František Matějka popisuje okamžik brexitu: Byl jsem u toho a mé zážitky byly úplně jiné, než je popisoval reportér ČT Vostal

[Ina Obr]

František Matějka popisuje okamžik brexitu: Byl jsem u toho a mé zážitky byly úplně jiné, než je popisoval reportér ČT Vostal

25. 2. 2020 20:44

30 LET POTÉ – KROKY K DEMOKRACII „Brexit je pozitivním příkladem pro ostatní. Lze vystoupit z Evropské unie, kterou politické elity ovládly největším politickým podvodem na půl miliardy lidí, když bez referend přijaly Lisabonskou smlouvu,“ myslí si František Matějka, předseda Strany nezávislosti ČR. „Základním problémem Evropské unie a jejích institucí je skutečnost, že v sobě programově potírá emoce, city, přirozený vývoj. Že je postavena na byrokracii a umělém řízení lidí a jejich životů. Absolutně nevnímá a nerespektuje odlišnosti. Rozpad EU je i proto jen otázkou času,“ dodává.

Foto: archiv F. Matějka
Popisek: František Matějka, předseda Strany nezávislosti ČRreklama 

Británie opustila koncem ledna EU. Vy jste byl u toho, a jak píšete, vaše zážitky se dost lišily od toho, co sděloval reportér ČT Bohumil Vostal, který mluvil o stovce účastníků. Co jste na místě oslav viděl vy?

Byl to jeden z nejsilnějších okamžiků, který jsem v oblasti politiky a boje za svobodu lidí a nezávislost jejich státu zažil. Viděl jsem a cítil nadšení z vítězství, radost a spokojenost. Viděl jsem úlevu. Ale pozor, úlevu na obou stranách ve stylu „konečně je to za námi a jdeme dál“. Viděl jsem a cítil i odpovědnost těch lidí tam, protože moc dobře vědí, že tím dnem to nekončí, nýbrž začíná. A že je čeká ještě hodně práce, na kterou jsou připraveni od montérek po kravaty, aby uspěli. Viděl jsem ale a cítil i naději. Ne jejich. Naši. Ono to jde. Není to nemožné. Lze vystoupit z Evropské unie, kterou politické elity ovládly největším politickým podvodem na půl miliardy lidí, když bez referend přijaly Lisabonskou smlouvu. Brexit je pozitivním příkladem pro ostatní a je úplně jedno, jak velký členský stát je. Paradoxně to Velké Británii trvalo tak dlouho právě proto, že byla zároveň jedním ze tří největších hráčů v EU. Čím menší stát, tím snadnější vystoupení.

Také uvádíte, že Velká Británie byla bezkonkurenčně nejsvobodnějším státem EU. Měla bezpočet výjimek z aplikace unijního práva. Přesto se většina lidí rozhodla odejít. Proč vlastně. Kvůli té svobodomyslnosti?

Samozřejmě. Svoboda a odpovědnost jednotlivce, sebeurčení národa a nezávislost vlastního státu nejsou přes veškerou snahu europeistů, progresivistů a sociálních inženýrů prázdnými pojmy. Naopak. Je zjevné, že v důsledku všech dosavadních snah a praktik výše uvedených jsou výše uvedené pojmy a v nich obsažené hodnoty v Evropě stále více na vzestupu. A to je nakonec skvělá zpráva.

Pro vás je tato událost mezníkem v tom smyslu, že to jde. Ale také se ukázalo, že to šlo dost ztuha. Budou Británii – která je přece jen ve specifickém postavení – následovat i jiné země, nebo jde jen o výjimku? A k té první variantě mohou přispět přílišné tlaky na některé neposlušné státy, jako se to děje nyní Polsku kvůli reformě tamní justice?

Základním problémem Evropské unie a jejích institucí je skutečnost, že v sobě programově potírá emoce, city, přirozený vývoj. Že je postavena na byrokracii a umělém řízení lidí a jejich životů. Absolutně nevnímá a nerespektuje odlišnosti. Rozpad EU je i proto jen otázkou času. Lidé si zkrátka mají rozhodovat o svých společných věcech co nejblíže místu, kde žijí. Tedy přesný opak trendu v EU. A je jejich věcí v národních státech, koho a proč si zvolí a kdo bude v jejich očích nejlépe reprezentovat jejich zájem. Například Polákům je bezpochyby úplně jedno, jak si budou řídit svůj stát Španělé. Tento základní a zcela přirozený princip platí mezi většinou lidí všech států v EU navzájem. Stačí vyjít na ulici a zeptat se. Ano, jsem si jistý, že brexit byl jen začátek.

