Samoléčení, jóga a osud, aneb jak se stát nejen pánem svého osudu, ale i vědomým tvůrcem své reality. (obdrženo mailem)

[Lumír Živé Světlo SvětelnáTantra]

Samoléčení, jóga a osud
Elisabeth Haich
Selvarajan Yesudian

PŘEDMLUVA

Na konci minulého století přišel na Západ prostý indický mnich a měl mnoho přednášek o vedantské filozofii Indie a různých systémech jógy, které udělaly velký dojem na Ameriku, Anglii a další evropské země. Tento mnich se jmenoval Swami Vivekananda. Bylo to poprvé, co široká veřejnost na Západě měla možnost nahlédnout do učení velkých indických rišijů a jogínů. Přednášky, které Vivekananda měl, vzbudily všude velký zájem a široké okruhy lidí na Západě se začaly věnovat pokladům východní moudrosti a jógy. Od té doby tento zájem neustále roste, neboť druhá světová válka smetla všechny staré iluze a falešné představy, na kterých bylo založeno sebevědomí národů Západu. Západní lidé ztratili svou víru a s ní i vnitřní klid, které ve skutečnosti nikdy neměli. Nebezpečí nové války a hrozivá destrukce, kterou by mohl způsobit atomový konflikt, stále číhají v pozadí dnešního života a nutí lidi na Západě, zmítané úzkostí, hledat nový a pevnější základ, na kterém by mohli znovu postavit svou víru. Příklad vnitřního klidu, nebojácnosti a sebevědomí nastolený východními lidmi obrátil pozornost západních lidí k Východu. Zdroj totoho vnitřního míru je východní moudrost a různé systémy jógy, které umožňují východnímu člověku vytvořit si železnou sebekázeň a udržet si vždy vládu sám nad sebou. Jóga umožňuje člověku získat silné vedení nad svou vůlí a schopností odolávat, umožňuje mu snášet existeční boje dnešní doby a ovládat každý tah osudu s nezlomnou duší a tím si udržet neochvějný klid a dobré zdraví. Velcí indičtí mistři předali své učení svým žákům a v průběhu tisíců let vznikly různé systémy jógy přizpůsobené předpokladům a schopnostem daných lidí. Tyto systémy mohou být použity jak lidmi z Východu tak ze Západu, neboť lidská anatomie je všude stejná. A tak začal Západ cvičit jógu.



PŘEDMLUVA

Neustále rostoucí zájem Západu o jógu nás přiměl k tomu, že jsme založili několik škol jógy v západních zemích, napsali mnoho knih o józe a měli nespočetně přednášek o ní. Některé z těchto přednášek teď na žádost veřejnosti vydáváme v knižní podobě. Doufáme, že starověká moudrost indických jogínů a rišijů v této knize rozžehne zájem seznámit se blíže s jógou u tolika lidí, u kolika tak učinily naše přednášky. Budeme velmi spokojeni, pokud touto knihou budeme moct ukázat cestu několika hledajícím a předvést jim, jak si udržet východní klid za všech okolností, jak zvítězit nad existečními boji dnešní doby, jak si podrobit svůj vlastní osud a jak v těchto všech bitvách zůstat vždy šťastný a zdravý. Rádi bychom pomohli svým drahým čtenářům získat nejhlubší víru a vnitřní mír.

ELISABETH HAICH
SELVARAJAN YESUDIAN



OBSAH

Předmluva 7

1. Jóga a osud 11

2. Jóga a samoléčení 23

3. Jak se stát jogínem 39

4. Jóga v dnešním existenčním boji 53

5. Pár slov o magii 63



1
JÓGA A OSUD

Jeden z nejstarších jazyků lidstva je sanskrt. Tento zvláštní jazyk je pravěký jazyk nejen proto, že naši předci jím mluvili před nespočtem věků, ale také proto, že ukazuje spíš příčiny než důsledky. A protože na naší hmotné úrovni, ve světě projevů, může mít jedna jediná příčina nesčetně odlišných důsledků, každý výraz sanskrtu má mnoho odlišných významů tak, jako má daná příčina důsledků.

Například sanskrtské slovo „karma“ znamená „osobnost“, „charakter“ a také „čin“, „skutek“ nebo také „osud“; neboť stejná příčina, která vtiskne člověku jeho charakter, způsobí také jeho skutky a ty se pak k němu vrátí zpět a jsou jeho osudem.

Takto toto jediné sanskrtské slovo vyjadřuje hlubokou pravdu, že osobnost jako taková vytváří svůj vlastní osud skrze své skutky. Proto je osud vždy věrným odrazem osobnosti.

Na nejvyšší úrovni vývoje, zde na Zemi, stojí člověk. Jeho vyvinutý rozum, jeho schopnost myslet a jeho řeč jakožto přímý projev jeho schopnosti myslet, ho postavili do popředí před všechny živé bytosti. Ale k porozumění lidské osobnosti či charakteru nestačí pouze naslouchat lidské řeči. Jazyk je meč s dvojím ostřím. Na jedné straně slouží pravdě; na té druhé lži. Co člověk říká, může být buď pravda nebo lež. Zkouška charakteru spočívá vždy ve skutku! Mluvit bez činu je prázdné. Na druhou stranu činy nepotřebují slova, aby odkryly charakter nebo osobnost člověka. Vezměme si jako příklad zvířata.

Zvíře neumí mluvit a přesto můžete poznat jeho charakter stejným způsobem, jakým to můžete udělat u lidské bytosti. Každý druh zvířete má určité zvláštní vlastnosti, každý poddruh je také odlišný od všech ostatních a dokonce každé jednotlivé zvíře má jedinečnou řadu svých charakterových vlastností. Bráno z pohledu druhů, psy a kočky jsou velmi odlišní charakterem. Ale i v rámci psí rodiny můžeme najít ohromné rozdíly mezi jednotlivými plemeny. Vezměne si například vlčáka, jezevčíka, pudla a buldoka. Poctivou povahu vlčáka bychom těžko hledali u mazaného a hravého jezevčíka. A pudl se svými bleskurychlými reakcemi a přizpůsobivostí je na hony vzdálený agresivnímu odhodlanému buldokovi. Pokud půjdeme ještě dál a srovnáme dva psy téže rasy, zjistíme, že jsou i tak velmi odlišní. Každý majitel psa ví, že už nikdy nebude žít právě takový pes, jako je ten jeho. Takže vidíme, že každé zvíře, každá živá bytost má naprosto individuální charakter, jedinečný a zcela odlišný od každé jiné živé bytosti.

Charakter je nezávislý na rozumu a řeči. Člověk, který umí mluvit, a zvíře, které neumí, mají oba povahu a osobnost. Rozdíl je v tom, že zvíře si není vědomé sebe sama, nemůže se poznat, zatímco člověk se svým vysoce vyvinutým rozumem je schopný přemýšlet sám o sobě a svých vlastnostech, poznat a pochopit svůj charakter a být soudcem sebe sama. Tato schopnost mu umožňuje stát se pánem sebe samého a získat vládu nad svým osudem.

Člověk jako jednotlivec může pozorovat jak sám sebe tak i ostatní, svůj život a životy druhých a tímto způsobem může srovnávat sám sebe s ostatními ve vztahu k osudu. Při tomto srovnávání si všimne překvapivé zákonitosti a sice, že lidé, kteří jsou si podobní, mají podobné osudy. Jak pokračuje ve svém pozorování, uvědomí si, že příčinou cestiček svého osudu je sám člověk, a pomaličku začne objevovat tajemství neviditelných vazeb a propojení. Objeví pravdu, kterou moudří lidé Východu nazývají zákonem karmy. Jednoduše řečeno tento zákon zní „jaký charakter, takový osud“.

Hnací síla osudu je člověk sám a pokud chce změnit svůj osud, musí nejdřív změnit svůj charakter. Člověk, který je otrokem své nízké povahy, svého instinktu, bude také otrokem svého osudu. Pokud se člověk slepě odevzdá přírodním silám, kterém v něm působí, jeho osud s ním stejně slepě bude pohazovat sem a tam. Ale pokud člověk pozná tajemnou hnací sílu svého osudu, jeho cesta ke svobodě se otevře. Kdokoliv zvítězí sám nad sebou, zvítězí nad svým osudem!

