Menhir, revoluce, kříže a sny - Zpráva z Majáku č. 26

[blueheart]

 

Vrátilo se pěkné letní počasí. Všude kvete bez, jinak odkveteno. Mladí ve Španělsko prý zahajují nový typ revoluci proti Systému, jásají alternativci. Mám v bytě mouchu. Myslel jsem, že v této bio-době už mouchy v Praze vyhynuly. Sláva, žijí! Vítám mouchu do své samoty. Němci dostávají průjmy po španělských bio-okurkách. Nevím, jak to souvisí s revolucí, ale já kvůli ceně bio-okurky nekupuju. Moje případná sračka tedy nebude bio-sračka. A Němci zavřou jaderné elektrárny. Jaderná revoluce.

Tento týden jsem se vzal za slovo a začal putovat. Nejprve na kraj Prahy k menhiru ve čtvrti s podivným názvem Dolní Chabry. Poté do Čertovy brázdy u města Sázava a o víkendu jsem zaskočil na přednášku do Brna. Svět se mi jeví celkem klidný: i když Američané počítali ztráty po tornádech a ve Španělsku se demonstruje, islandská sopka brzy dočadila. A česká politika utichla. Že by si čeští politici začali být trapní? To sotva, ale je možné, že energie brnkající na jejich ega odezněly...Co španělská revoluce mladých? Je to důsledek velké vlny revoluční energie, která popíchla ke svobodě Araby nebo jen takové evropské zemdlelé šplouch? Protestují proti úsporným opatřením a v Madridu obsadili náměstí 22. května v době komunálních voleb. To náměstí se jmenuje Puerta del Sol. Sluneční brána! Čili Sluneční portál. „Neodejdeme!“ skandují demonstranti – připomíná to Egypt. Zato o Libyii ticho po pěšině...Demonstranti si říkají Rozhořčení – Los Indignados – požadují práci, vyšší životní úroveň, spravedlivější demokracii, méně úspor. Protest začal 15. května - toho dne jsem viděl krásné modré andělské světlo. Vnímám ho jako Čiré Vědomí z jiné dimenze. Vnímám ho jako energie Přechodu či Odchodu odsud. V Jemenu zabili ozbrojenci dvacet lidí. Proti demonstrantům tam posílá vláda tanky. O americkém tornádu v Missouri, které zlikvidovalo město Joplin, se píše jako o apokalyptickém. Celkem zabila tornáda asi 300 lidí. Ještě Oklahoma, Kansas. Američané byli překvapeni jejich silou. Rotovalo prý rychlostí 300 kilometrů za hodinu.

V úterý jsem - ač Pražan - poprvé navštívil menhir v Chabrech, chystal jsem se k němu již drahně let. Přestože je začleněn do plotu rodinného domku v regulérní ulici Ládevské, jde z něj magická síla. Lidé mu říkají Kamenný slouha. Ale já bych řekl, že je to Zkamenělý Druid. Putoval jsem k němu až z trojské Stromovky přes Bohnice a Čimický háj. Naproti menhiru je jedna zahrada úplně zpustlá a vedle stojí dům připomínající malý hrádek. Ovšem. Nejvíc mě ale pobavilo, že menhir hlídal vlčák. Stál na druhé straně plotu a vypadal jako duch toho místa. Trochu na mě poštěkával, když jsem se u něj usadil, ale jen symbolicky. Posadil jsem se ke starému kameni, jako by to byla spíše bytost než kámen, bylo mi s ním dobře. Zdálo se mi, že jsme si duší podobní. Ani mne nepřekvapilo, že se objevila víla, přestrojená za starou paní, a řekla mi, že kámen zprava energii vysává a zleva dodává. Když jsem na místo položil dlaně, bylo to tak.

