Vaše očakávania

[grétka]

Tak tu máme predstavy, o tom ako to bude, od Karola Hlávku:

http://narubynaruby.blogspot.sk/2012/10/ako-to-bude-21122012.html

Ja však viem aj to, že je dostatočné množstvo tých na planéte Zem, ktorí na všeobecnú anestézu netrpeli... Sú to tí, ktorých starý osobný príbeh sa skončil zároveň z príbehom zomierajúceho Cyklu. Už dávno pred oným osudovým dátumom odchádzali z tohto sveta nepozorovane, vedomí si – podobne ako si boli vedomí naši predkovia – jedinečnej historickej šance oslobodiť sa. Budú to tí, ktorí neváhali postaviť všetko na jednu kartu a využili kozmicky jedinečnú príležitosť, zladili svoj individuálny osud matriošky s grandióznym plánom Univerza a smrť seba, ako húsenice premenili na zrod motýľa...

moja predstava:

Prirovnám vám to k zamilovaniu, lebo to mne sa zdá v živote najviac, čo sa dá zažiť.
Keď sa zamiluješ, ako by si vstúpil na nebesia a nikto okolo teba to nevidí.
A keď sa nezamiluješ, tak nič nevidíš. 
Takže je to podľa mňa celé len o individuálnej schopnosti cítiť lásku.

Tú inú dimenziu si predstavujem len tak, že to cítiš v jednom kuse stále. A chcela by som to asi tak, ako keď mojej mame v detstve dávali nejaký veľký peniaz a ona chcela len drobný, lebo len ten poznala a na ten drobný sa jej viazali tie zážitky.

[Semangat]

Verko je uplne jedno jestli jsi napsala sluvko smeruje misto ukazuje ono i tak bylo v tom kontextu pochopitelny co tim vyjadrujes. :)

Tohle je ale v podstate nadherna ukazka toho jak vznikani nedorozumeni.
Par slov jednoho cloveka jsou kazdym vnimatelna jinak. Nekdo je muze vnimat tak jak pisatel minil, nekdo je pojme Jinak. :)

[Karla]

v těchto dnech se mi zase završil kousek o tom, o co si myslím, že ted jde.. ono o to jde vlastně průběžně, jen ted je ten proces poněkud rychlejší.. jak se mění frekvence všeho okolo, tedy i nás, s měnícíma vibracema to co je průžné a tvárné se mění a co je jakoby pevné a neschopné změny až tak ne.. to jsou třeba naše vazby, strachy, vše s čím se ztotožnujeme v řekněme nižších frekvencích..vzníká napětí, které v hraničních bodech povolí, neudržitelná část se rozpadne a zbytek jde dál..takže vzniká tlak na stále hlubší ahlubší rozkrývání rovin našich vazeb a strachů.. tak jak je to tu někde v té vizi o třech dnech, kdy ta osoba najednou pouze pohlížela syrově sama na sebe a přiznává, že cítila, že tato vnitřní nahota pro ni byla neúnosná.. tohle jsem si právě prožila ted - najednou jakoby mi bylo dáno nahlédnout do vrstvy, do které bych se ještě sama dobrovolně bála pustit..a lezly ze mne neskutečné věci - zloba, závist, strach, nenávist, ale v takové síle, že jsem koukala, kde to tam bylo.. nebylo to příjemné, až jakoby hrůza sama ze sebe..vím, že je to fiktivní proces, ale v těle byl skutečný..dost hrůzně skutečný..cítila jsem jak vše prýští ven a mé klidové já cítilo, že je to tak v pořádku, ale forma se svíjela.. jak mi někdo řekl, při apokalypse se budou otevírat hroby, ale to nebyly vnější hroby, ale vytlačené věci z našich niter..a právě o to jde, co nejvíce si umožnovat a vstupovat do své vnitřní nahoty, přiznávat si ji a neskrývat pod pláštík jakýchkoli krytí, jako ten jeden z nejtěžších úkolů v pohádce, pohled na sebe jaký doopravdy jsem..protože možná toho v sobě máme skryto víc, než si myslíme, protože máme ještě strach se podívat..což už ted chápu..a pak ještě v pomyslném pozadí či popředí stát ve svém klidu a současně si udržovat veselou mysl..to není fráze, to jsou takový tři stabilizační body, jak u horolezce.. .pak bude probíhat ten proces, který jsme si zadali, a budeme mít šanci ho ustát..alespon si to tak myslím.. jen chci říct, že pohled sám do sebe není nic lehkého a je to dlouhodobý proces, takže ty vnější aktivity po světě forem o kterých si myslím, že jsem to já, jsou jenom sejitím z cesty od jádra pudla.. no je to asi zamotané, ale chybí slova..:-)