I negativní situaci lze přetavit ve prospěch

[Spokojený život (Nová cesta)]

Kdyby vám před covidem někdo řekl, že přijde doba, kdy bude zakázáno volně dýchat, jít si pro rohlíky bez respirátoru nebo se volně projít třeba v deset večer - věřili byste, že se to může stát nebo by to byla jen konspirační teorie?

Majitelé restaurací, živnostníci - kadeřnice, masérky a další, prostě ti, kterým bylo zakázáno podnikat - věřili byste, že vám někdo nařídí, že nesmíte svou živnost dělat, že mlusíte platit nájem, pojištění, ale nesmíte otevřít? 

Věřili byste tomu, že nebudete smět jít do práce, pokud si 2x za týden neuděláte nějaký test? Že nebudete smět jet do jiného okresu a vaše děti že nebudou smět chodit do školy?

Je toho hodně, co se za posledník rok událo. Pokud by mi tohle tenkrát někdo vyprávěl, nevěřila bych, že tohle může někdy nastat. Nevěřila bych, že mi někdo může zakázat pracovat, že mi mohou hrozit pokutou pokud nepodstoupím test.

Jsem optimista - neumím se smířit s tím, že jdeme ke dnu. Neumím žít bez světla na konci tunelu. Potřebuju věřit, že jednou bude líp, že to, co se děje má nějaký smysl, i když ho teď třeba zrovna nevidím.

Za tenhle rok jsem se naučila nejvíc sama o sobě. Sáhla  jsem si na dno, od kterého jsem se báječně odrazila. Vytáhla jsem kostlivce ze skříně, oprášila, prohlídla si je a zjistila, že zdaleka nejsou takoví bubáci, za jaké jsem je měla.

Mohla jsem uvidět strachy, o kterých jsem netušila, že je mám. Vzala jsem svůj život pevně do svých rukou a začala využívat tuto "nucenou dovolenou" v můj prospěch. Teorie, které jsem znala, jsem začala přetavovat v praxi. 

Někdy to kur.vsky bolelo, ale ten pocit pak - jako když máte po sauně. Máte za sebou sice 3 náročné cykly plné odporného horka a ledové sprchy, jsou to hotová tantalova muka (aspoň pro mě), ale ten pocit pak ... ten se nedá popsat, ten se musí prožít.

Mohla jsem si stěžovat, lamentovat, naříkat a kritizovat (a částečně jsem to i dělala). Ten čas jsem využila k "přestavbě". K vnitřní údržbě.

Jsem vděčná, že jsem mohla spatřit, že i to, co se mi nelíbilo, se dalo použít pro dobrou věc. Jsem stále na cestě, a jsem na ní ráda a vím, že kdybych si to měla vědomě nachystat, nejspíš bych se tomu vyhýbala jako hromadě prádla, co čeká na vyžehlení. Ale protože se mě nikdo neptal a byla jsem do té situace (stejně jako všichni ostatní) vhozena se slovy - a teď plav - a tak jsem teda plavala.

Ať už se děje cokoliv, ať se nám to líbí nebo ne. Vždy si z toho můžeme vzít něco prospěšného. Protože soustředit se na to, co se mi nelíbí, jen posílí můj vnitřní samonasírací mechanismus a jen se vzdálím od všeho, po čem toužím. Po klidu, míru, vnitřní vyrovnanosti a spokojenosti.

Přeji všem, aby se vám podařilo najít něco dobrého ve všem, co se děje, a že to někdy není vůbec snadné.

Jola D.

www.spokojeny-zivot.cz