Den nato jsem vyrazil pátrat k Sázavě po Čertově brázdě, o které píše zajímavě psychotronik Pavel Kozák. Docela mě ten útvar překvapil, ale jinak než jsem čekal. Když vstoupíte od silnice do hluboké, divoké rokle a jdete skrze ni nahoru, narazíte na křížovou cestu, velmi prostou, ale působivější než ty jiné. Ač jsem to nezamýšlel, sledoval jsem Křížovou cestu a ptal se, co to znamená, že mi Ježíš poslední dobou všelijak vstupuje do života. Celou dobu putování kolem křížové cesty jsem byl v rokli sám. Prošel jsem všechna zastavení, uviděl i studnu určenou k pokřtění, temnou jako chřtán Nevědomí, s rezavým žebříkem po straně a také Ježíšův „hrob“. Křesťané už cestu moc neopravují, poznal jsem podle chátrajících dřevěných výztuh. Když jsem opustil propast rokle a ocitl se na vršku, kde jsou prý staré slovanské mohyly, připadal jsem si jak v ráji, lehl si do trávy a v průzračné studni ticha poslouchal skřivana, nikdy snad tak krásně nezpíval. Nebo jsem ho nikdy opravdu neposlouchal. Brázdu, kterou jsem de facto nenašel, prý na příkaz svatého Prokopa, vyoral sám Ďábel, kterého poustevník zkrotil. Prokop byl pastýř. Kdo by dnes uctíval pasáka ovcí, napadá mne. Doba se změnila. Chytili válečného zločince Srba generála Ratko Mladiče. Na staré fotce je to odulý žoldák, na současné má jako starý pohublý muž docela lidské, lítostivé oči. Ani on nebojoval stejně jako bin Ládin. Pokojně se nechal zatknout. V pátek střílela španělská policie v Barceloně na Plaza Catalunya do Rozhořčených gumové projektily.

Kdosi napsal na jednom esoterickém webu, že přichází energie srdcí. Po průchodu křížovou cestou se mi vnímání energií zjemnilo, brní mě čakry na dlaních a na chodidlech. Nevím proč, napadá mne: Zatvrzelá srdce musí puknout. Nemyslím tím infarkt, ale tvrdá srdce neodolají těmto (andělským) energiím. V sobotu zase do láskyplné Moravy, do Brna. V Panské číslo 13 poslouchám přednášku o snech Jaromíra Meda. Jeho Snář na internetu používám už dlouho. Ten muž mi připadá známý jako menhir z Chaber, zjevně starý mág, vyrovnaný guru sebe sama. Uprostřed diagramu lidské duše, který nám předal, sídlí transpersonální ego. Představuju si ho jako zlaté vajíčko v hnízdě. Tam se máme dostat. Jako v pohádce. Až tam budem, bude nám hej, že Ren? Cestou zpět do Prahy je nebe téměř všude kolem dálnice počmárané leteckými výkaly, je zamřížované téměř na každém kilometru. Napadá mne: Tak je Česko opravdu zadlužené? Jsou Evropa i svět zadluženy, že můžeme takhle blbnout na obloze? I pražské nebe bylo počmárané. Kříže a Xka na mne působí v neděli večer varovně, apokalypticky. Ploužím se pěšky ze Smíchova do Košíř, marně hledaje příjemnou hospodu, kde bych spočinul a na zahrádce dal si jedno pivo před spaním. Cestou mám podivnou depresi. Ale Rozhořčený nejsem. Nakonec jsem si dal jednu Stellu v hospodě U tenistů, pomalu upíjel a koukal na strom s třemi podivně propletenými kmeny a na milence, co seděli na lavici přede mnou. Ti dva nebyli ani vyděšení z konce světa, ani rozhořčení, byli v pohodě, transpersonální Já je viditelně nezajímalo.

„Konec světa se konal... tento víkend byl nastolen další ze světů, prostor..ten původní odešel, předal vládu, jakoby to luplo v neděli po poledni..a něco zemřelo....a dnes obroda, po spirále další stupeň..síla v propojení Srdcí všech existencí, jakoby provázky byly opět silnější a vedení universem a sebou větší otevřeností v naslouchání jednoznačnější a smyslupnější...vše, co oslovuje tvé srdce a ty to bezvýhradně s důvěrou následuješ, se stává skutečností, pro kterou je dost energie, síly, cesta zametená a jasná..zářivě jasná... dnes cítím, a nejen já, ta napojení srdcí a prostor jako silnější a silnější a tečou nám slzy...radostné slzy srdcí..“. (Karla, inner-light.ning.com)

[Imalgin]

Hezké, Modré Srdíčko, díky

[blueheart]

;-)