Chyba v Matrixu - dokument z roku 2021

[Naren Sahava]

Dokument „A Glitch in the Matrix“ (Chyba v matrixu) z roku 2021 zkoumá otázku, jestli žijeme ve skutečnosti v simulaci? Uznávaný dokumentarista Rodney Ascher prostřednictvím archivních záběrů a přesvědčivých rozhovorů se skutečnými svědky, skrytými pod digitálními avatary, přináší na stůl ožehavou otázku, kterou se začalo mnoho lidí zabývat poté, co vyšel první film Matrix. Dokument si neklade za cíl vnucovat divákovi tuto teorii jako pravdivou, ale dává prostor se nad tématem zamyslet a vyslechnout si poutavé zážitky a originální myšlenky svědků.

Na dokument jsem narazila náhodou, když jsem potřebovala podklady o filmu Matrix a tento na mě vyskočil ve výpisu na csfd, kde má zcela pochopitelně nízké hodnocení. Bohužel jsem to nenašla nikde přeložené v češtině, ale k mé velké radosti jsem dokument našla zde v originálním znění. Kdo umíte anglicky, můžete si dokument rovnou pustit, protože zbytek tohoto článku bude popisovat klíčové momenty dokumentu pro neangličtináře.

https://www.documentaryarea.tv/video/A+Glitch+in+the+Matrix/

Platí stále „Myslím, tedy jsem.“? Anebo jsme jen postavy v obrovské simulaci, která je tak propracovaná, že ji zatím nejsme schopni pochopit? A kdo tu simulaci režíruje? Snímek zkoumá aspekty kontroverzní simulační hypotézy, kterou v populární kultuře nadefinoval například spisovatel Philip K. Dick, a to více než třicet let před uvedením filmu Matrix. Je náš svět podobný alternativním realitám jako v Muži z Vysokého zámku, anebo jsme nevědomé oběti, ovládané technologicky nadřazenou inteligencí? Zatímco Dick vycházel ze svých mystických zážitků, pro Elona Muska je simulační teorie čistě výsledkem matematické pravděpodobnosti. Co jsou někteří z nás schopni udělat pro útěk z Matrixu?

zdroj: https://www.csfd.cz/film/854171-chyba-v-matrixu/prehled/

Dokument začíná vysvětlením prvního svědka – kterému budu díky jeho avataru přezdívat Zrzek -, pro kterého byl první zlomový okamžik ve chvíli, kdy se ve škole dozvěděl, že mozek je ve skutečnosti velmi vyspělý počítač, že můžeme dokonce mapovat naše myšlenky. Zrzek říká, že bychom teoreticky mohli být napojeni na virtuální svět, ne jako v matrixu, ne jako ve virtuální kavárně, ale možná v něčem podobném, třeba v kapsli.
Zrzek popisuje myšlenky ze svého dětství, když chodil do druhé třídy. Když byl malý a jel někam v autě s tátou, myslel na otázku, co když je všechno promítaná simulace, jak by poznal, že to není reálné? Co když mezitím co tráví 50 minut v autě, mu někdo zpoza stěny promítá film o tom, jak někam jedou.
Pak popisuje situaci, kdy si všimnul, že jeho táta je programovaná osobnost. Koupil si noviny Newsweek a poté co je přečetl, pak v konverzaci použil stejnou větu „Is nothing sacred?“, která byla napsaná v novinách. Zrzek si v tom momentu uvědomil, že jeho táta nepoužívá originální vlastní myšlenky, ale nechává si je podsouvat. Doslova ho noviny naprogramovaly na to, aby něco konkrétního řekl.

Zrzek ve 23. minutě popisuje velmi silný zážitek, který měl v kostele, když mu bylo 12. Sledoval lidi, jak sedí v lavicích, zpívají a došlo mu, jak je to celé podivné. Jak děláme zvuk hlasivkami, blánou co se smršťuje, v podstatě jsme zvířátka zabalená do oblečení a začal přemýšlet jak je to vlastně divné, ten způsob jak se pohybujeme. A najednou mu došlo: „Oh. Nic z tohoto není skutečné, o to tady jde.“
Jakmile si toto uvědomil, pochopil, že není nic, není nikde a pocítil obrovské osamocení a prázdno. Najednou byl pouze on. Byl to drásající klaustrofobický zážitek.
Zrzek to přirovnává k zážitku, jako když má váš děda oblíbené rádio a vy ho rozmontujete. Pak si uvědomíte, že už to rádio nedokážete složit zpátky. V takovém stavu se duševně nacházel a říká, že si myslí, že takové to je mimo simulaci.

