Slovo "poznání" a Světlo poznání...

[Naren Sahava]

Slovo poznání pozvedlo všechno živé i neživé

Védánta nám říká, že má ve velké úctě Védu a často z ní cituje. A Véda je učení o svatém životadárném Slovu, ze kterého povstalo všechno živé i neživé. Je to učení o "pranavě" (praslově), což je učení, které člověka naplňuje úžasem, protože je to něco, co proniká naprosto celou védántou. Právě z této tradice vznikla i veškerá ta úcta ke slovu a k jeho moci. Říká nám, že "slovo" určuje osud, že někoho slovem můžeme zaklít, proklet, a že to slovo má samo o sobě velkou působnost. Ve védántě se to často nazývá "učení o 'šabdě'" nebo také "učení o 'óm'", posvátné slabice, která proniká, coby duch života, veškerou přírodou a veškerým Vesmírem. Toto učení jsme zdědili v částečně znečištěné podobě, prostřednictvím křesťanského Krista coby Loga – Slova.
Mantra je slovo poznání, jež prostřednictvím Světla, které je obsažené v samé podstatě a smyslu toho slova, nás probouzí. Nás neprobouzí tvar slova, ale nás probouzí hlavně to, co to slovo obsahuje. Pokud obsahuje slovo prvky poznání, tak nás osvobozuje od závislosti na temných silách. Neopakujme cizí a pro nás nepochopitelná slova, protože pouze pochopení vnitřního významu slova a toho, co to slovo nese, a co znamená, je to, co nás probudí, to je ten impulz, který nás postrčí dopředu. To je ta škola, která zde byla od pradávna, a která stála na úctě ke slovu, protože právě slovo v sobě nese "Světlo poznání".
Dle védánty, je skutečným Člověkem jen ta bytost, která je schopná oběti lidství. Je to bytost, která ze své vůle "sytí" duchovního Člověka. Ale bytost, která žije pouze obchodnickým principem "něco za něco", "má dáti – dal", tak ta je již ve Védě jako "člověk" odmítnuta. Tímto obchodnicko-pragmatickým přístupem se sama vylučovala z vysokofrekvenční lidské společnosti...
Z pohledu Védy být Člověkem znamená mít schopnost každodenní oběti "Purušovi", tomu pomyslnému plnohodnotnému Člověku v nás. Tuto naši přirozenou lidskou potřebu touhy po Světle poznání a Pravdě musíme mít neustále na paměti a postavit na něm celý svůj život jako na tom nejzákladnějším stavebním kameni. Na základě této filosofické kategorie musíme také postavit veškeré vnímání reality kolem nás.
Celá naše původní filosofie a celé náboženství stálo na kultu Slova a na základní myšlence, že Slovo poznání postavilo člověka, a že to slovo je Člověk. Bez tohoto slova by se člověk nestal a nebyl Člověkem. Proto se o slovo, musíme starat, jako o to nejcennější a tuto tradici pěstovat a ochraňovat ji.

Kdo svým slovem, ve kterém je koncentrované "Světlo poznání" a duch života - rozevře opět "Temnotu", stane se nosným "brahma" nového věku. Jeho počin ale musí mít ale dost síly na to, aby dokázal otočit již převrácený svět, svět, který je vzhůru nohama, opět hlavou vzhůru. Musí ho celý znovu zorat, zasít světelné myšlenky, zalévat je, aby vyrostly a svou šťavnatou zelení oživily celou Zemi, aby se opět stala živoucím a radostným územím. Je nutné oprášit základní morální hodnoty. Jen na nich může být budován smysluplný a perspektivní lidský život. Převrácené hodnoty západní ideologie a jejich "humanismu" byly vytvořeny jako ochrana všech spodních a démonských, údajně "také lidských" vlastností (lhát, podvádět, krást, klamat důvěru, korumpovat, slibovat a neplnit).
Tímto zde Démonské síly vytvořily velmi nebezpečnou a stále posilovanou koncepci "svobody", která se brání všem filosofickým, společenským a humánním atakům, které globální ovládací struktury hanlivě nazývají nesnášenlivostí, rasismem či "xenofobií". Tento západní, šúdrovský "humanismus" pak skrytě pod hlavičkou "obrany lidských práv" chrání kriminalitu a upřednostňuje spodinového, nemorálního člověka vůči člověku ušlechtilejšímu a vyššímu.
Parazitický způsob uvažování jejich kořistnického ega a filosofie – "Po nás potopa" vede celou, ukolébanou, ochromenou a nečinnou společnost k postupné zkáze a definitivnímu konci. Krátkozraký způsob uvažování a soustředění se jen na objekty svých smyslů, na své užívání, hromadění hmotného majetku, osobní prospěch a vydělávání peněz, vede k záhubě celého lidstva jako trest za to, že tento stav dovolilo nastolit. Pokud se probuzení a morálně čistí lidé nesemknou a nedají důrazný příklad pro ostatní váhavé a zbabělé jedince, bude posouváno celé lidstvo, ale možná i celá planeta Země k úplné záhubě.
Západní "humanismus" pod kontrolou a vedení kosmického parazita se zodpovědnosti vůči Člověku a Životu zcela zřekl a začal prosazovat pouze své dravčí egoisticky sebestředné tendence. Přešel jen na pěstování a rozvoj své fyzické osoby a svého těla. Naplňuje parazitický způsob života, kdy parazit postupně využívá a vyžírá svého hostitele, ať už energeticky, ekonomicky či fyzicky. Zde se bavíme o oběti, kterou se stalo celé lidstvo a samozřejmě i planeta Země, která trpí touto nastolenou parazitickou filosofií stejně jako lidé. Takový kosmický parazit nemá žádný problém po vykonaném díle zkázy takovou vyžranou planetu a civilizaci opustit a přesunout se na jinou, na které započne celý zhoubný proces odznova. Proto je zodpovědnost za lidstvo i Zemi na každém z nás. Dělejme jen to, co vnitřně cítíme, že je správné a je v souladu s naším svědomím, šiřme pravdu, podporujme skutečnou lidskost, neposlouchejme nastrčené autority a neslužme světovému globálnímu parazitu.

Pomocí vnitřního poznávacího procesu překračujeme hranice těla a pronikáme do podstaty světla ideí a božské Úplnosti

Vykřesávané Slovo poznání probouzí člověka, vede ho vzhůru a osvobozuje ho ze světa otroctví, zvířeckosti, nadvlády ega a démonů. Hmotná nápodoba ho zase naopak sráží a postupně rozkládá korupcí. Svazuje ho do otroctví spodní temné síly nelidskosti a navádí ho zpět k živočišnému materialismu. Ve védské tradici je uctíván Život a Světlo poznání. Ve chtonickém zrcadlovém převrácení védské duchovní tradice je tomu samozřejmě přesně naopak. Zde se uctívá rituální "Smrt" jako nejvyšší božstvo. Proto také to neustálé připomínání, ukřižování Ježíše a jeho skryté oslavování. Čím je biblický Ježíš blíže vrcholu Golgoty (Smrti), tím je blíž svému převrácenému cíli, tedy ukřižování. Samotný kříž zde znázorňuje nejen symbol Smrti, ale je zároveň i posměšným symbolem gnostického usilování.
Slovo podle védské filosofie slouží jako médium, které nás spojuje s "bohy", protože obsahuje "ideu" a tato idea je božského původu. Slovo mentálně pozvedává člověka z bídy, zvířeckosti a věčného sváru duality do bezoblačných výšin, kde panuje bezčasí a kde proto není ani smrt. Nejstarší texty hovoří pouze o jediném: o osvobození z vězení, do kterého jsme upadli kvůli neprobuzenosti a nevědění a kvůli čemuž jsme se stali hříčkou v rukou Temnoty, parazitických entit a "Pána času a smrti"!
Oficiální historiky jednoznačně usvědčuje z rozsáhlého zamlčování a převrácení historie lidstva samotný vývoj řeči. V případě dějin "Slova" probíhá totiž vývoj přesně obráceně, než jak nám říká vnucená Darwinova evoluce! Védština a sanskrt byly jednoznačně nejrozvinutější a nejkulturnější řeči a to co nám dnes z nich zbývá, jsou již jen částečné nebo úplně atrofované výrazy původního smysluplného gramatického a hláskového systému, který považoval slovo za "posla bohů".
V učení o átmanu – "duchu v nás" nejde o posilování našeho egoistického "já" ("ahamkáry"), ale naopak jde o jeho potlačení a nahrazení ho vyšším Člověkem, nazývaným v sanskrtu jako "puruša" či "átman", který je zcela odlišný, nežli naše vlastní sobecké "ego". Pomocí vnitřního poznávacího procesu totiž pak překračujeme hranice těla a pronikáme do podstaty světa ideí a božské Úplnosti. Rušíme materialistickou omezenost, částečnost, jakoukoliv konfliktnost a tak dospíváme k samé podstatě lidství a k vesmírné harmonii.
To původní duchovní "Slovo" jako Světlo poznání a duchovní "syn věčného Člověka" neustále sytí a oživuje svět, šíří se stále dál a dál od svého epicentra jako kruhy na vodě a působí jako "srdce světa".

