonu. (58).

Existuje znepokojující souběh pro degradaci ekosystému: navzdory zesíleným opatřením proti emisím rtuti narůstá obsah rtuti v dešťové vodě (60). Jelikož bylo nyní zjištěno, že horní troposféra obsahuje oxidizovanou rtuť navázanou na částice (61), není nepravděpodobné, že hlavním zdrojem znečištění rtutí je aerosolizovaný popel CFA, tajně sprejovaný do atmosféry, který obsahuje více než 2µg rtuti na gram. (21)

Ukazuje se, že k chemické destrukci stratosférického ozonu přispívají zřejmě i vysokofrekvenční ohřívače ionosféry, které jsou nyní globálně rozmístěny (62,63). Ruští vědci objevili nový fyzikální jev snížení intenzity mikrovlnných emisí z mezosféry do ozonové linie při modifikaci ionosféry radiovými vlnami o vysoké frekvenci (HF) (64, 65). V blízkosti vesnice Vasilsursk v Rusku je umístěno zařízení Sura generující vysokofrekvenční radiové vlny. Jeho vysílač má vyzařovací výkon 190MW v režimu 30 minut on/30 minut off. Termální radiace atmosféry ve spektrální linii ozonu při frekvenci 110836,04 MHz snížila svou intenzitu během zapnutí vysílače v průměru o 10 ±2% při všech seancích měření v březnu 2009, jak je ukázáno v Tabulce 2.

 

3.1.5. Životní prostředí je obraceno proti lidstvu

(Pokračování bude následovat.)

 

http://orgo-net.blogspot.com/2019/12/hlavni-pricinou-globalniho-ote...