Enyky benyky kliky bé….

[Živá Voda]

Jak je mojím zvykem začnu trochu zeširoka, ale k jádru pudla nebo čivavy, jak chcete, sa dostanem co by dup. Já když to na mňa dojde, jsu schopná napsat blog složený enom z takových slov a vět – co třeba ten nadpis? To nechám na čtenářově laskavé fantazii, čtite, čtite mezi řádkama, uplatňujte svoju představivost, dost bylo škrobenosti, příkazů  a říkání, jak máme co dělat…. 

Čeština je tak bohatý jazyk, myslím si, že jedinečný , právě k temuto účelu stvořený a nám daný (i se všema jeho variantama :-))

Víte vlastně proč píšu? Protože jsem vám to slíbila, aj s ilustracama. Přes víkend jsem sa k teemu nedostala, protože jsem si ho mosela užit – tak libozvučná neděla, to už dlúho nebyla. Též jsem váhala, esli s tým mám vylézt na veřejnosť, ale nutkání je stále silnější. Ba dokonca, jak jsem byla v túto nedělu na výletě, tož jsem si sebrala si na takovém pútním, svatém místě malý hnědý kulatý oblázek. Slíbila jsem mu, že o něho bude dobře postarané, že ide do mojej sbírky. Umývala jsem ho pod vodovodem, obracela v rukách, a jak jsem sa dívala na jeho kresbu, zřetelně tam vyvstaly tři písmena -  SAY.  Pro neangličtinářů – to znamená ŘÍCT, prohlásit, být napsáno/stát( v textu apod.),  pro Jihomoravany též přeložím – tzn. ŘÉCT, byt napsané no a stát sa řekne stejně, ale rozhodně tím stát nemyslíme to zřízení, v kerém žijeme. My Jihomoravané a Jihomoravanky o stání, či povstání víme svoje…..to dělá to teplo, co tu máme:-)

No ale rozhodně z tepla nebo z nejakého přehřáťá mojej hlavy néni toto. Napíšu, jak to cítím já a co neodbytně sílí. Toť „čaneling“ přímo ode mňa a věřte, že stójím nohama pevně na Zemi, přímo tady na Jižní Moravě a Teemu – jevy budú, nebude třeba jezdit na New Zeeland, kde bysme také vzali na letenku a včil už bych ani do aeroplánu nesedla, ani za zlaté prasa né….O kulisách jsem už psala v minulém blogu a včil toto:

Já totiž asi od 21.4. 2014 „ NECÍTÍM LIDI“ . Chybí tady nebo velmi brzo chybět budou. Časově to nelze určit. Jsou zde již prázdná místa. Navenek se jeví všechno normální, ale je to tak pro „zachování klidu“. Je to oddechový čas, „trenér“ si vzal dvě minuty , svolal mančaft na poradu a jede se dál.

Teď použiju aj chodštinu – Hin sa ukáže….

Týmto vás moji milí vůbec nechcu nijak strašit.  Když jsem sa ptala, co to cítím, co to znamená, hned mně to bylo ukázané. Jela jsem s dcerú na výlet do blízkého města, ona řídila, já naprosto klidná, protože sa už ničeho nebójím .

 Pozn. aut.: Kdybyste enom věděli, jak jsme hýčkaní, peřinkama sa nám obkládajú rožky, abychom sa nebúchli, teda kromě tych, co skáčů bandží džamping, skáčů z letadla, usedajú do formulí jedna a tak podobně, to je podle mňa čirá provokace.