Oživující význam slov je našimi "zotročovateli" neustále potlačován a umrtvován. Symbolicky lze říci, že se zde studený Had již zcela zmocnil své kořisti - vykřesaného dědictví člověka. Obraz dnešního světa to dokumentuje.....je hrůzný a velmi alarmující. Had pomalu dusí svou oběť, která už nemůže dýchat a pomalu umírá. Ostatní lidské bytosti jsou sice ještě žijící, ale v polohypnotickém spánku jsou postupně odváděny dolů, do ještě hlubší temnoty, mimo svět Člověka.

"Had" se všeho zmocňuje a representuje dvě temné síly, stále se střídající u moci. Neustále užírá cokoliv, co se jako lidské poznání (sóma) rodí z citu a inteligence. V našich nynějších podmínkách se projevuje jako bezbřehá demokracie, omlouvající a skrytě podporující všechno nízké, hloupé a egoistické ("tamas") a jako totalita či fašismus vládnoucí lidem surovou a nemilosrdnou rukou ("radžas"). Tyto dvě hadí síly se zde na Zemi vesele střídají jako domnělí "nepřátelé" v nadvládě nad člověkem, aniž by se prostý člověk dozvěděl, že jsou to ve své podstatě materialističtí a spodinově nevědoucí spojenci. Takhle zmanipulovaný a neosvícený člověk je zcela zmatený, dezorientovaný a naivně věčně slouží pouze oběma těmto silám a neslouží už sobě, ani Člověku, ani lidskému rozvoji a vzestupu.

Védský "sóma" (indu), samotný vykřesávaný duch života, se tak stal v úpadkovém stadiu sanskrtu Temnotou a kult Slunce se duchem nápodoby změnil na kult Měsíce.

Dobrý člověk vytváří kolem sebe svou dennodenní obětí slova a činu, svým trvalým pozitivním úsilím, atmosféru Světla, protože velmi dobře chápe, že pokud se nechá strhnout existujícími vnějšími sílami zla, tak se dostane do "moci démonů". V této pradávné, ale stále platící védské vizi takový člověk vytváří v sobě a tím zároveň i kolem sebe životodárný prostor s pozitivním zdrojem idejí a atmosféru, ve které se daří Životu.

Představa "boží síly" byla ve Védě jednoznačně spojena se Světlem poznání, s Pravdou a s pozitivní duchovní činností, kterou védský člověk prováděl tím, že si tuto sílu plně uvědomoval, opěvoval ji, velebil ji a tím ji i stále oživoval, protože ji měl jako základní podmínku a sílu uvnitř sebe pro plnohodnotný, kreativní život. Tato pěstovaná božská síla mu za to dávala životní energii, nádech, věčnou inspiraci a příslib duchovní nesmrtelnosti.

Dnešní zmanipulovaný, nevědomý člověk je v zajetí materialistických a fatalistických představ, které ovládly lidské myšlení. Tady je "náboženská myšlenka" už něčím zcela jiným, než to, co v sobě nesla védánta. Dnešní "věřící" už nemají vůbec žádný vnitřní kontakt s božskou podstatou. "Bůh" je podle bible prezentován jako děsivá, nepochopitelná, žárlivá, krev pijící, bytost, která si především dělá, co chce. Udeří, kdy se mu zlíbí, pomůže, kdy chce.

U tohoto "boha" již vůbec neexistuje ta původní védská, nesmírně důležitá vzájemnost. Tato novodobá hadí chtonická "duchovní síla" již není "mitra" – "přítel" a zejména tu hlavně chybí ten důležitý vnitřní vztah mezi silou nitra člověka a pozitivní "boží silou".

Hlavní hodnotou ve védské společnosti nebyly peníze ani moc, zboží či nejrůznější světská lákadla, ale to nejdůležitější byl ten skutečný svobodný prostor pro Člověka, což si tehdy všichni moc dobře uvědomovali a bylo to pro ně vždy to zásadní, nejdůležitější a život zachraňující. Na tomto jediném základním principu byl postaven celý jejich život. Jinými slovy: život nesvobodného člověka neměl pro ně žádný smysl a svou svobodu hájili a ochraňovali nad všechny jiné hodnoty. Dobře si uvědomovali, že svět pod vládou Temna znamená chaos, války, násilí, nejistotu, zotročování a zabíjení lidí - a v takovém světě nechtěli žít.....

Proto zaprodaní, materialisticky smýšlející lidé a přisluhovači temného globálního systému dnes hovoří o Védě jako o přežité, nemoderní, neevropské, utopické, protože svůj život spojili sice s materiálním přebytkem, který je ale spojen s hororovou skutečností a je vykoupen obrovským duchovním marasmem a přijetím otrocké mysli. Tyto lidské trosky mají podvědomý strach z přicházející změny a z toho, že by Védy mohly znovu lidstvo inspirovat, probudit a zažehnout posvátný oheň – "agni", který by svým žárem a nadšením přivedl lidstvo k sebereflexi a tím i k tak dlouho očekávané změně v postojích všech lidí a tím i k zásadní změně v celé společnosti.
Véda nám sděluje, že všichni ti, co hájí skutečnou duchovnost, si vypracovávají svojí oběťickou činností svobodu od světských sil a ti, kteří se zaprodali globálnímu parazitu a hadí chtonické síle, jsou jen sluhové světa.

I dnes platí, že člověk, který se vymanil z otrocké služby dnešnímu světu a jeho moci a dostal se do svého vnitřního středu, tak může nahlížet na dnešní "sluhy" stejným způsobem. Vidí před sebou bytosti, které většinou nic jiného než svět a jeho moc neznají. Jsou jakoby "bez sebe", bez svého vnitřního Člověka a svědomí, touhy po pravdě a skutečné svobodě. Pro ně se peníze, svět a jeho moc staly tou nejvyšší autoritou. Proto okamžitě a servilně provádějí příkazy nového pána, ať už jsou jakkoliv zvrácené, nesmyslné a protilidské. Toto je ta světská "filosoficky" proklamovaná moudrost.
Ten, kdo brání vnitřní hodnoty Člověka a tvrdošíjně odmítá kvůli tomu poslechnout "Světapána", je podle nich hlupák, idealista či naiva, protože podle nich "jde hlavou proti zdi". Tak tomu bylo vždy: za rakouského mocnáře, za Masaryka, Hitlera, Stalina nebo i za Havla. Takový Člověk bytostně odmítal v minulém režimu komunistickou a prosovětskou propagandu a i dnes odmítá lokajskou servilitu vůči Američanům. Světští lidé naopak počítají s tím, že ať už přijde kdokoliv, tak se honem převléknou do nového kabátu a začnou vykonávat nové rozkazy, protože je to pro ně výhodné a řídí se jen duchovně zhoubnou "filosofií" – "účel světí prostředky".