Jen člověk, který si je vědomý toho, co dělá, toho může dosáhnout. Aby se dostal na tuto úroveň, musí urazit dlouhou cestu vedoucí od primitivní úrovně pudů, na které není nic jiného než zvíře, které má rozum, až na úroveň, ve které se z něho stala vědomá a vysoce vyvinutá lidská bytost.

Primitivnímu člověku trvalo tisíce let vývoje, aby se dostal na tak vysokou úroveň, že může vědomě používat svůj rozum. Ale jeho celá bytost byla stále naplněná dvěma silnými přírodními pudy – pudem sebezáchovy a rozmnožování. A tak dal svůj rozum do služeb těchto pudů, aby pomocí svých schopností uspokojil svoje smyslné touhy a zpříjemnil si život.

Když člověk něco chce, napětí jeho vůle vytvoří myšlenky v jeho mozku a ty ho přimějí k činu. Ale nemůžeme udělat nic, abychom zároveň nespustili řetěz událostí. Nemůžeme vyslovit ani jediné slovo či udělat gesto, aniž bychom nedali vzniknout následkům. A i po tom, co jsme už dávno zapomněli na svůj čin, který spustil retěz událostí, vlny v čase a prostoru stále proudí a způsobují nové činy dál a dál do nekonečna, až do úplné věčnosti.

Když hodíme kámen do klidného rybníku, uvedeme do pohybu vlnky, které běží od místa vhození v neustále se rozšiřujícím kruhu. A tyto vlnky zůstanou v pohybu i dlouho po tom, co se již kámen dotkl dna. Podobným způsobem proudí směrem od nás na všechny strany následky našich činů a vytvářejí tak nekonečný řetězec, dokud se nevrátí zpátky k nám v podobě toho, co nazýváme štěstí a osud. Většinou si ovšem nejsme schopni vzpomenout, jaký čin způsobil ten či onen zásah osudu. Jen jedna věc je jistá: výsledek, který se nám vrátí, bude naprosto stejného druhu jako byl náš počáteční skutek. Tento samý zákon působí všude! Pokud udeřím pěstí do stolu, stůl, aniž by se pohnul, udeří stejně prudce do mé ruky. Rána, kterou moje ruka dostane od stolu, byla způsobená ranou, kterou jsem dal stolu. Stejný zákon působí na náš osud: Pokud ostatním způsobím bolest svým sobeckým jednáním, můžu si být jistý, že obdržím stejně bolestný úder. Pokud jsou mé skutky stědré, osud bude stejně stědrý ke mně a poskytne mi dary tehdy, kdy to budu nejmíň očekávat.

Ignorantský omezený člověk, jehož životní náplní je jen uspokojení jeho pudů, je sobecký ve svém myšlení a chování a právě kvůli tomuto nedostatku soucitu od sebe odpuzuje lidi kolem sebe a tak sám sebe izoluje. Proto je zcela přirozené, že jeho osud se k němu chová naprosto stejným způsobem. Sobeckost, kterou vyzařuje, naplňuje atmosféru kolem něj energiemi, jejichž reciproční důsledky mu přinášejí bolest a utrpení. Jeho trápení ho pak tak dlouho sužuje, znovu a znovu, dokud ho jeho vlastní pud sebezáchovy nepřinutí hledat úlevu a svobodu od svého utrpení. Bohužel však v tomto stádiu dělají lidé jednu chybu za druhou tím, že skoro vždy hledají svobodu všude možně, jen ne na tom jediném místě, kde jí opravdu mohou nalézt – sami v sobě. Místo toho si stěžují na „okolnosti“ a snaží se je změnit. Výsledkem je vždy neúspěch a oni se, díky svému špatně nasměrovanému úsilí, znovu stávají oběťmi nového utrpení a bolesti, dokud si konečně neuvědomí, že oni sami byli celou dobu hnací silou svého osudu. Proto nejdříve musíme změnit sami sebe, aby se mohl změnit svět kolem nás. Dokud se snažíme změnit svět, aniž bychom změnili sebe sama, veškerá naše snaha je marná.

Utrpení nicméně probouzí nejen naši touhu po svobodě, ale také soucit vůči ostatním. Vlastní zkušeností zjistíme, co utrpení vlastně je, a tak se naučíme rozumět utrpení druhých. Tímto způsobem se rodí porozumění. A to je první krok směrem k nesobeckosti!

Pak jde život dál. Dál trochu trpíme a sbíráme další zkušenosti. Krůček po krůčku, naplněni touhou po osvobození, si znovu a znovu všímáme, jak tyto principy života působí, a začínáme si uvědomovat vztah mezi příčinou a následkem: dobré přináší dobré a zlé přináší zlé. Hřích je už trest sám o sobě. Společně s naším rostoucím chápáním a porozuměním, se začne rozšiřovat a prohlubovat naše schopnost cítit soucit vůči svým bližním; stále víc vycházejí naše záměry z pochopení, dokud se naše srdce neohřeje natolik, že se zrodí láska.

Ale nemluvíme o lásce, jak si ji mnozí lidé vykládají. Lidé si myslí, že mluví o lásce, když popisují pocit, který zažívají, jsou-li s osobou, jejíž přítomnost je obšťastňuje a kterou chtějí vlastnit. Pod záminkou „lásky“ terorizují své blízké, zbavují je jejich svobody a práva na sebeurčení a očekávají, že se z nich stanou poslušní roboti. Takoví lidé nejsou schopni rozpoznat, co je opravdu příjemné pro jejich blízké, které údajně milují. Naopak, přesvědčeni, že jsou motivováni „čistou láskou“, nutí své blízké, aby vykonávali jejich vůli.

Jak často vídáme rodiče, kteří tvrdí, že žijí pouze pro své děti, a muže a ženy, kteří tvrdí, že žijí jen jeden pro druhého. Zaměříme-li se ale na tyto lidi víc zblízka, ukáže se, že opak je pravdou. Ve skutečnosti tito lidé očekávají, že druzí budou žít pro ně. Nikdy je nenapadne, že ti druzí jsou také samostatné bytosti a mají svůj vlastní život. Nedochází jim, že tito „drazí blízcí“ lidé možná chtějí nebo potřebují úplně něco jiného, než jim oni doporučují a předepisují. Takoví lidé se často rozčílí, když mluví o svých „nevděčných dětech“ nebo o jiných lidech a jejich „nedostatku pochopení“, neboť ti, které oni tvrdí, že tak „milují“, před nimi často prchají. Co jim uchází je, že vždycky požadovali, ale nikdy sami nedali pochopení, lásku a vděčnost.

Lidé motivovaní opravdovou láskou, která je založená na pochopení, budou svým osudem vždy štědře odměněni. Mějme vždy na paměti, že síly, které vyzařujeme, se k nám vracejí. Jak zaseješ, tak sklidíš. Když lidé, kteří ovlivňují náš osud, na nás myslí – ať už v dobrém nebo špatném – a pak podle toho konají, odráží se v tom zase jen ty síly, které jsme my sami vyslali a které se přemění v činy, jež určují náš osud.

Myšlenky se nestávají realitou samy od sebe. Je to tak, že neviditelné síly a energie způsobují, že klíčí a rostou. Někdy stačí jenom trochu dobré vůle, kterou jsme projevili možná před dlouhou, dlouhou dobou. Skrze myšlenky, slova nebo činy někoho jiného se to pak vrátí zpět k nám právě v příhodné chvíli a způsobí to příznivý obrat v našem životě. Proto musíme věnovat pozornost všem svým myšlenkám, slovům a skutkům. Kdykoliv se v naší hlavě zrodí zlá myšlenka, měli bychom okamžitě zjistit, odkud přišla. Musíme jí zabránit, aby se stala naší realitou tím, že odmítneme na ní dál myslet. Nikdy nesmíme dopustit, aby napřátelské pocity zabarvily naše myšlenky o někom, protože všechny tyto myšlenky a pocity se k nám vrátí!

To samé platí o našem těle a mysli. Musíme se vyvarovat myšlenkám na nemoce, neboť tyto myšlenky oslabují naši obranyschopnost a připravují cestu nemoci. Stejně tak nesmíme nikdy mluvit o nemocech a ukazovat přitom na své vlastní tělo, když vysvětlujeme, že tady a támhle měl kamarád bolest, nádor nebo něco operované. A stejně tak nesmíme ukazovat sami na sebe, když mluvíme například o tom, že někdo přišel o nohu během nehody. Pokud tak činíme, dáváme energii možnostem nemocí nebo nehod a tak nevědomě přivoláváme různé druhy neštěstí, které vědomě nechceme. Proto musíme mluvit o zdraví, síle a štěstí a naplnit tak vzduch kolem nás radostí a tím učinit náš osud plným radosti!