 Dojely jsme teda do města, zaparkovaly  na parkovišti  - samy, dojďa na náměstí – všude prázdno. Prošly jsme si památky, připadala jsem si jak v městě duchů, potkaly jsme tak 15 lidí. Pak projel třeba autobus, ale lidi v něm mi připadali jako statisté.  Bylo tak nádherně, všechno voňalo, kvétlo…pak jsme jely do vyhlášeného vinařského centra, za kterým je rozhledna.Zaparkovaly jsme na obrovském parkovišti, aj je zbytečné psat, že tam náš Don Carlos stál zaparkovaný sám.  Procházely jsme sklepama – cca 4  - 6 lidí k vidění, na tu rozhlednu jsme šly samy tak 1,5 km. Prokázala jsem velké hrdinství tým, že jsem vyšla navrch, nikdo tam totiž nebyl, aby slyšel moje ječení, byl totiž větr a dřevěná rozhledna měla slušný rozkyv…

Neuvěřitelná krása – cesta úvozem do kopce, z obou stran sprašové hliněné stěny, plné děr, ve kterých sídlili hmyzové a různí jiní živočichové , smaragdově zelené ještěrky prchající do úkrytu hromady ostříhaných prutů z vinice, nad hlavou klenba z listí….prosvětlený les, kvetoucí lesní jahody, šeřík….příroda umí mluvit, tak se s ní také bavím a vůbec si nepřipadám jak šiši. Obdivovala jsem obřího sršně, který se nám předváděl na plotě, mluvila jsem na něho, jaký je krasavec, věřte nebo ne, mával nám nožkou, ochotně pózoval ….

Jenom si odmyslet ty lány řepky, rozorané meze, předimenzované stavby,sluneční elektrárny…

Naději má jen to, co je  neškodící, pulsující, vyzařující světlo – ŽIVÉ . To co má duši, ducha….

Ani vlásek na hlavě Vám nebude zkřiven – pokud něco jiného není Vaše vůle….tím si buďte jisti.

Závěr čanelingu – stadium těsně před dělením, těsně před úklidem. Tím viditelným naším zrakem. Ten neviditelný probíhá už dlouho, ale kdo chce, ptá se, zajímá se, nebo naopak je klidný, ve svém středu, ten už ho cítí, vidí, slyší….

 Pozn. aut.: Sami vidíte, co je spisovně, tož to myslím-cítím teda opravdu vážně

Dovolím si sem dat ty fota, vrchol mého ajťáckého umění jest - vlož obrázek..

Pevně doufám, že cítíte ten optimismus, hřejivost a lásku - aspoň zlomek z teho, snažím sa vám tlumočit co já dostávám.....

Vaša Živá Voda

Teď tá slúbená fotogaléria

 Dňa 21.4.2014 vyfocen "Král Slunce"

 Téhož dňa o 45 min později, toto jsem nazvala Rorschachův test...

 zase o 45 min. později , s názvem Leťme Slunci vstříc...

 

 Blog tento má  pokračování...

[Alina]

Ahoj Živá voda, tvoj článok ma potešil. Ale chcem napísať svoj maličký príbeh, ktorý ma pri čítaní článku napadol.

Mala som doma pokazený nôž-mal uvolnenú čepel, ale stále som s ním krájala. Raz som chcela zo zamrznutej kocky odkrojiť kúsok a ako som strašne tlačila , čepel sa úplne uvolnila a vystrelila rovno mne do tváre. Nestihla som zareagovať, ale mihla sa akási ruka /bol to iba záblesk-nie forma, len sa to snažím ludsky pomenovať/ a zrazil tú čepel spredo mňa. Keď som sa spamätala, hľadala som čepel, ale nikde nebola. O dva dni som ju našla v umývačke riadu-predtým som aj tam pozerala a nevidela som ju.

Viem, že nás ochraňujú -všimla som si viacej prípadov, ale nikdy nezasahovali takto priamo. Zvyčajne len v nebezpečných situáciách  poslali nejakého človeka.

[Ywet]

Začiatkom mája, som šla skoro ráno niečo vybavovať do Bratislavy a zarazilo ma, že všade boli iba ženy. Do električiek aj autobusov nastupovali samé ženské! /Boli také automatické, išli do práce a ich duše si žili inú realitu/ Hovorím si, sakra a kde sú chlapi, čo ešte spia :-) ?

Dnes v lidli zas naopak, boli otvorené tri pokladne s mužskou obsluhou :-)

Alina, ochraňujú a na požiadanie pomáhajú. Keď mám veľa práce, anjeli mi požičiavajú svoje krídla.