Druhé zrození člověka

Védská oběť se prováděla neustálým připomínáním duchovní podstaty člověka, pomíjivosti hmoty, materialistických statků a nezbytnosti skutečné svobody pro veškerý život. To se dělo prostřednictvím "křesáním posvátného slova", tedy zpíváním védských hymnů, ale i pomyslným zažeháváním "duchovního ohně". Tímto byl udržován životadárný prostor "mezi nebem a zemí". Tento vytvořený prostor všichni chápali, je základní podmínku pro veškerý život a byl jeho krystalizačním jádrem. Bez tohoto stálou obětí udržovaného prostoru by život na naší planetě podle Védy vůbec nemohl dlouhodobě existovat. Člověka západní tradice prý odlišuje od zvířete užívání nástrojů, ale Véda nám říká, že je to schopnost praktikovat duchovní oběť, která vytváří "prostor Světla" a pak ho chrání a čistí.
Na rozdíl od chtonické hadí krvavé oběti "bohům" se ta védská konala pouze prostřednictvím slova a samotné slovo bylo tou jedinou obětinou. Jednalo se o slovo, nesoucí Světlo poznání. A tahle obrovsky dlouhá tradice nekrvavé oběti, která v hinduismu trvá až do dneška, používá oběti v podobě květin. A symbol květiny, která se sanskrtem řekne "Sumanas", je něco jako dobrotivá mysl. Takže květina zde symbolizuje tu dobrotivou mysl a ta je skutečným základem lidské společnosti. A právě každá společnost musí na tomto bezpodmínečně trvat, jestliže chce dlouhodobě existovat jako svobodná a harmonicky se vyvíjející společnost.
Jakmile začne vládnout na nějaké planetě temný hadí chtonismus v jakékoliv podobě, ať už v podobě aztécké, židovské či chazarské, pak se celý svět začne obracet do nenávisti, boje o moc, o peníze, o území či o nějaké zdroje. Hadí služebníci povedou pak lidstvo do nejrůznějších válek, násilí, krveprolévání, korupce a netransparentnosti. Toto je velmi důležité si plně uvědomit.
Duchovní "zmoudření" a úspěšné vykřesání ducha poznání s následným osvícením je ve védské tradici velebeno jako akt "druhého zrození". Po prvním fyzickém zrození má následovat na základě Světla poznání "druhé zrození" Člověka. Je to zrození duchovní, zrození k probuzenému, plnohodnotnému, kreativnímu svobodnému životu a je vyjadřováno termínem "dvidža" – "podruhé zrozený". Takový nově zrozený jedinec se skutečně stane zcela jiným Člověkem, daleko vnímavějším, citlivějším, lidštějším a soucitnějším. Od okamžiku svého druhého zrození se přidá ke všem těm, kteří bez reptání tvoří a brání úděl skutečného Člověka, ale i opravdové lidství a vykřesaný prostor pro jeho svobodný život. Tento nový vědomý Člověk si také velmi dobře uvědomuje, že nezávislá duchovní svoboda je to nejcennější co může mít, a že je zároveň i základní podmínkou pro smysluplný život.

Celá prehistorie lidstva a celý starověk byl založen na duchovních základech. Naše zdeformovaná společnost nám z hlediska dnešní užitkovosti, ziskuchtivosti a nasměrování pouze na větší a větší zisk, dezinterpretuje celou skutečnou historii lidstva. Je nám zamlčováno, že náboženství dříve prostupovalo celou společností, a že celý svět byl plný chrámů, květinových obětí, kněží a liturgií, které vštěpovaly a připomínaly lidem to, co je v životě nejdůležitější. Materialistický výklad dějin nám o této tradici nic neříká, aby nás náhodou neinspiroval. Snaží se interpretovat život v minulosti jen prostřednictvím uměle utvářené mainstreamové propagandy a zmanipulované historie, která byla dopředu připravena na základě globálních řídících procesů. Výsledkem je podpora konzumního plytkého života, šílená kultura a zoufalé vztahy ve společnosti, jaké dnes kolem nás vidíme. Dnešní materialismus a pragmatismus nám zabraňuje pochopit védskou životadárnou filosofii, díky které jsme vznikli, žili jako skuteční lidské bytosti, a která byla zásadní náplní života našich prapředků, a na které se utvářel celý život společnosti.
Naši manipulátoři se v nás snaží posilovat představu, že vždy to bylo všechno pouze tak, jako dnes. Materialismus a jím seskládaná "historie" nám vykresluje jen to, co potřebuje a glorifikuje pouze sám sebe. Tvrdí nám, že každá společnost byla vždy založena na "obdivu k přírodě a jejím silám", na pragmatismu a na nelítostném "boji o život", na nekonečné žádostivosti, na dobyvačných válkách a vyvražďování původních obyvatel "ve volné soutěži". Ale vzdělanost ve věcech duchovních a znalost védské filosofie nám říkají zcela něco jiného o naší historii, o původní roli Člověka i o smyslu života.
Silnější než všechno násilí a armády světa je pevné lidské přesvědčení a prozření, kdo je opravdový Člověk, jaký je smysl jeho života na zemi a poznání, co je svět a jací hráči se na tomto poli střetávají. Při našem hledání smyslu života není lepší inspirace a větší ideál nežli dávné védské uctívání, pěstování a bránění kvalit "duchovního dokonalého Člověka" – Puruši, coby dárce života a Světla poznání. Ten stojí podle Védy věčně nad vší formou a hmotou, a jako "Mitra", védsky "Přítel" je přítomen také v srdci každého člověka, který se řídí svým Svědomím.
V době hlubokého úpadku, kdy partikulární síly částečnosti a egoismu ovládly lidskou společnost, útočí na samu podstatu světa a základní kvalitu člověka, je třeba se vrátit ke svým hlubokým lidským kořenům, pochopit dědictví védské moudrosti a poučit se z ní. Ta "obrana Člověka" se děje všude v indoevropské duchovní tradici a proto se děje také ve Védántě, Tak směřuje lidská duše ke konečnému osvobození z klamu. Prvním poznatkem, když začínáme pronikat do Védánty je, že jsme obklopeni světem smrti, který se nám však snaží tu svoji "světskost" vykreslit v těch nejkrásnějších barvách. Jsme neustále vtahováni do světského "pozitivismu". Jsme vtahováni do světa nenasytnosti, lačnosti, který na nás ze všech stran volá, jako na jarmarku: "Užij si! Je tu krásně! Toto je ten pravý smysl života!" Avšak celá Védánta nás upozorňuje: "Pozor, pozor na ten světský pozitivizmus, to není ta správná cesta!"

Proces rozbřesku mysli a svobody jsou od sebe neoddělitelné. Podle védánty to je jediný pravý přístup v "myšlení". Myšlenky, které nás poutají a uvězňují stále více do hmoty tak, že se do ní zavrtáváme, až se staneme stále více jejími otroky, tak to není podle Védánty naše pravé myšlení, protože dělá z člověka démona a zbavuje ho jeho lidského údělu. Jsme odpovědni za naše myšlenky, protože z myšlenek vznikají rozhodnutí a následně všechny činy. To, "co nás napadne", nejprve promyslíme a nakonec uděláme. Tak postupně vzniká celý náš svět!
Rozbřesk a "probuzení mysli", která se osvobodí od světa forem, je to slavné "druhé zrození", to je ten skutečný původ toho, čemu také můžeme říkat "křest" a "křesťanství", které je však u nás již vázáno na jinou náboženskou tradici a je hrubým nepochopením původního védského smyslu a jeho poselství. Védánta je kultura pěstování "síly" srdce. Stará se o lidská srdce, aby "tepala harmonicky v rytmu Vesmíru", což je velmi důležitá starost. Stálým pěstováním této harmonie svého srdce indičtí mudrci přišli na to, že srdce, aby bylo šťastné a klidné, tak musí projít určitým procesem "zlomu". Gnostici tomu okamžiku říkali řeckým slovem "metanoia". V něm se díky síle srdce promění základní pohled člověka na veškerý svět kolem něj. Pomocí srdce pak pročišťujeme náš poměr ke skutečným hodnotám a rychle pochopíme, co má přednost a co je důležité. Prostřednictvím tohoto vnitřního srdečního procesu se můžeme vyvázat z omylu tzv. "ahamkáry", záhubného a studeného egoismu. Tak jako egoista nikdy skutečně nemiluje, tak také ten, kdo opravdu miluje, nemůže být skutečný egoista. Stejně, tak jako ten, kdo chce pochopit pouze kvůli egoismu a ne kvůli poznání, tak ten ve skutečnosti nic nepoznává. Indická filosofie nás učí a dokonce to říká krásně i Buddha v jedné své sútře, že teprve když je srdce klidné, zabezpečené, a když najde to svobodné místo uprostřed dvou antagonistických sil, tak pak se člověk teprve úplně zklidní a zpevní. Jenom mysl takového člověka je zcela vyrovnaná a už nemá žádnou náchylnost ke zlu.
Probouzením duše se uzdravujeme a budíme se ze své "opilosti", způsobované vázaností ega na předměty smyslového vnímání a na celý hmotný svět. Právě proto se v sanskrtu nazývá hříšník "pápah" nebo "pápin", tj. "zpitec", to jest ten, který není schopen vystřízlivění, neboť ho má duch světské drogy v moci. "Droga", je zde ve smyslu přijímání něčeho, co nás zdánlivě uspokojuje, ale ve skutečnosti nás odvádí pryč od vyššího cíle. Mimochodem slovo "droga" je sanskrtské slovo – "drógha", od slovesa "druhati", znamená "zrádce", je to ten, který škodí tím, že rozdvojuje a odmítá naši celistvost.

