Lákadla na duchovní cestě - na co si dát pozor

[Spokojený život (Nová cesta)]

Nástrah, které nás na duchovní cestě potkávají, je opravdu mnoho. V dnešní době je přístup k informacím velmi jednoduchý, už nemusíme hledat ty správné knihy, stačí "brouzdat" po internetu a najít nějaké "moudré" informace.
Internet je velmi mocná zbraň. Dá se použít k dobru, ale i ke škodě. Jeho výhody všichni známe - rychle, během krátké chvilky, máme přístup k velkému počtu informací. Nevýhodou je, že některé informace jsou nepravdivé, zkreslené a zavádějící. Proto jediný způsob, jak si být jistý, je opět návrat k nám samým. Pouze naše intuice nám napoví, co je pro nás to nejlepší, která informace je ta "pravá". Jakmile cítíme tlak, strach...tak pryč. Alespoň protentokrát. Informace nemusí být nesprávná, ale v dané situaci není k našemu růstu. Strach zablokuje intuici a těžko se budeme orientovat.

Bůh nás stvořil jako dokonalé bytosti, k obrazu svému. Dal do našich srdcí klíč ke všemu vědění. Ukryl ho tam, kde ho málokdo hledá, a tak všichni lítáme a hledáme všude okolo a zeptat se nás samých nám připadá přinejmenším hloupé. Avšak vše je obsaženo v nás samých. Naše Vyšší Já nás dovede ke všemu. Naše Vyšší Já nás připojí k Vesmírnému internetu....

Na duchovní cestě jsem potkala hodně lákadel. O některých z nich vám povím v tomto blogu, taky vysvětlím, proč v nich vidím "nebezpečí" a proč se jich vyvarovat. Předem podotýkám, že toto není útok na kohokoliv, kdo tyto praktiky používá. Pokud to tak cítíte, pak je to to pravé ořechové pro vás. Pokud ale máte pochybnosti, pak čtěte dál....

Jako jedno z velkých lákadel pro mě bylo Reiki. Vím, že hodně lidí i z mého okruhu známých a přátel, absolvovalo zasvěcení. Já ne. Ačkoliv články o reiki zněly velmi silně, moje vnitřní nastavení říkalo NE. Tenkrát jsem nevěděla proč, ale protože jsem se naučila poslouchat svou intuici, na žádný kurz jsem se nepřihlásila.
Dnes "vidím", proč jsem tenkrát nechtěla "zkrátit" svou duchovní cestu pomocí Reiki. Někdy to, co vypadá jako "zkratka" je ve skutečnosti slepá ulička a naše cesta se díky ní ještě o kus prodlouží.
 Povím vám to na příkladu, aby to bylo názornější....

Pokud máme elektronický přístroj, který je schopný fungovat při 110 V, můžeme beze strachu a obav pouštět elektrickou energii o tomto výkonu do přístroje. Vše klape, není žádný problém. Takové přístroje se používají například v Americe. Je běžné, že zásuvky tam i v Karibiku jsou pro přístroje na 110 voltů. Tady v ČR máme zásuvky na 220 V. Pokud vezmeme výrobek určený pro český trh, taky funguje bez problému.  Pokud budeme chtít použít americký výrobek v Evropě, tak ho spálíme....Jeho výkon je pouze 110 V. My ho ale můžeme upravit, a to pomocí transformátoru (technici mi snad prominou, jestli to po technické stránce není zcela korektní, používám to pouze pro příklad, pochopení....). Pak můžeme bez obav použít přístroj na 110V v zásuvce na 220V.....Bez transformátoru dojde k poškození výrobku.

Představme si naše vlastní těla. Každé tělo je na jiné hladině vibrací, každé je schopné přijímat a zpracovávat jinou hladinu energie. Každé tělo nejlépe ví, jaký má limit a co může přijímat. Při přirozeném vzestupu, tedy pokud jdeme přirozenou cestou duchovního poznání, naše tělo se postupně upravuje, zvedá svoje vibrace a je schopné přijímat stále "silnější" energii. Pojme vždy jen tolik, kolik je schopné zpracovat. Naše tělo to ví nejlépe, řídí ho naše Vyšší Já. Duchovní cesta je pak naším "transformátorem".

Při zasvěcení Reiki záleží jednak na tom, zda zasvěcení provádí dotyčný proto, aby se hlavně obohatil, nebo zda má zájem pomáhat druhým. Pokud chce opravdu pomáhat, pak pozná, kdo na zasvěcení není připravený. I tak je podle mě zasvěcení zbytečné. Pokud vaše tělo umí přijímat tyto vysoké energie, pak k němu přijdou v okamžiku, kdy bude schopné s nimi pracovat. K čemu je vám vysoká energie, pokud nevíte, jak ji využívat? Kdo ještě nemá dostatečné znalosti, může uškodit sobě i druhým.