Na Facebooku máte sdílenou zprávu z iPrimy o situaci v Řecku. Píše se v ní, že řecká vláda ve snaze zastavit migrační toky na ostrov Lesbos vyhlašuje válku neziskovým organizacím, které obviňuje z vyvolávání nepokojů mezi místními obyvateli a migranty. Čelní představitelé ze zasažených oblastí tvrdí, že sedí na sudu se střelným prachem. Je tohle problém, o kterém se mluví nyní mnohem méně než v letech 2015 a 2016, který může EU rozložit?

Fakt, že většina tzv. neziskových organizací se aktivně podílí na prohlubování migrační krize, je lidem s otevřenýma očima známý už dlouhé roky. Někteří jejich zaměstnanci to jistě nedělají ze zlé vůle, jen hrají roli, slovy klasika, užitečných idiotů větším hráčům. Migrace lidí z Afriky a z Východu do Evropy je časovanou bombou bez rozdílu toho, co se aktuálně děje v Řecku. Víte, děje ve společnosti jsou nakonec, když ořežete ten balast, odhrnete omáčku a dostanete se na podstatu, hrozně jednoduché. Bezpečí lidí vždy bylo, je a bude prioritou. Bezpečí žití a přežití je víc než peníze a pohodlí. Aktuální postoj řecké vlády je logickým důsledkem předchozích chyb. Nemohlo to dopadnout jinak. Teď je jen potřeba neuhnout a dotáhnout to do konce. A pro ostatní platí, že by si měli vzít z tohoto postupu příklad ještě dřív, než problémy s migranty dosáhnou takové úrovně jako na ostrovech v Řecku. Pokud se totiž někdo domnívá, že ti nechtění návštěvníci z ostrovů změní svůj náhled na hodnotový žebříček a změní své chování po redistribuci na pevninu, je blázen.

Nebo tento potenciál má téma, které jsme rozebírali v minulém rozhovoru. Tedy zelená evropská politika. Jak jste si i vy povšiml, šéfka Evropské komise Ursula von der Leyenová prohlásila, že nepřijme rozpočet EU, který nevyčlení alespoň čtvrtinu prostředků na boj proti klimatickým změnám. Co k tomu říci?

Šéfka Evropské komise Ursula von der Leyenová je nebezpečný člověk. Proti ní byli i Jean-Claude Juncker s Martinem Schulzem břídilové. Jsem si na 100 % jistý, že kdyby měli tito lidé procházet volbou občanů, nikdy by se do svých funkcí nemohli dostat. Vyčlenit čtvrtinu prostředků rozpočtu EU na boj proti klimatickým změnám je šílenství. Je to jen další nástroj, jak sebrat vydělané peníze lidem a předat je vyvoleným korporacím, které za to udržují své politiky nahoře.

Máme třicet let od pádu minulého režimu. Jak významný byl pro nás v této novodobé historii náš vstup do Evropské unie? Vy jste k ní kritický, bylo by pro Českou republiku podle vás lepší, kdyby do Unie vůbec nevstoupila?

Dnes už je jedno, co a proč bylo. Na zrušení či změně Lisabonské smlouvy by se musely shodnout všechny státy jednomyslně. To už se nikdy nestane. Každá změna primárního práva EU vedla vždy jen k nárůstu větší moci v Bruselu a úbytku svobod pro lidi a nezávislosti pro členské státy. Neexistuje ani teoretická možnost, že by se mohli jednomyslně shodnout představitelé 27 států na návratu práv na úroveň národních států. Neřešme už, jestli jsme za jiných podmínek do EU vstoupili, nebo jestli lze EU opravit. Nelze. Přeji si, aby Česká republika odešla z EU.

Ze Západu k nám mimo jiné přichází i politická korektnost, která se týká i pohádek. Je známý případ z barcelonské školy, kde z knihovny pro děti vyřadili například Červenou Karkulku a Šípkovou Růženku, které jsou údajně sexistické. Jak píšete v blogu k tomuto tématu, v USA jsou grotesky s Tomem a Jerrym opatřeny varováním, že mohou obsahovat rasistické a etnické předsudky, švédská televize nechala předabovat Pipi dlouhou punčochu. Ale uvádíte i příklad od nás, kdy v roce 2010 přišel na ministerstvo prý dopis nějakého romského sdružení požadující zákaz užívání knih Josefa Lady při výuce, protože tento byl prý rasista, který nechal kocoura Mikeše unést cikány... „Ale nejen z rasismu mohou být literární postavy a jejich autoři v budoucnu obviněni. Takový Maxipes Fík je nesporně alkoholik, protože dokáže vypít sud piva na jeden lok. Ferda Mravenec ničí pracovní kvóty bez ohledu na tripartitu,“ konstatujete v další části svého blogu Zakázaná Karkulka a novodobí Koniášové. Jak je podle vás uvedený popis nebezpečný? Bude se budoucí trend vyvíjet tímto směrem?