Ale co dělají lidé? Do nekonečna mluví o katastrofách. Bez ustání si stěžují, naříkají a kňourají místo toho, aby něco udělali a zahnali tak to zlé, které jim dělá starosti. Tímto způsobem totiž jenom dosáhnou toho, že naplní atmosféru kolem sebe negativními silami. Nevyhnutelně pak tyto síly udeří dříve nebo později zpátky, což záleží na velikosti a celkové síle negativních energií, které daný jedinec uvedl do pohybu.

Primitivní člověk, který stojí na nízké úrovni vývoje, je izolovaný a zapuštěný do hmoty. Proto síly, které uvolní, působí pomalu a těžkopádně. Čím je člověk výše na žebříčku vývoje, tím silnější a pronikavější jsou energie, které vysílá, a tím rychlejší jsou reakce na to, co dělá. Jak často slyšíme lidi, jak si stěžují: „Opravdu mám smůlu. Normálně vůbec nelžu, ale kdykoliv řeknu i sebemenší lež, abych se vymanil z trapné situace, okamžitě se to provalí. Ale podívej na tohodle XY, který neustále lže, jak když tiskne, a vždycky mu to projde!“

Pokud patříte do této skupiny a někdy jste si stěžovali tímhle způsobem, můžete si blahopřát a radovat se, neboť jev, na který si stěžujete, je důkaz toho, že vysíláte vysoké a mocné síly, které oběhnou svou dráhu a vrátí se zpět bleskovou rychlostí. Buďte ujištěni, že ti ostatní, kteří zdánlivě beztrestně páchají zlo, jsou také dřív nebo později negativními energiemi, které vyslali, dostiženi, a v té chvíli je pro ně tato rána o to víc nepříjemnější. Jen sledujte lidi kolem sebe a uvidíte, že to tak je.

Většinou ovšem lidé zůstávají slepí. Ačkoliv je zákon karmy jasný jako facka, lidé stále mluví o „náhodě“! Ale co je náhoda? Latinské slovo pro náhodu koincidence („co“ – „in“ – „cadere“) a znamená „spadnout na“. Náhoda tedy znamená něco, co nám nečekaně a nepředvídatelně spadne do života. Ale jenom proto, že jsme nevěděli, že tato událost se blíží, můžeme předpokládat, že neměla příčinu? Nemají všechny ty události, které způsobily to, co se stalo, příčinu? Může se opravdu něco „jen tak stát“ bez příčiny?

Činy všech těch nespočetných bytostí na světě a jejich následky jsou spolu neodlučitelně spjaté a zapadají do sebe jako kolečka v hodinkách. A tak vznikají společné osudy rodin, skupin lidí, národů a dokonce celých kontinentů. Ale stejně jako každá buňka v těle má i každá lidská bytost svůj vlastní individuální osud v rámci společného osudu své rodiny, národa či kontinentu. Často jsme mohli během 2. světové války vidět, jak je osud jednotlivce provázán s osudem rodiny, domu nebo města a přesto mnoho lidí prošlo velkými katastrofami jako zázrakem bez újmy. Jaká síla zde působí, co koná takové zázraky? Je to celkový součet všech našich předchozích činů, čistý výsledek všech sil, které jsme kdy uvedli do pohybu. Nic a nikdo nemůže ujít těmto silám. Kulka ve chvíli, kdy byla vystřelena, může být jemně vychýlena ze své smrtící dráhy, možná jen tím, že tyto síly způsobí malý reflex v ruce, paži nebo prstu osoby, která stiskla spoušť – možná jen nepatrné neviditelné zachvění svalů – a kulka, která byla určená nám, proletí neškodně kolem.

Člověk může být pouze tehdy zabit, pokud to tak má ve svém osudu. Cesty vraha a jeho oběti se nevyhnutelně střetnou. Oba jsou k sobě neodolatelně a nevyhnutelně přitahováni až do chvíle, kdy jsou síly, jež do té doby spaly v útrobách osudu, vypuštěny. Pak dojde k vraždě. Stejným způsobem se setkávají cesty zachránce a jeho zachráněného. Nic se neděje náhodou; všechno je dokonalý výsledek přecházejících činů. Nikdy na to nezapomínejme. Při všem, co děláme, mějme vždy na paměti, že to, co uděláme, se nám vrátí. A udělejme to pouze tehdy, pokud opravdu cítíme, že chceme, aby tu samou věc někdo udělal nám. „Čiň ostatním tak, jak bys chtěl, aby oni činili tobě“ je způsob, jakým Ježíš vyjádřil tuto zásadu. Ať už tomu říkáme „zlaté pravidlo“ nebo „karma“, jednoduše to znamená, že cokoliv uděláme ostatním, se k nám vrátí.

Pokud máme oči otevřené a díváme se kolem sebe na cestě životem, znovu a znovu máme šanci zpozorovat, jak osud poslušně následuje hlavní vlastnosti určitého člověka. Je to obzvláště evidentní v případech, kdy osud postihne dva či více lidí. Jeden z nich může být na dně a zničený, zatímco druhého to ani nevybočilo z rovnováhy. Ačkoliv možná přišel o to samé co první, pohotově se sebere; a během krátké doby už stojí rovně na nohou a je schopný pomáhat ostatním. Toto je příklad toho, co dělají pozitivní lidé. Očekávají pomoc pouze ze vnitř sebe samých, nikoliv zvenčí, věří v sebe sama, pevně drží otěže ve svých rukou, seberou všechnu svou sílu a dál bojují, dokud jim osud nesloží do klína plody semen, která zaseli. Tento příklad je velmi dobře vyobrazen v příběhu o dvou žábách:

Dvě žáby si vykračují na procházku při západu slunce a povídají si: „Víš co,“ říká jedna z nich, „jednou bych strašně ráda vypila tolik mlíka, kolik se do mě vejde. To si přeju ze všeho nejvíc na světě.“

„Já taky,“ říká ta druhá, „to by se mi splnil můj největší sen.“ Jak si tak dál vykračují, přijdou k farmě a přede dveřmi svojí dvě téměř plné bandasky mléka.

„Hej,“ kuňkne první žába, „nebesa splnila naše přání. Rychle! Skoč támhle do té bandasky, já skočím do téhle, a můžeme pít do sytosti!“

Obě tedy skočí dovnitř a začnou bezhlavě pít mléko. Pijí… a pijí… až už mají obě dost. Pak zavolá první žába na druhou: „Už jsem plná a chci přestat pít, ale nemůžu se dostat z bandasky. Co budeme dělat?“

„Já už taky nemůžu,“ odpoví ta druhá, „a taky mi nejde dostat se ven. Jediný, co můžeme dělat, je dál pít, aby toho mlíka ubylo.“ A tak dál pijí… a pijí… dokud první žába znovu nezavolá: „Ach, já už nemůžu! Topím se!“

„Přestaň si stěžovat,“ křičí zpátky druhá žába, „prostě dál pij, dokud jenom můžeš.“ A tak zase dál pijí mléko, dokud ta první znovu nezavolá: „Už nezvládnu ani kapku. Bůh s tebou, drahá, já to vzdávám…“

„Já teda ne,“ křičí druhá žába zpět. A pak je najednou všude ticho, jak se noc snáší nad krajinu. Ráno, když vyjde slunce na oblohu, co vidí?

Dvě bandasky na mléko vedle sebe; v jedné z nich plave v mléku břichem nahoru mrtvá žába; v druhé z nich je hrouda másla a na ní spokojeně sedí druhá žába a pomrkává. (udupala si máslo)

Tento malý příběh jasně ukazuje, jak dvě stvoření, která vyrostla v naprosto stejných podmínkách a která jsou si podle vnějších kritérií naprosto rovná, si mohou pro sebe vytvořit z jedné a té samé události zcela odlišné osudy. Pro jedno je to zkáza; pro druhé vítězství – pro každé podle jejich vlastní individuality. Neexistuje žádná štěstěna, ať už si jí přejeme sebevíc, která by zároveň neobsahovala nebezpečí, a neexistuje žádné nebezpečí, které by v sobě zároveň neneslo možnost úniku; žádné nebezpečí, ve kterém by člověk nemohl nalézt nějakou světlou stránku, když se spoléhá na své vlastní síly a ví, že byl stvořený k tomu, aby se stal pánem svého osudu! Cesta k tomuto cíli je sebepoznání, samorozvíjení a sebeovládání!