Schopnost pracovat s energií Reiki má každý člověk. Je to dar, který k nám přijde v ten správný okamžik. Až jsme připravení, sami se napojíme a již víme, jak energii využívat ku prospěchu sebe i ostatních. Pokud již připravení jsme a zasvěcení podstoupíme, zbytečně nám unikne, že jsme sami svou vlastní pílí došli tak daleko a "výkony" připisujeme na úkor zasvěcení.

Člověk, který na tak silnou energii připravený není a násilím si ji v těle vzbudí, jednak ji neumí zpracovat, druhak si může ublížit na těle, protože tělo není schopno energii pojmout a "přebytek" se někam musí schovat...a tak může vzniknout deformace uvnitř nebo i vně těla. (Vzpomeňme si, že pokud přístroj na 110 V nemá transformátor, tak ho 220V poškodí!)

Dalším bodem v neprospěch Reiki je i to, že s jeho pomocí můžeme zasahovat druhým lidem do života. Můžeme tak činit v dobré víře, i tak pokud nechtě poškodíme druhé lidi, poneseme tento "hřích" na svých bedrech...

Vím, že některým se moje slova líbit nebudou a kdo již Reiki podstoupil, může cítit strach. VŽDY je tu řešení. Zpět se nic vzít nedá, ale vše se děje z nějakého důvodu. Proto nezoufejte a pracujte na sobě dál a zvažujte vše, co budete s Reiki dělat, velmi pečlivě. Zde platí staré přísloví "dvakrát měř a jednou řež".

Dalším lákadlem na duchovní cestě je chtění vědět, co bude až....chtění znát budoucnost. A tak navštěvujeme kartářky, sami zkoušíme výklad karet různého typu, děláme si rozbory dle čísel, postavení hvězd....I k těmto technikám jsem vždy cítila respekt. Viděla jsem jejich potenciál, ale opět mi moje Vyšší Já říkalo NE.

Chtění vědět, co bude v budoucnu, máme od pradávna. Proč? Protože jsme svět vnímali ze 3D. Vnímali jsme minulost, přítomnost a budoucnost, neviděli jsme jednotu. Nechápali jsme, že jsme tvůrci svým osudů. Proto jsme chtěli vědět, co nás v životě ještě potká a zda se tomu můžeme vyhnout. Pokud věříme, že vše, co se děje, se děje z důvodu, ne náhodně, že vše je dokonalé a správné tak, jak se to děje a vše nás obohacuje, pokud se naučíme na každé situaci vidět to pozitivní a naučíme se vnímat jednotu, přestaneme se vnímat jako jedinec se jménem a ucítíme svou Duši, pak pochopíme, že není důvod být zvědavý. Budeme si vychutnávat každý přítomný okamžik, budeme žít přítomností a vědět, že to, jak žije, vytváří naši budoucnost. Budeme dbát na čistotu svých myšlenek, protože chápeme, že to co zasadíme také sklízíme. K čemu je pak potřeba vědět, co budeme sklízet? Přeci když zasadíme rajčata, víme že sklidíme rajčata. Když zasadíme mrkev, víme že sklidíme mrkev. Nepotřebujeme se ptát druhých lidí, co budeme sklízet.

Vědomé žití nám umožňuje tvořit náš vlastní život. Můžeme chodit ke kartářkám, ptát se co nás čeká a nemine....

Povím vám jednu příhodu. Mám přítelkyni, která má ráda tarot. Stále mi říkala o jeho možnostech a kladech a já si uvědomila, že pokud tarot odsuzuji jako "špatné", že se vlastně odděluji. Nechala jsem projít svým tělem toto uvědomnění  a řekla si, že ho tedy vyzkouším a třeba pochopím, proč k němu vnitřně cítím odpor. A tak se i stalo, karty mi byly vyloženy 2x. Nejdřív jsem nevěděla, na co se ptát...Pak jsem se tedy zeptala co mi karty chtějí říct a karty mluvily o manželovi. Další výklad jsem na rady dam, které ho dělaly, dala konkrétní dotaz. Proběhl výklad. Karty byly vyloženy naopak a výsledek byl "negativní". Při výkladu jsem pocítila strach a napětí. Co mi řeknou? Co když je to pravda?Co když se tak stane?
Dnes už chápu, jak se cítí člověk, který jde ke kartářce. Je pln očekávání, v podstatě chce slyšet ale jen dobré zprávy a má strach z těch špatných. Pokud vám řeknou dobré zprávy, jste rádi, pokud ne, žijete pak v obavě, aby se výklad opravdu nestal vaší realitou. Došla jsem k závěru, že o tyto pocity nestojím a pochopila jsem, proč pro mě výklad není vhodný. Vždyť já tvořím mou budoucnost, proč bych se jí měla bát? Stejně každé rozhodnutí, které je třeba udělat, musím rozhodnout já....

Například - půjdu ke kartářce s dotazem, zda se mám rozvést, zda mám koupit pozemek, zda mám změnit práci....a kartářka mi řekne to, co vidí....pak se ale stejně musím rozhodnout já sama....Nebude pro mě pak rozhodnutí ještě těžší? Protože pokud se v budoucnu naskytnou problémy, mohu si myslet, že jsem se tak rozhodla na základě karet a ne na základě své intuice.....a jsme opět tam, kde na začátku....věřme své intuici, pouze naše intuice nás dovede bezpečně "do přístavu".....

