Aktuální reportáž od Živé Vody z místa, ve kterém doufala, že se nikdy neocitne, potažmo neocitneme. 16.1.2013

[Živá Voda]

Vážení přátelé, už jste si doufám, zvykli na mé způsoby. Něco napíšu, pak čtu, někdy tedy opravdu zírám, poté glosuju. Nelze jinak, musím se s vámi podělit o dnešní sen. Ten teda píše! Abych věděla o co go, tak se to téměř vždy odehrává na známých místech, ale je to ušito na míru. Pozor- nic si na sebe nevztahovat! Vše je vyjádřeno v symbolech, nutno si to dešifrovat, ale to většina z vás umí! A zvířata máte také rádi – pojměte to jako bajku od Ezopa prosím. Takže, byla jsem na dvoře domu, kde jsem vyrůstala, jak víte na vesnici, u vody a lesa. Klasika – dům do tvaru L, na konci hospodářské stavení, chlév, kurník. Taťka, když to stavěl, udělal z prasítkova chlívku takovou drenáž a v přilehlé dřevostavbě – kurníku byla zakrytá jímka, kde se shromažďovala kejda. Byla tam také menší zahrada. No a já si tak stojím na té zahradě a dívám se do toho kurníku, menší nápověda – kdopak bydlí v kurníku? Kohoutek a jeho stádo slepiček, že? Hřadují si tam a kvokají, pípají, zkrátka si vedou své řeči, snáší vajíčka – zárodky, no a protože se mají moc a moc rádi, tak se pořád líhne něco nového, žluťoučká, heboučká kuřátka, vše funguje ke všeobecné spokojenosti.  A najednou hoří v tom kurníku oheň! Někdo tam založil ohniště, obložil kameny, jako by to mělo být stálá vatra. Nebojte se, nikdo se neugriloval, všichni obyvatelé poodešli. Oheň se rozhoříval stále víc, šli jsme nabrat do sudu s dešťovkou vodu, že budem hasit a jen jsme se otočili, tak zase někdo přiložil, ne klasické dřevo, ale takové jakoby zkamenělé polena, fosilie, ale hořelo to dobře. Ale ty plameny byly nějaké zlověstné, už olizovaly trámy u stropu. Ještě podotknu, že jak jsem stála na té zahradě, tak tam byly záhony krásných, šťavnatých,  zralých jahod, které přímo vybízely k utržení. Blesklo mi hlavou, že bych si měla ale opravdu utrhnout těch jahůdek.

Ale zpět k požáru. Vodu pořád někdo nosil jen v malém kastrolu  a chrstal ji nahoru, do špiček plamenů. Přímo oheň nikdo neuhasil. Tak jsem také přistoupila na pomoc, ještě tam přišla i má sestra, že to tam jako známe. No a jak nás tam bylo moc, víko té jímky se prolomilo, přátelé to byl žumpoponor, jaký svět ještě neviděl. Až po krk v s…..,! Já se vyšvihla ven první. Ale kupodivu to nepáchlo! Jen jsem si pomyslela, tak toto se nesmí nikdo dozvědět! V tom okamžiku zpoza dveří vystoupila potutelně se smějící „kamarádka“ ( v reálu taková, co neví, nepoví, prostě upovídaná) a za ní ještě k tomu její manžel. A už mi bylo jasné, že se bude povídat a povídat…… Kamarádka se jmenuje Marta. Tak vážení, co vám to připomíná?  Pasti , pastičky ( bez souvislosti s filmem, pozn.aut.) A kdo má rád přesmyčky?  

Ty sny jsou stále živější , ještě bych mohla napsat o jednom, ale toto je tak nosné téma, že už vás nebudu rozptylovat, ať si to eventuelně můžete přebrat.  

Časosběrný dokument ( aneb jak snadno lze provést žumpononor)  od 14.1.2013, kdy jsem uveřejnila svůj poslední blog až do včil 16.1. sepsala pečlivě vykoupaná Živá Voda.