V září 1977 měl velice uznávaný sci-fi spisovatel Philip K. Dick (1928-1982), jehož díla se dočkala i zfilmování, přednášku, kde publiku vysvětlil, že knihy které píše, jsou ve skutečnosti založené na jeho snech.

Že když v noci usne, žije úplně jiný život někde úplně jinde, na jiné planetě, v jiné dimenzi. Prožil tisíce životů na jiných planetách a dokázal napsat celou knihu i podle pouze jednoho snu, který měl. Philip napsal 37 knih!
Philip říká, že žijeme v počítačem programované realitě a jediný způsob, jak to můžeme odhalit, jsou chyby v matrixu, zejména ty které se objevují, když se něco přepíše. Tvrdí, že si je jistý tím, že jeho zkušenost není unikátní, že to zažívají i jiní lidé. Říká, že když byl na extrakci zubu moudrosti, dostal narkózu, při které se otevřela opona zapomnění a v jednom okamžiku se mu načetly dávné skryté vzpomínky.

Philip popisuje, že měl dlouho velmi konkrétní představu toho, že ho jednoho dne navštíví černovlasá žena, zaklepe na dveře jeho bytu a řekne mu hlášku z jedné jeho knihy. Tato událost se mu pak opravdu stala.

Dokument opakovaně připomíná prohlášení Elona Muska, který jednoznačně řekl, že žijeme v Matrixu a na www.aluska.org o tom byl podrobný článek zde:

https://aluska.org/elon-musk-zijeme-v-matrixu/

Druhý svědek v dokumentu má pro skrytí své identity avatar Anubise, budu mu tak pro zjednodušení přezdívat. Anubis říká, že objevil simulaci podle toho, že jde městem, na někoho pomyslí a za rohem toho člověka pozná. Nebo myslí na oranžovou rybu, jde městem asi 10 minut a najednou potká na billboardu oranžovou rybu u obchodu, který nikdy předtím neviděl.
Anubis je ze všech svědků pravděpodobně nejvíce analyticky založený a velmi dobře datovaný. Založil si parádní excellovou tabulku, do které si značil svůj život po celý rok a zjistil, že jeho život se děje podle pravidelného vzorce. Anubis takto zjistil, že každý třetí den zažije něco, co souvisí s jeho prací. Každý pátý den zažije něco ohledně jeho rodiny. Pokládá si otázku, jestli to má naprogramované, nebo jestli si to sám vytváří.

Anubis popisuje zážitek (21. minuta), kdy navštívil senzoricky deprivační komoru. Když tam byl, prožil zážitek naprostého odpojení od těla. Přestal cítit své tělo, v hlavě slyšel bzučení a uvědomil si, že není tělo, ale je tvořen kódem, že je vzorec, nic na něm není skutečné, že je čistá vibrace.
Majitel komory mu na to pak řekl, že tohle se stává, že se mu otevřelo třetí oko.

Anubis hrával Minecraft a u toho mu došlo, co když já sám jsem avatar, kterého ovládá hráč, podobně jako teď hraju já za toho osadníka? Co když mě ovládá vyšší inteligentní síla? A co bych dělal, kdyby tento hráč sestoupil z nebe? Pravděpodobně by vypadal jako já. Možná je to génius a možná je to jenom nějaké děcko co si hraje. Pro mě to je vlastně Bůh, akorát že jsem to já sám, je to můj hráč.
Na můj život vlastně nemá zjištění, že žiju v simulaci, žádný velký vliv. Žiju svůj normální život jako obvykle. Ale snažím se žít vědomě a snažím se postupně nabírat levely, aby byla tato hra pro mého hráče pořád zábavná a zajímavá.