Ve Védántě je popisován proces poznání, který je totožný s procesem probouzení. V něm začíná "átma" rozeznávat to svoje, od toho vnějšího a cizího. A tak se podle upanišadové védántské moudrosti kapku po kapce zjevuje člověku poznání, že svět "náma-rúpa", svět názvů a forem, není jeho svět. V tomto světě předmětnosti člověk není doma a náš "átma" začne směřovat k sebeafirmaci, ke sjednocení a k oddělení od vnějškovosti.
Při procesu opačném můžeme sledovat, jak ti neprobuzení směřují stále dál a hloub do světa "těla", směřují do amorfní elasticity a umělohmotnosti, která je zcela zbavuje jakéhokoliv lidského charakteru, člověčí podstaty a lidskosti. Postupně se stávají stále většími a většími sluhy "Pána hmotného světa" a všech jeho forem. Toto je dvojí nasměrování člověka, které nám Védánta ukazuje.
Ve Védántě je chápána "smrt" nikoliv jako rozpad těla a hmotné formy, ale jako naprostá oddělenost od Puruši, od poslání Člověka. To znamená, že ti, kteří se odpojí od duchovních hodnot, vlastně ani nežijí! Když ze sebe odstraníme poslední zbytky ducha a Světla poznání, které jsou spojeny s naší citlivostí a soucitem, tak se staneme jen oddělenou "anorganickou hmotou". Půjdeme-li jen směrem k povrchnosti, k formálnosti, směrem od Puruši, který je poznáním a vroucností, tak budeme klesat stále hlouběji do nižších a nižších světů, které jsou intenzivně prosyceny vlastnostmi, jako je strach, bolest, utrpení, tupost, bezvědomí, nejasnost v myšlení, neschopnost prožívat lásku a štěstí. Budeme sestupovat po tomto žebříku zapomnění stále níž, vzdalovat se od "epicentra života", od našeho duchovního "Slunce".
Typickým hadím rysem je fatalizmus, že za všechno může osud, hvězdy, člověk nezmůže nic a ani svou vnitřní silou nemůže ničeho dosáhnout. Fatalizmus ničí úsilí lidí o věrnost lidským hodnotám. Lidé se pod vlivem osudovosti vzdávají zodpovědnosti za svoje činy a to je pro hadí kult typické, že odmítá následky svých činů. Dalším rysem kultu Hada je až chorobné hromadění materiálního bohatství, protože nevěří na jiné hodnoty než na materiální bohatství a hmotné poklady.
Připomeňme si v této souvislosti původní védský původ a význam slova – bohatství, což je něco, co máme od boha, to, co vnitřně pěstujeme. Je to naše schopnost projevovat se jako člověk. Být tvořivý, věrný, pravdivý, upřímný a chovat se podle svého svědomí. Všechny ušlechtilé vlastnosti byly ale postupným úpadkem a působením hadí síly přepracovávány na hmotný majetek a účty v bance. Hadí kult je kultem "boháče" a ještě v antice všichni lidé chápali, že nenasytný boháč je poslem Háda, pána podsvětí. Dobře věděli, že uctívání bohatství a kapitalizmu je uctívání kultu smrti. Kult hada je také kultem černé barvy. Prakticky všichni kněží se oblékali do černých a červených rouch, které jsou symboly smrti a krve. Dalším rysem hadího kultu je "pragmatická vychytralost". Také v židovské filozofii se jasně a přímo hovoří o tom, že bezpáteřnost je ta pravá moudrost, ale taková moudrost je přímo páterem chtonismu a hadího kultu. Ti, kteří zatvrzele setrvávají na nějakých ideálech, odmítají přijmout zlo pro svůj prospěch jako životní cestu, jsou zde prezentováni jako úplní hlupáci. V přizpůsobivosti vidí hadí kult pravou filosofii života. Bezcharakternost se tak pro ně stává charakterností. Za těchto okolností je velmi těžké se s takovými lidmi nějak dorozumět, protože opravdoví lidé nemohou mít stejnou filosofii a mluví zcela jiným jazykem. Služebníci Hada se tudíž lokajsky podřídí jakémukoliv zvěrstvu, odpornosti a zvrácenosti "Pána světa" a to bez jakýchkoliv problémů.

Protože je hadí síla věčná, musíme znát její postupy, způsoby manipulace s námi a její cíle - abychom se mohli proti ní v budoucnu účinně bránit

Lidsky zhoubná a velmi devastující je Hadí manipulace s národy. Snaží se vnutit lidem model občanský, v němž tvrdí, že kdo se cítí být Čechem je Čechem, Portugalcem, Eskymákem, Indiánem, bez ohledu na jeho kořeny, kulturu a tradici. Takoví lidé bez pevných a hlubokých kořenů se svým rodem, jsou pak slabí, lehce manipulovatelní a jsou lehkou obětí konzumu, povrchnosti a hadí síly. Proto globální vládnoucí hadí síla, dnes tak vehementně podporuje multikulturalismus a uprchlictví.
Védská tradice je založena na duchovnosti, etice a tradici. Každý národ je taková mentální kra, je jako květina na louce. Představa, že by se měli všechny květiny smísit a vytvořit jedinou květinu je naprosto nepřijatelná a právě k tomu hadí strategie směřuje. Jako příklad si můžeme připomenout, jaká barva vznikne, když smícháme dohromady krásné, jasné barvy – modrou, žlutou, červenou, zelenou. Vznikne odporná šeď!
Had chce všechny přirozené celky rozdrobit na ego-body a pak z nich vytvořit neživou nápodobu originálu. Hadí kultura je jen kulturou plagiátů. Nepracuje jen s organickou hmotou, kdy vytváří hmotu umělou, ale snaží se změnit a obrátit na ruby i nejrůznější filosofie, náboženství a ideologie. To stejné probíhá i ve zdravotnictví, kde jsou přirozené a dokonalé léky z přírody nahrazovány umělými a chemickými náhražkami. Prostě vše přírodní a přirozené je měněno za umělé. Postupně dochází k tajuplnému procesu okopírování všeho organického, všeho co má duši a pak je nahrazeno neživým, digitálním, umělým a chladným a slouží k sériové výrobě bezduchých kopií.
Dalším rysem chtonismu je kult nemravnosti, kriminality a nevzdělanosti jako nositele "boží síly". Pokud jsme chyceni do osidel žádosti těla, pak těžko můžeme naplňovat jakékoliv lidské a duchovní hodnoty. Plno příběhů oslavující kult těla a žádostivosti nalezneme také v židovské tóře. Všechno, co děláme, je údajně od jejich boha. Pak vrah přirozeně vraždí, zloděj přirozeně krade. Had si pěstuje člověka jako přirozeného hříšníka a jeho slabosti slavnostně posvěcuje a prohlašuje za přirozenost. Hříchy jsou vykupovány jednoduše za peníze a svědomí je potlačováno prohlášeními, že neexistují žádné karmické následky a také není žádná inkarnace. Za těchto okolností pak podle nich běží všechno jako na drátku.
Dnes je Had velmi mocný a ovládá veškerý mainstream a komerční sdělovací prostředky. Protože je hadí síla věčná, musíme poznat všechny její postupy, způsoby manipulace s námi a její cíle, abychom se mohli proti ní v budoucnu účinně bránit a abychom tomuto zlu v budoucnosti již odolali. Některé lidi nemůžeme nikdy přesvědčit o škodlivosti hadí filosofie, protože jsou její nedílnou součástí a stala se jejich naprostou přirozeností a oni se s ní již ztotožnili a prakticky se stali Hady. Toto je třeba si zcela uvědomit. Také si nesmíme naivně myslet, že všechny lidi povzneseme, přesvědčíme a přivedeme na cestu Světla poznání.

Přirozený lidský pud touhy po Světle a Pravdě musíme promítnout do každodenního života

