Vize jako Cesta

[Ria.Mar]

Svobodně vyjádřit své myšlenky, své pocity, žít pravdivě, ze středu svého srdce, je posvátným a jedinečným vyjádřením svobody, lásky, skrze všechny bytosti putující zpět k vlastní prapodstatě, putující zpět k energetickému základu všech Bytostí. Tvořit tak svůj vlastní příběh, příběh, který je utkán z mnoha vrstevnic, z mnoha zákoutí vaší duše, vašeho jedinečného Bytí.

Cesta začíná a končí tam, kde začíná a končí naše vize. 

Mít svou vlastní vizi, znamená být připraven nastoupit na vlak naděje, protože víra ve svůj vlastní sen, nám otevírá dveře k vlastnímu smyslu života.
Někam směřovat, být tvůrčí, je smyslem bytí.
Jen naše vlastní omezení nám mohou a také kladou do cesty překážky, která si stavíme z vlastního strachu a nepochopení mocné síly, síly myšlenky.
Naše ega neustále švitoří a oznamují nám naše nedokonalosti, ukazují naše předsudky a snaží se upoutat naši pozornost.
Je to jen myšlenka, co se zdá být tak nepřekonatelná, myšlenka která nabobtnává, roste a stává se nepřekonatelnou výzvou a strachem.
Protože ale můžeme kdykoli změnit naši tvůrčí myšlenku, může změnit i naše myšlení a pohled na věc.

Mít svou vizi, svůj sen, znamená, že začínáme konečně přemýšlet nad životem. Snažíme se přijít na to, co nám brání žít skutečně opravdový, plnohodnotný život.
Ve skutečnosti nám nebrání vůbec nic, žít skutečný , pravdivý a plnohodnotný život. Jsme to jen my sami, kdo určuje skutečnou hloubku našeho života.
Náš život se rozběhne, až mu k tomu dáme příležitost, až si uvědomíme, že nikdo jiný nemá tu moc a sílu učinit to, po čem volá naše duše, náš vnitřní hlas. Náš vnitřní hlas je tím spojením s božstvím, je to náš vnitřní hlas, co nás směřuje a navádí k cíli, ukazuje směr a nepřetržitě a přitom něžně vybízí k činům.
My jsme ta korouhvička, která se otáčí ve větru a zmítá se sem a tam, podle toho z jakého směru zrovna fouká.
Naše šance je bezvětří, protože tehdy můžeme slyšet hlas svého srdce, když nedují větry a je nádherné ticho. Tehdy můžeme slyšet i to nejjemnější volání, ten jemný, tichounký hlásek. Nechce nás vyděsit, spíše pohladit a popostrčit zase o kousek dál. Když mu budeme naslouchat, když ho budeme vnímat, může nastat zrození.
Zrození sama sebe v sobě.
Tím začne nová etapa našeho života, etapa vyjádřená svobodným, vědomým tvůrčím aktem.
Zrodí se nový Člověk.
S láskou a srdcem na dlani, pro Novou Zemi.

Více zde: http://srdce-alcyonu.webnode.cz/vize-jako-cesta/