Dostojevský o Slovanech roku 1877. Jak to mohl vědět? ....

[Ina Obr]

Dostojevský o Slovanech roku 1877. Jak to mohl vědět?

.........

...........

Je to vyjádření klasika ruské a světové literatury Fjodora Michailoviče Dostojevského o osvobozených Slovanech zásluhou Ruska z roku 1877 (citováno podle knihy „Deník spisovatele II v překladu L. Zadražila).

„Jde o to, že podle mého nejhlubšího nezvratného přesvědčení nemělo Rusko ještě nikdy tak záštiplné, nenávistné, pomlouvačné a otevřené nepřátele, jaké získá v těchto slovanských národech, jakmile je Rusko osvobodí, a jakmile Evropa uzná jejich samostatnost.

Začnou po osvobození žít novým životem. A začnou, znovu opakuji, právě tím, že si vymohou, aby Evropa, tedy například Anglie a Německo, převzala záštitu nad jejich svobodou a záruky za ni. Začnou jistě tím, a budou se o tom ujišťovat, že Rusku nejsou ani v nejmenším zavázáni, ba naopak, že je Evropa zachránila před ruskou expanzí. Ba co víc, začnou dokonce s větší úctou než o Rusku mluvit o Turcích. Přinejmenším celých příštích sto let se budou třást strachy, aby je ruská vládychtivost nepřipravila o jejich svobodu, budou poklonkovat před Evropou, očerňovat Rusko, pomlouvat a intrikovat proti němu.

„Nemám na mysli jednotlivce. Někteří samozřejmě pochopí, co pro ně Rusko znamenalo, znamená a bude znamenat. Pochopí jeho velikost, jeho svaté poslání a vznešenost ideje, kterou ve jménu lidstva vepsalo ve svůj štít. Octnou se však, zvláště zpočátku, v tak žalostné menšině, že budou stíháni posměchem, nenávistí, ba dokonce vystaveni politickému pronásledování.“

„S obzvláštní radostí budou osvobození Slované vykřikovat a roztrubovat do celého světa, že jako vzdělané národy jsou schopni přimknout se k vyšší, evropské kultuře, kdežto Rusko, ten ponurý kolos, ten barbarský národ s příměsí cizí, neslovanské krve, je pronásledovatelem a nenávistným odpůrcem evropské civilizace.“

„Rusko se musí se vší vážností připravit na to, že se všichni ti osvobození Slované jako pominutí vrhnou do náruče Evropě, budou bezmyšlenkovitě přejímat evropské politické a sociální formy, pod jejichž nánosem zmizí jejich národní osobitost, a že je čeká dlouhé údobí evropanství, než se alespoň zčásti dopracují k pochopení toho, v čem je jejich význam a poslání v dějinách lidstva.“

„Mezi sebou se budou tyto státečky věčně přít, věčně si něco navzájem závidět a navzájem proti sobě intrikovat. Kdykoli jim však bude skutečně zle, obrátí se vždy o pomoc k Rusku. V sebevětší nenávisti, ať nás budou před Evropou sebevíc pomlouvat a očerňovat, ať ji budou sebevíc koketovat a ujišťovat o své lásce, přesto budou vždy (ale vždy až ve chvíli skutečné pohromy), v Evropě cítit přirozeného odpůrce slovanské jednoty. Pochopí, že jim Evropa nikdy nebyla a nebude nakloněna, a že pokud existují jako národ, tedy jen proto, že tu byl ten obrovský magnet – Rusko, které je všechny k sobě nezadržitelně přitahuje a tak uchovává jejich celistvost a jednotu.“ (Konec citátů.)

My, příslušníci slovanského národa, musíme brát tato slova s velkou vážností. Slouží nám nejen jako memento historie slovanských národů, ale též jako varování a výzva do budoucnosti, kterou Slovanům věstí temné mraky Evropy i zámoří.

Citoval Jiří Jaroš Nickelli, Společnost Ludvíka Svobody Brno

Převzato z: České národní listy

https://tadesco.org/dostojevsky-o-slovanech-roku-1877-jak-to-mohl-v...

[Tibor Lapoš]

Veľmi presne a pravdivé popisanie terajšej situacie za čo F. I. Dovstojevskemu vzdavam veľky obdiv. Myslim že jedinou istotou pre Slovanské národy je zjednotenie ako to povedal aj Rusky prezident pan Putin ktoreho si mimochodom veľmi vážim a tiež by bolo dobre sa rozpametať na slova Ježiša Krista ktory nazval Slovanov vysokovedomim národom a preto aj svojim apoštolom hovoril že k Slovanom nemusia isť hlasať jeho učenie.