mé momentální : co právě ted?..:-)

[Karla]

mnohokrát řečeno, tak přidávám své prožité, možná zjednodušené, ale i to se někdy hodí...

Otázka: Bhagavane co nás čeká 21.12.2012, máme se na toto datum nějak speciálně připravit?
Sri Bhagavan: Ráno vstanete, uvaříte si své oblíbené kafe a mimo to, že se v tento den probudí větší počet lidí, půjde o běžný den :-)

..tak si tady vzájemně povídáme, o prosinci, svíčkách či bujarém silvestru - v jisté nejistotě, kterou jak píše autor sdíleného - jsme denodenně,jen si to neuvědomujeme.. protože stejně nevíme jaká z pravděpodobných situací právě nastane a dá se říci, že je nám to šumák.. prostě i tak jdeme nakoupit či na procházku, i když vlastně nevíme.. ..že se dějí změny, větší či menší - ty se dějí neustále, nesou sebou různé průvodní znaky se kterými se nějak vyrovnáváme.. ..že něco zmizí, odejde, bude zničeno - no to se děje také běžně, jako všechny cykly zániků a zrození, kdy bez jedněch by nebylo druhých - jak říká kdesi eckhart tolle: .".konec lidstva? ..no garantuji vám, že do sta let nebude nikdo z těch co tu v sále sedí naživu, 100% nás tu zahyne.:-)." ..no jistě, zohledníme li životnost našich hmotných těl, která si půjčujeme jako nosiče k poznávání struktur naší reality, nosiče, které až splní svůj úkol, prostě odložíme..proč ne? .. bojíme se katastrof, bojíme se o živobytí o život..ale stějně o něj někdy přijdeme, proč ne, nastane li čas..jaký je v tomto rozdíl mezi dny a roky - ne v časomíře, ale hloubce prožitku tohoto času.. pak tedy o co jde.. snad o to , abychom dnešek nebo třeba prosinec 2012, prožili tak nejlépe, jak v danou chvíli dokážeme.. a pokud přijmeme tento prožitek jako patřičný a ten následný též, je to přesně to, co pro sebe vlastně můžeme udělat..přijmeme li moudrost v pozadí a patřičnost toho, co skrz nás životem prochází, vyvlékneme se z nitek matrixu vazeb, zvyků a bolestí a jen svobodně poplujeme, s vnitřním úsměvem sebepřijetí (což je vlastně totéž), mořem universálních harmonických vln, jako jejich součást a současně svobodný tvůrce..

..a tohle vše se mění... - z pozice toho, kdo se domnívá, že je oním matrixem, oněmi provazci forem které ho svazují, do pozice toho, kdo tuto hru s úsměvem hraje, kdo s vnitřní radostí zakouší všechny její zákoutí a varianty, a kdo ji títo průběžném poznáváním tvoří harmoničtější a harmoničtější..