Anubis pracoval na vývoji aplikace, což byla hra, kde si hráč interaktivně vybírá z možností odpovědí. Říká, že v tom viděl paralelu ve vztahu k lidem v reálném světě. Tuto myšlenku potvrzuje i další svědek, který pro změnu nemá avatara, ale jen kostičkovaný obličej. Popisuje, že pracoval jako obsluha a tehdy si všiml, jak jsou běžné rozhovory mezi lidmi skriptované. Zákazník dojde a řekne tohle, takže vy mu automaticky řeknete tamto.

Nejvlivnější výzkum podložený statistikou, který zkoumal otázku Simulační teorie, vytvořil Oxfordský profesor Nick Bostrom.

Jmenuje se: „Žijete v počítačem simulované realitě?“ Autor dokumentu panu profesorovi zavolá přes Skype a jeho výzkum s ním konzultuje. Profesor říká, že jeho průzkum vyvolal velký zájem veřejnosti a každé dva roky se pozornost vrací ve vlnách, jak ho vždycky objeví nějaký nový web a přeloží to pro svůj okruh fanoušků.
Nick ve své teorii zmiňuje myšlenky, které podporují Simulační teorii. Říká, že existují tři možnosti reality, ve které žijeme a jedna z nich musí být pravdivá. Buď civilizace dospěje k zániku předtím, než technologicky dospěje (zlikviduje se sama vlastními vynálezy), nebo civilizace vyspěje a dostane se do stavu kdy opustí veškerou potřebu vytvářet simulované reality tak jako to dělali její předkové (v tuto chvíli pracujeme na pravém opaku), nebo jsme určitě v simulované realitě. A pokud zavrhnete první dvě myšlenky, zbývá jenom tahle třetí.
Myšlenka simulované reality není vůbec nová, lidé se jí zabývali i dávno předtím. Nick říká, že kdybyste vystavili filozofa otázce, jak by poznal že žije v simulaci, pokud by byl jenom mozek napojený na drátky někde na stole? Jakým způsobem by mohl dokázat, že je svět, který má před sebou, projekce? Nejde na to odpovědět.

Třetí svědek má avatar černého rytíře s mozkem, žije kdesi v Mexiku a simulace si všiml podle toho, že různé situace v jeho životě opakovaně končí extrémně nepravděpodobným scénářem. Budu mu přezdívat Amigo.
V 54. minutě Amigo vysvětluje, že když mu bylo 18 let, jel na zadním sedadle s nějakými nezodpovědnými známými, kteří chlastali, nepozorně řídili, ztratili kontrolu nad autem a vymleli se přes střechu za městem. Amigo si zlámal žebra. Když vylezli z auta, zastavilo u nich jiné auto a ožralí známí řekli: „No super, to jsou zloději.“
Jenomže pak zastavilo v protisměru druhé auto a to byli policajti, což je ještě horší, než ti zloději. Zkorumpovaní mexičtí policajti byli špatní, protože jakmile by zjistili, že se chlastalo, všechny by zatkli a pak by žádali tučné výkupné za Amiga, protože byl Američan.
Jenomže z toho prvního auta najednou nevylezl zloděj, ale chlápek, co řekl: „Dobrý den, já jsem hlavní účetní policejního oddělení Cuernavaca“, to byla místní městská policie, která věděla o zkorumpovaných federálech. Známí mu rychle sdělili, že vzadu ve tmě schovávají amerického kamaráda a přivedli k němu Amiga. Nakonec to dobře dopadlo a Amigo odjel s městskou policií. Říká, že celá ta situace byla neskutečně neuvěřitelná a že u toho vnímal, jak si simulace doslova pohrála s tou nejbláznivější variantou vývoje této situace, aby to bylo co nejvíc zábavné.