Na Východě se této cestě říká Jóga.

Začněme se sebepoznáním.

Naše práce nebude pouze hodnotná, ale také nesmírně zajímavá. Většina lidí si myslí, že znají sami sebe. Ale pokud bychom mohli srovnat představu, kterou o sobě člověk má, s představou, kterou o něm mají lidé kolem něj (manžel/ka, příbuzní, přátelé), sotva bychom našli nějaké podobnosti. Poznat někoho dobře a objektivně je těžký úkol, i když se jedná o někoho jiného, koho můžeme vidět a pozorovat ve chvílích, kdy si toho on není vědom. Ale je mnohem těžší poznat sami sebe, když se nemůžeme vidět ani pozorovat, aniž bychom o tom nevěděli. Když se díváme do zrcadla, vidíme výraz, který je velmi odlišný od toho, který jsou zvyklí vidět lidé kolem nás. Je vždy velkým překvapením, když se najednou spatříme v zrcadle, kterého jsme si nejdříve nevšimli a mysleli si, že to, co vidíme, je někdo jiný, jak se k nám přibližuje. Zažíváme velký šok, když se poprvé vidíme na videu nebo slyšíme nahrávku svého hlasu. Neustále se ptáme: „To jsem opravdu já?“

Když začneme jít cestou jógy a pozorovat sami sebe vědomě, zažijeme mnoho překvapení. Musíme začít pozorováním svého výrazu ve tváři, síly, kterou cítíme ve svalech obličeje, jak moc otevíráme pusu, když mluvíme a když se smějeme; a obzvláště, jak se smějeme! Náš smích je měřítko, zrcadlo naší individuality. Potom se musíme zaměřit na to, jestli se díváme na lidi s vykulenýma očima nebo jestli moc nemrkáme, jak hýbáme rukama, chodily, hlavou, krkem nebo ramenama. Zároveň bychom měli pozorovat ostatní, abychom mohli udělat srovnání, a dobře uvidíme, kolik zbytečných pohybů dělá většina lidí a jak málo jsou si vědomí toho, co dělají s rukama, chodily a svaly na obličeji. Když chtějí někoho přesvědčit, plýtvají spoustu energie tím, že gestikulují rukama a kroutí nohama, naprosto nevědomí toho, že by mohli vyzařovat mnohem víc energie a dosáhnout mnohem přesvědčivějšího účinku, kdyby drželi svoje tělo naprosto v klidu a soustředili veškerou svou sílu na své myšlenky a na to, co právě říkají.

Ale v této chvíli se dostáváme za sebepoznání a vstupujeme do sebeovládání. Když se začneme pozorovat a když získáme dostatečně praxe, abychom se nikdy nezapomínali, sebekázeň se dostaví přirozeně jako dar, který nám spadne do klína. A je to pochopitelné; protože kdo by se chtěl dál dívat na člověka, kterému vylézají oči z důlků, když na vás mluví, nebo mu vidíte až do žaludku, když se směje, potom, co on sám zjistil, že přesně tohle dělá a uvědomil si, jak to působí na druhé. Ve chvíli, kdy si všimneme, že děláme ošklivé nebo naprosto zbytečné pohyby, přestaneme je dělat, částečně z čiré ješistnosti a čátečně, protože cítíme, že je to naše povinnost. Je naší povinností mít co nejpříjemnější vzezření vůči lidem kolem nás. Dokonce i tento velmi nízký stupeň sebeovládání znamená první prospěšnou změnu v našem osudu. Lidé si nás začínají víc vážit. Souběžně s vývojem našeho sebeovládání, se také vyvíjí naše sugestivní síla. Nikdo tomuto účinku neujde.

Kromě těchto kladných výsledků, si začínáme všímat řady negativních věcí, které se nám už nestávají. To, že praktikujeme neustálé sebepozorování a sebeovládání, nám umožňuje vyhnout se všem druhům chybných pohybů; takže když jsme u někoho na návštěvě, nebudeme už převrhávat skleničky, dělat skvrny na ubruse nebo otravovat svého hostitele jinými způsoby. Když jedeme tramvají nebo autobusem, vždy šlápneme správně tak, že neupadneme ani nikomu nešlápneme na nohu. To znamená, je mnoho věcí, za které nás ostatní už nebudou kárat. Také se můžeme vyhnout potížím tím, že se nerozčílíme nebo přemůžeme hněv, když nám ostatní šlápnou na nohu. A teď přichází ta nejtěžší věc ze všech: Nesmíme si nikdy dovolit, abychom si mysleli cokoliv zlého! – Neboť myšlenky jsou duchovní energie, tak silné, že proniknou vším, a s naprostou jistotou se k nám vrátí!

K tomu, abychom udrželi pocity a myšlenky vždy na uzdě, potřebujeme vyšší formu sebekázně, ke které nás postupně dovede fyzická disciplína, aniž bychom si toho možná byli vědomi. Může člověk, který má svoje tělo a pohyby naprosto pod kontrolou, mít neukázněnou mysl? – Určitě ne! Fyzická disciplína posiluje naši vůli a neustálé sebepozorování nás zavádí do světa skrývajícího se za oponou vědomí. Poznáme své pudy a pohnutky, ty tajemné hnací síly našich činů a úplně najednou se ocitneme v nejtajnějších komnatách své duše. Postupem času pochopíme, jak moc je psychika člověka spjata s výrazem v obličeji, charakterem, držením těla, chůzí, pohyby rukou a nohou, písma a tak dále až po ty zdánlivě nejnepodstatnější fyzické projevy lidské mysli. Na základě této spjatosti je postavený systém Hatha Jógy.

Hatha jóga nám dává klíč k tajemství, ve kterém se odehrává ten velký zázrak: Zrození hmoty z mysli a emocí. Můžeme se stát vědomým svědkem transformace psychického stavu do fyzického jevu. To je důvod, proč cvičíme Hatha jógu se zavřenýma očima a musíme obrátit veškerou svou pozornost dovnitř. Viděno okem vnějšího pozorovatele, cvičení Hatha jógy se jeví být čistě fyzické; ale ve skutečnosti je jeho psychická složka ta důležitější. Těmito cvičeními v sobě probouzíme různé psychické stavy a učíme se je ovládat. Lidem, kteří cvičí jógu bez soustředění, se nepodaří ovládnout síly, které probudí fyzickými cvičeními. Mohou dosáhnout fyzických výsledků, uzdravení, úbytku či příbytku váhy nebo posílení svalů, ale nedosáhnou skutečného cíle jógy.

Na druhou stranu lidé, kteří cvičí se soustředěním, poznají, jak životní síly, které probudí, začnou procházet jejich nervovým systémem, a ve kterých nervových centrech se fyzické energie přeměňují na psychické a naopak. Také pochopí, že osud každého člověka není nic jiného než promítnutí jeho „já“ do vnějšího světa a tím pádem že každý může vzít do svých rukou kormidlo svého osudu.

Jak toto rozpoznat a jak používat správně toto kormidlo je něco, co se učíme ve vysoké škole jógy.



2

JÓGA A SAMOLÉČENÍ

Jeden z velkých vědců medicíny starověkého světa vyslovil latinský citát: „Medicus curat – Natura sanat“, který znamená, že zatímco lékař může poskytnout péči, přiroda se postará o uzdravení. (V češtině známe toto přísloví jako „Lékař léčí, příroda uzdravuje.“)

Jak pravdivé! Příroda uzdravuje. Ale když se dostaneme do jednoty s přírodou, když se ztotožníme s těmi obrovskými přírodními silami, můžeme skutečně říct, že jsme příroda. A poté se léčení stane samoléčením.

To znamená, že jsme se stali pány přírody. Nebo, abychom to vyjádřili jinak, že jsme si podmanili přírodu. Jméno každého z různých systémů jógy tak naznačuje, že skrz něj je člověk schopný podmanit si to či ono svou vůlí a tak nad tím získat moc. Pomocí systému Hatha Jógy je člověk schopen podmanit si přírodu.