Tento trend ještě nějakou dobu potrvá, ale jsem přesvědčen, že mu dojde dech. Takové pitomosti více než jednu generaci nepřežijí. Naše děti a vnoučata se nám budou akorát smát za to, že jsme dopustili, aby nám hlupáci diktovali, co je a co není O.K. Na druhou stranu je možné, že jsme si prostě takovou dobou řešení naprostých kravin museli projít. Přirovnal bych to k reakcím některých lidí na mých sociálních sítích. Když vylijí ten kýbl slovních exkrementů u mě, kterému je to jedno, nemají čas ho vylít u někoho jiného, kdo by to nesl hůř. Takže to můžeme pozitivně vnímat i tak, že si prožijeme období hloupé politické korektnosti my, aby si jím nemusela projít další pokolení.

V období před listopadem 1989 nás sužovala propaganda líčící Západ v nejčernějších barvách. Nyní jsme varována zvláště před ruskou propagandou. Vy si však v jednom svém blogu stěžujete na propagandu bruselskou. Nevalí se na nás mnohem více než ta údajná ruská? Jak to s tou propagandou vlastně je?

Mně je úplně jedno, jakou propagandu aplikují státy, které o nás nehlasují. Násobně víc mi vadí propaganda těch států a jejich nadstátních institucí, kterých jsme členem, ve kterých nemáme právo veta a které hlasují o tom, jak a proč mají lidé u nás žít a firmy pracovat. Takže ano, jednostranná propaganda EU je mnohem nebezpečnější než propaganda kohokoliv jiného.

Také jsme se zbavili cenzury. Opravdu ale úplně? Máte nějakou osobní negativní zkušenost v tomto směru?

Za větší problém než cenzuru považuji v současné době autocenzuru. Cenzura v pravém slova smyslu může být realizovaná jen státem. Sice máme i v této oblasti nakročeno špatným směrem, když stát nemaže lidi a názory a jen jim nedává prostor, ale o klasickou cenzuru jako za bývalého režimu se podle mě nejedná. Mnohem horší je autocenzura. Stav, kdy sice nepatříte jako médium přímo státu, ovšem sdílíte jeho ideový systém a podle toho upravujete obsah nebo zvaní hostů. Zkušeností mám, že bych je mohl prodávat. Když chcete vystoupit z EU, a ještě byste mohl svými argumenty a schopností mluvit k obyčejným lidem tak, že vám rozumějí, ohrozit systém, dostanete se do mainstreamu jen omylem. A oni to vědí. Vědí, že koho lidé nevidí každý den v nějaké televizi, toho nezvolí, protože ho neznají. Mimochodem, od roku 1993 platí až na výjimky jedna téměř přímá úměra. Čím více prostoru v médiích dostal konkrétní politik nebo subjekt, tím větší volební zisk. Paradoxně víceméně bez rozdílu toho, co říká.

Objevují se dnes snahy na přepisování historie, jak někdo tvrdí?

Bezpochyby. Myslím si ale, že i v této oblasti je lepší, když si tím obdobím projdeme my a máme ještě sílu s tím něco udělat, než aby si tím prošly další generace, které už nebudou mít osobní zkušenost s historickým obdobím, kterým je manipulováno.

Máme za sebou volbu ombudsmana, kdy jeden z kandidátů – Stanislav Křeček – byl trnem v oku určité aktivistické části společnosti, ostatně stejně jako předtím někteří při volbě do Rady ČT a ČRo (například Hana Lipovská). A tak byl prováděn nátlak na poslance, aby dotyčného nevolili, neboť v tom případě vyjde Milion chvilek do ulic. Co si o takovém počínání myslíte? A nebyl Stanislav Křeček i kvůli tomu zvolen?

V porovnání s Annou Šabatovou by byl dobrou volbou snad každý. Pod jejím vedením se z úřadu stala aktivistická agentura, která prosazovala vlastní ideovou a politickou agendu místo prostého věcného řešení podnětů obyčejných lidí v nouzi. Nedivím se proto, že se za Šabatovou a proti Křečkovi postavili lidé z Milionu chvilek. S trochou nadsázky by se snad dalo i říct, že když chcete něco prosadit, zařiďte také, aby se to stalo agendou odporu Milionu chvilek. Pak to projde.

https://www.parlamentnilisty.cz/arena/rozhovory/Frantisek-Matejka-p...