Smyslem lidského působení zde na Zemi je lidské poznání, posilování našeho vnitřního Člověka v nás, jeho probouzení a jeho uvědomování si. Tato moudrost je zakódována do starodávných mýtů. Tyto mýty byly ale "Hadem" postupně přetvořeny a postupně dostaly zcela jinou podobu a smysl. Už nemají svou poznávací a probouzecí hodnotu, přestaly být zbraní v rukou člověka, ale naopak se staly zbraní v rukou Hada, spodního božstva nitra Země. Pomocí takto znetvořených textů začal Had směřovat lidstvo do omylu a stále více ho zavrtával do hmoty a nevědění.
Byl nám vnucen "věčný boj o něco", kterého se my všichni tady musíme zúčastňovat. "Had" nám symbolizuje princip nevědomí, lži a kult těla. Principem jeho snahy je to, že si chorobně přeje stát se Bohem a Pánem světa nebo na tom alespoň neustále pracuje. A v této jeho nemilosrdné agresivní zarputilosti spočívá jeho moc. Temné spodní síly chtějí, aby si lidé stále mysleli, že všechno vnitřní není nic jiného než reakce na všechno vnější, a že uvnitř nás není žádná duchovní síla, že jsme jen rození otroci světa, a že nám nezbývá nic jiného, než se řídit hmotnými zákony světa, které nám vytvořily parazitické hadí síly, podle jejich stále se střídající a nám vnucované módy.
"Had" naprosto vůbec nechápe hodnotu Světla poznání a hodnotu duchovního Člověka, Úplnosti a Celistvosti. Chápe jen omezené Částečno a Dočasno. Má na zřeteli jen své ryze hmotné tělo, včetně svého veškerého hmotného majetku. Ovládá okolí svou zrcadlovou technikou záměny a též prostřednictvím své základní metody, metody bohatnutí. Formálně napodobuje vše zrozené z ducha a pak to prohlašuje za své. Jeho inteligence pracuje vždy jen ve svůj egoistický prospěch a nikoli v prospěch skutečného Člověka.
Vytvořený hadí stín je opakem našeho původního mytického středu a Světla poznání. "Had" je stálým prostředníkem mezi oběma znepřátelenými řády, které drtí lidstvo, avšak ne proto, aby je, jak se píše v upanišadách, od sebe odděloval a tak zabraňoval světovému požáru, ale naopak, aby je stále spojoval a provokoval, a tak se věčně staral o neustálý konflikt, boj a o trvalý nárůst lži, neustále vytvářené ze stínu pravdy. Ve skutečnosti je pravým tělem Hada lež. A vytvářením stále obludnější lži narůstá postupně i tělo Hada. Tak vyžírá a zaplňuje vyprázdněné místo, které původně zaujímal duchovně nastavený Člověk.
Proto nás Védanta nabádá k vnitřní pravdivosti. Toto není nic filosofického, je to prostě nezbytnost, kterou musí dělat neustále každý, kdo usiluje o to, být skutečným Člověkem. Přirozený lidský pud touhy po Světle a Pravdě musíme jen promítnout do každodenního života a odlišovat pravdivé a nepravdivé, autentické a neautentické a falešné od původního!

Všechno, do čeho vstoupí Chronos – čas, tak je odsouzeno ke smrti a není možné, aby ze spáru smrti uniklo

Do védského trendu touhy po pravdivosti docela dobře zapadá naše česká reformační tradice, to Husovo "braňte pravdu", protože átmanismus a celá Védánta není nic jiného než "obrana pravdy".
Vše pronikající síla chápání a soucítění, souvisí s poznáním, že není rozdíl mezi světem myšlenky a citu, a že oddělenost rozumu od citu je obrovským omylem západního světa. Jednotu způsobuje právě vzájemnost myšlenek a citu. Prostě duch, který o sobě ví, tak už nedopustí další ubližování. Veškeré ubližování se děje právě mimo oblast chápání Jednoty. Tehdy se dostáváme do světa vraždy, do světa zločinu, protože každé "jáství" se vyčleňuje z okolního světa a pak způsobuje veškeré neštěstí, jak říkají indičtí filosofové: "To je ta Příčina". Proto je tak důležité pochopit hodnotu Jednoty a pak ji pěstovat a velebit.
Už dávné Védy nám sdělovaly, že ta pomyslná "říše Světla", vůbec není říší smrti, a že ten "onen svět", kam se ubírají probuzené duše všech zemřelých, je naopak říší Života. Proto všichni lidé, kteří tady žijí a kteří si uvědomují skutečnost, že duchovní svět je věčný, pak pěstováním těch hodnot dokonalého Člověka permanentně posilují sílu Světla a božskou podstatu, kterou tímto živí!
Gnostický termín – "hranice" pak může být definován jako oddělenost věčnosti a času. Čas je spojován v duchovní škole se smrtí. Hovoří o tom i text Simona Mága v tzv. Naasejském traktátu. Zde má krásnou pasáž o Chronovi – Času, který vstupuje do všeho tělesně vzniklého a všechno to, do čeho vstoupí Chronos, tak je odsouzeno ke smrti a není možné, aby ze spáru smrti uniklo.
Celý fyzický svět jen zrcadlí svět duchovní a právě proto, že je převrácený, tak svojí podstatou směřuje "ze středu ven" nebo také z vnitřku do vnějšku. Působí zde rozkladná síla, která všechno živé nakonec rozloží. Vše se pohybuje směrem k formálnosti a povrchnosti. Sama tělesná forma je vlastně již smrtí, protože zrcadlově napodobuje a tím jen nahrazuje základní duchovní proces "slučování Světla", sbližování a "směřování za Životem".
Duchovní "Člověk" zde na Zemi vzniká obětí – vysláním sil "nahoru" a to, co nevysublimovalo vzhůru, všechno to, co se vyčleňuje jako "samostatné" a nechce se spojit s věčným Purušou "na nebesích", pak vytváří fyzický, "Spodní svět", jenž je tvořen ze žízně, hladu a utrpení. Je vytvořen z neúplnosti a svou podstatou je spojen s nenasytností a nenasytelností.
Nasycení v našem spodním světě je vždy jenom dočasné. Domnělé "uspokojování" zde vede jen ke stále většímu a většímu hladu. "Žízeň je nekonečná" – říkal mnohokrát Buddha ve svých sútrách a také říkal, že věnovat celý svůj život jen té žízni, je znectění života a smyslu, proč jsme tady.

V procesu napřimování člověka je nejdůležitější ten okamžik procitnutí, ten "aha" efekt, kdy se člověk neustále trápený světem a jeho mocenskými pravidly dostane do bodu, kdy se mu "otevře prostor vzhůru"

Nepochopení naší kolektivní celistvosti nám ukazují názorně rakovinové buňky. Rakovinové buňky jsou ty buňky, které nemají informaci o celku, svým způsobem jsou, "neorganické". Protože cokoliv je "organické", tak je vědoucí a je citlivou součástí organismu, a to vytváří jeho harmonii v celku a určuje jeho růst a vývoj. Ale rakovinové buňky jsou "neorganické" v tom smyslu, že jsou asociální a prostě si rostou bez ohledu na vyšší zájmy, jsou pouze egoistické.
Řekové měli už dávno plnou povědomost o vzniku všeho hmotného. Duše coby "psyché" znamenala ve starém Řecku něco jako "zmraženina", něco co mrazem ztuhne. Toto řecké slovo je trvalým svědectvím toho, že Řekové rozuměli tomu, co máme uvnitř sebe, že tam je uvězněná duše, která se nechala chytit, nyní zde musí trpět a musí prožít "peklo", aby konečně pochopila, že sem nepatří. A toto je základní vize duchovní školy ohledně duše.
Duchovní škola indická, ale i gnostici zdůrazňují, že i hmota má inteligenci nebo rozum, ale ten jí podle gnostiků slouží k tomu, aby se zmocňovala té jiskřičky Světla v člověku, a aby ji lapila. To je mantra, kterou bychom si měli stále opakovat. Tak porozumíme celé řadě jevů a chování mnohých lidí, kterým jsme dříve nerozuměli. Jsou zde lidské bytosti bez jiskry, bez světýlka, bez plamene, kteří to dobře vědí, a celý život se zaměřují na to, aby se toho světýlka nějak zmocnili nebo aby se zmocnili lidí, kteří to světýlko mají. Pochopení této skutečnosti vám pomůže interpretovat svět. V této souvislosti si připomeňme krásnou pasáž v Ašvaghóšovi, na začátku jeho spisu, kde píše o velkých hadích démonech, kteří naslouchali již dávno učení velkých Buddhů a připlazili se k Buddhovi a "s očima plnýma úcty mu nabízeli květy mandary". Ti hadi charakterizují dualistický "rozum hmoty", který dobře ví, že bez toho věčně živého Člověka, bez toho světýlka, neobstojí, že ho musí nějak získat. Buď se ho zmocní mocensky, nebo bude tento had klamat tak, aby si to světýlko myslelo, že má před sebou člověka, a bude se s ním chtít spojovat!
V procesu napřimování člověka je nejdůležitější fenomén tzv. "zmrtvýchvstání" (řecky "anastasis"). Je to ten okamžik probuzení, či procitnutí, je to ten "aha" efekt, kdy člověk neustále zaměstnávaný, trápený světem a jeho mocenskými pravidly, se dostane do bodu, kdy se mu "otevře prostor vzhůru" – "brána nebeská" a on uvidí sekundárnost všeho okolo a všech forem. Najednou uvidí všechny stíny a všechny ty marionety Demiurga. Najednou pochopí, že vše okolo není materialistické, hmotné podstaty, a že to, čím se celou dobu tak trápil, se během jednoho okamžiku úplně promění. Konečně odhodí brýle, které mu zkreslovaly realitu před očima a uvidí svět v jeho pravé podobě. Gnostické "zmrtvýchvstání" pochopitelně nemá nic společného s židovským zmrtvýchvstáním, jak je podáváno v Bibli, ale je to proces probuzení a pochopení, že duch úplnosti a Světla poznání je primárním zdrojem života a naše tělo jsou pouze šaty. V těchto ideových souvislostech se odehrává pochopitelně potom i celá gnostická vize "vzkříšení z hrobu", ve které se vůbec nejedná o nějaký fyzický hrob a ani o žádné fyzické tělo. Člověk přestane být hříčkou světských sil a přestane být loutkou. Tímto získá plnou svobodu a svoje skutečné lidství. Veškerá tíha, strach a otroctví najednou zmizí a vznikne prostor, kde se člověk zcela otevře. Jenom v tomto prostoru se může otevřít pravdě, protože když se stane součástí jakéhokoliv světského družstva, skupiny či strany, tak prostě vždy kope za jeho egoismus, zájmy a podle toho pak ty jeho "soudy" a "pravdy" vypadají!