V Indii lidé s železnou silou vůle zasvěcují celé své životy průzkumu všech tajemství zdraví, nemoci, života a smrti. Svůj průzkum ovšem provádí nikoliv zvenčí dovnitř, nýbrž ze vnitř ven. Nejen že zkoumají vnější jevy, ale především zkoumají člověka jako takového jako zdroj a příčinu těchto jevů.

Základní rozdíl mezi lidmi Východu a lidmi Západu je v jejich přístupu k výzkumu. Na Západě lidé pozorují vnější události a ty jsou vždy základem jejich výzkumu, zatímco na Východě výzkum a posuzování jsou založené na vnitřním pozorování, přímé zkušenosti a ztotožnění se. Pokud na Západě mluvíme o studii člověka, znamená to, že zkoumáme tisíce lidí, zaznamenáváme a zpracováváme výsledné informace, z kterých vyvozujeme závěry a děláme hypotézy, z nichž dále vytváříme teorie, abychom vysvětlili pozorovaný jev a pak o něm vedli nekonečné diskuze až do chvíle, kdy přijdeme s novými teoriemi, které nahradí ty staré.

Naproti tomu výzkum lidské bytosti na Východě znamená pozorování přírodních jevů uvnitř sebe sama pomocí svého vlastního já. Každá metoda má své přednosti, ale skutečná a opravdová podstata věcí může být poznána a pochopena pouze přímou zkušeností. Nejvyšší pravdy objevené tímto způsobem se nikdy nemění, stejně jako člověk a příroda zůstávají beze změny po celou věčnost. Každý velký zasvěcenec, který dosáhne božské inspirace a osvícení hlásí stejné pravdy, protože je poznal svou vlastní přímou zkušeností.

Jen v tomto světle můžeme pochopit fakt, že znalosti obsažené v učení indické medicíny se za tisíciletí vůbec nezměnily a postupně krok za krokem jsou potvrzovány vývojem západní vědy. Objevy získané z vykopávek dokazují, že Bráhmani, kteří napsali Ayur-Vedu, měli obrovské znalosti medicíny. Už oni věděli, jakou roli hrají při nemoci bakterie; znali tajemství imunity vůči bakteriím; věděli o kosmických paprscích; a znali účinky záření a pohybů nebeských těles na výskyt a závažnost nemocí. Jejich operativní zákroky byly vysoce propracované. Svými operacemi prováděli opravdové zázraky. Moji západní čtenáři se mohou právem ptát, proč tyto jogíni a ayur-vedici drželi své znalosti v tajnosti.

Jako odpověď na to vám povím jeden příběh, který se stal na univerzitě v Calcuttě a který celou záležitost hezky objasňuje. Indický jogín, který byl vyškolený ayur-vedik, se bavil se západním profesorem, který byl velmi pyšný na své znalosti. Jogín řekl profesorovi, že jak malárie tak filarie mají souvilost s průběhem a fázemi měsíce a že pouze lidé, kteří špatně reagují na měsíční energie, jsou náchylní k těmto nemocem. Na druhou stranu, lidé, v jejichž tělech jsou tyto energie v rovnováze, mohou být pokousáni moskyty bez jakýchkoliv závažných následků; bacily se v jejich krvy nerozmnoží a oni vůbec neonemocní.

Profesor poplácal s pohrdavým smíchem jogína po rameni a řekl, „No jasně, chlape, ještě bych mohl uvěřit tomu, že tyhle nemoci mají slabost pro hrátky při měsíčku jako mladí milenci.“

Jogín klidně odpověděl, „Před tím, než se začnu vysmívat něčemu, čemu nerozumím, to napřed prozkoumám a probádám.“ Od té chvíle se už se západním profesorem nebavil o měsíčním záření a dalších energiích, které v přírodě působí a ovlivňují naše životy.

Ale profesor nemohl zapomenout na poznámky jogína, neboť znovu a znovu mohl pozorovat, že ten Ind měl pravdu. Pouhé čtyři roky na to uveřejnil novou lékařskou teorii (kterou vydával za svou vlastní!) o tom, že průběh a záření měsíce a dalších nebeských těles hrají důležitou roli při nemocech a epidemiích.

Ale Indové, stejně jako ostatní východní lidé, se stali čím dál tím opatrnější na to, co říkají, a toto je výsledek jejich souhrné zkušenosti za tři sta let. Vědí, že na Západě je velmi málo lidí, kteří by si dali tu práci a vyzkoušeli věci na vlastní kůži. Ale když člověk zakusí něco sám na sobě, všechna vysvětlování se rázem stanou zcela zbytečné. Jako by bylo například zcela zbytečné psát dlouhé svazky o tom, jak příjemná a pozvnášející dokáže být dobrá hudba pro ty, kteří k ní mají vztah, kdyby tyto svazky byly určeny pro člověka, kterému hudba nic neříká.

Metoda Východu je zkušenost. Touto metodou začali indičtí jogíny zkoumat tajemství přírody. Hluboko uvnitř sebe samých, skrze přímou zkušenost získali své postřehy a znalosti. A jejich neúnavná snaha je dovedla k cíli: stali se osvícenými. Rozprostřelo se před nimi tajemství života. Porozuměli sobě samým a následně i celému univerzu. Viděli, zažili a ztotožnili se s tím nejvyšším, příčinou bez příčiny: se samotným Stvořitelem.

Od samého začátku zrození byl člověk předurčen k tomu, aby vládl přírodě, protože se svým rozumem stojí nad přírodou. Příroda pouze slepě následuje zákony a když člověk pozná a zažije tyto zákony sám v sobě, může je podrobit své vůli, vědomě je použít ke svému vlastnímu prospěchu. Může ovládat tyto obrovské síly – jak tvořivé tak ničivé – které v přírodě působí.

První osvícení věděli, že toto je cíl, kterého může dosáhnout každý. Bylo jim líto ostatních lidí, kteří se bolestně prodírali životem ve své nevědomosti, a začali je učit. Tímto způsobem vzniklo učení sebeovládání. První velcí mistři byli následováni ostatními, kteří vytvořili ze zásad sebeovládání vědu a tato věda se postupně stala jedinečnou celistvou metodou: Hatha jógou.

Hatha jóga nás přivádí zpět k přírodě, ukazuje nám úzký vztah mezi tělem a myslí, dává nám poznat léčivé a ničivé síly působící v bylinách, stromech a kořenech, učí nás, jak se stát pánem nad zdravím svého těla a mysli. V Indii je cvičení Hatha jógy velice rozšiřené a pokročilí mistři mají ohromující schopnosti. Dokážou ovládat tlukot svého srdce, funkce svého trávicího traktu a činnost všech dalších orgánů v těle. Zcela ovládají svůj nervový systém a jejich duše je naplněna božským mírem.

Kdyby o tom již nenapsalo mnoho západních vědců, neodvážila bych se zde zmínit, že i v dnešní době žijí v indických horách jogíni, kterým je 700 – 800 let. Zcela si uvědomuji, že zde na Západě mi sotva někdo uvěří, ale na Východě je obecně známo, že díky Hatha józe se člověk může dopracovat na takovou úroveň, na které může volně prodlužovat svůj život.

Mladý jogínský učeň měl to štěstí, že se setkal s velkým mistrem, který žil několik set let. Pozoroval, jak mistr čas od času utrhl maličký kousek zvláštně tvarovaného kořene, pečlivě jej chvíli žvýkal a pak spolkl šťávu z něj. Protože věděl, že tento kořen má schopnost prodlužovat život, požádal mistra, aby mu řekl své tajemství. Mistr se dlouze podíval na žáka svýma nekonečně hlubokýma láskyplnýma očima a potom pravil, „Proč to chceš, můj synu? Po prvních osmdesáti letech tady na Zemi se život stává tak otravným, že je velkým a velmi zodpovědným úkolem zůstat tu po staletí jenom proto, abys mohl učit generace, které přijdou po tobě. Ale pokud znáš toto tajemství, je tvojí povinností tak učinit. Až ti bude osmdesát, přijď znovu a pokud stále budeš chtít, naučím tě tajemství této rostliny.“

Uplynulo mnoho let a jogínský učeň měl stále ještě daleko do osmdesáti, a přesto už dávno přestal toužit po prodloužení svého života. Věděl, že život zde na Zemi je jen škola, příležitost získat zkušenost, a věděl, že smrt jednoduše neexistuje – pouze věčný život. Smířil se s tím, že prožije svých osmdesát nebo možná sto let ve zdraví a plně při síle! Toto je dosažitelný cíl pro nás pro všechny, dokonce i zde na Západě! Člověk potřebuje pouze skutečnou sílu a sebeovládání. A prvním krokem tímto směrem je sebepoznání!