Čtvrtý svědek má avatar tlustého modrého kosmonauta. Kosmonaut byl počítačový pecivál, který pořád jenom pařil a nic nedělal. Pak se začal zabývat myšlenkou, co když lidé okolo jsou simulované NPC a jen co zajdou za roh a nevidí je, tak se vypnou, zaujmou stejnou pozici a nedělají nic? Jak by pak poznal, že nejsou skuteční? Tato myšlenka ho dlouho pronásledovala.

poznámka k NPC: https://cs.wikipedia.org/wiki/NPC

Zrzek popisuje koncept, že mnoho lidí, které v životě potkává, jsou něco jako biologičtí roboti, kteří simulují naučené vycvičené chování. Na tom samém se s ním shoduje také Anubis a Amigo. Amigo vysvětluje, že je nás téměř 8 miliard na planetě a i když je počítač, který to simuluje, extrémě výkonný, zřejmě nemá kapacitu na to, aby simuloval tolik unikátních vědomí, tolik skutečných hráčů.
Podle Amiga existuje osm miliard algorytmů, ale když začne s lidmi skutečně mluvit, dochází k odhadu, že ve skutečnosti existuje asi pár set tisíc programů, které slouží jako zdrojový kód pro běžné lidi, které potkáváme. Je to dané tím, že simulace má své limity. Říká jim automatoni. Myslí si, že za automatonem stojí algorytmus a ne skutečné originální vědomí.

Poté začíná dokument popisovat odvrácenou, temnou stránku této teorie. Ukazuje se, že mnozí lidé skutečně nejsou na odpojení připraveni, přesně tak jako řekl Morfeus. Mohli by se z toho zbláznit.

Anubis popisuje, že ví o mnoha lidech, kteří sice vypadají že jsou normální, ale to jediné, co je dělí od toho, aby páchali zlo a násilné činy, je víra v nějakou vyšší moc, nebo boha, který je za to potrestá. (40. minuta) Kdyby žili v představě, že je vše simulace a za jejich činy neponesou žádné následky, chovali by se úplně jinak. A to je skutečně děsivé, když si uvědomíte, že mnoho zdánlivě „normálních“ lidí by se zvrhlo v psychopaty a vrahy, kdyby neměli morální zábrany.
Když byste těmto nihilistům řekli, že asi žijí v simulované realitě, jejich odpověď by byla: „Takže je jedno, co udělám, vím že já jsem skutečný, ale jak poznám že ostatní jsou skuteční? A jaký je vůbec smysl toho všeho?“

Zrzek popisuje, jak viděl poprvé jako dítě film Matrix a že ho film velice oslovil. Zkusil se později zeptat nějakého dospělého, co by řekl na to, kdyby zjistil, že žije v simulované realitě? K jeho velkému zděšení mu tento dospělý odpověděl, že vědomí toho, že je svět skutečný, je to jediné, co ho dělí od toho, aby začal lidi střílet. Zrzka to strašně vyděsilo. „Takže to je to, co skutečně chceš dělat? Ubližovat lidem?!“

Může to být důvod, proč je trh plný násilných počítačových her a krvavých hororů? Kdo se na tohle vlastně dobrovolně dívá? Je možné, že si tím tito tajní skrytí šílenci prožívají své fantazie, které se bojí realizovat? Tohle je opravdu hrozivá myšlenka. V jaké společnosti to žijeme?
Dokument na tyto morální zásadní otázky vůbec neodpovídá, protože svědkové buď nedošli ve svých uvahách a průzkumech tak daleko, nebo to tam možná autor nedal záměrně, těžko říct. Důležité je uvědomit si, že procházíme mnoha těžkými zkušenostmi a na své cestě potkáme mnoho výzev a zlých lidí.
Náš úkol je vypilovat svůj charakter a své schopnosti, pochopit smysl své existence a skutečné životní hodnoty. To je láska a vřelé vztahy k bližním. Kdo na této cestě začne páchat zlo, nebo ubližovat druhým lidem, prohrál hru a nedostane se dál. Všichni psychopati, vrazi a zlí lidé, kteří vědomě ubližují jiným lidem, prohráli. Takže na tom, co děláte, zatraceně hodně záleží. Simulace není bezdůvodná, ale sleduje konkrétní záměr. Odpojení znamená pochopení pravdy a převzetí odpovědnosti za svůj život a svá rozhodnutí.

Velmi důležitý je v tomto dokumentu Mandela efekt. To je jev, při kterém si velká část populace pamatuje nějakou událost či drobnost jinak, než je ve skutečnosti.