Bible skrytě propaguje materialismus, protože zcela popírá smysl takzvané eucharistie, tedy smysl přijetí ducha

Nenávist ke Slunci a Světlu je klíčové náboženské téma, protože v podstatě můžeme rozdělit zeměkouli na kult sluneční a kult měsíční. Veškerá chtonická náboženství včetně judaismu jsou kultem Měsíce. Jsou to kulty noci, tmy a zároveň také kulty Měsíce a krve. V judaismu mají lunární rok a počítají čas podle Měsíce a ne podle Slunce. To je významná skutečnost, protože Indoevropané jednoznačně patří do okruhu uctívačů Slunce a čas odvozují od Slunce. U textů asyrských a babylonských až po dnešní Araby je kult Měsíce poměrně jasně znát. Když se podíváte na jakékoliv pohádky Tisíce a jedné noci, tak tam máte mešitu a nahoře nad mešitou máte srpeček měsíce. U mezopotámského náboženství můžete spatřit velmi zajímavé vyobrazení, které se stalo tisíce let trvajícím předobrazem boží síly. Je zde kruh sluneční a pod ním je půlkruh měsíce jako jeho stín.
Pro nás je důležité to, že ti, co uctívají Měsíc, jsou noční tvorové, a když si představíte nočního tvora, který žije jenom v noci, tak pro jeho noční svět je Měsíc Sluncem. On prostě Slunce nezná a Měsíc se tváří, že je zdrojem světla, ale on není zdrojem světla, je jen jeho odrazem. A tento princip převrácení a zrcadlového efektu je příznačný právě pro celý chtonismus. Je ve své podstatě kult země, kult zemní síly, který odmítá jakékoliv duchovní učení a věří pouze v reprodukci, plodnost a životadárnost hmoty. My jsme uvízli v měsíční civilizaci, to jest v kultu materialismu a všichni vědci se jen neustále pokouší pomocí zkoumání hmoty najít Boha a snaží se ovlivnit lidstvo skrze technické výdobytky hmoty. My se nyní vlastně nacházíme v noci, ale říkáme si, že je den. Den ale nastane teprve tehdy, když se lidé osvobodí z tohoto uvěznění v noci, z tohoto materialistického měsíčního kultu. Teprve svým vědomím a svým poznáním se můžeme otevřít tomu skutečnému zdroji světla, Slunci.
Ta zrcadlovost je nesmírně důležitá a dá se říct, že určuje směr dané kultury a veškeré chování lidí v ní. Nenávist ke Slunci je rys, který můžeme spatřit i v bibli. Ta také skrytě propaguje materialismus, protože zcela popírá smysl takzvané eucharistie, tedy smysl přijetí ducha.
Bití, lhaní, vraždění, krev, prostě nejrůznější formy zla a tendence směřující tímto směrem je gnostiky naprosto odmítána. Oni napodobovali Indy i v tom, že byli vegetariány a zdržovali se i zabíjení zvířat. Základem gnostického učení bylo potírání světského egoismu a poznání, že právě mylné ztotožňování sebe, vlastního "Já" s tělem a nějakou rolí je základem všeho zla. V tomto je jejich učení zcela totožné s indickou duchovní školou.

Všichni lidé si nejsou rovni!

Jak je patrno z buddhismu a Védánty, ego je právě ten hlavní aktér, který rozhoduje o tom, zda se dobro změní ve zlo, nebo ne. Neprobuzení, egoističtí lidé potlačují všechno obecně dobré, všechno spravedlivé, protože pracují na zvětšování svého ega. Obecně řečeno: předměty, formy a "stíny" nám likvidují podstatu filosofie, kterou je svoboda člověka. Dnešní lidská civilizace se domnívá, že když bude stále vice vyrábět věci, tak se člověk dočká svobody a "rozvoje". Ukazuje se stále naléhavěji, že to pravda není.
Gnostici, stejně jako každá skutečná duchovní škola, vždycky odmítali názor, že "všichni lidé jsou si rovni", a tak dělí svět lidí podle úrovně dosaženého lidského vědomí či probuzenosti, protože chápou, že představa která zakládá takzvanou "demokracii", že všichni lidé jsou si rovni, je zcela zkázonosná a postupně hubí všechny ušlechtilé lidské hodnoty a hubí i život sám! Židovské, dnes tolik užívané a propagované, heslo "všichni jsme lidé" se snaží zneužít soucit a přející lehkovážnou mysl všech dobrých lidí, aby ochotně směšovali čestnost s nečestností, aby i darebáci byli omlouváni a "měli svá práva". To se židům bohužel v naší západní společnosti dokonale podařilo.
Ve stádiu takového společenského vývoje, či lépe řečeno rozpadu společnosti, ve kterém jsme se dnes ocitli, platí, že "všichni lidé jsou si rovni" a podvodník se odlišuje od poctivého většinou pouze tím, že je mnohem bohatší co týče světských statků a moci. Tak to už je ale projev oné mytické a dobře známé "potopy", kdy však nejsme zaliti vodou fyzickou, ale vodou démonskou, vodou bez jakýchkoliv projevů živého ducha. To pak znamená, že už tu není žádná vnitřní síla, která by dokázala bránit člověka proti síle materialistického světa a není tu žádná škola, která by vůbec o nutnosti takovéto obrany mluvila a učila jí, protože hmotný svět a jeho gravitační síla už takřka pozřel celého člověka. Celý smysl duchovní školy je však právě v tom, že dokáže zachránit člověka a jeho hodnoty.
Lidé by měli pochopit, že bránit vnitřního Člověka v nás je naším nejdůležitějším úkolem zde na zemi, který má přednost před jakýmkoliv sbíráním peněz, stavěním mostů, před jakýmkoliv dobrodružstvím či jakýmikoli exotickými zážitky na druhém konci světa. Gnostici tomu říkají "pěstování vnitřního Člověka", Platón tomu nepřesně říkal "péče o duši" a indičtí bráhmani "obrana átmana", našeho pravého vnitřního "Já".

Osvoboďte se z iluzí a aktivujte své třetí oko

Realita, kterou právě prožíváme, je iluze

Veškerá hmota je pouhá energie zhuštěná do nízkých vibrací. Mozek lze obelstít, aby viděl věci, které neexistují. Kontrolní systém vší silou neustále manipuluje se způsobem, jak dekódujeme realitu a dělá vše proto, abychom ji dekódovali v souladu s tím, co kontrolní systém chce. Jak řekl Einstein: ''Realita je jen iluze, ačkoliv trvalá.'' A původ, proč je trvalá, je ten, že žijeme ve vesmíru virtuální reality.

V některých nemocnicích se používají obrázky virtuální reality ve chvíli, kdy se léčí popáleniny. Ukazují velmi chladné obrázky a mozek je dekóduje a zchladí kůži. Podobně kontrolní systém krmí naše mozky digitálními informacemi, které vytváří iluze, jenž mu pomáhají k tomu, aby nás lépe ovládal. A trik je v tom, že máme uvěřit, že se něco děje, ačkoliv se to neděje. Realita jsou jen elektrické impulzy interpretované tvým mozkem. O tom to celé je!

Když víte, jak mozek interpretuje realitu a budete chtít s okolím manipulovat, budete to systematicky tajit. Přesně takhle se k lidstvu na planetě chovají elity.

5 smyslů je dekódovací systém. Vibrace zvuku přicházejí do ucha, mozek je ale neslyší do té doby, dokud jsme vibrace nedekódovali. Zvuk je jen vibrace, než jsme ji dekódovali. Elektrické signály jdou do mozku a ten je dekóduje. Proto můžete například ve stavu hypnózy donutit někoho jíst bramboru chutnající jako jablko.