Ti, kteří podniknou první kroky jogínské cesty k sebeobjevení, brzy poznají, že v lidské bytosti je skryto něco zázračného, svět, o kterém před tím neměli ani ponětí. Na této cestě objevování člověk nalezne zvláštní věci: například zdi, kterými může projít, pokud se na ně plně soustředí. Všimne si, že stojí před stejnou zdí, o které mluví východní lidé. Kdokoliv zná to magické heslo, zázračné „Sezame otevři se“, uvidí, jak zeď ustoupí a odkryje tak neuvěřitelně mnoho pokladů, o kterých se člověku před tím ani nezdálo. Jak pokračuje dál, čekají na něj stále nová a úchvatná překvapení. Narazí na úžasné nástroje a když se jich dotkne, objeví se džin, který je připravený splnit mu každé jeho přání, vykonat jeho vůli. Člověk se pak může zmocnit nevyčíslitelného bohatství. Může získat celá králoství, ale všechno tohle se změní v nicotu před tajemstvími nejtajnější komnaty pokladů: jablko, mluvící pták a bezedný džbán vody – jablko moci, vševydoucí pták a voda věčného života. Kdokoliv pojí z jablka, stane se všemocný; kdokoliv vlastní ptáka, stane se vševidoucí; kdokoliv se napije vody života, získá nesmrtelnost. Ale to je konec této cesty, konečná zastávka, cíl, po kterém všichni toužíme. Ale musíme začít na začátku!

Zjistěme nejdříve o těchto magických nástrojích, které, když se dají dohromady, způsobí, že džin vyskočí, aby splnil naši vůli. Tyto nástroje nejsou nic jiného než důležitá nervová centra, která můžeme přimět, aby vykonala naší vůli a to jejich stimulací pomocí různých metod; jinými slovy si můžeme podřídit funkce těchto nervových center dle své vědomé vůle. Proč je to nutné? V jaký výsledek můžeme doufat? Abychom pochopili tyto věci, musíme se nejdřív v rychlosti podívat na tajemství sil, které v nás působí.

Ve všem živém nacházíme dva projevy síly: odesílatele a příjemce – jednoho, který dává, a druhého, který bere. Zde na Západě se tomu odesílajícímu či vysílajícímu principu říká pozitivní energie a tomu přijímajícímu negativní. Na Východě, v prastarém jazyce Indů, sanskrtu, se proudu pozitivní energie říká „Ha“, což zhruba znamená „slunce“. Negativnímu proudu se říká „Tha“, což znamená „měsíc“. Hatha jóga tedy znamená věda a umění k získání dokonalé harmonie mezi těmito silami a jejich podmanění vůlí člověka.

I v takovém „neživém“ předmětu jako je krystal nalezneme pozitivní a negativní póly, stejně jako je můžeme najít na každém stupni projevu života. Polarita a rytmus, který vzniká z polarity, oživují celý vesmír. Obří nebeská tělesa s planetami a měsíci, které je obíhají, sluneční skvrny, pulsující srdeční tep zvířat, střídání našich nádechů a výdechů – všechny tyto věci se dějí v rytmu, který vzniká z polarity. Pozitivní a negativní proudy se rytmicky střídají a tak vytvářejí pozitivní a negativní podmínky v dokonalé rovnováze.

Naše Země má také dva póly a my lidé, kteří jsme vznikli ze země a do země se zase vracíme, také fungujeme díky polaritě. Sídlo pozitivního pólu je v mozku, v zadní části hlavy pod místem, z kterého se točí vlasy dál směrem ven jako malý vír. Sídlo negativního pólu je v kostrči v posledním obratli. Mezi těmito póly protéká proud velmi vysoké frekvence. Tento proud je samotný život.

Nosičem našeho života je naše páteř.

Dokud jsou tyto dva póly propojeny probíhajícími proudy a dokud jsou tělesné funkce v pořádku a zvládají přenášet tyto proudy, máme pocit, že naše tělo je živé.

Zdraví není nic jiného než dokonalá rovnováha mezi těmito dvěmi proudy.

Když proud tekoucí z jednoho pólu získá převahu na úkor druhého proudu tekoucího z opačného pólu takovým způsobem, že je porušena rovnováha, výsledkem je nemoc.

Jestliže narušení rovnováhy je tak velké, že se proud mezi dvěma póly přeruší úplně, tělo zemře. Tímto způsobem v sobě člověk nosí pozitivní – dávající – oživující vlastnosti a zároveň negativní, přijímající a odporující vlastnosti. Ve své bytosti, která se skládá z opaků, musí nastolit naprostou rovnováhu podle božského zákona; musí doplnit a nahradit různé opaky, které v sobě má; neboť jenom takovýmto způsobem si může zachovat dokonalé zdraví.

Stejným způsobem se doplňují barvy ve slunečním svitu tak, aby vytvořily absolutní rovnováhu: červená a zelená, fialová a žlutá, modrá a oranžová. Ačkoliv barva v každém z těchto páru je přesný a naprostý opak té druhé, obě patří k sobě a jen když jsou u sebe, vytváří dokonalý celek.

Základní vlastností těla je zdraví. Nicméně životní síla v člověku se projevuje nejen v jeho vědomí jako vůle žít, ale také, stejně jako u zvířat, jako životní pud, který je nezávislý na vědomí.

Mezi lidmi se stupeň dosaženého vědomí liší od člověka k člověku. Výsledkem ignorance a nízkého stupně vědomí ztrácejí lidé na nízkém stupni vývoje svou vnitřní rovnováhu velmi snadno. Nevědí, že v nich pracují životní síly a neustále se proti nim prohřešují. To, že jsou mimo rovnováhu, je způsobené převážně jejich myšlením a emocemi. Jistým následkem je pak narušení životních energií, které vyzařují, nerovnováha mezi pozitivními a negativními životními silami, která dá vzniknout nemoci.

Proto je hlavní podmínkou pro naše zdraví, abychom se naučili krok za krokem rozšířit své vědomí a vést ho do každé části svého těla; neboť pouze vědomím dokážeme udržet rovnováhu mezi životními silami, které vyzařujeme. Tímto způsobem můžeme zabránit vzniku nerovnováhy v našich životních energiích a předejít zrození nemoci. V tomto stavu vědomého ovládání rovnováhy jsme imunní vůči jakékoliv formě nemoci! Pokud už ale trpímě nějakou chorobou, můžeme znovu nastolit zdraví ve velice krátkém časem a sice vědomým ovládnutím našich životních energií.

Zde nás jóga učí o nervových centrech těla a jejich funkcích. Nervový systém je vodič životních proudů. Jsou nervová centra, která dokáží nashromažďovat, jako baterie, proudy, které skrz ně prochází. Kdykoliv dojde k nahromadění negativního proudu následkem emocionálního rozrušení, můžeme vědomě stimulovat ta nervová centra, která jsou nabitá pozitivními proudy, nebo můžeme uklidnit negativní centra. V obou případech nastolíme zpět rovnováhu a výsledkem je vyléčení, které hraničí se zázrakem!

Tato nepochopitelná vyléčení, považovaná za zázraky, jsou nepochopitelná pouze pro ty, kteří nerozumí tajemství rovnováhy mezi dvěma životními proudy. Pro ty, kteří rozumí tomuto tajemství, není takové vyléčení žádný div, nýbrž výsledek činnosti jednoduchého přírodního zákona, s jehož znalostí můžeme dosáhnout požadované reakce s matematickou přesností. Postup k tomu se může ovšem lišit. Buď může člověk, který je osvícený, přivést své vlastní životní energie do nervových center člověka trpícího nedostatkem životní energie tím, že položí ruce na jeho hlavu, nebo použije síly mluveného slova, aby zvýšil životní energii nemocné osoby a přiměl jí vrátit se do svého normálního průtoku. Zde na Západě se tomu říká verbální sugesce nebo hypnóza.

Na druhou stranu pokud nemocný člověk sám posílí tyto oslabené životní proudy a uzdraví se, nazýváme tuto metodu Hatha jógou.