Díky internetu se začal tento fenomén sdílet a hlouběji zkoumat. Neustále přibývají nová hlášení a na youtube o tom najdete spoustu videí. Mandela efektů je už prý zpozorováno přes tisíc. Mnoho těchto jevů neznáme, protože jsou dělané pro zahraniční publikum.

Mandela efekt se tomu říká proto, že velká část populace ví a pamatuje si to, že Nelson Mandela (Nelson Rolihlahla Mandela byl jihoafrický bojovník proti apartheidu, politik a prezident Jihoafrické republiky v letech 1994 až 1999) zemřel ve vězení, ale ve skutečnosti v něm nezemřel.
Pamatujete si například panáčka z obalu hry Monopoly? Měl frak, klobouk a monokl na pravém oku, že? Vygooglete si ale obrázky této hry a zjistíte, že panáček monokl nemá, ani na starých záznamech.
Pamatujete si populární seriál Sex ve Městě? Přísaháte, že se to v originálu jmenuje Sex in the City. Ve skutečnosti je to Sex and the city (Sex a město). A pokud vám připadá Mona Lisa divná, protože se podle vás původně neusmívala, pak máte pravdu. I Mona Lisa byla změněna.

Jste blbí a máte alzheimera? Ne. Tyto chyby v matrixu vznikají jako rozdílné cesty vývoje reality poté, co autoři něco přepíšou. Dejme tomu, že se v simulaci stane něco, co je velmi špatné pro společnost a její tvůrci to vrátí zpět a něco změní, aby se tato zlá událost neodehrála a simulace mohla pokračovat. Ve chvíli, kdy toto udělají, se realita začne vyvíjet víceméně stejně, ale s drobnými rozdílnými detaily. Zatímco si nepamatujete, že jste se vrátili v čase, zůstává jedna chyba a tou je vaše paměť. Pamatujete si obrázky z původní verze matrixu, předtím než ho vrátili. Pokud si pamatujete Monopoly panáčka s monoklem, znamená to, že si pamatujete původní realitu, která byla z nějakého důležitého důvodu přepsaná.

Joshua Cook je svědek, který popisuje co se stane, když se labilní člověk příliš zažere do této představy.

Popisuje, že v podstatě nedělal nic jiného, než že pařil násilné hry a 4x denně koukal na Matrix. Začal chodit ve stejném oblečení jako Neo, v nějaké fázi mu z toho přeplo a v jeho nemocné zvrácené hlavě došel k myšlence, že způsob jak zjistit pravdu o systému, je odrecitovat do telefonu závěrečný Neův monolog a pak zastřelit oba své rodiče. Bylo mu 19. Tento hrozný zločin neomlouvá, ale vysvětluje, že byl nešťastný, ve škole šikanovaný a že mu rodiče v životě hodně ubližovali. Že chtěl hlavně umřít. Byl zatčen a sedí ve vězení do roku 2043.
Joshua je případ naprosto ztraceného bezvýznamného života, který nikdy nezačal, nikdy společnosti nepřispěl, ani nikdy nikam nedošel. Nepochopil ve skutečnosti vůbec nic. Odpojil se snad, nebo zjistil tím něco? Ne. Jednoduše zcela přišel o rozum. Úplně zbytečně zabil dva lidi a zničil si celý život. Ve skutečnosti se vůbec neodpoutal, naopak se zbláznil a započalo u něj sebedestrukční chování. Tato teorie není vůbec stavěná pro mentálně slabé jedince s násilnickými sklony, naopak je pro tyto psychopaty a blázny nebezpečná. Jakékoli násilí i násilníky, ať už člověk věří čemukoli, je nutno tvrdě odsoudit.

Dokument uzavírá Zrzek tvrzením, že ve svých snech prožil tisíce životů a že až pro něj tento život skončí, probudí se někde jinde, je si tím jistý.

-----------------------------------------------------------------------------------------

© Alue K. Loskotová, www.aluska.org 2022

[Naren Sahava]

https://www.matrix-2001.cz/clanek/porozumeni-temnym-silam-13283