Všechna tato "lákadla" na duchovní cestě v nás vyvolávají dojem "zkratky". Chceme se dostat na vyšší duchovní stupeň nějakou zkratkou, rychleji. Ego v nás vyvolává toto chtění. Na duchovní cestě se učíme ego ovládat a chtění přetvořit na přijímání všeho. Ve skutečnosti nás tato lákadla ve vývoji brzdí, protože přirozený duchovní vývoj je ten nejdokonalejší. Pokud máme přímku z bodu A do bodu B.....jaká může být zkratka? Vždyť nejkratší cesta je po přímce...proto jakákoliv zkratka se stává oklikou....Duchovní cesta na první pohled vypadá jako něco, co potřebuje hodně času a energie. Když vám řeknu, že vše, co dnes vím, mě stálo 25 let hledání, bude se vám to zdát jako hodně času. Jenže během těch 25 let jsem prožila spoustu prožitků, které mi žádné knihy nevynahradí. Číst knihy a poslouchat vzdělávací videa aniž bychom to prožívali je nám k ničemu. Teorie bez praxe bude vždy jen teorií.....Duchovní cesta není módní výstřelek, je to způsob života, kdy nás konzumní styl života již neuspokojuje a hledáme něco hlubšího.....

Přeji vám krásný den,

Jolana
www.nova-cesta.com
fotky: zdroj internet

[Spokojený život (Nová cesta)]

díky všem za komentáře :) jsme dokonalé bytosti, dokážeme vše, i léčit sami sebe. Jen je potřeba, abychom sami sebe poznali :)

[grétka]

K reiky a vsetkym takym zasahom zvonku som vzdy mala nedoveru a najvacsiu mam v rozvijanie intuicie.

Kazdy clovek si sam moze pomocou intuicie vestit. Keby niekoho zaujimalo, opisem postup.

Ale chcem nieco k tomu vesteniu cez tarot. To je uplne mylne ponatie, ze zivot mame nejako nalinajkovany a ja sa musim bat, co sa dozviem. Ked niekto takto vyklada, ci tarotom alebo obycajnymi kartami, tak len intuitivne hada, ako by sa to, co momentalne v kartach vidi /a co sa da vzdy zmenit/ mohlo udiat v realite taketo len momentalne sily. Takze spravny vyklad znie vzdy len na sily v pozadi, ktore by sa mohli prejavit takto - podat paletu ako vselijako, ked dotycny pojde prave takou cestou, ako je momentalne nasmerovany, ale moze to zmenit, ved preto si dava vestit, ako by sa pytal na cestu. Asi tak, ako su na cestach informacne tabule. Napriklad, touto cestou ste o dve hodiny tam. Takze touto cestou ste asi do 8 mesiacov tam a to preto... a inou cestou ste asi uz o 8 tyzdnov tam isto, ked pochopite rychlejsie, kam vas to dovedie. Ale celkom to mozte zmenit.

Alebo porovnanie roznych ciest. Na tejto vas caka asi toto, taketo vyhody, nevyhody, najlepsie tu cestu opisat rozpravkovo, aky druh skusok, problemov. Na inej ceste zas toto a taketo vyhody a nevyhody, teda vyzvy. Takze ten, kto si dal vestit, by mal dostat paletu roznych moznosti ako ked si berieme mapu a berieme si ju a nechceme byt prekvapeni, ze sedem dni budem len tak kruzit a hladat ako to len nahodne najdem, ale ziskam zazitky, ze som chodil oklukami. Ale to je tak, ze dnes vyklada kde-kto a potom to tak aj vyzera. Pre mnohych vykladacov je to asi hlavne job. A stratili by zakaznikov, lebo mnohi by boli sklamani, ze sa nedozvedia nic naisto, co sa stane. Ved prave na takuto naivitu mnohi cakaju, ze co sa stane zarucene pri ich fatalizme, ze je to urcene. Boli by sklamani, keby sa dozvedeli, ze tarot im povie len to, na com maju zapracovat a len pripadne, co sa asi tak moze stat, ked nie, moznosti, alebo o com su asi ich vyzvy, na ktorych by mali zapracovat zmenou nastavenia teraz. Keby to bolo take lahke, stacilo by nam fakt len vestit. Ale vyvestit si mozte a aj tak nemusite vediet s tym pohnut, lebo momentalne vyzvy ani vacsinou nie su lahke. Aj teraz viem, co by som asi mala a mohla a fakt je to vyzva. Vyberam si kazdu chvilu sama, ako ju zvladnem, ci vobec a teda sama, za aky cas. Mozte mat len mapu, nie pribeh svojho zivota v kartach, tarote alebo I-tingu. Tak isto aj v intuicii. Len ituicia neposkytne len rozumovy vyklad, ale s nacrtnutim citoveho obrazu. Preto je na vyklad najlepsia.

[Ladislav]

Dobre si po to pojala, Grétka, ďakujeme.