Jelikož nemoc vždy vzniká přebytkem jednoho z dvou životních proudů na úkor toho druhého, rozdělujeme nemoci do dvou hlavních skupin, pozitivní a negativní.

Každý z nás mohl bezpochyby na sobě někdy zpozorovat, že funkce našich fyzických orgánů jsou úzce a hluboce ovlivňovány emocionálním rozrušením. I ten nejzdravější člověk na sobě pocítí fyzické změny, když obdrží závažnou špatnou zprávu. Může ztratit chuť k jídlu, dostat bolest hlavy, pocítit náhlé pohyby ve střevech nebo si všimnout jiných nepříjemných příznaků. Když se člověk prudce lekne, zbělá a jeho mozku se nedostává dostatečně krve. Pokud je leknutí či vystrašení příliš velké, může omdlít nebo pokud je nerovnováha mezi životními proudy v jeho tělě ještě větší, může zažít infarkt nebo dokonce zemřít. Jako stav vědomí, vylekání způsobuje přebytek negativního proudu a naruší rovnováhu životních sil v těle. Hněv, na druhou stranu, způsobí nakupení krve do hlavy a významně zvýší tlukot srdce, tzn. jedná se o opačný stav k tomu, který jsme popsali výše: přebytek pozitivního proudu.

Občasná, krátká a menší rozrušení také způsobují nepříjemné příznaky, ale ty může snadno odstranit náš přirozený obranný systém. Pokud se ale tato rozrušení opakují v častých intervalech nebo se dokonce stanou trvalými, dříve nebo později vedou k trvalému stavu nerovnováhy v průtoku našich životních proudů v těle a výsledkem je vážné onemocnění.

Pokud příliš zvýšíme životní sílu v těle buď přemrštěnou sexuální aktivitou nebo intenzivní intelektuální prací, zvýšíme tím spalování a tělo se následkem pádu do negativního stavu vyčerpá. Jeho odpor je nepřiměřený. Nemoci, které vzniknou tímto způsobem, zahrnují tuberkulózu, všechny chronické záněty, alergie, žaludeční a střevní vředy, neurastenii (chronický únavový syndrom), nervovou depresi, únavu a podobné stavy slabostí.

Na druhou stranu pokud je životní energie těla nevyváženě snížena, buňky v těle, kterým chybí sjednocující souhrnná síla, začnou žít svůj vlastní život a jejich bujení vede k nádorům a rakovině. Konečným výsledkem je pak stejně negativní stav těla, ale je evidentní, že příčinou v tomto případě je přesný opak příčin tuberkulózy a alergií. To vysvětluje, proč je velmi vzácné, aby člověk trpící na alergie dostal rakovinu.

Pozitivní nemoci obecně vzato jsou ty, při kterých dochází k akutnímu postižení doprovázeného vysokými horečkami: zápal plic, angína, zánět ledvin, neuralgie a všechny další záněti a zápaly, všechny druhy infekčních nemocí doprovázené vysokými horečkami jako jsou spála, tyfus, neštovice atd.

Dále existují smíšená narušení, při kterých pokles tělesné síly vede ke střídání pozitivních a negativních stavů. Jako příklad jsou malárie a hnisavá onemocnění, při kterých tělesná teplota alternuje mezi zvýšenou a zníženou teplotou.

Lidský organismus neustále usiluje o rovnováhu. Například pokud se následkem snížení teploty prostředí dostane tělo do negativního stavu se sníženou obranyschopností vůči bakteriálnímu útoku, organismus si pro svou obranu okamžitě vytvoří velké množství pozitivního proudu a vznikne tak pozitivní stav – vysoká horečka. Náhlá převaha pozitivního proudu způsobí zánět a přemíru. Tyto pak zničí bakterie, které se nashromáždily během negativního stavu a tělo se začne pomalu vracet do rovnováhy. V některých závažných případech zánětu, poté, co jsou jichž bakterie zničeny a premíra pozitivních proudů není již potřeba, dojde k náhlému návratu do negativního stavu; pacientova teplota poklesne a ačkoliv již vlastně překonal samotnou poruchu, může se dostat do kritického stavu díky náhlému přechodu z pozitivního do negativního proudu. V takových případech můžeme přivodit pozitivní reakci například tím, že pacientovi dáme nějaký životabudič – černou kávu apod.

Po pozitivních poruchách se většinou během zotavování objeví ještě slabý negativní stav. Stejně jako když silně a prudce vychýlíme kyvadlo do prava, provede následně kyvadlo stejně silný a prudký pohyb doleva proto, aby se nakonec mohlo vrátit do svého normálního rytmu.

Ale pokud vědome předejdeme tomu původnímu nepravidelnému vybočení kyvadla, k narušení jednoduše nedojde.

Předpokládejme například, že naše tělo je prudce ochlazeno pod stupeň normální teploty. Jelikož zákony přírody pracují slepě, vznikne negativní stav, bakterie získají oporu a začnou se množit, přírodní obranný mechanismus začne vytvářet pozitivní síly, dojde k horečce a dojde k průběhu nemoci. Pokud ale ve chvíli tohoto prudkého poklesu teploty vědomě vyvineme mimořádné množství pozitivních energií, naše rovnováha je okamžitě zpět, bacily nemají šanci se začít rozmnožovat a horečky není tedy vůbec zapotřebí; v takovém případě jsme zabránili nemoci. A o tom je jóga!

Poukd nás něco velmi rozruší a naše pozitivní energie začínají získávat převahu, okamžitě stimulujeme uklidňující nervová centra a tak udržujeme svůj nervový systém v rovnováze. Nemáme žádné prudké návaly krve do hlavy, nezačneme se třást, naše vylučování žluči a adrenalinu zůstává normální a tak urovnáváme problém tím, že si vědomě udržíme vnitřní klid. Výsledkem je, že si udržíme zdraví a vyhneme se zničení dobrých vztahů s lidmi.

Viděli jsme, jak katastrofální následky může mít jedno malé psychologické rozrušení. A mnohem závážnější jsou následky dlouhotrvajících, disharmonických a nevyvážených psychických stavů! – Zlost, strach, pochybování, zármutek, starost, žárlivost, pesimismus a podobné emocionální stavy podkopávají naše zdraví, ničí nervový systém, snižují obranyschopnost celého organismu a dávají průchod všem druhům nemocí. Žlázy s vnitřní sekrecí po celém těle reagují okamžitě na sebemenší psychické rozrušení. Tyto žlázy jsou sídlem jistých psychických center a tak tvoří spojnice mezi tělem a myslí.

Když pochopíme, jak důležitou roli hrají tato centra a žlázy ve shromažďování a rozdělování pozitivních a negativních životních proudů, poznáme jaké fyzické reakce můžeme očekávat při různých stavech mysli. Člověk tedy může ovládnout svoje zdraví tak, že vědomě udrží řád ve své mysli.

Zkušenost ukazuje, že dlouhobé starosti a neustálá úzkost předcházejí tvorbě kamenů v ledvinách, močovém měchýři a žlučníku. Vytrvalé pocity strachu a děsu způsobují chronické střevní katary. Pravděpodobně každý zná z vlastní zkušenosti, jaké mohou nastat střevní potíže z náhlého šoku či leknutí i sebekratšího trvání. Dlouhotrvající rozčilení dává člověku dispozice ke všem druhům střevních potíží a pokud je psychický stav dále narušován, přidávají se srdeční potíže, křečové žíly a podobná onemocnění.

Zklamání, zhroucené naděje a nesplněná přání způsobují překyselení žaludku a razí cestu žaludečním vředům. Dlouhodobý strach ze smrti má silně potlačující účinek na funkčnost sexuálních žláz. Nadměrná sexualita činí člověka náchylným k tuberkulóze, což vysvětluje fakt, že náchylnost k tuberkulóze je nejvyšší v období puberty. V našich školách Hatha jógy jsme viděli, jak vážné a zdánlivě beznadějné případy dosáhli naprostého uzdravení za předpokladu, že pacient byl ochotný ukáznit svoje myšlenky a žít bez přemáhání nějakou dobu život v naprosté sexuální zdrženlivosti, přičemž zároveň prováděl cvičení z Hatha jógy, aby posílil obranyschopnost svého těla. Na západě se běžně věří, že tuberkulární onemocnění vedou k přemíře sexuality. Opak je ovšem pravdou: smilnost a chlípnost vytvářejí předpoklady pro tuberkulózu.