..tohle vše ted, probíhá, probíhalo i probíhat bude.. jen v rámci změn v prostředí nás obklopujícího více či méně rychle.. ..no a to už jsem u těchto dnů..jak vyplývá z jakoby vnějších podmínek, čili možných změn ve strukturách zZmě či galagií, které jsou souběžně i změnami našimi-vnitřními, blížíme se k jakémusi bodu zlomu, kdy určité napětí v systému dosáhlne hraniční úrovně a překlopí se do nové struktury, myslím že harmoničtější.. jak se blížíme ke středu tohoto překlopení, ke středu sebe samých, vyvstává potřeba pustit to husté, neudržitelné, frekvenčně neslučitelné - jako když se točím na rychém kolotoči a v ruce mám balvan ze samých starých nefunkčních již neudržitelných vazeb..no a čím rychleji se točí, tím více působí odstředivá síla, tak mám dvě možnosti - bud se kamenu držet a v hraniční rychlosti se urvat s ním i se sedačkou, nebo ho prostě pustit a dál sedět v koloběhu procesu .. možná řeknete, ale jak mám vědět co přijímat, co je ještě k propuštění..čím dál více si uvědomuji, že není třeba to vědět, někdy to z naší pozice ani nahlédnout nejde, vlastně stačí sledovat to, co mi průběžně přichází a to přijímat - potažmo propuštět své ztotožnění se s tím (protže jakmile cokoli přijmu, jako součást celku, jehož jsem součástí i já, propustím z ruky další zatěžující kamének, potažmo vazbu, a v procesu cesty ke svému středu se stávám opět lehčím..)..tedy to, čemu říkají přítomný okamžik a přijímání patřičnosti přicházejícího.. protože do mých každodenních emočních či postojových stavů vstupují právě jen ty nezpracovanosti a jakoby zátěžky, které přísluší zpracovat mně.. aniž bych je musela pojmenovávat a třídit, stačí přijímat (neznamená souhlasit s nimi, ale neznamená ani nesouhlasit).. no a o toto ted myslím jde - nám, zemi, galagii - o cestu k tomuto středu a skrz něj k překlopení se do nové struktury.. ten kdo je čirý a jakoby bezvazebný, tento proces ani nepostřehne, to se myslím týká třeba dětí, a my jen pocítíme více tíhu a neúnosnost toho, co si s sebou vlečeme a o čem si myslíme že jsme to my.. máme strach to vše pustit, protože se bojíme, že nic nezbyde, ale učiníme li tak,, zjistíme že zbyde právě to v nás co je neměnné a harmonické, co je pravým tvůrcem nás samých..
..ony tyhle přeměny vnitřní s sebou nesou zákonitě i přeměnu našich hmotných těl, která jakoby bereme či vedeme s sebou.. a protože tyto změny probíhají rychleji,než je běžné, i těla se přizůsobují jakoby se zpožděním, a vně se projevují jakoby prožívaly nějaké neduhy, bolesti či únavy.. je to však jen přirozený procest reakce na přizůsobování se změně (jako třeba míváme chřipku před zimou - což je také příprava těla na jiné období).. a opět tu platí totéž, přijímat přicházející stavy jako patřičné, přirozené a v řádu moudrosti celkového organismu.. nějak si pořád myslím, že tam uvnitř jsme moudřejší než si myslíme a než je nám předkládáno.. že tam uvnitř velice dobře víme, co právě dnes konat (a to konáme, i když se to z posuzovacích hledisek matrixu může jevit jakkoli) a co konat v prosinci a vlastně v každém okamžiku.. jen je potřeba se co nejvíce ztišit a jakoby zprůhlednit a uvolnit z našeptávacích hlasů struktur, tak aby ten náš nehlubší vnitřní hlásek byl lehoučce postřehnutelný.. ..tedy jít cestou propuštění vazeb, přijímání, bez plánování a předjímání, konstrukcí, v maximální bdělosti a vnitřní tichosti pozorovatele, pak v každou chvíli budou naše kroky patřičné a optimální, a najednou budeme konat bez chtění a předjímání, jakoby konat nekonáním, protože pak vše probíhá jakoby samo.. ..pak budeme zodpovědnými tvůrci svých bytí, a změny probíhající,rychlejší či pomalejší, a cesty k našim středům a změny struktur budou probíhat hladce a v patřičnosti... tak jako ted, tak jako jindy.. v hloubi Sebe víme, z hloubi Sebe konáme a vše je v řádu universa..

http://narubynaruby.blogspot.sk/2012/11/2012-koniec-zaciatok.html

[Karla]

včera jsem dokoukla poslední díl matrixu-přitáhlo si mne to-pořád tam běželo, že největší a jediný podstatný a nevypočitatelný strukturami vliv, nebo spíš sílu, má Rozhodnutí - je to jakoby svoboda k rozhodnutí kterou je třeba si zvědomit a následné rozhodnutí -..hodně ted přemýšlím a pracuju na přijímání všeho jako mne obsahujícího celku, to každovteřinové přijímání procházejícího jakoby uvolnovalo pouta struktur.. no a do toho mi vstoupilo ještě ono Rozhodnutí, už před pár měsíci, jsem věděla, že čekám na to, až se rozhodnu, ale nevěděla jsem k čemu, rozhodnout se k cestě nebylo ono, bylo to takové ploché o ničem, protože ještě nenazrál čas.. včera po tom matrixu mi naskočilo toto- Rozhodnutí k tomu vnímat a  přijímat vše jako patřičnost universa..takhle jsou to očima jen slova, ale když tohle přehraju jakoby uvnitř, je to jako hlas zvonu, je to takový zvláštní, jakoby se tímto přeskakovalo tam k té průzračné obloze či prostoru.. uvědomila jsem si, že není otázek a není odpovědí - i když mám tendenci je stále klást, ale v podstatě jich není - rozhodnu li se k tomu, že vše je patřičné.. dokonce to necítím jako slabost, či strach jít za hranici - jakoby ona patřičnost byla bezhraničná..