Žijeme v ekvivalentu, velmi pokročilého, holografického internetu. Tělesný počítač vykresluje tuto realitu z neviditelna. Je to stejné jako ve filmu Matrix. V té scéně, kde se říká: „Chceš vědět co je to Matrix? Matrix je všude. Je všude kolem nás. Dokonce i v této místnosti. Můžeš ho vidět, když pohlédneš z okna, zapneš televizi. Můžeš ho cítit, když jdeš do práce, kostela, když platíš daně. Je to svět, který máš před očima, abys neviděl pravdu, pravdu, že jsi otrokem, Neo a jako každý ses narodil do zajetí, do vězení, které nemůžeš čichat, ochutnat, ani se ho dotknout. Je to vězení pro tvou mysl.“

A jak jsou dekódovány informace? Stejně jako když dáte CD do počítače. Jsou na něm zakódované informace a jak laser osvítí určitou část CD, počítač ji bude dekódovat. To samé děláme my. Jakmile zaměříme pozornost určitým směrem, začneme tuto oblast dekódovat a vytvoříme si tak svoji vnější realitu. Naše tělo je energetické, nefyzické ve své základní podobě. Ale když přijde na dekódovací systém, myslíme si, že svět zažíváme zvenku. Zdá se, že je venku, ale je uvnitř nás. My ho vytváříme přes dekódovací systém v našich hlavách.

Tento fyzický svět existuje pouze tehdy, když je pozorován. Když dáte CD do počítače, nenačtete všechny informace na CD najednou. Čte jen tu část, kterou pozoruje. Podle toho, kam míří laser. Všechny další věci existují ve formě informací, ale nejsou přenášeny na obrazovku. Také my pozorujeme okolí, dekódujeme informace a pak je přenášíme do této reality. Takže jestli chceš ohnout lžíci, nepokoušej se o to silou, je to nemožné. Místo toho si pouze zkus uvědomit pravdu. Jakou pravdu? Žádná lžíce neexistuje. Pak zjistíš, že se neohýbá lžíce, ale ty sám. Protože jediné místo, kde ta lžíce existuje ve fyzické formě, je v tvé hlavě! A ohnete ji tak, že změníte způsob, jak dekódujete realitu.

Matrix - Co je to matrix

https://www.youtube.com/watch?v=djgJHHdE3JQ

Matrix - Neo a Architekt 1. část

https://www.youtube.com/watch?v=TmkfAZVm7kU

Matrix - Neo a Architekt 2. část

https://www.youtube.com/watch?v=shVdfmHqAqo

Zázraky jsou jednoduše překonávány naprogramováním toho, co je možné a co není. Samozřejmě jsme naprogramováni tak, abychom věřili, že když projedeme ohněm, spálíme se! Ale když půjdeme přes oheň s touto vírou, že oheň nepálí, nespálíme se! Proč? Protože iluze nemůže popálit iluzi, pokud neuvěříte, že může. Žádné zázraky nejsou! Existuje jen pochopení, jak manifestovat všechny možnosti. A to pochopení vychází z faktu, že připustíme, že rozumíme tomu, že jsme vědomí. Jsme ztělesněné vědomí bez jakékoliv formy, které zažívá zkušenosti. Nemáme žádnou pevnost, jsme pouze vibrace. Na toto zapomínáme a tak sami sebe lapíme do začarovaného kruhu hmoty, ze kterého pak sotva vystoupíme. A právě ten začarovaný kruh je to, kde nás kontrolní systém chce mít. Protože pak jsme lehce kontrolovatelní! Když porozumíme tomu, kdo skutečně jsme, pak už nebude tak snadné nás kontrolovat nějakou bandou bláznů.

Kontrolní systém chce, abychom věřily, že projekce našeho těla je to, čím jsme. Protože pak se posuneme ze stavu "Jsem vše, co je, bylo a kdy bude" do stavu fyzického těla a do stavu "Nemohu nic ovlivnit."

Naše vědomí je oceán, všechny možnosti, vše co existuje.
Naše mysl je vědomí, které je omezené.

Lidská bytost je část celku, kterému říkáme vesmír. Jsme část, která je omezena v čase a prostoru. Pokud zažíváme sami sebe, naše myšlenky a pocity jako něco odděleného od celku, je to optická deziluze našeho vědomí, která způsobuje naši falešnou identitu, která nemyslí ve všech možnostech, ale myslí v omezeních a ikonách. Toto je třeba vnutit lidem, pokud je chcete hromadně kontrolovat.

Jsme veškeré vědomí, uvědomění, všechno, co je, bylo a bude a to platí pro každého, pro každého ve všech realitách tohoto nekonečného světa, ve kterém žijeme. Jsme všechny možnosti. A to je náš základní stav.

V tichu jsou přítomny všechny možnosti. Jakmile začnu mluvit, vytáhnu pouze jednu možnost z kupy všech možností, které se projevují jako vibrace. A když přestanu, jsem opět zpátky ve všech možnostech.

Není náhoda, že když jsou lidi v tichosti, dostanou se někam jinam. Ale mnoho lidí se ticha bojí: Hluk, zvuk, rámus vás udržuje v realitě 5 smyslů. Pokud se lidé dostanou do stavu ticha, přichází k pochopení, protože zpřístupňují další úrovně sebe samých, mimo 5 smyslů.

Nasypete-li drobné částice na kovovou desku a pak pustíte určité frekvence zvuku, uvidíte něco neuvěřitelného. Díky zvuku se zformují částice do geometrických tvarů a pokud změníme frekvence zvuku, vznikne nový tvar. Díky tomu se vytváří tyto světy tvarů ze stavu všech možností. A existuje bezpočet a nekonečně mnoho tvarů. Existují různé skutečnosti, zážitky, organizmy a všechny vibrují v různých rychlostech a proto mohou sdílet stejný prostor, který sdílíme i my. Je to stejné jako když vysílají všechny rádiové a televizní stanice do jednoho města a také sdílí společný prostor. Takže žijeme v určitém frekvenčním rozhraní. A toto rozhraní je dáno rozsahem frekvencí, které naše tělesné počítače mohou dekódovat. Tento rozsah je neuvěřitelně malinký. Jsme v podstatě slepí v porovnání s tím, co existuje kolem nás. Ohromná většina tohoto vesmíru je složená z toho, čemu vědci říkají temná energie a temná hmota. A neříkají tomu temná, protože je superčerná, ale protože ji neumíme dekódovat. Proto jí nemůžeme zakusit. Můžeme ji pouze zachytit díky srážkám s věcmi, které vidíme. A elektromagnetické spektrum je jen 0,005% toho, co je projekcí existence v tomto vesmíru. A viditelné světlo je jediným frekvenčním rozsahem, který jsme schopni dekódovat a je jen zlomkem z těch 0,005%. To je všechno! Viditelné světlo. To je náš svět. My se podíváme a myslíme si, že vidíme všechno. Ale nevidíme, vidíme jen to, co umíme dekódovat. A proto žijeme v určité dimenzi, která je prostoupená dalšími dimenzemi, které dovolují těm dalším dimenzím interakci s naší dimenzí.

Děláme to, že zaměřujeme naši pozornost na tuto realitu přes náš tělesný počítač a proto se nám zdá, že to co vnímáme smysly, je jediný svět, který existuje a ve kterém nás chce udržet kontrolní systém. Prostor, který obýváme, se ale hemží životem bezpočetné různorodosti. Systém zkonstruoval tuto společnost, aby nás udržel v bludišti a abychom byli schopni dekódovat realitu pouze skrz pět smyslů. V tomto stavu nepřijímáme inspiraci, vhled, intuitivní vědění z vyšších sfér našeho vědomí. Nehledáme to, kým jsme, kde jsme a jaký svět žijeme. V tomto duchu kontrolní systém kontroluje média, politiky, vzdělání, vědu. Cílem je izolovat nás v 5-ti smyslech, izolovat nás v těle a mysli a naprogramovat nás tak, abychom viděli svět tak, jak to vyhovuje kontrolnímu systému.

Jsme přijímacími vysílači informací

Bereme si z kosmického internetu data a také je předáváme. Jeden ze způsobů přijímání a vysílání informací je přes krystaly, křemenné krystaly. Ukazuje se, že lidské tělo je gigantický tekutý křemenný krystal. Membrána každé buňky, a těch máme biliony, je křemenný tekutý krystal. Země je také obrovský krystal. Každé zrnko písku je krystal a i Země přijímá a vysílá informace z kosmického webu. Naše DNA je přijímač a vysílač informací, je tak vytvořena.
DNA představuje ideální elektromagnetickou anténu. Je protáhlá a proto může velmi dobře přijímat elektromagnetické pulzy. Při pohledu seshora má tvar kruhu a proto je i magnetickou anténou. Neustále vysíláme a přijímáme přes to, co pokládáme za tělesný počítač. Energetické aurické pole je s námi spojeno přes čakry, které v Sanskrtu nazývají "vír světla". Čakry se spojují s fyzickým tělem pomocí endokrinního systému, zejména hypofýzy a mozkové šišinky, která tvoří takzvané třetí oko.