Kdyby lidé Západu udělali statistiky na to, jaké psychické stavy předcházejí jakým nemocem, brzy by došli k tomu, co Hatha jogíni učí již deset tisíc let a sice, že každá nemoc, včetně infekcí, má svůj původ v psychice. Vyrovnaný šťastný člověk má obranyschopnost, která mu dává sílu odrazit jakoukoliv infekci. Je imunní proti nemoci, protože jeho dokonalá rovnováha pozitivních a negativních životních energií porazí jakýkoliv útok.

Hatha jogíni nepoužívají chemikálie nebo farmaceutické přípravky, aby překonali bakterie. Vědí, že taková snaha je zcela zbytečná. Pokud je v důsledku psychického stavu pacientova obranyschopnost nízká, bakterie si znovu najdou svou cestu nebo se objeví jiné bacily a zaútočí na pacienta od někud jinud a nemoc nebude tak nikdy tímto způsobem léčby skutečně překonána. Jogín předchází nemoci tím, že udržuje rovnováhu mezi životními proudy; nebo pokud již rovnováha byla narušena a nemoc udeřila, vyrovná v sobě oba protichůdné životní proudy a tím umožní organismu, aby zahnal své mikroskopické nepřátele vlastními silami, aniž by musel použít léků. Nejlepší na celém je, že uzdravení dosažené tímto způsobem je trvalé!

Na tomto místě si dovedu dobře představit, jak se někteří čtenáři ptají: „A co když kousnu do tvrdého chleba a vylomím si zub? Má i tohle psychickou příčinu?“

Moje odpověď je jednoznačné ANO! Mysl se účastní na životě těla a ovládá jeho funkce skrze nervový systém. Nervový systém zase ovládá fungování žláz s vnitřními sekrecemi na mnoha místech v těle. Žlázy vytvářejí hormony a tato tvorba je tak přímo závislá na psychickém stavu jednotlivce. Je fakticky známo, že obsah vápníku v našich kostech – a následně tvrdost a odolnost našich zubů – jsou závislé na množství a kvalitě hormonů kolující v naší krvi. Pokud je zub slabý a křehký, základní příčina tohoto stavu je psychická.
„A co nehody? Co třeba když někdo spadne ze schodů a zláme si pár kostí? Má to snad také psychickou příčinu?“

Ano! Příčiny nehod jsou zakořeněné v psychické činnosti, která probíhá na hlubokých úrovních našeho podvědomí. Každá nehoda je určitá forma trestání sebe sama: neboť každé rozhodnutí, každý pohyb a každý čin vychází z našeho nitra. Skutečnost, že někdo, kdo prošel po jednom schodišti stokrát nahoru a dolů, aniž by zakopl nebo zavrávoral, a najednou na něm spadnul, je výsledek nevhodného pohybu a má své psychické příčiny. Latentní síla, podřimující hluboko v našem podvědomí, vystřelí protichůdný impuls do našeho nervového systému, a tím způsobí, že máme špatný reflex v nepravou chvíli. A pak bum bác a než se nadějeme, ležíme na zemi!

Trestání sebe sama! Jakmile si uvědomíme tento základní fakt, osvobodíme se jednou provždy od jednoho velkého zdroje lidského strachu – strachu z nehod. A už nikdy nebudeme marnit drahocený čas sebelítostí: protože ve chvíli, kdy se bouchneme do lokte, kousneme do jazyka nebo zažijeme nějaký jiný druh nehody, malý či velký, zeptáme se okamžitě sami sebe: „Za co se na sebe zlobím?“ A z hloubky naší duše uslyšíme odpověď…

Hatha jóga nás učí, že můžeme a musíme sami vyléčit své nemocné tělo, protože my sami jsme nemoc způsobili. Učitel nám může pouze pomoct zjistit, co je špatně a proč. Pak je na nás, abychom se znovu uzdravili, neboť


BÝT ZDRAVÝ JE POVINNOST!

Zdraví začíná tím, že se naučíme dýchat správně. Abychom se dostatečně mohli vyjádřit o důležitosti dechu a dýchání, museli bychom o tom napsat celou knihu. Z hlediska samoléčení se proto musím spokojit s tím, že vám řeknu, že nejdůležitější faktor v udržení rovnováhy mezi pozitivními a negativními životními proudy je dýchání – správné dýchání! Dýchání není nic jiného než stálé a pravidelné střídání dvou životních proudů. Když se nadechneme, dáváme tělu pozitivní náboj; když vydechujeme, tak negativní. Když vědomě řídíme svůj dech, můžeme ovládat a řídit tvorbu a tok těchto dvou energií. Klíč k sebekázni a sebeovládání je proto ovládání dechu. Stav naší mysli a naše dýchání jsou tak úzce spjaté, že jeden může ovlivňovat druhý a naopak. Sebemenší emocionální rozrušení má okamžitý efekt na kvalitu organismu a rytmus dechu. Na druhou stranu pokud vědomě změníme svůj vzor dýchání, můžeme mocně ovlivnit svojí mysl. Hlubokým pravidelným a pomalým dýcháním můžeme například okamžitě dosáhnout naprostého klidu uvnitř sebe samých, i kdybychom byli uprostřed zmatku a hněvu. Pokud dýcháme pomalu, nemůžeme se rozčílit. Ale rychlé, uspěchané, nepravidelné dýchání stačí samo o sobě – bez jakéhokoliv dalšího vlivu – abychom v sobě vyvolali neklid a nevolnost. Kolik dobra a výhod může přinést tato znalost všem těm, kteří vědomě využijí možnosti skrývající se v tak prosté každodenní záležitosti jako je dýchání! Ten proslulý klid a sebeovládání východních lidí, obzvláště pak jogínů, jsou založeny na vědomém ovládání dýchání.

Dosažení dokonalého ovládání těla je založeno za prvé na znalostech starých tisíce let o působení sil v člověku a za druhé poctivém provádění cviků vyzkoušených a potvrzených stovkami generací jogínů. Po většinou se tyto cviky skládají z pasivních poloh těla v kombinaci s ovládaným dechem, soustředěním myšlenek a vedením vědomí. Dokonce i zde na Západě, kde vládne nepřirozený shon, který je součástí každodenního moderního života, mají tato cvičení extrémně dobré výsledky. Jsou snadné a lehce se provádějí.

Nejdůležitější ze všech cvičení Hatha jógy je dosažení naprostého odpočinku a uvolnění. Západní lidé už ani neví, co naprostý odpočinek znamená. Neumí už zcela uvolnit své tělo včetně všech jeho svalů a nervů. Jsou v neustálém stavu napětí. To je velmi škodlivé, protože jediný způsob, jak opravdu dobít naše baterky, je, že úplně uvolníme své tělo a všechny jeho části. Hatha jóga nás učí, že jen pár minut strávených jedním cvičením zahrnujícím soustředěné vědomé uvolnění se rovná několika hodinám spánku. Vědomě necháme i ty poslední svaly a nervy ležet ochable na podlaze, zatímco vedeme své vědomí zpět k prvotnímu zdroji – do JÁ – a zažijeme naprostý mír a klid v nás samých. V tomto dokonalém míru se naše nervová centra dobijí čerstvou životní energií a obnoví se naše obranyschopnost.

Zdraví je nejcenější věc, kterou člověk má. Dnes je naše potřeba zdraví ještě významnější. Rodí se nový svět a my stojíme na jeho prahu. Tento nový svět bude takový, jaký si ho lidé udělají. Pouze zdraví lidé mohou postavit zdravý svět. První a nejdůležitější předpoklad proto, aby byl člověk zdravý, je chtít být zdravý. V dnešní době nemáme čas být nemocní a hledat ostatní, kteří by nám pomohli. Chceme se vyhnout tomu, abychom se stali přítěží buď sami pro sebe nebo pro ostatní, přičemž si uvědomujeme, že musíme posbírat všechny své síly a společně pracovat na velkém úkolu vytvořit správný nový svět. S boží pomocí chceme postavit lepší, šťastnější a zdravější svět založený na principech společné úcty a pochopení.

Naučili jsme se, jak lidé získávají nemoce díky silám, které v nich působí, jak si každý z nás může vytvořit silné a zdravé tělo. V duchu opravdové lásky a dobré vůle ukazujeme cestu k tomuto cíly, aby se každý jednotlivec mohl stát zdravým, užitečným členem v nové rodině člověka po celém světě!