Kdybychom uměli zapnout své třetí oko, věděli bychom, že se nemusíme bát zemřít

Vše, co dokáže vyřadit šišinku z provozu, nás drží v realitě 5-ti smyslů a brání nám v propojení se svým vyšším Já. Tam nás chtějí mít a mají v tomto stavu velkou většinu lidí. Ve stavu falešné identity. Vždyť svět vypadá tak pevný, ale není tomu tak, nemůže být, ačkoliv se to tak jeví. Když budete bušit hlavou do zdi, podobně jako když se bojíte projít ohněm, ve strachu, že vás popálí... Prásk! Udeříte se do hlavy. Ale nemusí to tak být, protože svět je tvořen atomy a jak ukázali kvantoví fyzici, atomy nemají žádnou pevnost. Jak může něco, většinu čehož tvoří prázdný prostor, vytvořit pevný svět? Nemůže. Důvod, proč to tak vypadá, je ten, že vlnová informace v metafyzickém vesmíru je dekódována jako zdánlivě pevná. A opět – podle toho, jak dekódujeme realitu, vytvoříme patřičnou formu. Vezmete-li informaci z DVD, objeví se na monitoru, kde vypadá, že má čas, prostor a pevnost. Ale nemá. Je to jen čtená informace, a přesně to se děje s námi. Důvod, proč se jeví jako pevná a trojrozměrná, je ten že žijeme v holografickém světě. Hologramy si můžete koupit v obchodech, kde se jeví jako trojrozměrné, ale ve skutečnosti nejsou, jsou to jen iluze.

Jste hologram. Skvělá věc na hologramu je ta, že každá jeho část je menší verzí celku. A proto reflexologie nachází body na dlaních a chodidlech, které odpovídají různým orgánům a částem těla. To samé může dělat akupunktura a reflexologie s body na uších. Uděláte něco tady a ovlivní to srdce, uděláte něco tady a ovlivní to játra. A protože je vše hologram, musí to tak být, protože každá jeho menší část je obrazem celku.

Proto lidské energetické pole vypadá jako magnetické pole Země. Jsme malá část zemského hologramu a Země je malý hologram většího hologramu sluneční soustavy. A každá úroveň této reality je digitální.

Digitální hologramy jsou realita, kterou právě zažíváme. A z tohoto důvodu fungují čísla v rámci numerologie. Numerologie umí věci předvídat a uskutečnit, protože funguje na digitální úrovni reality. Výsledkem je, že můžete manipulovat realitou skrze čísla a numerologii. Protože manipulujete s touto úrovní dekódované informace. Co to všechno znamená? Znamená to, že žijeme falešnou identitu, považujeme se za fyzická těla lidí, zatímco jsme vědomí. Jsme víceúrovňové vědomí. Neexistuje čas. Neexistuje posloupnost událostí. Neexistuje žádné omezení, vzdálenost, doba, místo. Můžeme být kdekoliv, čímkoliv a to ve stejnou dobu. Tělesný počítač vytváří blud všech těchto věcí a dějů.

Klíč, jak nás držet v otroctví

Tímto klíčem je, držet nás v levé mozkové hemisféře. Máme dvě. Levou a pravou hemisféru a most, který nazýváme corpus callosum, ten spojuje obě hemisféry a měl by mezi nimi posílat informace. Pravá hemisféra umožňuje zcela odlišný stav bytí, podporuje tvoření, kreativitu, soucit, spojení se vším, co existuje. Levá hemisféra se potýká s čísly, jazykem, posloupností, vše dává do hierarchických struktur. Systém nás chce mít tady a zkonstruoval v tomto duchu celý vzdělávací systém a na této platformě vytvořil fungování celého materiálního světa. Vytvořil zábrany mezi pravou a levou hemisférou a tyto implantáty byly lidem propašovány do mozku. Systém nás pomocí těchto štítů ovládá. Veškeré vzdělání, politika a média, nátlak vrstevníků slouží k tomu, aby se nám do života nepletla pravá hemisféra. A to je zásadní. Protože všechny tyto atributy jsou součástí mechanismu, který nás udržuje v realitě levé hemisféry a mimo nekonečnost pravé hemisféry.

Staneme se vším, co je, nebo jen malým já

Až toto potlačení našeho potenciálu nekonečných možností skončí, tenhle marasmus, který nyní zažíváme, přestane! Uctíváme nesprávně intelekt. "Ach, ten má úžasné myšlení, ach ten vystudoval Oxford, ach ten šel na Harvard." Přitom mysl je tak nízká úroveň vědomí! Má být pouze nástrojem pro prožívání této reality a sluha vědomí. Mysl se ale přitom stala naším mistrem. Stala se něčím, co bychom měli uctívat. Nyní se ale nacházíme na rozcestí, staneme se vědomím, nebo myslí? Staneme se vším, co je, nebo jen malým já? Není to o osvobození naší mysli, ale o osvobození nás samých od mysli. Proto je společnost konstruována tak, aby nás totálně chytila do bažiny věcí a dějů, které okupují naší mysl. Otevřete svou mysl! Staňte se vším, co je! Nekonečná láska je jedinou pravdou… vše ostatní je iluze. Co je to nekonečná láska? Všechny možnosti, nekonečné možnosti. Volíme důležitost mezi hlavou – myšlením nebo intelektem – srdcem, věděním nebo nekonečným vědomím. Pokud zvolíme intelekt srdce, začneme mít přístup k nejširším informacím. Uvidíme svět z jiné roviny. Jakmile se dostaneme ven z mysli, začneme mít přístup ke všem ostatním realitám, které tu jsou, jen si je musíme umět zpřístupnit, vnímat je a nasát z nich informace. Nyní nám jsou upřeny, protože jsme zavřeni v mysli.

Nebuďte jen kusem masa, ale vzpomeňte si, že jste bývali anděly…

Skutečným pánem hmoty je satan. Je to mistr manipulace a ovládá silou, arogancí, dezinformacemi, úplatky, touhou po moci, majetku a smyslností všechny lidské bytosti, které upřednostňují svou fyzickou podstatu nad duchovní. Nevědomé bytosti pak lehce ovládá a manipuluje. Pokud ale jakýkoliv člověk pochopí svou duchovní podstatu, že je nesmrtelným duchem a že jeho fyzické tělo je pouze dopravním prostředkem, pak jeho ovládání temnými silami je již mnohem složitější. Přijměte skutečnost, že veškerá hmotná lákadla jsou spojená s iluzí našeho smrtelného těla a nemohou vyvážit hodnotu pozitivního rozvoje našeho nesmrtelného ducha a pozitivní energii získanou z láskyplného a soucitného jednání. Jakmile se člověk propojí se svým nesmrtelným duchem a zjistí skutečnou pravdu o své podstatě, ztrácí temno nad tímto Člověkem definitivně svou moc. Proto temné síly udělají vše, aby naše vědomí zůstalo uzavřeno v nepropustné kleci a lidé tak zůstali pouze fyzickými těly a ne oduševnělými bytostmi.

Rozpomeňte se na to, kým ve skutečnosti jste a na to, že jste kdysi bývali anděly.

-------------------------------------------------------------------------------------------

poznámka ke slovu "mainstream" - Hlavní proud nebo mainstream ([meinstri:m], anglicky hlavní proud) je soubor myšlenek a postojů, které reprezentují či jsou konformní s názory, hodnotami, vkusem apod. většiny ve společnosti. Termín se uplatňuje zejména v oblasti kultury a médií. Některé menšinové proudy se proti mainstreamu programově vymezují a často se pro ně používají označení jako alternativa, subkultura nebo kontrakultura.

Hudba

Mainstreamem se v hudbě rozumí hlavní a nejpopulárnější styly. Z mainstreamu se oddělují další větve. Typickým příkladem jsou sedmdesátá léta 20. století, kdy mainstreamem byl rock a pop s dalšími větvemi, v případě rocku psychedelický rock, art rock a jiné.

Knihy

Mainstreamem se v literatuře rozumí zejména nenáročné tituly pro nejširší masu čtenářů.^[zdroj?!] Typicky jsou to kuchařky, medailony slavných, ale též detektivky apod.

Časopisy a periodika

Mainstreamem se v oblasti časopisů rozumí zejména konzumní, často bulvární tituly určené pro nejširší masu čtenářů. Ovšem mainstream nerovná se automaticky bulvár.